Spratek
Torey L. Hayden (p)
Kniha představuje skutečný příběh šestileté Sheily, která se dostane do speciální třídy pro děti s poruchami chování. Její učitelkou a zároveň prvním člověkem, který jí projeví lásku, je Torey Hayden. Ta po čase zjistí, že dívka má nadprůměrnou inteligenci, je učenlivá a dřímá v ní skrytý génius. Kniha je pozitivním svědectvím o síle pedagogických a terapeutických prostředků, a pedagoga představuje jako přítele, který neváhá pro dítě překonávat různé těžkosi.... celý text
Literatura světová Povídky Romány
Vydáno: 2012 , PortálOriginální název:
One Child, 1980
více info...
Přidat komentář
Velmi laskavá učitelka s velkým srdcem.
Člověk si říka, že takových dětí je spousta okolo nás.
Mít velký dar trpělivosti, empatie, dobré srdce.....Neztrácet naději a víru bylo chvilkami těžké.
O tom celá ta kniha je....
Ach, mít takového učitele, to by byl sen. Neuvěřitelně silný příběh o tom, že nad žádným dítětem by se neměla zlomit hůl a že laskavý a otevřený přístup je zatraceně důležitý. Ztotožňuji se s tím, co napsala Kllara, totiž že se ve mně vystřídala celá škála emocí a i na slzy došlo. Bezpodmínečně doporučuji.
Naprosto neskutečný příběh, velký obdiv neskutečně trpělivé učitelce za jedinečný přístup ke každému z děti a zvlášť Sheile, velký obdiv a úcta všem, kteří toto povolání s takovými dětmi a lidmi vykonávají
Velmi důležitý příběh, který je důkazem toho, co všechno dokáže napravit obyčejná láska, péče a podpora, kterou každý z nás může poskytnout. Přístup pedagožky Torey, která je hlavní vypravěčkou příběhu, je opravdu obdivuhodný a respektuji ji za to, s jakým nasazením, trpělivostí a sebekontrolou řeší problémy svých dětí. Často také dokáže nahlédnout za oponu toho, co je hlavní příčinou jejich chování, které se na první pohled může jevit jako pouhá "spratkovitost". Celý příběh ve mně rozpoutal opravdu širokou škálu emocí včetně vzteku, smutku, radosti a dojetí. Knihu velmi doporučuji.
Zajímavý příběh, který člověka nenechá lhostejného.. skvělá práce učitelky. Určitě si přečtu pokračování, zajímá mě jak se Sheile dařilo dál v životě
Tak to bylo něco. Kniha se mi moc líbila, Sheilu jsem si oblíbila hned, smutné jak musí některé děti žít a smekám před učitelem, který s nimi umí pracovat tak, jako Torey v knížce. Dlouho jsem se na knihu chystala a teď je mi líto, že je v přečtených.
Dává mi to super náhled na výchovu dětí. Jde to i líp a s láskou. Byl to silný a smutný příběh, ale i tak děkuji, že jsem ho mohla číst.
Velmi těžké čtení ze kterého místy opravdu mrazí, když se člověk zamyslí nad tím, co všechno jsou dospělí schopni udělat (svým) dětem často v domnění, že malé dítě z toho nemá rozum, takže si to nebude pamatovat a neponese si žádné následky. Jako matka desetiměsíční dcery jsem si nejdřív myslela, že tuhle knihu kvůli jejímu tématu nedám, jenže ona mě po pár prvních stránkách opravdu chytla a touha po tom dozvědět se, jak to se Sheilou dopadne, nakonec zvítězila.
Kniha je napsaná věcně a čtivě, a i když má jen 240 stran, Sheilin příběh na vás hluboce zapůsobí. Sama jsem se několikrát neubránila slzám.
Doporučuji, doporučuji, doporučuji! A přidávám si Torey L. Hayden seznam autorů, od kterých si chci přečíst ještě něco dalšího. Vlastně asi klidně všechno.
