Spiritualita bez náboženství aneb Probuzení
Sam Harris
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457465/bmid_spiritualita-bez-nabozenstvi-aneb-p-6aG-457465.jpg
4
42
42
Kniha Spiritualita bez náboženství aneb Probuzení neurovědce, filozofa a proslulého skeptika, autora řady bestselerů Sama Harrise zkoumá podstatu vědomí, vysvětluje jak nejlépe meditovat a varuje před pochybnými guruy. Otřese většinou vašich nejzákladnějších domněnek o každodenním prožívání a může se stát, že vám prostě změní život. Publikace je určena všem, kteří sice nevyznávají žádné náboženství, ale současně jim připadá, že v prožitcích postav, jako je Ježíš, Buddha, Lao-c’, Rúmí a další mudrci minulosti, lze najít důležité pravdy. Pro ty, kteří touží po spiritualitě bez náboženství, kniha představuje návod k meditaci jako racionálnímu cvičení v podání neurovědy a psychologie. Text je taktéž úvodem do problematiky pokusů o vědecké podchycení spirituality a zčásti filozofickým rozkladem toho, co většina lidí považuje za centrum svého vnitřního života: pocit, kterému říkáme „já“. Na počátku spirituálního života leží podezření, že odpověď na otázku „existuje ‚já‘?“ by mohla znít „samozřejmě ano“. Chápeme se pomíjivých potěšení. Hloubáme o minulosti, obáváme se budoucnosti a nepřetržitě se snažíme hájit toto egoistické „já“, které neexistuje. To vše nás stresuje. Spirituální praxe je však právě proces postupného vymaňování se ze zmatku a ukončování tohoto stresu. Z vhledů, jež umožňuje meditace, se nám potvrzují jisté dobře zavedené pravdy o lidské mysli, například že náš konvenční pocit „já“ je iluze nebo že kladné emoce – soucit a trpělivost – jsou naučitelné dovednosti. Způsob našeho myšlení totiž přímo ovlivňuje naše prožívání světa.... celý text
Duchovní literatura Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno:
2017
,
Dybbuk
Originální název:
Waking Up: A Guide to Spirituality Without Religion, 2014
více info...
Přidat komentář
Moc zajimavy a inspirativni text. Kritika nabozenstvi a sarlatanstvi je dle meho gusta, ucenuji autorovu osobni znalost problematiky a radu zkusenosti. Vedle jeho utocneho postoje proti sarlatanum je jeho postoj k drogam usmevne tolerantni. Byt je nedoporucuje!
Myslim, ze idealni cteni pro otevrene mlade mysli, patrajici po smyslu zivota. Prislo mi, ze napsal knihu, kterou by rad mel ve dvaceti letech moznost si precist :)
Jeho kniha Svobodna vule mi ale prisla zajimavejsi - zrejme mi je volni rozhodovani blizsi, nez spiritualita. Moc rad bych od nej cetl jeste aspon Moralni krajinu - najde se vydavatel?
Poslouchal jsem jako audioknihu z Youtube. Zajímavé čtení/poslouchání. Doporučuji.
Autora jsem zpočátku považoval za vědce, který ze svého ateistického, skeptického, respektive agnostického hlediska nadřazeně hodnotí problematiku vědomí. Kvituji však s povděkem, když se neurovědec rozhodne zkoumat problematiku vědomí tak, že sám dlouhodobě medituje, nechává se školit východními mystiky, a dokonce zkouší drogy pozměňující vědomí (a právem kritizuje společnost za to, že zbytečně ničí životy pokojných uživatelů drog). Pak je to skutečný hledač, a já respektuji jeho poznání, ačkoli zde vyznívá spíše ve stylu "vím, že nic moc nevím."
Pokud jde o vědomí, nic moc nového jsem se nedozvěděl. "Existují dobré důvody k domněnce, že vědomí je emergentní vlastností mozkové aktivity, stejně jako zbytek lidské mysli. Jak ale může takový emergentní zázrak nastat, o tom nevíme nic." "Vím, že vědomí nerozumíme." Sic.
