Spis Odessa
Frederick Forsyth
https://www.databazeknih.cz/img/books/98_/98637/bmid_spis-odessa-hGC-98637.jpg
4
519
519
Hamburk, rok 1963. Když se Peteru Millerovi, mladému ambicióznímu reportérovi, dostane do rukou deník se svědectvím o nelidských krutostech velitele koncentračního tábora v lotyšské Rize, zavětří šanci na senzační článek. V honbě za sólokaprem se bezhlavě pouští do riskantního pátrání na vlastní pěst. V Německu se však najde jen málokdo, kdo by měl zájem vyhledávat nebo soudit bývalé nacisty. Snaha vystopovat Roschmanna a předat ho spravedlnosti nakonec Millera zavede do samého středu mocné tajné organizace Odessa, kterou SS vytvořila proto, aby ochránila své členy, ukrývající se ve všech koutech světa...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 1992 , SvobodaOriginální název:
The Odessa File, 1972
více info...
Přidat komentář
Četl jsem již před několika lety, ale ten závěr mi utkvěl v hlavě a hlavně kvůli němu knihu rád doporučuji.
Moc semi kniha líbila, zejména poslech. Napínavé, špionážní. Zase jsem se něco nového dověděla.
Bavilo mě to. Od autora jsem už přečetla více knih, ale tato patří k těm zdařilým.
Autor věrohodně popisuje situaci v poválečném Německu, kdy společnost nepřijala za své se vypořádat s válečnými zločinci a v napínavém románu, ve kterém lze jen stěží rozpoznat, co jsou historická fakta a co už je fikce, vytvořil hlavní postavu detektiva amatéra. Na činech hlavního hrdiny, jenž je vystavován různému nebezpečí, odhaluje nám i fakta- jinde těžko zjistitelná.
Knihu jsem četl před pár lety a k Forsythovým knihám se rád vracím, v napětí je čtenář od záčátku až do konce. Hon na řezníka z Rigy E. Roschmanna, se na konci knihy dovíme, bylo i soukromé vyučtování novináře Millera, z Tauberových deníků se dověděl, že Roschmann zabil jeho otce kapitána kriegsmarine, když zabavil jeho sanitní loď při útěku z Pobaltí. Mistrně Forsyth do děje zapojil lovce nacistů Wiesenthala a izraelský Mosad. Organizací na pomoc bývalým příslušníkum SS bylo v Německu více, třeba Stille Hilfe , kterou finančně podporovala a byla členkou Gudrun Burwitzová , dcera H. Himmlera. Známá je i organizace HIAG , veteránská organizace příslušníků SS, která pořádá srazy bývalých příslušníků SS, třeba právě v Rize ( Litva) 16. března každý rok.
Odessa – Organizácia bývalých príslušníkov SS!
„Zločiny niektorých ľudí sa nedajú pochopiť, a teda ani odpustiť.“
Skvelé! Bravúrne prelínanie skutočnosti a fikcie prenesené na stránky tohto románu. Vynikajúca kniha z obdobia 60. rokov 20. storočia, ktorá mapuje cestu mladého nemeckého novinára za odhalením novej identity dôstojníka SS, zodpovedného za mnohé zverstvá v lotyšskej Rige. K jeho menu sa dostal cez denník židovského väzňa, ktorý krutosť tohto sadistu a netvora zažil na vlastnej koži.
„Kým som nečítal ten denník, nikdy som si nekládol otázku, čo sme vlastne my, Nemci, spáchali. Teraz to začínam tušiť. Preto chcem nájsť toho chlapa, tú obludu, ak je ešte nažive. Mal by stáť pred súdom.“
Nikdy som si nemyslel, že všetci Nemci sú zodpovední za zverstvá pred a počas II. svetovej vojny, takže neuznávam nejaký odsudok kolektívnej viny voči tomuto národu. Napriek tomu sa nedokázali vyrovnať s mnohými najväčšími grázlami, ktorí si kľudne žili a užívali nové postavenie i nakradnuté bohatstvo. Žiaľ, napomohli tomu aj mnohí mimo Nemecka. Na druhej strane, po vlastnej skúsenosti, som presvedčený, že samotní Nemci sa hanbia za to, čo sa vtedy dialo. Čo je však smutné – nechcú o tom debatovať; ešte v 21. storočí si niektorí mysleli, že na Slovensku žijeme v zemľankách. Nie, nevymýšľam si.
„Nebezpečenstvo nie je nikdy zažehnané, len sa mení jeho podoba.“
Pán Forsyth, klobúk dole!
