Neuromancer
William Gibson
Dnes již kultovní kniha příznivců kyberpunku. Po jejím prvním vydání v roce 1992 v českém jazyce dnes dostáváte do rukou třetí vydání, tentokrát v paperbackové podobě. A stejně jako předtím ve skvělém překladu Ondřeje Neffa. Tím máte možnost seznámit se se stěžejním dílem kyberpunku v perfektní podobě, kdy můžete vychutnat brilantnost a bohatost Gibsonova jazyka. Ústřední postavou románu je Case, computerový zloděj, který vstupuje do celosvětové sítě počítačů a manipuluje s uloženými daty. Příběh sleduje snahu dvou mocných programů umělé inteligence o nelegální spojení do jednoho celku, schopného rozluštit poselství mimozemské civilizace.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1998 , Laser-books (Laser)Originální název:
Neuromancer, 1984
více info...
Přidat komentář
Myslím, že geniálně napsaná kniha, avšak nějak jsem se ztratil a vzdal. Měl jsem v počátku prodlevy ve čtení a popisy, rozhovory a vše kolem je tak složité, že číst tuto knihu chce péči a vyhrazenou pozornost a čas. Věřím, že jedno ze stěžejních děl tohoto literárního druhu.
No nevím, kniha má možná pro kyberpunkovou subkulturu kultovní status, nicméně z literárního hlediska je to dost děs. Myšlenky obsahuje nicméně velmi zajímavé, kvůli jejich obsahu stojí za to se tou příšernou formou prokousat. Gibsonův slang ani chaotický popis situací mi nepřišel ani nijak převratný ani kůl, jen tak rozpačitě pozérský...
Sice mi chvíli trvalo, než mi tyhle dermy zabraly, ale už si na nich frčím docela solidně, čtení u zakouřeného sporáku prokládám skládáním starého zaledovaného kompu a kóděním UI počítačového hejna jednajícího pouze na základě chování alfa samce :o
Prokousat se touto knihou bylo nadmíru obtížné. Občas mi to celé nedávalo ani zbla smyslu (spousta sci-fi termínů, které jsem nikdy neslyšel, přílišná zkratkovitost psaní, situace jen hrubě načrtnuté, které moje představivost nedokázala zpracovat) a jen jsem nevěřícně kroutil hlavou a sténal: "Co to k čertu má znamenat?" Povedlo se mi sice pochopit, o co přibližně autorovi asi šlo, ale tenhle způsob psaní je přitažlivý zřejmě jen pro poučeného a nadšeného čtenáře. A tím já nejsem. :-)
Fenomenální dílo zasazené do dystopického světa ovládaného korporacemi, sociální slepotou a křemíkem - augmenty (umělé vylepšení lidských bytostí). Pro fanouška her jako Deus Ex či System Shock, kterým z celého srdce jsem, naprostá modla.
Charaktery jsou nesmírně zábavné (asi tím jak jsou svým způsobem ulítlé) a pro černý humor nechodí nikdy daleko.
Zvrhlík/blázen Peter Riviera a Armitage aka plukovník Willis Corto s paranoidní představou generála Girlinga, není co dodat, miluju Gibsonův smysl pro humor a nelineárně lineární vyprávění (nevím, jak to jinak nazvat).
Zapojení kyberprostorových rozprávek s AI beroucí na sebe různé modely osobností pro odstranění komunikačních bariér navíc obohacených o značnou dávku psychedelična, je kapitola sama pro sebe, říkám: "Bravo!"
Podle mých měřítek má kniha naprosto důstojné místo na poli celosvětové knihografie.
...a abych nezapomněl, poprvé se zde objevuje slovo Matrix.
"Jo, kámo, kašli na mě, stejně jsem mrtvej."
"Má osobnost je mým médiem."
Přečteno podruhé (snad po patnácti letech) v novém překladu Josefa Rauvolfa a najednou mi dává vše větší smysl. Impresionistické obrazy přetechnizované společnosti zahalené v oparu neonového světla jsou neobyčejně působivé. A i když tyto velkolepé scény někdy vítězí nad vyprávěným příběhem, celek je fascinující a opojný svět, který stojí za tu námahu se do něj dostat.
Co byste dělali, kdyby k Vám jednou přišel červenej mužík (opravdovej) a řekl by vám, že jste nalitej, zhulenej, botulotoxin v mozku a ještě ke všemu vás znásilnili dva transáci? Takovej pocit jsem měl u tohohle opusu. Jedinej důvod, proč to má tolik % je, že když se vám nelíbila knížka od Gibsona, znamená to, že jste blbej ignorant. Já jsem ji pochopil setsakramentsky dobře, ale neoslovila mě prakticky nijak. Když jsem kvůli tomu debil, pak ať jsem tedy debil! Sice ano, konec je bombastickej, ale je to vůbec zapotřebí, když 300 stránek rozhazujete mozkem jen kvůli nějakýmu podělanýmu konci, ničím se nelišícího od ostatních Gibsonovic prací? P.S.: A ikdyž všechny sci-fárny ve mě zanechali jakousi barvitou představu prostředí knihy, kterou jsem si občas musel sám domyslet, tady mě nevzalo absolutně nic. Nezanechalo to žádnou vzpomínku. Nic.
