Srpny
Jakub Stanjura
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533886/bmid_srpny-65ea09c8d406b.png
4
934
934
KAM AŽ JSME SCHOPNI KVŮLI TOMU DRUHÉMU ZAJÍT? Daniela vyrůstá v rodině, kde ji místo lidí objímají úzkosti. Ty přicházejí s podivnou pravidelností každý srpen. Slunečné dny pro ni nejsou příjemné, nýbrž bolestivé. Když pak na univerzitě potká Štěpána, myslí si, že svým nepříjemným létům konečně unikne. Netuší však, že téhle minulosti se utéct nedá.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2024
,
Host
, Audioteka
Interpreti: Veronika Lazorčáková
více info...
Přidat komentář
Daniela byla složitá, jiná, přecitlivělá a úzkostná holka odjakživa, každou banální situaci rozpitvávala a zkoumala s náruživostí molekulárního vědce, samozřejmě že její matinka byla dáreček a manipulátor, otec typ obeť, ségra Jana ty matčiny projevy dokázala strávit s komentářem "matka byla prostě taková" a nerozpitvávat to do nekonečna..... ale jak Danielu nakonec dokázal převálcovat Štěpán, to bylo něco naskutečného. Naštěstí jsem se s tím v reálu nikde nesetkala, ale věřím, že i takové extrémní případy psych.násilí mohou být.
Velice působivá a znepokojující knížka (přesně do této doby). Je hodně jednostranná, chybí pohled rodičů (což příběhu přidává na dramatičnosti).
Kdo z mladých (i starších, sebepochybujících) jede na vlně "nedaří se mi fajn, pochybuji o své identitě, apod., a můžou za to mí rodiče a dětství", ten bude při čtení mocně přikyvovat. Tímto nechci zpochybňovat příběhy a křehkou duši všech, kteří si opravdu z dětství, vlivem jednání či absence jednání rodičů, nesou traumata. Ale i rodičovství je hodně náročné. Snad nám naše děti prominou ... (Michal Prokop a Framus 5, starší ročníky si vzpomenou).
Ja jsemjá chciprostě jeUFF.
Je to možná zvláštní, říct o knize s tak těžkým tématem, že je super, ale tahle je. TOHLE by měl být povinna literatura. Tuhle knihu by si měl přečíst každý. Nemám co jiného dodat. DO-KO-NA-LOST!!
Na jeden zátah. Nadechla jsem se až na konci.
O. M. G., potřebuju víno
Nebo ne?
Kniha, o které se všude mluví. Kniha, která si to právem zaslouží.
Kniha, kterou jsem přečetla za necelý den, ale zůstala ve mně ještě dlouho po dočtení. Kniha, ze které mi bylo pořádně úzko, protože řeší těžké téma psychického násilí, které jak je ukázáno i v knize, pro některé není dost vážným tématem. Protože když na tebe nikdo nevztáhl ruku, tak co si stěžuješ! Kniha, při které vám nebude dobře, ale jsem moc ráda, že vznikla.
Kniha, kterou jsem symbolicky zahájila svůj čtenářský srpen. Kniha jejíž autor má opravdu velký potenciál a jehož další tvorbu budu vyhlížet.
Kniha Srpny, která určitě stojí za vaši pozornost!
Srpny jsou kniha, která je v dnešní společnosti strašně potřeba. Člověk si tak nějak připadá jak kdyby byl na terapeutickém sezení a přesto je na konci úplně rozbitý.
Příběh o manipulaci nejen rodiči v dětství, ale posléze o teroru ze strany partnera. O "vztahu" kde má vše pod palcem Štěpán a Daniela je psychicky terorizována.
I psychický teror je totiž domácí násilí. Tohle je potřeba si v dnešní době uvědomit. Na to, že se jedná o prvotinu autora a ještě je to chlap, vysoce smekám klobouček.
Daniela má sice Srpny - své srpnové deprese a úzkosti, ale každý z nás má svoje ať už ledny, únory, březny atd... Kniha která se čte jedna radost a přesto je tak těžká.
Po dočtení ve mě zanechala podobné pocity jako Zahrada od Petry Dvořákové.
Moje hodnocení: 9/10
Příběh se spousty otazníků.
Kniha se četla dobře a byla "hezká" ale čekala jsem víc. Jsem ráda ze jsem ji přečetla, ale jednou stačilo.
Srpny v srpnu, moje srpny jsou naštěstí docela normální a průměrný, ty Danieliny o dost horší, ale stejně si někde hluboko říkám, co když mají všichni pravdu.
Silný téma, autor má velkej potenciál. Za mě to ale bylo místy trochu nedotažený a po povrchu.
Na další knihu autora se ale těším.
Nekomfortní, znepokojivé čtení. Skvělá nespolehlivá (?), do sebe (?) se propadající hlavní postava Daniela, její rodina a (postupně bývalí?) blízcí. Narůstající úzkosti (?), prohlubující se osobnostní porucha (?), totální upřímnost (?). A o dost více otazníků než v tomto příspěvku.
Hele a teď vážně - je někdo v mém věku z této šedozemě, kdo nebyl psychicky nebo i fyzicky týrán svým vlastním rodičem? Budeme o tom, má generace, psát až do své smrti?
Od začátku knihy mi bylo tak nepříjemně. Zas a znovu jsem se ztotožnila prakticky s každým slovem. Evidentně ale ušetřím za terapie, neboť tohle bylo jedno dlouhý terapeutický sezení. Ovšem jen jestli já neseděla na druhý straně, na straně terapeuta a stejně to nakonec neodnesu?
