Srpny
Jakub Stanjura
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533886/bmid_srpny-65ea09c8d406b.png
4
912
912
KAM AŽ JSME SCHOPNI KVŮLI TOMU DRUHÉMU ZAJÍT? Daniela vyrůstá v rodině, kde ji místo lidí objímají úzkosti. Ty přicházejí s podivnou pravidelností každý srpen. Slunečné dny pro ni nejsou příjemné, nýbrž bolestivé. Když pak na univerzitě potká Štěpána, myslí si, že svým nepříjemným létům konečně unikne. Netuší však, že téhle minulosti se utéct nedá.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2024
,
Host
, Audiotéka
Interpreti: Veronika Lazorčáková
více info...
Přidat komentář
Jako psychicky nejspíš silnější jedinec ze zdravé a bezproblémové rodiny jsem si místy říkal, že příběh zachází až do extrému, který přece není možný.
Zároveň jsem si říkal, kde vlastně leží pravda? Opravdu se vše takto stalo a nebo si část vymyslelo podvědomí Daniely, která trpí (možná nejen) srpnovými úzkostmi a depresemi? Nedovedl jsem se kvůli tomu vžít do příběhu na celých 100 %.
Věřil bych, že za počáteční stav Danieliných psychických problémů může matka, která nevybíravě řešila své vlastní problémy na svých blízkých. Znám jednu rodinu, kde matka funguje trochu podobně (až mě někdy z těch vyprávění mrazí, co si dokážou lidé v rámci rodiny (!) navzájem dělat).
Štěpán také pocházel z prostředí, které mu dalo do života nějaký problém a je zde jasně vidět, že si potřeboval najít nějakou oběť, na které by si léčil své křivdy.
Psychické násilí je také násilí a gashlighting je jeho drsná odnož, která není navenek vidět, ale způsobuje zpochybňování rozhodnutí jedince (oběti) a zvyšuje míru závislosti na zdánlivě nápomocném manipulátorovi.
Což Štěpánovi šlo skvěle.
Lidé jsou hnusní, nechovejme se tak.
Jinak kniha byla napsaná svižně a obdivuji uvažování autora i literární um. O to více, že se jednalo o prvotinu a příběh z pohledu ženy.
Silné čtení, které by mě zasáhlo ještě o to více, pokud bych něco podobného taky sám zažil.
Tohle čtení mě tak bolelo... Předpokládám, že toho chtěl autor tak nějak dosáhnout, takže je to asi znamení, že je to dobře podaný příběh? Srpny otvírají neobvyklé téma gaslightingu a nabízí přímý popis toho, jak se člověk může do takové situace dostat.
Nějak mi ale nesedl styl psaní, ani ten polootevřený konec. Věty jsou krátké a úderné, sledujeme Danielu, jak přechází z jednoho toxického vztahu do druhého. Ve vztahu se Štěpánem je jasné, kdo koho manipuloval, ale vztahu matka-dcery-(otec) je to dost nejisté (což byl asi účel?).
Kniha by v českém knižním rybníčku určitě neměla zapadnout, můj šálek kávy to však určitě není...
Knihu jsem si pořídila na základě doporučení z Instagramu a musím říct, že jsem moc ráda, že jsem tak učinila.
Kniha je šíleně silná, smutná a po dočtení jsem seděla a koukala do prázdna. Nedokážu si představit, jak těžké to musí být v takovém vztahu a nebýt schopna odejít. Ale od srdce si přeji, aby se tato tématika začala více šířit a lidi si všímali malých náznaků těchto lidí a snažili se jim pomoct, ikdyž si to sami někdy nepřejí.
Doporučuji všemi deseti.
Ono se zdá, že tíživá dramata odehrávající se uvnitř navenek funkčních rodin patří v poslední době mezi specializace tuzemských autorů a že jsou v tom vážně dobří. Třeba "Vrány" Petry Dvořákové...! Panejo! Nebo "Soběstačný" od Zuzany Dostálové.