Pekelná jízda. Nenechá vydechnout, případně knížku odložit dokud nedočtete.
Ze začátku to chce dát Neuromancerovi čas zvyknout si na styl vyprávění, ale jak to přejde do krve, je to k nezastavení.
Pro mě parádní definice kyberpunku. I když.....
Schismatrix je o ždibíček dokonalejší.
Knihu mi doporučil kamarád (Ajťák). Když jsem ji začal číst byl jsem rozhozen různými slovy, které jsem slyšel poprvé. Jenomže jsem to překonal a zjistil jsem, že kyberpunk je to pravé pro mně. Hlavní postava neoplývá takovým tím charisma jako postavy v jiných knížkách, ale to se dá lehce přejít. Vedlejší postavy jsou vesměs zajímavé a páru z nich bych přál vlastní příběh. K světu, který W. Gibson vytvořil, tak můžu říci pouze tolik: ,,Wow!" Pro mně výborná kniha, která mně v táhla a po dočtení vyplivla, ale já chtěl víc...
Je těžké shrnout dojmy z této knihy a přitom ji neurazit nebo nezaslouženě nevychválit až do nebe. Ano, dala jsem tři hvězdy, ale jsou to naprosto odlišné tři hvězdy než jaké dostaly jiné knihy. Neuromancer není špatná kniha, není to ani kniha průměrná. Její nápad je skvělý, zpracování úžasné. Svět, který Gibson vytvořil, je fascinující, děsivý, i přitažlivý zároveň. Kolikrát jsem se přistihla, že bych se do toho světa drog, pouličních vražd a téměř neexistující spravedlnosti chtěla alespoň na chvíli podívat a zakusit jeho chuť, jeho odpornost a zvrácenost.
Přesto všechno jsem ale měla problém knihu dočíst. Těžko říct, čím to bylo? Možná tím, že je pro mě svět moderních technologií a programování nečím naprosto nesrozumitelným, něčím, co jde zcela mimo mě. Neorientovala jsem se, ztrácela jsem se, nechápala jsem...
S odstupem času se nadšení z Neuromancera vytratí. Řada působivých pasáží, řada hlubokých, ale i řada zcela nepřehledných. Tohle určitě není na jedno přečtení. Je to jeden z těch příběhů, které vám nedojdou a říkáte si, že ani nikdy nebudou moct, ale přesto víte, že před vámi leží něco zcela ojedinělého (podobné pocity jsem měl u Wellesova Občana Kanea a u Kubrickovy Vesmírné Oddysei). Gibson je ďábel, ale můj mozek, i přetože je mu toto kyberpunkové líčení zcela po chuti, se v záplavě vší té terminologie (a to jsem prosím z oboru - elektronické počítačové systémy) a děje ztratil tak precizně, že ať nad tím přemýšlím jak chci, mám dojem, že po dalších přečteních nebudu vědět o nic víc. Vyjímečné dílo, které bude dělat běžnému čtenářovi problémy, relaxační čtenář jej nebude absolutně schopen chápat a pár jedincům to prostě krásně docvakne. Znám dva lidi, kteří by si v tom mohli najít to svoje. A i přes tenhle prvek je Neuromancer uznáván i mezi širokou veřejností. Určitě se k tomu vrátím, kyberpunku se holt neříká kyberpunk pro nic za nic. A to je svým způsobem dobře. Někdy je holt té precizní a přesně dramatické stupňovanosti u beletrie dost a vy potřebujete něco zběsile šíleného, co prská genialitou na všechny strany.