Tak tento román mě rozebral. Viděl jsem asi před půl rokem film, který je dobrý, ale knížce sekunduje asi do půlky, pak se příběh v knize odvíjí jiným a za mě lepším a věrohodnějším způsobem. FF mistrně žongluje s fakty a fikcí, takže jsem během čtení občas utíkal na web a dost mě ohromilo, kolik z románu fikcí není, což jistě souvisí se spoluprací FF a Simona Wiesenthala, když mu pro román "poskytl" skutečného hledaného nacistu. Donutilo mě to objednat knížku od SW, abych své znalosti doplnil.
Forsyth nezklamal, napínavé, čtivé, chytré. O tom, jak při hledání jednoho SS grázla si i ti "hodní" řeší každý svůj záměr - jeden chce pomstít otce, druhý celý židovský národ atd a využívají k tomu jeden druhého.
Další z románů Forsytha s postavou reportéra, který v 60. letech, pátrá po SS příslušnících, kteří se po druhé světové válce rozprchli po celém světě. Díky zdrojům peněz, zlata a cenností, které ukradli židům a dalším obětem 2. světové války si financovali nový život v Jižní Americe.
Forsyth v té nejlepší kondici, skvělá akční literární fikce na základě skutečných historických událostí, za sebe si knihu dovolím postavit na piedestal vedle mého milovaného Šakala. Kniha by rozhodně neměla uniknout nikomu, koho téma zločinů (a zločinců) nacismu a jejich (ne)potrestání zajímá. Realita je poněkud jiná než školní osnovy dějepisu...za zhlédnutí stojí rozhodně i film s Johnem Voightem natočený podle knihy, i když obsahově je bohužel o dost chudší, kniha je prostě kniha ;)
Musím označit Spis Odessa za jednu z nejlepších forsythovek, ačkoliv se mi líbí všechny. Odessa, smrtelně nebezpečná organizace bývalých SS proti naivnímu investigativnímu novináři Millerovi, který příliš pozdě zjistí, do jak nebezpečné hry se pustil. FF si, jako obvykle, dotvořil obecně známá fakta a napsal napínavý thriller na téma holocaustu a poválečného prorůstání vlivu nacistických struktur do státní správy Západního Německa. Zajímavé jsou informace, že po vydání románu požádala západoněmecká prokuratura o vydání Eduarda Roschmanna z Argentiny, i když o jeho uvěznění německé úřady doopravdy zájem neměly.
Zajímavá kniha a vhled do minulosti, kdy se po druhé světové válce rozprchli příslušníci SS po celém světě. Ze zdrojů peněz, zlata a cenností, které ukradli židům, financovali svůj nový život a pokračování jejich životní filozofie.
Děj knihy se odehrává v roce 1963, takže ne zase tak dlouho po válce. Spousta Kamerádů žije a má novou identitu a stále stejné ideje. A snaží se ovlivňovat vývoj ve světě.
Knihu jsem si přečetl hned po knize - dokumentu od Karla Pacnera Velmistři špionáže.
Takže se mi informace hezky protnuly a doplnily.
FF je skvělý vypravěč a jeho příběhy postavené na historických reáliích jsou pro mě vždy perfektní, knihu hodnotím jako vynikající.
No a na závěr si dovolím malé odbočení. Už to skončilo, nebo to má pokračování i dnes? Poslední dva roky by mohly svádět k různým myšlenkám a úvahám.
výborně napsaný příběh o poválečném Německu, co se vlastně dělo v posledních dnech války, jak SS kameraden obětovali tisíce vojáků wehrmachtu a sami si hezky se zlatými cihličkami zmizeli do Argentiny .... hodně čtivé, napínavé a rozhodně doporučuju.
Silné, děsivé a člověka to přijme uvažovat nad tím, že spravedlnost v našem světě má opravdu jen velmi omezené schopnosti.
Spis Odessa vás vtáhne od prvních kapitol. Já jsem si oblíbila hlavní postavu, která trošku nelogicky riskuje vlastní život a čtenář si není tak úplně jistý proč. Nakonec vám dojde, že na tom vlastně nesejde. Prostě se naštval na tu omezenost lidské spravedlnosti a chce s tím něco udělat. Kdo z nás už něco takového nezažil? Velmi mistrovský kousek. Mnou tato kniha pohnula v mnoha směrech.
