Srdce na obrtlíku
Donal Ryan
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/220550/bmid_srdce-na-obrtliku-oPg-220550.jpg
4
103
103
První vydaná kniha, která svého autora ihned proslavila, je volným pokračováním jeho prvotiny Prosinec už je takovej (The Thing About December) a odehrává se ve stejném místě po deseti letech. Napínavý příběh ze současného Irska, vyprávěný v jedenadvaceti kapitolkách jedenadvaceti obyvateli nejmenovaného městečka, jejichž osudy se prolínají. Každá postava svou osobní zpovědí přidává další nečekaná fakta, čtenář si buduje vlastní představu a názor, který však musí několikrát změnit. Výsledná mozaika pak nejen objasňuje zápletku, ale podává zároveň velmi působivý a citlivý obraz lidských vztahů pod náporem hospodářského krize, která Irsko postihla po letech nebývalé konjunktury první dekády tohoto století.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , Kniha ZlínOriginální název:
The Spinning Heart, 2012
více info...
Přidat komentář
Mám rád tyhle příběhy, které se skládají jako mozaika, aby nakonec vyústily v ucelený obraz. A je to v tomto případě obraz velmi plastický, reálný, i když malinko depresivní. Na druhé straně se tomu vůbec nelze divit: hospodářská recese, která samozřejmě zasáhla i Irsko, se citelně podepsala na osudech lidí v našem příběhu.
Autor v knize nádherně pracuje s jazykem, což jí dodává na přesvědčivosti. Ani ty občasné vulgarity nejsou samoúčelné, pouze dotvářejí celkový obraz o jednotlivých postavách.
Pochválit musím i český překlad, který ještě zvýraznil nespornou kvalitu knihy.
Abstraktní mozaika roztříštěných zrníček výpovědí bez ladu a skladu. V postavách je těžké se orientovat - je jich příliš, příliš mnoho.
Pokud nám autor chtěl podat "krátký vhled" do života lidí na současné irské vesnici, záměr se mu příliš nezdařil. Celkově působí dílo neskutečně depresivně. Postavy jsou typizované: většina mužů se chová jako arogantní, hulvátští vesničtí burani, jimž díky sexu asi zakrněl mozek, své komplexy utápějí v alkoholu a zabaví je jedině sportovní přenosy - a něco podobného platí i o ženách: jejich svět je omezený na starost o vlastní vzhled a boj o muže. A všichni jsou nějak zásadně poznamenaní minulostí, frustrovaní a věčně nespokojení, jejich životům vládne závist, zášť a škodolibost.
Autor na vulgarismech rozhodně nešetřil. Navíc ono avízované "detektivní pátrání" mě brzy přestalo bavit - přišlo mi to, jako kdybych pořád dokola sledovala nějaké hospodské monology a kecy o zbabraném životě bez východiska.
To nejpodstatnější z celého románu se navíc dozvíme až v posledních dvou kapitolách. Kniha mohla být buď výrazně kratší, aby ubylo nevýrazných postav - nebo výrazně obsáhlejší, kdy by se celá kompozice překopala a přeměnila v souvislý text z pohledu neosobního vypravěče.
Tuhle knížku doporučuji číst najednou. Já to neudělala, a proto jsem se obtížně vpravovala do dalších kapitolek, neboť jsem si nepamatovala, kdo koho už někdy předtím zmínil, jak o něm mluvil a co jsem se o něm už vlastně dozvěděla. Klíčové mi ovšem připadají až poslední tři záznamy, které teprve čtenáři udělají naprosté jasno. Vnímat tu můžeme mnohé mezilidské vztahy, konflikty, nedorozumění, může na nás z toho jít smutek, ale takový je prostě život, pro který jsme si sem každý přišel, každý kvůli něčemu jinému, co potřebujeme poznat a pochopit do větší hloubky.
(Vlastně jsem si ji vybrala do ČV, jenže tam už jednu mám.)
Srdce na obrtlíku pro mne bylo druhé setkání s tímto autorem. Jeho prvotina Prosinec už je takovej mne vůbec nenadchla. Tato kniha byla o špetku lepší, ale pro mne pořád nic moc. Většina postav je vykreslená resp. mluví/uvažuje jako primitivní vesnický burani. Nedovedu posoudit, jak moc to odráží skutečnost, ale mám k tomu své výhrady.