Příběh vykreslený naprosto věrně nevyzrálou optikou, slabou empatií dospělých, kolísavou vírou ve fakta, v sebe samu i interpretaci událostí a vzpomínek.
Stanjura svůj příběh vystavil na brutální manipulaci v partnerském vztahu. Jeho popis devastace osobnosti v toxickém vztahu s manipulátorem je naprosto famózní. Je to ten typ knihy, kterou když dočtete (po doporučení a na jeden zátah) a zaklapnete, tak sedíte, zíráte do podlahy a o textu přemýšlíte.
Spletité a nepochopitelné vztahy matky a dvou dcer Jany a Daniely. Zamlčovaná pravda o psychickém i fyzickém týrání. Potom vztah Daniely a Štěpána, který je neskutečný. Je to smutná kniha o vztazích, ale stojí za přečtení.
Dobře, tak tohle bylo celkem psycho. Lítost nad hlavní hrdinkou a nenávist vůči dvěma dalším postavám byly tak silné, že bych s chutí někoho takového svázal, pověsil za nohy do průvanu a za stálého usmívání ho pomalu, ale jistě mučil. Jenže nejhorší je, že tohle se prostě děje. Asi ne tak často, v tak extrémním případě jako je popsáno v této knize, nicméně si stačí poslechnout podcast Pod svícnem, který velmi doporučuji k tomuto tématu.
Co dodat? Doporučovat, šířit, ať se s tím šíří i povědomí o psychickém manipulativním domácím násilí.
Tak tohle byla síla. Srpny mi skoro až vyrazily dech. Je to neskutečně silný příběh, plný emocí.
Autorovi se podařilo velmi věrně zachytit a představit českému čtenáři, co je to a jak vypadá gaslighting, který je hlavním tématem knihy. To, jak hlavní hrdinka postupně ztrácí přehled o tom, zda si události pamatuje správně, až nakonec ztratí samu sebe a ztratí ve svém partnerovi...
Zachytil ho natolik věrně, že člověk má po přečtení pocit, že sám neví, co se v příběhu v některých momentech vlastně stalo.
Líbilo se mi, jak se kniha snaží upozornit na to, že domácí násilí nemá pouze fyzickou formu, ale také tu psychickou. I této podobě bychom měli věnovat pozornost. Ukazuje, proč není pro některé lidi tak lehké odejít od partnera, jak se zdá, když jim ubližuje.
Také mě zaujalo, že ačkoliv je autor muž, tak dokázal výstižně zachytit ženské pocity hlavní hrdinky.
A emoce jsou vlastně v této knize popsány tak dobře, že se mnou během čtení dost cloumaly.
Postavy jsou popsané velmi dobře, do hlavní hrdinky jsem se dokázala velmi snadno vžít a soucítit a ní. Opravdu mi jí bylo často hrozně líto. Naopak matku a Štěpána jsem velmi nenáviděla.
Tohle je opravdu velmi důležitá kniha, o velmi důležitém tématu. Tuhle si prostě musíte přečíst. A doufám, že se v ní někdo pozná a pomůže mu.
Srpny přečteny během 2 dnů v srpnu. Ač jsem si myslela, jak mi časové období pomůže, abych se ještě vice naladila na knihu, nestalo se tak.
Danielu jsem nepochopila skoro ve všech případech chování. Ač je jasný, že její partnerský vztah byl toxický, tak s rodiči a sestrou vůbec nemám jasno, kde je pravda.
Tak jsem to stihla, přečíst si SRPNY v srpnu na Vyšehradě :).
Prvotinu Jakuba Stanjury jsem objevila díky čtenářské komunitě na instagramu a četla jsem na ni samé pochvalné recenze. Kromě zasazení děje do okolí Vyšehradu, které je pro mě srdcovkou, mě nalákalo téma gaslightingu a zpracování tématu psychického násilí v rodině a partnerských vztazích. Bolestný mi přišel i popis odcizení mezi sestrami, které, ačkoli vyrůstaly ve stejných podmínkách, pochopitelně vnímaly realitu každá jinak, ale kvůli chování svých rodičů nenašly společnou řeč, jak těžká témata probrat a být si navzájem oporou.
