Společenstvo Prstenu
J. R. R. Tolkien
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29867/bmid_spolecenstvo-prstenu-zIK-29867.jpg
5
9050
9050
Pán prstenů série
< 1. díl >
Je tomu již více než půl století od chvíle, kdy poprvé vyšel Tolkienův Pán prstenů. První díl se objevil roku 1954, poslední vyšel v Anglii roku 1956. Dočkal se vesměs pochvalných recenzí, ale čtenářský úspěch přišel až v uvolněných šedesátých letech, kterým snad více konvenovala fantazie s jakou profesor Tolkien jakoby odnikud vyčaroval svou Středozemi. Pán prstenů je sága volně navazující na Hobita, který vyšel už v roce 1937. Teprve v této fascinující trilogii autor odkryl, kolik toho vlastně ví o tajemném světě, který tolik připomíná ten náš, a přece je něčím zvláštní. Dramatická historie spjatá s prstenem temné Moci by asi nebyla tak účinná, kdyby se neodehrávala ve světě s vlastní historií, osídleném mnoha národy s vlastními jazyky, s osobitým viděním světa, a především vlastními příběhy. Historie války o prsten, tvrdí stvořitel Středozemě, je jen jedním z těchto příběhů, sice důležitým, ale přesto zůstává jen epizodou v tisíciletých dějinách světa, v němž lidé ještě nehrají tak podstatnou roli a dělí se o historický i životní prostor s elfy, trpaslíky, hobity, skřety... Snad právě tušení hloubky Tolkienova světa čtenáře na jeho knihách tak fascinuje.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2006 , ArgoOriginální název:
The Fellowship of the Rings, 1954
více info...
Přidat komentář
K téhle knize toho mám opravdu hodně co říci. Nejlépe moje pocity asi vystihuje slovo CHYBA. Nemůžu uvěřit, že jsem si tak dlouho nalhával, že mi stačí vidět filmy (které miluju) a nepřečetl si originál od pana Tolkiena. Filmy jsou super, ale knížka je ještě o několik levelů výše. Udělal jsem opravdu CHYBU, když jsem otálel s jejich přečtením.
Co se týče kvality, tak si nejsem jistý, jestli jsem někdy četl něco tak dobrého. Hloubka příběhu, postav a světa je neskutečná. Skoro pořád se mi stávalo, že jsem se naprosto ponořil do vyprávění a připadl si, že jsem s Frodem a dalšími na výpravě. Styl psaní je mnohem vyzrálejší než u Hobita, kde mi přišel takový neuhlazený a příliš rychlý, zde je vyveden k dokonalosti. Určitě ale doporučuji přečíst nejdřív Hobita. Já začal právě s Cestou tam a zpátky a jsem rád, protože celá první půlka knihy je s ní úzce provázána a myslím si, že člověk o hodně přijde, když se vrhne rovnou na Společenstvo.
Takže asi tak. Pokud máte stejnou výmluvu pro nepřečtení jako jsem měl já, sice že vám kniha nic nemůže přinést, protože znáte filmy, tak vám můžu říci jen toto: přečtěte si aspoň pár kapitol a pak si tohle řekněte znova a smějte se. Kdybych mohl dát 6 hvězd tak dám, protože kvalita je mimo stupnici. Mistrovské dílo.
Na to není potřeba slov, Tolkien je prostě Pan spisovatel. Jak je tam všechno tak promyšlené. Jen mě mrzí, že jsem nezačala se čtením už dříve. Bylo to super čtení, určitě doporučuji. Film je taky skvělý, ale v knize jsou ještě i jiné věci, které ve filmu nebyly.
Velmi pěkně napsané a přeložené, což je u fantasy hodně důležité. Tolkienova obrazotvornost a výmluvnost je prostě famózní. Na rozdíl od Hobita už je příběh trochu napínavější a drsnější. Ale i tak, bojové scény postrádají brutalitu a tvrdost, které je v soudobých dílech hromady a potoky. A to velmi oceňuji. Jsem překvapen, o kolik je příběh filmového zpracování ochuzený.