To je fuk. Jedná se jednoduše o hodně autentické vyprávění. Bolavé vztahy s rodiči, sourozenci, z toho vyplývající bolavý vztah k sobě a následně s partnery. Pokud kolem sebe člověk nemá dostatečně silnou záchrannou síť nebo niku, která mu může a chce pomoci, nemá velkou šanci se z toho sám vyhrabat. Pokud se takhle nemocného člověka chytne parazit živící se z jeho nízkého sebevědomí a sebedestrukce, je to přímo brána do pekel.
Je mi hrozně smutno za všechny, kteří si museli projít nebo si prochází popíráním, ze strany okolí, reality a jejího vlastního vnímání. Kniha ve mně bude rezonovat asi dlouho, dotkla se naprosto přesně bolavých míst.
A ač si nemyslím, že jsem úplnej ignorant, nechtěla jsem se ztrapňovat sama před sebou a googlit gaslighting - když jsem se konečně v průběhu čtení dozvěděla, co to vlastně asi je, vyvolalo to ve mně mírný pocit, že jsem totálně mimo a měla bych se vrátit do hrobu.
Přiznám se, že Srpny jsem si vybrala povrchně kvůli obálce. Protože ta je, přiznejme si to, naprosto nádherná. No, teď po dočtení se mi pořád líbí, ale vyvolává ve mně spíš úzkost.
V první řadě, nechápu, že Srpny jsou autorova prvotina. To jak si pohrává s jazykem, s výrazy, se čtenářem a jeho pocitama, to je neskutečný. Sama kniha je mrazivá a nebude vám z ní dobře. Budete mít potřebu Danielu z toho všeho dostat. Zatřepat s ní. Obejmout ji.
I když kniha je primárně o gaslightingu a o tom, co dokáže napáchat, knihu a její poslání pochopí každej, kdo byl v byť jen trochu toxickým vztahu.
Tohle bych dala jako povinnou četbu na základní i střední škole a pak to měsíce rozebírala. Stojí to za to.
Noooo, musim rict, ze zajimave. Nechci si ani predstavovat kolik lidi muze takto manipulovat a byt zmanipulovano :(. Silene! Mejme oci otevrene a nebudme lhostejni, prosim.
vítám nové, zatím málo v literatuře zpracované téma = připomíná mi Levinův román Rosemary má děťátko: podobně jako Levin i Stanjura ponechává závěr s otazníkem: dostane se Daniele pomoci zvenčí? dokáže se sama vzepřít Štěpánově teroru? nebo bude dál pasivnět a rezignuje úplně? ALE na opačnou stranu, nikdo tu zatím nezmínil i možnost, že okolí má pravdu a chyba je v Daniele...
Stanjura velmi výstižně zachytil jednu z defektních podob výchovy, která dítěti nastaví pokřivený model mezilidských vztahů a chybné vzorce sociálního chování, jež pak dítě nechtěně opakuje i v dospělosti - to platí jak pro Danielu, tak pro Štěpána - psychické problémy a vady jejich rodičů se na obou nehezky podepsaly, Daniela se je zpočátku pokouší pojmenovat a napravit, zatímco Štěpán svou dětskou frustraci kompenzuje: sám v dětství ponížen, začne ponižovat a manipulovat Danielou
vskutku chmurné čtení k zamyšlení, kolik takových Daniel a Štěpánů je všude kolem nás (hodně)
Tohle mě moc bavilo! Román o manipulaci, o zpochybňování sebe sama, o stírání hranic mezi realitou a tím, o čem vás přesvědčují vaši milovaní.
V knize sledujeme příběh Daniely - dětství v toxické rodině, počátek úzkostí, toxický vztah, který měl být konečně vymaněním se ze spárů manipulativních lidí Ale moc se to nepovedlo.
Víc prozrazovat nebudu, posuďte sami. Není to lehké čtení - spíše depka, není to moc o ději - spíše o pocitech a myšlenkách. Doporučuji všem, kteří si nějakou formu manipulace prožili a ideálně se z ní dostali - najdete tam spoustu věcí, se kterými se pravděpodobně ztotožníte...
Jakub Stanjura si pro svůj literární debut vybral nelehké téma, které společnost (prozatím) dost opomíjí. Označuje se termínem gaslighting ten byl zaveden na základě slavné divadelní hry, v jejíž filmové adaptaci ztvárnila hlavní roli nepřekonatelná Ingrid Bergman.
Ve zkratce se jedná o formu psychického násilí, jehož cílem je zpochybnění vlastních rozhodnutí jedince, a tím zvyšování míry jeho závislosti na manipulátorovi.
Na mě jako čtenáře fungovala ta psychologická hra dokonale.
Nejdříve jsem Daniele, hlavní postavě, bezmezně důvěřovala a ani mě nenapadlo, že by její pohled na dění v jejich domácnosti mohl být zkreslený. Později, když jí celé okolí začalo její vjemy vyvracet, jsem chvilku uvažovala nad možností nedůvěryhodného vypravěče. Až se pak příběh přehoupl do své závěreční fáze a mně se z toho čtení začalo dělat úzko (a ve finále mi bylo skutečně fyzicky zle).
Mimo těch patologických partnerských situací jsem nejvíc prožívala moment, kdy o Danielinu situaci ztratila zájem její kamarádka, protože když tě nebije, tak si vlastně nemáš na co stěžovat, všechno se vyřeší, ty to určitě jen zveličuješ. Prosím vás, pokud někdy udělíte někomu podobnou radu, tak si obratem liskněte, třeba vás to probere.
Já se obvykle nenechám emotivně oblbnout, a už vůbec ne strhnout, ale Srpnům se to dost povedlo.
Dobré to je. A já jsem tak ráda, že to o Jakubově prvotině můžu napsat, že si to ještě zopakuju. Dobré to je.
Jako prvotina výborné. Při čtení jsem měla pocity úzkosti a ty mě nutily otáčet stránky dál. Z konce jsem byla trošku rozčarovaná.