Nejlepší části knihy jsou autorovy názory a zkušenosti s guruy a náboženstvími, které dokáže trefně pojmenovat, demaskovat a shodit. Odsouzení podvodníků Madame Blavatské nebo Hubbarda velice vítám, a jsem si jist, že Osho, Sai Baba, Šrí Vishwananda, Šrí Nithyananda, Kalki Bhagawan a Amma Bhagawan byli nebo jsou z téhož vrhu. Jakmile na tato jména narazíte, prchejte. V této oblasti je skepse skutečně namístě. Mějte to na paměti, než se rozhodnete svěřit sebe, svá vědomí, svá těla a své těžce vydělané peníze podvodníkům a prasáčkům. Spirituální šmejdi mají svůj byznys propracovaný, a manipulaci mají v malíčku. Znám české hledače, kteří do jejich bezedných kapes přesunuli statisíce korun. (A situace je možná ještě horší, než byste si kdy mysleli. Falkova vynikající kniha "Stripping the Gurus: Sex, Violence, Abuse and Enlightenment" je děsivou obžalobou kultu duchovních "mistrů" včetně těch, do kterých byste to nikdy neřekli. Člověk by téměř řekl, že skeptikové a ateisté mají pravdu, a hledači jsou pošetilí blázni.)
Nejlepší guru je Self, Já, v tom měl jistý indický mistr pravdu. A k němu má každý člověk přístup sám, a nepotřebuje k tomu další lidi, natož pak náboženství.
Celkově je to pro mne zklamání, tak jako bývá u materialistických knih, snažících se popsat a vysvětlit vědomí, spíše pravidlem. Harris tvrdí, že život nemá smysl, že má jenom smysl ho žít, a také, že kodaňská interpretace má dnes moderní, správný (roz. materialistický) výklad, než jakého dosáhli sami tvůrci kvantové fyziky ve 30. letech, ale bohužel se o tom geniálním výkladu blíže nezmiňuje ani v poznámkách, a já jsem na něj ještě nenarazil. Dovedu si však živě představit, jak se věda snaží za každou cenu ten bolavý kvantový osten ze svého zadku vytáhnout.
Beru to spíše jako záznam autorovy vlastní cesty k osvobození mysli a celoživotní hledání duševní pohody uvnitř sebe sama. Sam Harris popisuje, jak se dostal k meditaci, líčí svá setkání s různými duchovními učiteli a guruy, ale zabrousí i do oblasti drog, které mu pomohly nahlédnout do světa vlastní mysli.
Když bych měl stručně napsat, co se vlastně knížka snaží sdělit, bylo by to složitější. Mám pocit, že autor, a vlastně to i sám říká, nám chce nabídnout cestu k úlevě, osvobození, možná štěstí, a snaží se čtenáře - začátečníka v této oblasti, seznámit s meditací.
Tento cíl však různě mixuje odbočkami do neurologie, filozofie mysli a spřízněných věd (za mě skutečně zajímavé), ale také to prokládá svými názory na náboženství, které prakticky pokládá za bludy nebo v lepším případě za vyprávěnky legend.
Kritika náboženství tu ale není nutně za účelem přesvědčit čtenáře o autorově pravdě, ale spíše rámuje nabídku autora, že vám předá návod na spirituální růst, který je oproštěn, či lépe řečeno nevyžaduje náboženské ukotvení.
Autor slibuje, že praktikování meditace vám umožní přijmout přítomnost takovou jaká je a "když odmítneme být tím, kým jsme měli sklon být v minulosti, můžeme se stát moudřejším a soucitnějším člověkem a žít naplněnějším životem."
Stojí určitě za přečtení, ať jste v jakékoli fázi svého růstu. Věřím, že v knize narazíte na podněty, které vám mohou otevřít nové poznání, případně alespoň zprostředkují jiný pohled na zažité.
Na cestu ještě přidávám citát, který mě zaujal: "Moudrost není v určité rovině nic hlubšího než schopnost řídit se vlastní radou."
Kromě vznešeného názvu není na knize vůbec nic povznášejícího, zajímavého ani mysl otevírajícího. Problematika vědomí a "já" byla tak nesmyslně a nesrozumitelně rozpiplaná, že se to nedalo ani číst. Jediné, co se v knize dalo uchopit, byla praktická meditační cvičení. Autor chtěl asi zapůsobit jako přemýšlivý znalec propojující vědění napříč neurologií, filozofií a obšírným "vykecáváním". Stačilo však napsat, že spiritualitu bez náboženství můžeme nalézt např. v buddhismu a probuzení skrze buddhistické praktiky. Tečka. Všechno ostatní jsou nesmyslné zbytečnosti.
dobrá kniha, ale k dokonalosti jí hodně chybí. některé pasáže mi přišly skoro až zbytečné
Mírně rozporuplné pocity. Mám dojem, že někde kniha přesně uhodila hřebíček na hlavičku (pun intended) a někde je naopak zbytečně rozplizlá a natahuje velké "nic". To bude ale asi ze značné části tím, že autor zde balancuje na neuvěřitelně vratké nitce, kde rovnováha až extrémně záleží na subjektivním vnímání reality čtenářem. Chválím pokus napsat z přísně skeptické pozice spirituální dílo a určitě doporučuji k přečtení (alespoň se v tomto případě nemusíte obávat, že Harris svým spiritismem sleduje vedlejší cíle, jak bývá v této branži zvykem).