Jak popsat svět, který vznikl v geniální mysli mistra Tolkiena. Nenacházím slova jimiž bych vyjádřila velkolepost a nádheru tohoto díla. Kdo kdy nesnil aspoň na okamžik o ctihodných elfech, rozpustilých hobbitech, moudrých kouzelnících, Entech a houževnatých trpaslících.Kdo by netoužil vidět Středozem, Roklinku a Loth Lorien, Morii, Rohanské pláně a Bílý strom Minas Tirith na vlastní oči.... Právě Hobbit a trilogie Pána prstenů mě přivedla kdysi k žánru fantasy a dosud jsem nečetla lepší dílo, než je toto. Je úžasné s jakou lehkostí plyne děj a vyprávění o Frodovi a Prstenu moci, přičemž Tolkien si nemusí pomáhat berličkami, v podobě nekonečného násilí a sexu, kterých se tak snadno chápu dnešní, nezřídka velmi opěvovaní autoři fantasy (ehm Martin). První díl trilogie v nemž s pomalou, ale narůstající jistotou Frodo zjišťuje, jakéže to dědictví mu ponechal Bilbo Pytlík popisuje svízelnou cestu malých hobbitů z Kraje do Roklinky, kde vzniká Společenstvo až do chvíle, kdy Frodo zjišťuje, že cesta do Mordoru je souzena vykonat právě jen jemu a věrnému společníku Samvědovi.
Výjimečná. Mimořádná. Neobyčejná. Tak bych nazvala tuto literární perlu od jednoho z nejlepších spisovatelů, kteří se kdy narodili.
Musím se přiznat, že jsem jako první viděla filmy a mohu se jen klanět Peteru Jacksonovi, jak dokonale ztvárnil tento epický příběh - přesto je kniha mnohonásobně lepší.
Při čtení tohoto skvostu jsem se nechala unášet Tolkienovou fantazií a děj mě natolik pohltil, až jsem se ocitla na konci první části. Po přečtení jsem měla nutkavou potřebu knihu přečíst znovu, aby mi něco neuteklo. Mohu jen doporučit!
Společenstvo prstenu skrývá jedinečný zážitek, formulovaný stránku po stránce a Středozemě samotná vyznačuje mnoho míst kam člověk může ve svých snech či představách utéci z každodenní reality. Každý člověk je na tomto světě z nějakého důvodu a zde u pana Tolkiena je poslání jasné. Tak mimořádný dar psaní, smysl pro detail, historii, jazyk a tvorby "jiné" fantasy je originální. Věřím, že když cokoliv co děláte Vás naplňuje, tvoříte s radostí a láskou tak je výsledek zcela jiný a nejen tato kniha je krásný důkazem. Střípky do sebe zapadají a když ne hned, poskytne autor potřebné vysvětlení jako je tomu v Návratu krále.
I v tomto případě jsem viděl filmové zpracování dříve než jednotlivé stránky knihy a rád uznávám, že P. Jackson stvořil zajímavé dílo, ovšem o trochu raději mám prodlouženou verzi neboť chybějící malé kousky stvoří potřebný celek.
Kniha však pro mne zůstane knihou, moderní technologie nedokáží nikdy vyvolat děj, který se vytváří během čtení. Kdy svět mizí a jste jen Vy, kniha a brány jejího příběhu.
Nyní zpět ke knize. Klaním se znovu upřímně před samotným dějem a propojením vedlejších linek, které vždy navazují v ten pravý čas, jakoby sám autor byl 3 tahy napřed. Popis kraje, postav, putování společenstva i jednotlivé zápletky či místa které jsou filmem opominuté. Vše vyznačuje jiné pojetí fantastického světa než známe a nechybí zde ani napětí i když si chvíli počkáme.
Tento příběh je snad ještě propracovanější a zajímavější než Bilbovo dobrodružství. Hlavní linka příběhu je vymyšlená naprosto geniálně. Postava Froda mi není sice tolik sympatická jako Bilbo Pytlík ale, i ona má své kouzlo. Z kladných postav mi hodně vadí Sam Křepelka, je věrný ale poněkud vlezlý a urputný. Přála bych si více prostoru i pro své další oblíbené postavy. Snad se dočkám. Už se moc těším až se dostanu k pokračování příběhu.