Jsem moc ráda že jsem na tuto knihu narazila v rámci výzvy na DK. Tato kniha měla téma, které jsem dlouho nečetla a byla jsem hrozně zvědavá jak to autorka napíše. Zároveň jsem se trochu bála, že budu znechucená což se na konci bohužel stalo.
Kniha rozhodně není pro slabší povahy. Objevuje se zde násilí na dětech, zneužívání dětí, děti s různými poruchami atd...
Autorka napsala výbornou knihu, podle skutečné události, kterou ona sama zažila s dětmi, které si něčím takovým prošly.
Naprosto jsem si zamilovala Sheilu, ostatní děti a samotnou autorku. V některých místech jsem měla dokonce slzy v očích z toho, co se tam dělo.
Když jsem knihu dočetla přemýšlela jsem.
Proč se to stále děje? Protože děti jsou nejsnazší oběť? Protože někdy nepoznají co je v pořádku a co ne?
Rozhodně si přečtu 2. díl, který by měl být o dospívající Sheile.
Dlouho jsem se rozhodoval, zda nedat jen 4*. Proti Sebrance mi tato kniha připadá jednodušší, příliš prvoplánová. Autorka se příliš věnuje sama sobě, svým pocitům na úkor objasňování toho, co vedlo Sheilu k jejímu chování. To je sice popisováno, ale důvody nenajdete. A ani se autorka o jejich nalezení moc nepokoušela.
Přečetla jsem jedním dechem. Velmi autentická kniha. Jsem ráda, že se najdou lidé, kteří se nedrží jen zásad a pravidel pro určité povolání, profesionality. Protože tam je vždy třeba nějaký odstup. Jenže takové děti potřebují víc než to a tahle kniha je toho důkazem. Jak dokáže láskyplný a upřímný vztah změnit člověka.
Hned od samého začátku mě přišlo, že kniha je spíše o samotné autorce pedagožce než o Spratkovi. Hned v prologu a první kapitole je znát, že to bude spíše o autorce, jak je skvělá, jak si umí poradit s nezvladatelnýmo dětmi než o samotném příběhu šestileté holčičky. Na toto téma jsem četl mnohem smutnější a depresivnější skutečné příběhy, přesto mě zaujala i z jiného pohledu než jsem čekal. Práce pedagožky a její neuvěřitelné sebeovládání, trpělivost, láska k dětem, sebeobětování to mě vzalo jako samotný smutný život malé Sheily, Spratka s IQ 182. Představoval jsem si, jakoby to byla moje dcera a jak bych takovou situaci zvládal. Asi vůbec. Paní učitelka Torey sklízí u mě velký obdiv. Od autorky si přečtu vše, velice mě zaujala neskutečná trpělivost a výchova, samozřejmě i příběh.
V rámci svých studijních eskapád jsem absolvovala i obor speciální pedagogiky. Výchovu dětí s řadou sociálních, mentálních nebo behaviorálních problémů ale mohu jen obdivovat, stejně jako nadání a nezměrnou trpělivost, která je k tomu ze strany pedagogů potřeba. Autorka v díle překračuje jeho žánrové hranice svou dramatickou, sociální, a hlavně lidskou rovinou. Dílo je jak inspirací a motivací, tak odstrašením. Děti, ať se projevují jakkoliv, jsou uvnitř i navenek stále jenom dětmi, i když rozum se tomu někdy vzpírá uvěřit. Právě tady nachází Malý princ naslouchající, otevřenou dětskou duši, stejně jako dospělou bytost oddanou otevřít zkoušeným dětem dveře do života většinové společnosti.
Haydenová se vrací do doby tělesných trestů v 80. letech minulého století, čímž vedle této praxe poukazuje nejen na tuto "výchovnou" metodu, ale zejména na tehdejší postoj k dětem a výchově ze strany rodiny i vzdělávacích a sociálních pracovníků. Vlastně v tomto ohledu žijeme v nejlepší možné době, chtělo by se říct. Neměli bychom však zapomínat. Úroveň současné institucionální a vzdělávací péče je nesporně významný krok vpřed, lidé jsou také ale mnohem méně všímaví a děti zůstávají zranitelné dnes jako tehdy. I když si uvědomuji, že snáz se o tom čte a píše, než prožívá.