Co oceňuji je nápad, že každá kapitola je vyprávěná z pohledu jiné postavy. Každá postava tak vypráví svůj vlastní příběh ze svého pohledu. Bohužel vyprávění má pouze několik pojítek a jinak podle mého názoru vyznívá tak nějak do prázdna. Toť alespoň můj závěrečný dojem.
Kniha mi zkrátka nesedla a proto ani nevím, jakému typu čtenářů bych ji doporučil.
Skvěle napsané, není to úplně můj šálek čaje, ale literární styl jsem si užila. Každá kapitola byla trochu jiná, autor skvěle dokázal vystihnout vyprávěcí styl jednotlivých postav.
Chtěla jsem si přečíst trochu něco jiného než ze svých obvyklých zanru a sáhla po této knížce. Nečetla se mi úplně moc dobre vzhledem k množství postav a stylu psaní. A místy me to nebavilo. Trochu jsem od toho čekala vic. Na druhou stranu si člověk popřemýšlí o životě, zauvazuje nad osudy lidí a životě ve společnosti. Ale jinak me kniha moc neoslovila.
„Uprostřed nízkejch vrátek před domem je červený srdce z plechu, nabodnutý na takovým obrtlíku, aby se mohlo otáčet. Je oprejskaný, skoro žádná červená už mu nezbejvá. Potřebovalo by oškrábat, ošmirglovat, natřít barvou a promazat. Vítr ho ale pořád ještě roztočí. Když odcházím, slyším ho za sebou, jak vrže. Oprejskaný, rozvrzaný srdce na obrtlíku.“ (s. 9)
První kapitolu jsem přečetla už dřív, je volně dostupná. Na zbytek jsem si musela počkat do doby, až se otevřou knihovny:-) Donal Ryan přistoupil k vyprávění zajímavým způsobem. Každá kapitola je odvyprávěna z pohledu někoho jiného. Prostřednictvím těchto postaviček je skládán obrázek jednoho irského městečka v období recese. Období ekonomického úpadku se nějakým způsobem dotýká všech obyvatel a značně se podepisuje na jejich psychickém rozpoložení, náladách, vrhá stíny na mezilidské vztahy, v myšlenkách se lidé babrají převážně v negativních věcech a vzpomínají na ty špatné věci, které je v životě potkaly. Z počátku mi ten všudypřítomný negativismus dost vadil. Ale pak jsem pochopila, že tak činí autor záměrně. Srdce na obrtlíku je volným pokračováním knihy Prosinec už je takovej. Časově jsme poskočili o 10 let a zjišťujeme, jak to dopadlo se všemi nadějemi a představami, ke kterým se lidé upínaly v období konjunktury. Jestli se chystáte číst, tak doporučuji číst nejdřív Prosinec už je takovej, protože Srdce na obrtlíku vám Prosinec vyspoileruje.
Osobně je mi mnohem bližší kniha Prosinec už je takovej, v níž jsem si hlavního vypravěče fakt oblíbila a během těch 12 měsíců mi přirostl k srdci. Zde se mi bohužel nepodařilo vytvořit si k žádné postavě pevnější vztah. Originalita tohoto zpracování s sebou nese právě to riziko, že si během té kratičké chvilky, kterou strávíte s jednotlivými postavami, nestačíte k žádné najít cestu a proniknout k ní tak, jak byste si představovali. Za mě tentokrát těch 5 je dost oprýskaných jako srdce na obrtlíku:-)
Snažil jsem se přečíst co nejrychleji, přesto mi toto dílko přišlo dost neuspořádané. I když do sebe mozaikové kameny zapadaly, přesto jsem pořád čekal na jakýs takýs vývoj děje. Jako sonda do života na irském zapadákově dobrý, ale nic víc.
S autorem jsem se seznámila díky loňské čtenářské výzvě, kdy jsem přečetla Prosinec už je takovej. Už tehdy jsem zaznamenala, že "druhý díl" má být zřejmě (ještě) lepší. No, je. Fantastická kraťoučká kniha, která vždycky do krátké povídky vměstná pohled na život jednoho z obyvatel malého irského městečka a dokonale ho vystihne. Vypráví o sobě sami, každý svým jazykem popisuje, nad čím přemýšlí a co se zrovna děje a dohromady autor z těch jednotlivých zpovědí poskládá ucelený příběh. Kniha není tak trudná jako Prosinec, i když těžkých osudů přináší fůru, ale jak jsou rozložené na víc hrdinů, snáší se čtenáři líp. A i pro hrdinu s nejtvrdším srdcem nachází nějaké pochopení, vysvětlení.