Děj knihy je patrně zajímavý, ale autor ho popsal opravdu špatným způsobem. Některé pasáže jsou podávány naprosto nesrozumitelně. Někdy se Gibson zabývá popisem "maličkostí", jiné věci přehlíží. Ve výsledku je z toho docela chaos, jakoby při psaní bral drogy, podobně jako někteří z hrdinů knihy. Vlastně ani nevím, jak to skončilo, a to jsem to dočetl dnes. Kdo nebo co je ten Neuromancer, se dozvíme až na posledních deseti stránkách. Pokud má kniha být jakousi biblí kyberpunku, tak doufám, že ostatní autoři se u něj neinspirovali, jinak je pro mne celý žánr mrtvý. :(
07/2021: Původní komentář z roku 2011 zněl: "Nedočteno, asi jediná knížka, o které vím, kterou jsem musel odložit. Snad za to může Neffův překlad, ale s přibývajícími stránkami jsem se přestával orientovat... Doufám, že se ke knize ještě někdy vrátím, (filmový) cyberpunk mám velmi rád. Bohužel o novém Rauvolfově překladu kolují po internetech také nepříliš pozitivní ohlasy. Takže zbývá možnost, že nakonec ještě sáhnu po originále." A nyní, po deseti letech - v jakémsi záchvatu po dočtení Kryptonomikonu mnou zacloumal pocit nepřemožitelnosti, že dokážu schroustat cokoliv, načež jsem navštívil Krakatit a zakoupil páté vydání Neuromancera. A jako... čte se to milionkrát líp než Neff, ale pořád ještě milionkrát hůř, než jakákoliv jiná kniha. Kolikrát jsem se přistihl, že absolutně nerozumím tomu, co čtu, co se děje, co to postavy říkají a co dělají, ale pln elánu jsem knihu neodložil, ale četl dál, a světě div se, po asi 150 stranách jsem do toho trochu pronikl. A ano, legendy nelžou, tohle skutečně JE bible kyberpunku, chápu všechna ta ocenění a čím si to zasloužilo svůj status povinné četby pro všechny příznivce kyberpunku. Jakože dřív jsem si myslel, že film Matrix vychází z Ghost in the Shell, ale teď vidím, že jak Matrix tak GITS by nikdy nevznikly bez Neuromancera. Těch podobností či doslovných citací je až příliš a překvapuje mě, že jsem na netu nikde nenašel nějaké detailní srovnání. Hlavní hrdina - hacker, typicky cyberpunková ranařka Molly/Trinity, konstrukt, matrix, umělá inteligence jako v GITS, hrdinové ve vznášedle Nabuchadnezar / vesmírné lodi Marcus Garvey, Sion, sluneční brýle, atd atd. Co naplat, legenda, ale tak strašně špatně se to čte...
Neff:
Nebe nad přístavem bylo šedé jako mrtvý kanál televize… Barmanův úsměv se roztáhl. O jeho šerednosti šly legendy. V téhle době si krásu mohl dovolit každý, a kdo se jí vzdal, měl to ve znaku. Sahal pro další džbán a starobylá protéza zakvíkla. Byla to ruská vojenská protéza, sedmifunkční manipulátor s fídbakovým posilovačem, vložený do plastiku růžového jak žížala. „Vy jste moc velký šoumen, Herr Case,“ zabručel Ratz: ten zvuk měl být smích. Poškrábal si růžovým klepetem převislé břicho zakryté bílou košilí. „Jste tak trochu komický šoumen.“ „Jistě“, řekl Case a upil piva. „S někým tu sranda bejt musí. S váma ale do prdele vážně neni.“
Nový překlad od Rauvolfa:
Nebe nad přístavem mělo barvu televize přepnuté na prázdný kanál… Barman se usmál ještě víc. O jeho ošklivosti se vyprávěly legendy. Jako by se za tím, že se mu nedostávalo krásy, v době, kdy si ji mohl dovolit každý, skrývala nějaká předzvěst. Když se natáhl po dalším půllitru, starodávná ruka zakvílela. Ruská armádní protéza, manipulátor se sedmi funkcemi a posilovačem zpětné vazby, potažený odpornou růžovou umělou hmotou. „Herr Case, tedy vy jste umělec až moc.“ Ratz zachrochtal; tenhle zvuk u něj znamenal smích. Poškrábal se růžovým pařátem na břichu, které mu viselo z bílé košile. „Vy jste totiž majstr v takovým krapet směšným kšeftíku.“ „Jasně,“ řekl Case a usrkl piva. „Někdo tady prostě musí bejt vod tý zábavy. Ty ten vocas ale tutově nejseš.“
Originál:
The sky above the port was the color of television, tuned to a dead channel... The bartender's smile widened. His ugliness was the stuff of legend. In an age of affordable beauty, there was something heraldic about his lack of it. The antique arm whined as he reached for another mug. It was a Russian military prosthesis, a seven-function force-feedback manipulator, cased in grubby pink plastic. "You are too much the artiste, Herr Case." Ratz grunted; the sound served him as laughter. He scratched his overhang of white-shirted belly with the pink claw. "You are the artiste of the slightly funny deal." "Sure," Case said, and sipped his beer. "Somebody's gotta be funny around here. Sure the fuck isn't you."
(SPOILER)
„Nebe nad přístavem mělo barvu televize přepnuté na prázdný kanál.“ - Tak začíná nejznámější kyberpunkové dílo, oceněné řadou prestižních cen, které v 80. letech minulého století přineslo revoluci a stalo se nesmazatelnou ikonou a biblí žánru. A svůj status si drží dodnes.