Uf, uf. Co k téhle knize říct? Je šílená a spíše psaná pro Američany, kteří se Bohem ohání i na bankovkách. Autor se považuje za skeptika/agnostika a tak je pro něj všeobecně omáčka okolo náboženství ohledně zázraků, nadpřirozena, formy Boha anebo reinkarnace/posmrtného života naprosté tabu a ztráta času. Plusem je určitě, že všechny věci, o kterých píše prostě sám vyzkoušel. Podle mě ale spiritualitu nejde vědecky moc podchytit i když se tady o to snaží. Harrisovy výklady o definici vědomí a "já" jsou prostě únavné a čtou se docela ztěžka. Nakonec dospěje k tomu, že je vlastně nejpřínosnější buddhistická meditace, jakožto práce s myslí bez jakéhokoliv přívlastku.
Ve výsledku je kniha směsí filosofie, výkladu teologie a vědeckého zkoumání, co je místy tak kostrbatě napsaná, až jsem měl chuť ji odložit. Zajímavé jsou postřehy ohledně neurologie a teoretické bádání nad rozložením a prací jednotlivých hemisfér nebo zamyšlení se nad vlastní osobností - uvědomění si sebe.
Sice nejsem žádný příznivec ezo, ale každé náboženství tuhle složku prostě má a patří k ní. Odříznout ji z ní prostě nejde i když se o to tady autor snaží. Je mi jasné, že nikdy nebudu katolík, protože mám vše nastavené jinak. Ale svoji trošku tajemna si nechci nechat vzít. Chci pořád ještě věřit na zázraky. Na něco, co nejde vysvětlit a že jsou mezi námi lidé, kteří mají díky duchovní práci na sobě něco navíc. Tak či tak, autor zapomíná, že ať vezmeme jakékoliv náboženství, je to hlavně věc, která z vás má udělat lepšího člověka. To je právě ono jádro, ke kterému jdeme. A já sám nechci věřit ani tomu, že každý z nás žije jen jednou.
Rozhodně jedna z nejlepších knih, které jsem letos četl. Už od začátku jsem byl ze čtení nadšený, protože kniha je napsaná značně přístupně, čtivě a přitom přísně logicky a přiměřeně odborně. Čtení tak podle mě musí ocenit jak nábožensky tak i ateisticky orientovaní čtenáři. Harris totiž knihu nezačíná žádným teoretickým vysvětlováním, ale začíná popisem svých vlastních zkušeností. Kniha je tak nesmírně cenná, protože Harris jako skeptik, ateista a vědec nevychází z akademické vzdělanosti, ale ze svých osobních zkušeností, zážitků a svého poznání.
Myslím, že každý koho zajímá spiritualita jako taková, tedy bez náboženského nebo esoterického rámce bude z knihy stejně nadšený jako já. Harris se od svých zážitků dostává k západním a východním náboženským systémům a vysvětluje co je na těchto systémech cenného a co lze odmítnout jako kulturní nebo věroučné tradice. Kniha přináší spoustu cenných postřehů, protože Harris jako ateista žádnému náboženství nenadržuje. Někdo by si mohl myslet, že nadržuje budhismu, ale je nutné si uvědomit, že samotný budhismus spoustu metod převzal z jógových hinduistických tradic. Harris si z něj bere pouze metody jak pracovat s vlastní myslí a ať chceme nebo ne, právě v tibetském budhismu se takových metod nachází nejvíc.
Ve druhé kapitole Harris využívá svých znalostí neurovědce a vysvětluje jak si současná věda neví rady s vědomím. V této kapitole se objevuje spousta poznatků o vědomí, které jsem zatím nikde jinde nečetl. Chirurgickým zásahem v mozku lze totiž způsobit, že každá hemisféra získá své vlastní vědomí. Je vtipné, že současné vědecké poznání vědomí je víc přitažené za vlasy než mnohé esoterické teorie a to jsme vlastně na úplném začátku.