Síla Sheilyna příběhu spočívá v jeho autenticitě, syrovosti a souhře okolností, které jej provázely. Příběh nadto není jen o životě nemilované, opuštěné a zanedbané Sheily, ale rovněž o životě její učitelky a přítelkyně Torey. Jedna by bez druhé možná vyzrála jiným způsobem, pravděpodobně k újmě obou. Pozoruhodná je přitom jejich síla, přičemž Torey nabízí inspiraci a Sheila naději. Poslední věta tak trochu napovídá možný směr, ale určitě se taky seznámím s Tygřicí, abych zjistila, zdali obě v dalším životě dosáhly na své štěstí. Mimochodem, musím pochválit překladatele za titul knihy, protože v originále je dost neatraktivní (One child).
Nečakal som, že sa to až takto vyhrotí. Tá zlá vec, ktorá sa stane v druhej polovici + tie následné rozhovory, to bolo silné kafe, a potom skvelé, silno čiernohumorné odľahčenie.
Skoro na 5*. V 80.tych rokoch to bolo určite na 5*. Audio-prevedenie tiež výborné.
Tuhle knihu jsem si půjčila v knihovně vlastně omylem, ale nakonec to byla rozhodně nejzajímavější kniha z půjčených.
Kniha mě naprosto pohltila a ještě dlouho ji budu v sobě zpracovávat. To co všechno musela zkusit Sheila ve svém životě, by ničilo i dospělého člověka, což teprve dítě.
Můj respekt a obdiv si vysloužila Torey, která jako učitelka "problémových" dětí, dokázala s těmito dětmi zázraky a našla si i cestu k Sheile, kterou si slovy malého prince "ochočila".
Zajímavý náhled do výchovy problematických dětí. Kniha je zajímavá i z pedagogického pohledu, lze v ní najít mnohé náměty na práci s těmito dětmi.
Tohle jsem rozdýchávala. Tolik špatného zacházení a ubližování snad to dítě ani nemohlo přežít.
Netušila bych, jak mě může zaujmout kniha o výchově problematických dětí. Jen mě zajímalo, jak tato uznávaná autorita píše. A píše netradičním způsobem, srdcervoucím, ale zároveň s nadhledem. Je znát, že nejde o spisovatelku, ale v celku to působí úplně přesně, jak má.
Naprosto mě ochromila představa, že společnost ví, čím si tahle holčička prošla a prochází a přesto ji nechá v prostředí, které by svedlo na scestí i leckterého dospělého člověka. Naprosto neskutečné, strašlivé a příšerné! Kolik může být někomu naloženo již od dětství?!? Jak "děj" postupoval, nevěřila jsem, že může být ještě hůř...a bylo. Je jasné, že se takové věci dějí, ale jeden nechápe, že se dějí v sociálně "civilizovaném" světě. Přesto příběh vyznívá optimisticky a za to jsem paní Hayden vděčná.
Štítky knihy
děti psychoterapie psychologické romány psychologie adolescentů zanedbávané děti poruchy chování speciální pedagogika učitel a žák podle skutečných událostí odborná literaturaAutorovy další knížky
| 2008 |  Spratek: Příběh dítěte, které nikdo nemiloval |
| 1994 | Divná Jadie |
| 2009 | Dračice a mazánek |
| 2015 | Tichá holka |
| 2012 | Tygřice |
Všechny ty autorčiny příběhy dětí jsou dost podobné a většinou jde o děti ze špatných socialních podmínek, kdy dětem není věnována žádná rodinná péče. Torey je učitelka nejen ve škole, ale zasahuje do života dětí i citově a řeší i to, co by dětem měla dát rodina. Je hrozné, co musí některé děti prožívat a bohužel takových učitelek je málo. Jsem zvědavá na pokračování v dalším díle Tygřice.