Správní soudnictví
Kateřina Frumarová , Olga Pouperová , Martin Škurek , Radovan Suchánek , Lukáš Potěšil , Zdeněk Koudelka
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502422/mid_spravni-soudnictvi-wUy-502422.jpg
3
4
4
Publikace je prvním uceleným monografickým zpracováním problematiky správního soudnictví za dobu téměř 20 let účinnosti soudního řádu správního. Čtenáři přináší komplexní výklad pravidel, kterými jsou vedena řízení před správními soudy. Pozornost je přitom věnována nejen jednotlivým ustanovením soudního řádu správního, ale rovněž teoretickým základům správního soudnictví včetně jeho historického vývoje nebo ústavněprávních východisek. Autorský kolektiv je složen z akademiků z právnických fakult v Olomouci, Brně a Praze, z nichž většina působí rovněž v právní praxi. Jejich výklad je založen na důkladné rešerši odborných zdrojů a kritickém náhledu na dílčí instituty, se zvláštní pozorností na ta ustanovení soudního řádu správního, která se ukázala v aplikační praxi problematickými. Výklad reflektuje rovněž „covidovou“ judikaturu správních soudů. Knihu díky podrobnosti výkladu ocení nejen studenti právnických fakult, ale rovněž jejich absolventi při přípravě na profesní zkoušky, advokáti i soudci. Současně je publikace základním příspěvkem k vědeckým a legislativním diskusím o podobě správního soudnictví.... celý text
Přidat komentář
Kniha se zaobírá tématem správního soudnictví, a to (v porovnání se soudobými učebnicemi správního práva) velmi detailně: historické aspekty správního soudnictví, jeho obecná část i jednotlivá řízení před krajským soudem a Nejvyšším správním soudem, včetně řízení o opravných prostředcích. Za mě se jedná o jednu z nejlepších knih/učebnic ze správního práva vůbec a velmi ji doporučuji.
Vlastně asi musím souhlasit s níže komentujícím Knihovníkem. Rozumějte, patřit k vrcholu administrativistické literatury vlastně nic moc neznamená, ona je totiž naprosto katastroficky mizerná. Ale fakt je, že z učebnic v oboru vypadá tahle vlastně ještě kompetentně. Zvlášť vezmu-li v potaz, že přibrat do autorského kolektivu Koudelku svědčí o naprostém nedostatku soudnosti vedení kolektivu autorů. Naštěstí mu svěřili jen naprosto neškodnou kapitolu o organizaci správního soudnictví, kterou by napsala i cvičená opička a, což je horší, věci volební. Ničemnost této volby ukazuje tato kapitola – informativně patří ke zdaleka nejslabším v knize, třebaže tematicky je to záležitost mimořádné složitosti a zajímavosti.
Dohromady je to kniha opravdu celkem kvalitní. Byť pro ni platí, jako pro zbytek naší administrativistiky, naprostá absence doktrinálního uvažování (když se něco kritického objeví, jsou to spíše úvahy de lege ferenda, než teoretické koncepční uvažování). Polovina textu je opsaná judikatura, další čtvrtina opsaný zákon a zbytek jsou spíše poněkud banální obecné myšlenky. Rešerše judikatury je nicméně skvěl, komplexní a působivá, výklad zákona pak povětšinou přesvědčivý a vcelku dobře provedený. Lze tedy vyslovit obecnou spokojenost – v tom smyslu.
Co považuji za naprosto katastrofální selhání, to je opomenutí (a totální!) zásad oboru. A ne, těch šest stran, nebo kolik, v první kapitole, ty se fakt nepočítají. Naprosto to nechápu. Jak se může v době teleologického chápání práva něco takového stát? Katastrofa a něco, za co by se autorstvo mělo stydět. To je opravdu zásadní nedostatek. Pokud jde o další text, jak říkám. Je to opravdu výklad zákona, není to učebnice s obsahem teorie (pominu-li poměrně solidní historický exkurs), jsou to tedy opět jenom masivní skripta. V tom smyslu je třeba konstatovat nadprůměrnost v rámci oboru, celkově však spíše průměrnost.