Stan
Margaret Atwood
Od sbírky povídek a básní v próze Stan nejslavnější kanadské spisovatelky můžeme očekávat, že jsou mrazivé, přesné a vtipné, prorocké a osobní, rozkošné, sarkastické a na rozdíl od jejích románů prokládané vlastnoručními ilustracemi. V povídkách, jejichž délka kolísá od několika odstavců po několik stránek, Atwoodová potutelně oslovuje mladé ctižádostivce, píše o znepokojení, s nímž se díváme na svoje staré fotografie; předkládá nám Horatiovy skutečné názory na Hamleta; v básni „Vraťte mi maminku: zaříkávání“ zkoumá, co měly „dokonalé“ hospodyňky z dávno minulých let skutečně za život, a v povídce „Zvířata odvrhují svá jména“ zase s překvapivými výsledky převíjí dějiny pozpátku.... celý text
Přidat komentář
Stan jsem začínala číst v domnění, že se jedná o klasické povídky. Ale ona to je spíš sbírka esejí, nápadů, povídek a básní.
A je to úplně jiná liga než všechny ty knižní trapnosti z twitteru a všechny medy zalité mlékem mezi hvězdama, co jsou spoutaný tmou a nenechaj se zachránit princeznou. Tohle je skutečně opravdové.
(Hned po přečtení prvního kousku jsem si řekla: "Ne, takhle to nepůjde.", uvařila jsem si čaj a pustila svůj ověřený mix.)
Hluboké, něžné, ale zárověň pořádně drsné, skutečné, zůstane to ve vás. Nejsou to totiž klasické povídky. Tentokrát jsem je tedy pouze vložila a ohodnotila, ale nekomentovala je. Tohle si musí každý okomentovat ve své hlavě, protože pro tohle místo jsou povídky určené. Pro hlavu a srdce.
Pěkné čtení, něco svého jsem si v tom našla, ale jinak mě to celkově moc nenadchlo. Nejvíc se mi líbily povídky ve třetí části knihy.
"Strach je synonymum budoucnosti a budoucnost sestává z rozdvojených cest. Měla bych říct z rozdvojujících se cest, protože cesty se rozdvojují neustále, jako pomalé blýskání. Cesta je proces, ne konkrétně vytyčený pruh země."
Štítky knihy
kanadská literaturaČást díla
Ale mohlo by to být ještě
Brána
Být polobohyně, to není žádný med
Čas se skládá
Dítě na stromě
Autorovy další knížky
| 2008 |  Příběh služebnice |
| 2018 | Alias Grace |
| 2020 | Svědectví |
| 2001 | Slepý vrah |
| 2005 | Přežívá nejsmutnější |
Krátká zamyšlení, eseje a povídky Margaret Atwoodové na mě působily jako pohlazení. Nádherný jazyk, zajímavé myšlenky, básně v próze. Co dodat - naprosto skvělé a okouzlující!