Společnost nevolnosti

15.06.2024

Ta kniha už je docela stará, ale pořád aktuální. Doporučuju všem, kteří rádi přemýšlejí o současnosti a potřebují nastavit zrcadlo.

30.06.2022

Český filozof polemizuje o tom, jak vypadá dnešní společnost. Nevidí ji pozitivně, ale velmi výstižně až poeticky dokáže vystihnout její jisté parametry. Velmi zajímavé a těžké čtení.

22.11.2021

Přestože jsem měla (a mám) V. Bělohradského spojeného s Právem, které není Rudé jen názvem, ale jinak zůstalo stejně komunistické, jako za starých časů (či snad ještě víc), knihu jsem otevřela. Chtěla jsem si knihu poslechnout, aby mi pomohla pochopit "co na tom socializmu a komunizmu ti lidi vidí". Nejsem socialista, nejsem komunista a kniha mě zcela přesvědčila o tom, že jimi nikdy nebudu.
Přesto musím říci, že V. Bělohradský je inteligentní člověk, s jehož eseji se dobře polemizuje a které mě nutily přemýšlet a zdůvodňovat si a hledat, jak co vidím já a v čem s ním nesouhlasím a proč. V první čtvrtině knihy jsem byla překvapena, jak hluboce mě některé jeho pohledy zasáhly a jak moc s některými jeho myšlenkami souzním. Do reality mě ale navrátily zbylé tři čtvrtiny knihy, se kterými prostě souhlasit nemohu a ač nutí k zamyšlení a hledání toho, proč to mám já jinak, jsou prostě v některých částech přiliš demagogické a příliš zahleděné do svých myšlenek "zlého západu".
Jedna myšlenka za všechny: "Nemůžeme srovnávat komunizmus a nacizmus. Nacizmus je zlo, kdežto komunizmus je odložené dobro." Myšlenka děsivá v její upřímné prostotě a nepotřebě něco víc zdůvodňovat a vysvětlovat. Prostě nacizmus je zlo, kdežto komunizmus dobro. Tečka. Basta. Konec... Hmm, jsem vděčná za to, že v tom předlistopadovém "dobru" nežiji, jsem vděčná za to, že to "dobro", co likvidovalo kulaky, soukromé vlastnictví, institut rodiny či třeba ty, co s ním nesouhlasili, jako politické vězně a MUKLy, tu už není. Tož tak.

19.04.2017

Velice podnětný soubor esejů, přesvědčivě uchopená diagnoza nemocí dvacátého století. Bělohradský si dle mého správně vybral bod, ze kterého hodnotí, kritizuje a polemizuje. Nejde cestou cynického pragmatismu, ani morálního kýče, zpoza kterého je snadné se strefovat do zřejmých neduhů globalizovaného světa, stojí v bodě "samozřejmé", obtížně zpochybnitelné morálky, proti které je těžké něco namítat, jelikož je podpořená hluboce promeditovanou a intelektuálně poctivou argumentací. Tato konzistentní pozice mu umožňuje např. kritizovat i vyzdvihovat V. Havla, aniž by mohl být nařčen z hysterie či jednostrannosti. Čímž nechci říct, že se vším, co profesor napíše, souhlasím, ale vždy mohu říct v čem je jeho postoj zakořeněný. Podobné knihy na této úrovni jsou pro český veřejný život velmi cenné.

03.06.2013

Narozdíl od třeba od Baumana Bělohradský dost kalkuluje. To znamená, že si většinou vymyslí závěr a pak až k němu skládá samotný text. To má jediný důsledek - z dané problematiky si vybírá, co se mu zrovna hodí do krámu a tím některé věci dost zkreslí. Ty tři hvězdičky ode mne dostává za to, že má jak stylisticky i myšlenkově alespoň vyšší úroveň než Kapitalismus a občanské cnosti.