Velmi trefně a uvěřitelně mi přišly popsané hlavní postavy a jejich myšlenkové pochody (na závěr článku přidávám pasáže, které mě opravdu zaujaly a rezonovaly se mnou).
Dalším plusem jsou odkazy na kvalitní literaturu, kterou nám autor skrze vybrané čtivo hlavní postavy Daniely nabízí :).
A protože jsem v okolí Vyšehradu dlouho bydlela, několik let i pod Nuselským mostem, dovedla jsem si živě představit, jak na dívky působilo otcovo vyprávění o sebevrazích. Mně samotné se toto téma po nastěhování do této lokality párkrát vkradlo do snu - zdálo se mi, že mi lidé padají mezi rozvěšené prádlo na balkoně...
(SPOILER)
Tak čtu knihu Srpny též v srpnu.
No byla to síla! Přečteno za pár hodin. Pořád ale přemýšlím, co vlastně napsat. Kde je pravda? Vymyslela si Daniela to co údajně viděla doma nebo to všichni raději popírali. Přiznám se, že místy jsem Daniele nevěřila. Přišla mi jako typický "unreliable narrator". Nemohu si pomoct, ale dělo se jí toho tolik ještě před Štěpánem, že mi přišlo, že si za strašně věci může sama. Že by měl doma opravdu kameru nebo byla už tak zoufalá, že je srpen, kdy má deprese, že měla halucinace. Mám v knize spoustu otazníků. Asi ji musím vstrebat.
Samozřejmě konec byl strašná a silná manipulace od Štěpána, ale nemám jasno, jak to bylo v jejím dětství.
Každopádně skvěle napsaná kniha. Silná a čtivá. Ráda doporučuji.
Kdy jindy číst tuhle knihu než v srpnu
Daniela trpí depresemi, které k ní přichází vždy v srpnu. Doma to není jednoduché a srpnové období to ještě zhoršuje. Postupně se osamostatňuje a stěhuje se ke Štěpánovi. Tady se projevuje dokonalá manipulace ze strany partnery - Daniela se nechá víc a víc ovlivnit a vlastně už o ničem nesmí rozhodovat. Nechá se zmanipulovat, až ztrácí nad sebou kontrolu.
Píše knihu, ve které se odráží její dětství. Je problém jejíma očima opravdu problém nebo si to pouze fantazíruje? Chvílemi jsem i já pochybovala, jak to vlastně je.
Kniha je zajímavá, je to těžké a nelehké čtení. Určitě je k zamyšlení a potřebuje čas na vstřebání.
Díky knize jsem se více dozvěděla, co je gaslighting, tj. zvláštní forma manipulace. Je super, že taková kniha vznikla
A samozřejmě knížku čtete kdykoliv, nejen v srpnu
Čtení nabité emocemi, text má hlavu a patu. Cítíš, že víš, co chtěl autor předat a jen necháváš stránky, aby na tebe působily a plnily jeho záměr. Svíraly se mi u ní vnitřnosti strachem a odporem a tak je to správně.
Zase taková jiná depka, než čtu normálně. Ale pořád zase jedna z mnoha depek od českých autorů, že. Tak proč po ni sáhnout?
Za mě rozhodně kvůli lahodící práci s češtinou, jasně načrtnutým myšlenkám, absenci klišé a
skvěle vykreslenému nitru oběti psychického násilí.
No a hlavně, aby si člověk rozšířil obzory o další způsob útlaku, který probíhá určitě dennodenně okolo nás. A třeba aby zbytečně nesoudil, měl otevřené oči, hleděl kolem sebe a uměl hodit do placu otázku: jestli je opravdu všechno v pořádku a není potřeba pomoc.