Pán prstenů je jedna z knih, které mě opravdu vtáhly a přestal jsem číst cokoliv jiného. Žánr této knihy je podle mě fantasy, protože má svůj fantasijní svět a odehrává se v čase nijak souvisejícím s tím naším. Tato kniha má velkou výhodu v tom, že vypadá dlouhá, ale když jí čtete připadá vám moc krátká a přáli byste si, aby byla delší.
Rozhodl jsem se, že budu charakterizovat Froda Pytlíka. Frodo je malý chlupatý domácký vcelku normální hobit, který žije se svým strýcem Bilbem. Frodo se během celého příběhu dost mění, na začátku je to ten malinký človíček, který vlastně nikdy nevystrčil paty z vesnice a na konci je to ten Frodo, který ví co musí udělat, je s tím smířen a odvážně kráčí vstříc osudu.
Kniha mě velmi zaujala, protože je velmi složitě propletená a ne úplně lehká na čtení. Na začátku psal Tolkien sice velmi zdlouhavě, ale po půlce kdy už se začínal děj rozjíždět jsem od této knížky nemohl odlepit oči. Tato kniha se zařadila jako další z mých oblíbených knih.
Moc se mil líbilo, jak je to vlastně pohádka. Ve vydání, které jsem četla mě trochu rušil formát písma. Jsem ráda, že jsem nečetla už za povinné četby apod.
Patřím k těm, pro které Tolkiena objevilo až filmové zpracování. Do kin šly tehdy Dvě věže a já Jacksonovu zpracování úhelného kamene fantasy naprosto propadla. Knížka mi před těmi téměř dvěma dekádami připadala nesmírně rozvleklá, až nudná, Tom Bombadil se zařadil vedle Jar Jara Binkse v soutěži o nejotravnější fiktivní postavu a celkově jsem prostě dlouho preferovala filmy před knihami, ač bych to nahlas, samozřejmě, nikdy nepřiznala.
Teď čtu Pána prstenů dětem a nacházím v něm absolutní literární dokonalost příběhu tak epického, že se jím v té či oné míře inspiroval od té doby snad každý autor (nejen) fantasy. A stejně tak v něm nacházím i inspirační zdroje samotného Tolkiena. Místa, jazyky, legendy, báje, mýty...
A stejně jako staré eposy, jež byly určené především k tomu, aby je někdo vyprávěl nahlas, i Společenstvo prstenu, čtené nahlas, má obrovskou moc posluchače uchvátit, zajmout a nepustit.
A Tom Bombadil? Jak to dopadlo s Tomem? Tom je úžasná, úžasná postava, jeho postavení nad časem jako partnera a dohlížitele věčného bytí... ach!
Namárië! Nai hiruvalyë Valimar.
Nai elyë hiruva. Namárië!
(Ale je tedy zapotřebí vzít do ruky poslední edici redigovanou panem Kubánkem.)
Jako filmový fanoušek tohoto úžasného příběhu o věčném boji dobra se zlem, jsem se po knihy pustila s chutí. Jako super, ale některé pasáže pro mne byli zbytečně dlouhé a ani se nedivím že ve filmu nejsou.
Klasika, kterou byste si měli přečíst. Tolkienův styl psaní je úžasný, ale pro některé čtenáře by mohl být příliš těžký.
Na rozdíl od mnoha jiných nemůžu říci, že by mě Tolkien přivedl k literatuře. Je mi nicméně ctí, že se mohu přihlásit alespoň k těm čtenářům, v nichž byla jeho zásluhou láska k psanému slovu – a mýtům a kouzlům a jazykům a historii! – na věčné časy upevněna. Vědomí tajuplného nebezpečí ve velkém světě, čarodějové a potomci králů, dlouhý pochod temnotou pod horami, návštěvy elfských panství Imladris a Lothlórien, nesoucích v sobě odlesk Starých časů... je touha po všech těch věcech člověku vrozená, nebo ji dokázal zasadit a vypěstovat až JRRT? Těžko říci – ale v každém případě dokázal ten dobrý profesor kultivovat to nejcennější z lidské povahy, troufám si říci.