Třetí kapitola se věnuje lidskému já. Jenže ono není. Pokud se totiž pokusíte své vlastní já nalézt, tak zjistíte, že náhle zmizí. Jen upozorňuji, že ten vnitřní hlas ve vaší hlavě nejste vy. Nejste tokem svých vlastních myšlenek a ani jím nejste, pokud ten tok vědomě vytváříte. Jen upozorňuji, že tohle není žádná esoterika. To si může snadno každý ověřit. (Logicky to však vyžaduje schopnost aspoň nějaké míry introspekce a obrácení do nitra.) Nedává vám to smysl? Nic si z toho nedělejte. Zkrátka se ukazuje, že nám uniká něco naprosto fundamentálního – samotné porozumění tomu, kdo vlastně jsme. Proto považuji tuto knihu za tak zásadní, protože vysvětluje, jak v této problematice může být spiritualita užitečná.
Čtvrtá kapitola se věnuje meditaci a vysvětlení proč je meditace tak přínosná. Už dávno se přišlo na její pozitivní vliv na fyzické a psychické zdraví, ale ten nekončí pouze u pozitivního fyziologického působení. Harris vysvětluje, že její přínos může být mnohem větší.
Pátá kapitola už jen uzavírá celou tuto knihu. Harris se zde věnuje problematice psychedelik, smrti a upozorňuje na problematiku spirituálních učitelů. Tahle kapitola je naprosto stěžejní, protože se konečně objevuje upozornění na zásadní význam entheogenů od seriózního vědce.
Skoro mám chuť říct, že jsem na tohle téma nic lepšího nečetl. A to jsem na tohle téma přečetl přes 200 knih. Co nejdřív si to budu muset přečíst znovu. Kniha je naštěstí docela stručná a tak se nikdo nemusí bát zbytečné ztráty času. Náročnějších pasáží obsahuje jen pár, jinak je nádherně srozumitelná. Pokud se zajímáte o duchovno a nedokážete svým ateistickým přátelům tento zájem vysvětlit, dejte jim tuto knihu. Tohle prostě doporučuju úplně všem. Možná se to nebude líbit nábožensky založeným jedincům, protože je kniha střízlivě racionální, ale to už je jejich problém. Nedostatky knihy jsou zanedbatelné. Za největší přínos považuji kombinaci ateistického autora a spirituálního obsahu. Jednoduše skvost. 95%
Autorovy další knížky
| 2017 |  Spiritualita bez náboženství aneb Probuzení |
| 2015 |  Svobodná vůle |
| 2016 | Islám a budoucnost tolerance |
Nádhera. Tohle je pro mě osobně dost možná nejdůležitější kniha, co jsem četl a potřeboval jsem to zpracovat; výsledek jsem kvůli většímu rozsahu přesunul do recenzí...zkuste, je to pár stran, v nichž jsem se co nejlépe pokusil vystihnout jak knihu, tak přínos, jako i pohnutí...a kdybych jimi hnul jen jediným dalším bytím, bude má radost o to větší. (klidně písněte) Budu osobní, neboť jiné cesty není, lepší reklamu nedám.
5 odkvetlých pampelišek ***** v povětří
PS: Update k 6.11.24...po tříměsíční praxi (poctivě každé ráno cca 10-15 minut; alespoň na chvíli odstavit rozjíždějící se kolotoč myšlenek je jako druhé probuzení, jež se příznivě promítne do celého dne) si ve stručnosti troufám shrnout v čem momentálně spatřuji největší přínos meditace. Jde o čisté nahlédnutí podstaty subjetivní lidské zkušenosti. Je ničím neohraničený, dokonale čirý, průzračný prostor; tento "prostor" je Vědomí. V této bezrozměrné čirosti "nad našimi rameny" se zjevují, levitují a zanikají jevy. Ať už tělesné (bolístky, únava, tlak, dech, teplo, chlad, tep apod.) či zvukové, emoční, náladové nebo myšlenkové. Dokud vědomě vnímám, že se všechny tyto jevy dějí v oné bezrozměrné průzračnosti, aniž bych se jimi nechal pohltit, nacházím se ve "správném" stavu. Při tom nejde o nic časově náročného; většinou stačí 2-10 minut, někdy se "přepnu" hned. Trvalé útočiště, v němž si lze připomenout, o čem vlastně skutečnost je. Útočitě, v němž si lze bezpečně prožít i všechno "zlé" a nenechat se jím semlít; extrémně užitečné pro integraci a poučení se z všemožných každodenních (jakož i dávno minulých) útrap, nelibostí, zranění, ale i úspěchů a radostí, aniž by se tyto překlopily ve všepohlcující, sladkobolně sentimentální stavy.