Zvěrstva 2. světové války jsou jedna věc, ale byli její viníci potrestáni? Poslední věc, autor mi konečně odpověděl na otázku, jestli existuje kolektivní vina. Neexistuje. Nesouhlasíte? Přečtěte si tu knihu.
Tak tentokrát bez legrace, Forsyth si posvítil na poválečnou situaci v Německu. S hlavním hrdinou nás zavádí do klubka zmijí, mezi SS kameraden, ať už se jedná o uprchlíky v Jižní Americe a v Egyptě, nebo mezi ty, kterým se podařilo uchytit v Německu, kde prorůstají systémem a znovu tahají za nitky průmyslu, policie a politiky. Autor jako obvykle dovedně šermuje skutečnými osobnostmi a událostmi šedesátých let a napínavou zápletku staví na zrůdných skutečnostech holokaustu v Pobaltí, kde nadšenými pomocníky německých velitelů byli místní antisemitské hordy. Zajímavé je, jak všichni hledají motiv pro Peterovo pátrání, pozorný čtenář ho ale zná už od začátku.
Autorův styl mě baví čím dál víc: bez sáhodlouhých rozborů citů a vnitřních běsů hlavních hrdinů dokáže tyto emoce ve čtenáři i tak úspěšně vyvolat - jednoduchým a jasným polodokumentárním popisem událostí, přičemž se skoro nevzdaluje od reality.
90 % (jsem hodnotící s pořadovým čísle 413, dosavadní průměr je 89 %).
…
Na východní frontě byli němečtí vojáci hnáni do neuvěřitelně krvavého boje s Rusy. Tito vojáci neměli vybojovat vítězství, ale odklad, který by esesákům dovolil dokončit plány na útěk. Německá armáda měla za zády SS, jež střílela a věšela vojáky, kteří si po utrpení daleko přesahujícím meze normálního nasazení dovolili ustoupit.
Rukama esesáků takto zemřelo tisíce důstojníků a vojáků wehrmachtu.
Šéfové SS věděli, že válka je prohraná, přesto ji ještě šest měsíců protahovali.
Tahle kniha mě dost dlouho míjela a sehnat jí nebylo až zas tak snadné. Nicméně hned od začátku se u mě dotáhla na Den pro Šakala a přestihla Čtvrtý protokol. Historie OAS a francouzské dekolonizace nejsou sice nezajímavé, stejně jako problematika oněch "mírových“ hnutí a aktivistů na Západě, placených Moskvou, ale otázka nacismu, válečných zločinů a skutečných poměrů v západním Německu po válce a v šedesátých letech se nás dotýká. Dodnes. A to hned ve dvou směrech. I od nás uprchli nacističtí zločinci, kteří dokonce pod ochranou Spolkové republiky a v důsledku studené války zůstali nepotrestáni. A další z nich zmizeli nejen do Latinské Ameriky (to se ví), ale taky třeba do Kanady nebo Španělska (o tom se nemluví).
Ti samí lidé, kteří v této zemi nedovolili, aby se byť jen zkřivil vlásek včerejším mocipánům (myslím těm z období před devětaosmdesátým rokem) nám poválečné západní Německo dávali a dávají dodnes za příklad země, kde proběhla „důkladná“ očista a důsledná demokratizace. Přitom onu úžasnou NSR kromě nejvyšších špiček Třetí Říše, které byly souzeny v Norimberku a pár stovek dalších odsouzených napříč Evropou tvořili a řídili soudci, starostové, úředníci, policisté a samozřejmě i vojáci, kteří byli ze tří čtvrtin nacisté, nebo na svých postech byli za Hitlera a většina z nich byli členové NSDAP. Dodám, že v této partaji v Německu bylo vzhledem k celkovému počtu obyvatel stejně lidí jako v KSČ v době normalizace. I u nás zůstali soudruzi na svých místech a stali se z nich najednou „demograti“. A ti, co museli „odejít“, odcházeli s důchody a odstupným, o kterém si těch 90% nekomunistů mohlo a může nechat dodnes leda tak zdát. A že se navzájem podporovali a pomáhali si stejně jako oni esesáci je nezpochybnitelné. Tohle mně pořád leží v hlavě. Ta děsivá podobnost.
Jistě, skvělý a gradující „napínák“, drama, perfektní jazyk a famózní prolínání skutečnosti a fikce, všude kde je potřeba, ale také, kde je to s ohledem na pozadí románu vhodné. Spousta až neuvěřitelných skutečností, které většina dnešních lidí nezná, řada skutečných historických osobností a podrobností. Ony peripetie o dodávkách zbraní do Izraele i o egyptském raketovém programu jsou pravdivé a bylo to přesně tak, jak Forsyth popisuje.
