Použité duše přehled

27.05.2022

(SPOILER) Kniha se mi hodnotí poměrně obtížně z důvodu nepříjemných výkyvů v kvalitě. Doslova se to potácelo ode zdi ke zdi.
Od chvíle, kdy jsem dočetla Špinavou práci, již uběhlo mnoho vody ve Vltavě. Tento díl jsem zkusmo otevřela několikrát, ale začátek mě pokaždé mírně znechutil. Nejen Charlie zakletý do ohavné salámové půl metru vysoké příšerky, ale hlavně nachlup stejný úvod jako minule (zase jste to podělali). Lehce otravné. Když jsem se vzchopila a překonala pár úvodních kapitol, příběh se přece jenom hezky rozběhl. Potom jsem si tak do půlky myslela, že je tento díl lepší než jednička, jenže… ne-e.
Klady: Kniha se nedala číst v tramvaji. Obzvlášť cestou do práce člověk svými výbuchy smíchu iritoval nevyspalé spoluobčany. Pak skvělé postavy a s tím související (pro mě) vtipné a živé dialogy. Svým způsobem mi byl sympatický i Citrus a překvapivě jsem želela ztráty pekelných psů, kteří si pochutnávali na skolených japonských vozidlech. Taky mě bavil kontrast mezi slušňákem Charliem a jeho prostořekou, odvážnou a nonkonformní dcerkou. A sexy bánší ve stylu hvězdy kapely symfonického metalu? Prostě super!
V té souvislosti chválím překlad a korektury, v této zemi kvality ojedinělé, ba přímo vzácné. Děkuji na stotisíckrát.
Tak trochu jsem očekávala zradu v akci Charlieho převtělení, a k brutálnímu překvapení nakonec došlo, protože bych v životě neuhodla, že se to podaří.
Jenže v půlce nastal – u tohoto autora zcela tradičně – propad. Děj, doposud nijak zběsilý, se beznadějně ztratil v zašmodrchaných uličkách různých překvapení a nedořešených událostí, které sice později byly vysvětleny, ovšem čtivost a plynulost vyprávění značně utrpěla. Navíc celý příběh začal nepříjemně připomínat dort pejska a kočičky – co se autorovi hodilo, to tam flákl. Skoro to vypadalo, že se vytasil s legendou o egyptských bozích jen proto, že už si sám nevěděl s celým propletencem rady.
A závěr? Kromě toho, že Citrus zjevně pokojně vyčkával, až se celá armáda sešikuje, to na úplný konec docela odsýpalo a překvapivě začalo dávat smysl. K nápravě dojmu ale došlo pozdě. Jo, samotný závěr stojí za to, aby člověk knihu dočetl, ovšem pachuť z toho, že si už půl dne po dočtení nepamatuju děj a nebyla bych knihu schopna odvyprávět, hodnocení hodně kazí.
Ovšem legrace to byla, to zase jo.