Úvodní kapitoly Společenstva jsou mému něžnému nitru nejblíže snad ze všech částí Pána prstenů, a to i přesto, že se proti nim dá vznést mnoho výhrad. Jistě, plynou pomaleji než velká řeka Anduina na místech, kde se doširoka rozlévá mezi travnatými pláněmi Rohanu a hnědými zeměmi Rhovanionu. Jistě, Tom Bombadil je nesnesitelně bodrý a trochu strašidelný; a o Kraji se vlastně dá říci něco podobného. Jistě, tyhle úvodní pasáže jsou laděné úplně jinak než zbytek románu, pohádkověji a kouzelněji, nevinněji. Jenomže když ono to pak tak skvostně navazuje, když nebezpečí pomalu narůstá! A onen dokonale bezešvý přechod od domáckého prostředí ve stylu staré dobré Anglie, kde vás paní Červíčková pohostí velkou mísou hub, až k nejhrdinštější představitelné fantasy, to všechno se odehrává na velmi malém prostoru, a přece ani jedno slovo nechybí a ani jedno písmeno nepřebývá!
Nemyslím si, že ještě někdy zažiji něco podobného, jako když mi bylo jedenáct, letní slunce svítilo do pokoje, ale já cítil jen chlad a šero, protože na cestě se ozývala kopyta koně Černého jezdce. Ale ta vzpomínka ve mně zůstává – a dost možná je silnější než emoce z leckterých děl, která čtu dnes, nebo i než mnohé zážitky z života takzvaně osobního.
Společenstvo prstenu asi navždy zůstane mým nejsrdcovějším dílem trilogie. Miluju popisy Kraje a života hobitů, myslím, že (nejen pro svou výšku) bych mezi ně fantasticky zapadla. Tenhle, pořád ještě dost nevinný, úvod k famóznímu eposu, o kterém slyšeli snad úplně všichni, si zaslouží patřit do každé knihovničky. Případně, pokud už v té vaší nemáte místo, zkuste audioknihu, kterou namluvil Aleš Procházka. Přednes se moc povedl a byť bych uvítala trochu propracovanější zvukové efekty, re-reading v této podobě jsem si opravdu užila.
cekal jsem od toho hodne, ale stejne, tohle by bylo slabe, i kdybych to nasel doma na pude a ukajel se predstavou, ze tuhle knihu znam jen ja...
pozitiva: posledni kapitola; to, ze prisel jackson a ucesal to na prijatelny film; par vet/slovnich obratu, ktere me pobavily, i kdyz teda nevim, jestli to byl zamer (boromir plavajici ve snehu, nastvany duchodce gandalf zehrajici na svou senilitu (celkove nabruceny gandalf je snad jedina postava, lepsi v knize nez ve filmu)); ustredni motiv neprekonatelneho prstenu funguje a je vysvetlen skvele a logicky; glum
negativa: predne ten silene jednolity styl vypraveni (jdeme, sednem si a najime se, genialni elfove, zpivame tragicke rikanky něco se stane, jdeme, ti elfove♥ ti vi všechno a jsou lepsi nez jakykoli clovek, jdeme, jime, skládáme tragicke rikanky, něco se stane, jdeme); postavy, které neziji a neverim, ze vazne existuji (smisek, pipin, vsichni elfove, ale vlastne i treba aragorn); otrok Sam, ale vlastne ma osviceneho pana, takze je to asi v pohode no ne?; zbytecne, zdlouhave basnicky, ktere uplne kazdy stejne preskakuje (doufam)
ps. tom bombadil je rozhodne, rozhodne ta uplne nejhorsi a nejotravnejsi knizni postava vsech dob. kdyby ho ta zlatonka, nebo jak se jmenovala, v noci probodla, tak bych ji nic nevycital.. uchylnejsi nez bran the broken
pps. tom bombadil je horsi nez vsichni elfove dohromady
Štítky knihy
elfové magie zfilmováno putování Středozem, Středozemě (Tolkien) bitvy rozhlasové zpracování fantasy Pán prstenů hobiti
Autorovy další knížky
| 2006 |  Společenstvo Prstenu |
| 1991 | Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky |
| 2007 | Návrat krále |
| 2006 | Dvě věže |
| 2007 | Húrinovy děti |
Pořád velmi dobrá kniha, ale osobně mě z celé triologie bavilo nejméně. Nejvíce zdlouhavé, hodně putování, popisů přírody apod.