Co na tom, že ony vědce nelanařil žádný Roschmann (skutečný rakouský nacista, který ovšem umřel v Argentině) a nebyl žádným Řezníkem z Rigy, tím byl ve skutečnosti Lotyš Herberts Cukurs. Jen tak mimochodem, k překladateli – Riga je hlavní město Lotyšska a v Lotyšsku žijí Lotyši, i když v angličtině je to Latvia a obyvatele v anglickém originálu asi nazývá Forsyth Latvians. Vím, že se to plete, ale profesionálnímu překladateli by se tohle stát nemělo, stejně jako by mohl (v rámci autentičnosti) používat důsledně odpovídající hodnosti SS a ne výrazy jako seržant nebo kapitán. Nakonec převodník hodností najde na Wiki za pět minut.
No a také jedna poznámka k pojetí SS v knize, jako toho největšího a nejzrůdnějšího zla ve Třetí říši. Ne, SS a esesáci byli ze značné části zrůdy, ale největší zlo představovali na jednu stranu ti, kteří vedli stranu a na druhou stranu oněch sedm a půl milionu řadových členů. A kupodivu, k bojovým jednotkám SS se taky rukovalo na povolávací rozkaz. Jeden kolega ve firmě, kde jsem kdysi pracoval, takhle narukoval jako osmnáctiletý ze smíšeného manželství rovnou k dělostřelecké jednotce, která byla součástí jedné z těch divizí SS.
A mýtus o rytířském Wehrmachtu, vedoucím válku „podle pravidel“ lze taky odkázat do říše bájí, stejně jako ono tvrzení o skvěle denacifikovaném a dnes vzorně demokratickém Německu. Oni skvělí elegantní důstojníci říšské branné moci, ale i jejich poddůstojníci a řadoví vojáci se na těch zvěrstvech podíleli jakbysmet. A nejen na východě.
Ale stejně se nakonec musím vrátit k tomu, jak je to ve skutečnosti všude stejné. Po druhé válce v západním Německu stejně jako po roce osmdesát devět u nás. V tom je obrovská cena téhle jenom zdánlivě dobrodružné knihy. Díky za ni, i když to, o čem člověka nutí přemýšlet rozhodně veselé, ani povzbuzující není. Ale takový už život je.
Audiokniha. Roman přímo pro milovníky témat nacismu. Tady se jednalo o hledání bývalého esesáka nikoliv izraelskou tajnou službou, ale německým novinářem. Právě o to to bylo zajímavější a rozuzlení proč, byla pecka. Možná pro někoho předvídatelné, já si poslech užíval každou minutu. Plný počet hvězdiček!
Od pana Forsytha jsme četl lepší knihy, tato se mne zdá přitažená za vlasy jak příběhem, tak hlavní postavou. Miller se chová nelogicky, a to, co předvádí, by žádný rozumný člověk neudělal. Za mne takový průměr.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) nacismus deníky tajné společnosti, organizace, spolky novináři Waffen-SS nájemní vrazi holokaust, holocaust lovci nacistů
Autorovy další knížky
| 1975 |  Den pro Šakala |
| 2004 | Boží pěst |
| 2008 | Vyjednavač |
| 2005 | Ikona |
| 2014 | Seznam smrti |
Hlavní protagonista objeví deník starého židovského muže, který spáchal sebevraždu. Deník odhaluje nejen osobní tragédie, ale i informace o bývalém veliteli koncentračního tábora a tajemné organizaci Odessa. Rozhodnutý odhalit pravdu, Miller se vydává na nebezpečnou cestu do srdce bývalé nacistické sítě, která stále operuje v poválečném Německu.
Forsyth mistrně popisuje válečnou mašinerii, poválečné Německo, jeho byrokracii a generace, které se snaží vyrovnat s minulostí. Zvlášť se zaměřuje na mladší generaci, jež nechce cítit vinu za činy svých předchůdců, a starší generaci, která se vyhýbá konfrontaci s temnými kapitolami své historie.
Během čtení jsem měl pocit, že některé situace v knize nedávají smysl a hlavní hrdina dělá zásadní chyby, které působí školácky. Tento dojem se však na konci ukázal jako vynikající Forsythova hra – čím více je něco na očích, tím méně si toho člověk všimne.
Kniha je slušným pohledem do složité historie a etických otázek, a zaslouží si plný počet hvězd.