Srub radosti
Bohumír Polách
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/153191/bmid_srub-radosti-CbG-153191.JPG
5
14
14
Příběhy, kterými seznamuje spisovatel čtenáře s dřívějšími prázdninovými tábory, určenými pro žáky, kteří potřebovali doplnit své vědomosti a nedostatky ve školním prospěchu.
Přidat komentář
S touto knížkou mám spojenou cestu do Prahy s maminkou, když mi bylo deset let. Knížku mi maminka koupila v jednom dnes již neexistujícím antikvariátu společně s knížkou Kluci, hurá za ním. Srub radosti jsem četl několikrát a pokaždé se mi moc lbil. Vzpomínám si jen, že mě nebavilo číst si o nemocném Petříkovi, kterému vypravuje dědeček, ale na konci knížky jsem to pochopil. Dnes je mi 63, maminka už nežije, ale knížku mám pořád a věřím, že ji jednou předám svým vnoučatům.
Tak tuto knihu jsem si pořídil již před několika měsíci a dostal jsem se k jejímu přečtení až nyní. A je to přátelé, poklad. Neskutečně dobré vyprávění o chlapcích ze srubu č. 1 z táborové osady trvající dva měsíce. Zpočátku se zdá, že hlavním hrdinou románu bude rozmazlený Petřík, nicméně v průběhu knihy jsou více v popředí chlapci Jirka, Gusta a Vláďa. Povídání jest prostě výborné, plné citu, příhod a dobrodružství. Pouze jediná věc mi ke knize úplně nesedla a tou je její název Srub radosti, protože daleko lepší a pravdivější název by byl Srub salátů ! Vše doplněno skvělými ilustracemi mého oblíbeného Emila Posledníka. Howgh.
Dostalo mě když Frýdl přivedl všech 10 salátů do pokoje, a když hledaly ten poklad. Tuto knihu doporučuji mladším čtenářům.
Když si potřebuji v létě odpočinout, sáhnu po téhle knížce. :-) Je ještě z báječného období před dvaceti lety, kdy byl u nás v městečku antikvariát...
Milá knížka o prázdninovém táboře, kamarádství, sálá z ní pohoda a klid. Klidně si ji přečtu i v padesáti. :-) A za pár let ji určitě nabídnu i synovi. :-)
Autorovy další knížky
| 1973 |  Švýcarský Robinson (převyprávění) |
| 1970 |  Jedním dechem |
| 1964 | Srub radosti |
| 1957 |  Rozpaky podplukovníka Prokopa |
| 1960 | Město v temnotách |
Moc hezká knížka, je to další z těch, kterou jsem zdědila po tatínkovi.
Četla jsem ji ráda, velmi se mi líbí, jak chlapci pomáhali kamarádovi, který nic neuměl, jak ho učili být správným klukem. Myslím, že by z toho spousta dětí si mohla vzít příklad i v dnešní době. Vlastně obzvlášť v té dnešní.