Splnit si své sny
Hendrik Winter (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/434907/bmid_splnit-si-sve-sny-TX9-434907.jpg
4
49
49
Adama nikdy nenapadlo, že by se mohl zamilovat do jedné z pacientek, které denně vozí na chemoterapii a zpět. Jednoho dne k němu ale do taxíku nastoupí Jessi – mladá, půvabná a smrtelně nemocná mladá žena. Zamiluje se do ní na první pohled. Když se dozví, že Jessi zbývá pouhých pár týdnů života, zmobilizuje všechny své síly, aby jí ten čas co nejvíc zpříjemnil. Jeho největším přáním je splnit Jessi její velký sen. Zároveň si ale uvědomí, že ani on by neměl svůj sen oddalovat na „až někdy“.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2020 , Ikar (ČR)Originální název:
Die Antwort auf Vielleicht, 2019
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Kniha se mi líbila. Nečekala jsem žádnou obrovskou pecku,ale romantické a smutné čtení. Romantické to bylo a občas i vtipné. Samozřejmě jsem na konci brečela,protože to jinak nešlo. Kniha se mi četla dobře. Ovšem to že byla částečně podle skutečných událostí jsem nečekala.
Velmi čtivá, příjemně napsaná kniha. Příběh a hlavně jeho konec velmi smutný. V knize bylo hodně témat k zamyšlení. Hlavní myšlenkou bylo podle mě to, že člověk nemá otálet, pořád na něco čekat a říkat si možná, někdy, příště. Plnit si své plány, sny a přání ihned, dokud to jde. Překonat strach a jít do toho. Protože se může stát, že si nakonec přání vůbec nesplníte (nestihnete splnit)
Tuhle knihu jsem si přečetla na doporučení kamarádky, která si myslela, že by se mi mohla líbit. A měla pravdu. Avšak ze začátku mě příběh moc neoslovil. Musela jsem si zvykat na styl psaní autora, který byl takový hořkosladký. Každopádně po nějaké čtvrtce knihy jsem si zvykla a zbytek příběhu si jen užívala. Hodně používal suchý humor, což mě osobně nevadilo. Popis postav zvládl skvěle. Jednoduše řečeno... postavy si nejde nezamilovat. Všechny jsou Vám sympatičtí a leckteré byste chtěli znát či mít ve vlastním životě. Nebo alespoň já to tak cítila. Příběh sám o sobě je smutný. Každý si tam najde něco, nad čím se zamyslí. Líbily se mi Jessi myšlenky a její pohled na svět. Také to, jak celou tu situaci s rakovinou brala. Na Adamovi se mi zase líbila jeho empatie a ochota pomáhat ostatním lidem.
Ruku na srdce... já bych takovou práci bez nějaké psychické újmy nezvládla. Jsem velice citlivá i empatická. Vím, že bych ty lidi a jejich příběhy nebrala s odstupem, ale prožívala bych je s nimi.
Ačkoliv mi bylo hned jasné, jak příběh skončí, tak se konec neobešel bez slz. Spousty slz, abych to upřesnila. Já si vždycky myslím, jak se na to připravím a že plakat prostě nebudu, ale nikdy mi to u žádné knihy nevyjde.
Každopádně i když se mi to ze začátku zdálo nudný, tak se z toho nakonec vyklubal skvělý a velice čtivý příběh, který mohu jen doporučit.
Naprosto souhlasím s komentářem Kayly níž. Na začátku jsem si pomyslela, že kniha bude fajn, protože se čte dobře. Bohužel to bylo ale vše. Hlavní hrdina byl neschopný kluk, který se nechal obskakovat starou babičkou, nebylo na něm nic, kvůli čeho byste si ho oblíbili. Příběh to mohl být fajn, být jinak napsaný.
Z této knihy mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu bylo to čtivé, ale zároveň mi něco v příběhu chybělo. Netuším co. Co se týče konce, tak ten mě upřímně dostal. Každopádně bohužel knihu musím zařadit mezi knihy, které mi bohatě stačí přečíst pouze jednou.
Krásný příběh o tom,že nevíme,kdy a co nás potká a pokud to jen trochu jde,nemáme odkládat své sny na potom,protože pak a potom už být nemusí.
Velmi smutný příběh s očekávaným koncem, který Vás přesto nenechá bez slzy v oku. Žít život pro to "nyní a teď" a ne pro "až jednou", je možná klišé, ale pravdivé. Kolikrát jsem si já říkal: jednou udělám tohle. Kolik snů jsem už sám opustil. Příběh je o to silnější, že je podle skutečné události. Oba hrdinové, vlastně všechny postavy v knize, jsou lidské a uchopitelné a i svéráznou Veru, byste rádi poznali.
Přiznávám, že já slzel vícekrát než jednou, ale asi jen proto, že se mne kniha více dotýká. Čte se lehce, i díky stylu vyprávění autora.
Mám jen jednu jedinou výtku. Slovíčko OKEJ. Často až rušivě používané. Knihu vřele doporučuji přečíst. Okej?
Pěkný příběh s očekávaným koncem. Líbí se mi odhodlání Jessi. Celé je to postavené na tom, jak je náš život krátký a nemáme odkládat splnění svých snů. Na konci jsem si pobrečela.
Tento hořkosladký příběh v sobě nese poselství, které může mnohé chytit za srdce. Přesto bych neřekla, že by kniha na naše city hrála nějak přehnaně. To ne. Autor Hendrik Winter nám celý příběh podává díky svému suchému humoru s jistou nadsázkou a nadneseností, že vám to vlastně ani nepřijde. Tu a tam se vyskytnou dojemné momenty, ale slzavé údolí se u vás doma určitě konat nebude.
V každé recenzi se snažím vyzdvihnout klady. V tomto případě je velkým kladem právě ono poselství “tady a teď”. Alespoň já si tohle z knihy odnáším. Současně musím Hendrika Wintera (pseudonym) pochválit za ono odlehčení tohoto tématu. Díky tomu se vám při čtení tu a tam vykouzlí úsměv na rtech, i když se jedná o veskrze smutný příběh.
Tato kniha s měkkým obalem v sobě ukrývá vedle poměrně hezky promyšleného příběhu také krátké kapitoly, takže vám příběh poměrně rychle utíká.
Budu-li hodnotit propracovanost hlavních postav, tady musím Hendrikovi dát rovněž jedničku. Hlavní hrdina Adam a jeho nemocná Jessi jsou velmi sympatičtí. Jejich charaktery a smysl pro humor si s velkou pravděpodobností také oblíbíte a budete je obdivovat, jak se jim daří celou situaci brát prostě tak, jak je.
Němci romantiku neumí, je studená jak psí čumák, takže jsem z toho měla trochu strach. Ale povedlo se. Bylo to hořkosladké a trefně ironické. Jo.
Splnit si své sny
Chytlo za srdce, úžasné, čtivé, láskyplné čtení k zamyšlení.