William Gibson nám v Neuromancerovi podává vizi nedaleké budoucnosti, ve které vládnou počítačové sítě, informace, data, hackerství, nejmodernější technologie, obchod, černý trh, kriminalita, mikrobionika, genetická chirurgie. Lidé běžně užívají implantáty a transplantáty ke zdokonalování nebo opravě svých těl, spí v hotelových schránkách, prostorem připomínající rakve a oddávají se zábavě v drogovém opojení, sexuálnímu uspokojení, vysedávají po barech nebo propadají holografickým projekcím a hrám.
SPOILER: Ústřední postavou je bývalý hacker Case. Ten svým tělem pohrdá, neboť jeho jediným opravdovým potěšením je napíchnout se na simstim deck, přenést vědomí do matrixu a prorážet LED organizací střežící důležitá data. Má to ale jeden háček. Case si to podělal u bývalého zaměstnavatele a doplatil na to maximálním možným způsobem: poškodili mu nervový systém tak, aby se do kyberprostoru už nedostal. Takže když pak dostane nabídku pracovat pro záhadného Armitage a vrátit se do starých kolejí, navíc v týmu s černě oděnou Molly se zrcadlovkami (objevila se už v povídce „Johnny Mnemonic“ sbírky „Jak vypálit Chrome“), která je speciálně vycvičená na zabíjení, asi tušíte, jak se rozhodne. KONEC SPOILERU
Gibson nepíše jednoduchým stylem a pro Neuromancera to platí dvojnásob. Nebudete číst žádné květnaté rozhovory, vždy správný slovosled nebo úplně jednoznačné a pro každého srozumitelné věty; ale na kost osekaná holá sdělení, vyjadřující samou podstatu věcí. Setkáte se jak s typickými kyberpunkovými výrazy, místním slangem postav, tak i s úplně novými slovy, které si Gibson pro román vymyslel. To všechno může čtenáře z počátku odrazovat, ale věřte, že čím dál se v knize dostane, tím víc budete do Gibsonova světa zasvěceni.
Příběh nás zavádí do nejrůznějších míst – do industriálního Japonska, Istanbulu i na orbit matičky Země, kde se odehrává převážná část Neuromancera. Děj, často prolínající se s abstraktními vizemi, nabízí paletu zajímavých postav, ale pokud čekáte podrobnou psychologickou analýzu, budete zklamáni. Gibson nechává často na čtenářích, aby si domysleli hlavní hnací motory a motivy chování jednotlivých postav. To ale neplatí pro Umělou inteligenci (v románu má důležité postavení), kterou se vždy snažíme poměřovat lidskými měřítky a vzorci chování, což se na UI rozhodně aplikovat nedá.
Sečteno podtrženo: Kdo se do knihy ponoří, bude odměněn extra zážitkem. Neuromancer vám bude i po přečtení dlouho ležet v hlavě a vy budete dumat nad tím, jestli ještě pořád nejste napíchnutí na kyberprostor...
-------------------------------------------------------------------------------
Krátce bych se chtěl zmínit i o překladu a laserovském vydání roku 2010. Je víc než jasné, že číst Neuromancera v originále musí být zážitek. Josef Rauvolf ale odvedl skvělou práci, minimálně o třídu lepší, než Ondřej Neff (který to sám přiznal v Předmluvě) a přiblížil Gibsonův styl a jazyk českému čtenáři, co to šlo. A co se týče obálky od Laseru, tak to všechna čest.
-------------------------------------------------------------------------------
Pokud vám kniha připomíná film Matrix, tak vězte, že si z ní bratři Wachowští vypůjčili pár základních kamenů pro svůj kultovní snímek.
Neuromancer je jedna z nejhorších knih, kterou jsem četl. Napsal bych přesný opak na recenzi Metala Messiaha. Ale je to zbytečné. A to jsem si chtěl pořídit Stephensonův "Sníh".
Štítky knihy
kyberpunk prvotina hackeři umělá inteligence, AI Hugo (literární cena) Nebula (literární cena)
Autorovy další knížky
2019 | Neuromancer |
2015 | Hrabě nula |
2008 | Jak vypálit Chrome |
1999 | Mašina zázraků |
2020 | Médium |
Hutný narkotický text, který napůl táhne autor, druhou půli domýšlí sám čtenář.
Chaotický skokový střih a forma, vyžadující 100% účast při čtení.
Rozhodně mám v plánu číst znova, tentokrát ale v originále.
Jakkoli může být Neffův překlad vhodný, ne vše lze adekvátně přeložit,
takže jsem nakonec spoustu věcí v hlavě překládal zpět do angličtiny, abych lépe rozuměl.
Pokud nejste čtenář otevřený narativnímu experimentu a je vám blízký prostý lineární děj,
raději se do čtení Neuromancera ani nepouštějte. Zbytečně ztratíte čas.