A pak samozřejmě je tu další rozměr knížky, když ji čte někdo s podobným osudem a zjistí, že není sám a není to normální.
Knížky, které otevírají oči, co je víc?
Kdysi toužila po tom, aby se její rodiče rozvedli a našli si někoho jiného.
Teď už ne.
Ted' už si nedovede představit žádného muže ani ženu, kterým by svoje rodiče přála.
Smutné čtení o vztazích, kde jeden druhým manipuluje a řídí život a bezmoci slabší osoby, která se snaží z toho prostředí dostat
Jako prvotina výborné. Při čtení jsem měla pocity úzkosti a ty mě nutily otáčet stránky dál. Z konce jsem byla trošku rozčarovaná.
Daniela byla složitá, jiná, přecitlivělá a úzkostná holka odjakživa, každou banální situaci rozpitvávala a zkoumala s náruživostí molekulárního vědce, samozřejmě že její matinka byla dáreček a manipulátor, otec typ obeť, ségra Jana ty matčiny projevy dokázala strávit s komentářem "matka byla prostě taková" a nerozpitvávat to do nekonečna..... ale jak Danielu nakonec dokázal převálcovat Štěpán, to bylo něco naskutečného. Naštěstí jsem se s tím v reálu nikde nesetkala, ale věřím, že i takové extrémní případy psych.násilí mohou být.
Velice působivá a znepokojující knížka (přesně do této doby). Je hodně jednostranná, chybí pohled rodičů (což příběhu přidává na dramatičnosti).
Kdo z mladých (i starších, sebepochybujících) jede na vlně "nedaří se mi fajn, pochybuji o své identitě, apod., a můžou za to mí rodiče a dětství", ten bude při čtení mocně přikyvovat. Tímto nechci zpochybňovat příběhy a křehkou duši všech, kteří si opravdu z dětství, vlivem jednání či absence jednání rodičů, nesou traumata. Ale i rodičovství je hodně náročné. Snad nám naše děti prominou ... (Michal Prokop a Framus 5, starší ročníky si vzpomenou).
Ja jsemjá chciprostě jeUFF.
Je to možná zvláštní, říct o knize s tak těžkým tématem, že je super, ale tahle je. TOHLE by měl být povinna literatura. Tuhle knihu by si měl přečíst každý. Nemám co jiného dodat. DO-KO-NA-LOST!!
Na jeden zátah. Nadechla jsem se až na konci.
O. M. G., potřebuju víno
Nebo ne?
Kniha, o které se všude mluví. Kniha, která si to právem zaslouží.
Kniha, kterou jsem přečetla za necelý den, ale zůstala ve mně ještě dlouho po dočtení. Kniha, ze které mi bylo pořádně úzko, protože řeší těžké téma psychického násilí, které jak je ukázáno i v knize, pro některé není dost vážným tématem. Protože když na tebe nikdo nevztáhl ruku, tak co si stěžuješ! Kniha, při které vám nebude dobře, ale jsem moc ráda, že vznikla.
Kniha, kterou jsem symbolicky zahájila svůj čtenářský srpen. Kniha jejíž autor má opravdu velký potenciál a jehož další tvorbu budu vyhlížet.
Kniha Srpny, která určitě stojí za vaši pozornost!
Těžké téma. Pro mě, jako někoho, kdo tohle nezažil, těžko pochopitelné. Pořád jsem si říkala, proč se hlavní postava nebrání, proč za sebe víc nebojuje a proč si všechno nechává líbit.
Taky mi nesedl otevřený konec. U knih, které chtějí přiblížit takto vážné téma, bych čekala uzavření příběhu, aby se popřípadě čtenář mohl inspirovat, jak podobnou situaci řešit, kdyby se v ní náhodou ocitl. Aby dodala naději, že se dá něco dělat a že to bude ok.
Měla jsem pocit, že jsem četla jen zdrcující popis života člověka, co všechno vzdal a ztratil i sám sebe.