Jen bych pověsila za uši do průvanu autora názvu knihy. Srdce na obrtlíku? To zní jako název románku pro náctileté. Přitom když si přečtete aspoň první kapitolu, první stránku, tak se dozvíte, že kniha se jmenuje podle plechového srdce na plotě domu Bobbyho otce, které se ve větru otáčí. Můžeme se bavit o přenesených významech, ale určitě to jde vymyslet líp. Srdce se točí? Otáčející se srdce? Srdce ve větru? Klidně Plechové srdce. Nebo radši něco úplně "bez srdce".
První dvě tři kapitoly jsem si říkal, že se mi to zas tak dobrý nezdá, než mi tedy docvaknul ten systém, ten jedinečnej styl, kterým je to napsaný. S tím jsem se zatím nesetkal a úplně mne nadchnul. Kdyby jó, kdybych už něco podobného četl, tak bych z toho asi nebyl tak na větvi :-) Párkrát jsem se tedy musel podívat zpátky dopředu, abych si připomněl, kdo je či manželka, syn a tak, prostě, kdo ke komu patří, ale to je daný tím stylem (a pamětí) . Každá kapitola je monolog jedné z postav, je to skoro jako samostatná krátká povídka, ale s každou další kapitolou a postavou se povídky propojují až vytvoří celkový obraz. Pecka ! A mimo to bych tuhle knížku doporučil jako příručku na hodiny psychologie :-)
Překvapivě dobrá kniha s hrozným obalem a strašným názvem. Ani jedno se k ní podle mě nehodí. :)
Další úžasná kniha od autora, kterou jsem přečetla. Mně to nepřipadá jako volné pokračování Prosince, ale je stejně zvláštní a to já mám ráda. Každou kapitolu vypráví jeden z obyvatel městečka a postupně si z toho uděláte celkový, celistvý příběh. Kniha nebude pro každého, ale je to přesně můj styl.
Kniha jako dělaná na deštivé odpoledne. Doporučuji číst ji co nejvíce na jeden zátah, vypravěčů (= postav) se zde vyskytuje mnoho a držet s tím propletencem krok dá trochu práci.
Zápletka není nikterak složitá, spíš se jedná o náhled na život a vztahy v nepříznivé době, kdy každý žije jednoduše tak, jak umí. Irsko je drsné, krize taktéž a o lidech ani nemluvě...náhled je to občas dost syrový.
Ještě lepší pokračováni Prosince a ještě větší medvědí služba Irsku. Protože mě po tomhle výletu do jednoho irského městečka rozhodně láká mnohem míň se tam jednou podívat - je to tam samej magor! (ale skvěle napsanej)
Zajímavý náhled do vztahů obyvatel jednoho irského městečka pod tlakem hospodářské krize. Myslím, že tragický osud jednoho z nich většině připadal jako celkem zasloužený. Opravdu pestrý přehled různých charakterů a osudů. Napsáno velmi přesvědčivě stejně jako Prosinec už je takovej. Obě knížky se mi líbily stejně, proto i stejně hodnotím. Ráda si přečtu i další knihy od tohoto autora.
Prosinec už je takovej byl psycho příběh, ale toto bylo jednadvacet psycho povedených povídek.
Srdce na obrtlíku
Není divu, že Donal Ryan svou knihu získal tolik cen, je úžasná. Každá z 21 postav odvypráví svůj pohled a svou roli ve společném příběhu. Co člověk, to jiná mentální, emocionální, rozumová úroveň, co člověk, to jiné prostředí, které ho formovalo (a dovedlo mnohdy do hlubin) a my jako 22. postava máme šanci pozorovat, jak variabilní je lidský osud, jaké důsledky mají naše činy, jak velkou roli v lidském životě hraje obecně láska. Kohokoliv ku komukoliv.
Napsané krásným jazykem, k překladu žádná výtka, jenom jsem na obálce neviděla ten obrtlík. Srdcem prochází mříž. V knize bychom našly důvody, proč tomu tak může být, ale autor za obálku odpovědný není. Překlad originálního názvu knihy The Spinning Heart je Točící se srdce a točící srdíčko bylo jenom artefaktem na brance jednoho z domků městečka.