Stan
Margaret Atwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23198/bmid_stan-k9W-23198.png
4
29
29
Od sbírky povídek a básní v próze Stan nejslavnější kanadské spisovatelky můžeme očekávat, že jsou mrazivé, přesné a vtipné, prorocké a osobní, rozkošné, sarkastické a na rozdíl od jejích románů prokládané vlastnoručními ilustracemi. V povídkách, jejichž délka kolísá od několika odstavců po několik stránek, Atwoodová potutelně oslovuje mladé ctižádostivce, píše o znepokojení, s nímž se díváme na svoje staré fotografie; předkládá nám Horatiovy skutečné názory na Hamleta; v básni „Vraťte mi maminku: zaříkávání“ zkoumá, co měly „dokonalé“ hospodyňky z dávno minulých let skutečně za život, a v povídce „Zvířata odvrhují svá jména“ zase s překvapivými výsledky převíjí dějiny pozpátku.... celý text
Přidat komentář
Stan jsem začínala číst v domnění, že se jedná o klasické povídky. Ale ona to je spíš sbírka esejí, nápadů, povídek a básní.
A je to úplně jiná liga než všechny ty knižní trapnosti z twitteru a všechny medy zalité mlékem mezi hvězdama, co jsou spoutaný tmou a nenechaj se zachránit princeznou. Tohle je skutečně opravdové.
(Hned po přečtení prvního kousku jsem si řekla: "Ne, takhle to nepůjde.", uvařila jsem si čaj a pustila svůj ověřený mix.)
Hluboké, něžné, ale zárověň pořádně drsné, skutečné, zůstane to ve vás. Nejsou to totiž klasické povídky. Tentokrát jsem je tedy pouze vložila a ohodnotila, ale nekomentovala je. Tohle si musí každý okomentovat ve své hlavě, protože pro tohle místo jsou povídky určené. Pro hlavu a srdce.
Pěkné čtení, něco svého jsem si v tom našla, ale jinak mě to celkově moc nenadchlo. Nejvíc se mi líbily povídky ve třetí části knihy.
"Strach je synonymum budoucnosti a budoucnost sestává z rozdvojených cest. Měla bych říct z rozdvojujících se cest, protože cesty se rozdvojují neustále, jako pomalé blýskání. Cesta je proces, ne konkrétně vytyčený pruh země."
Štítky knihy
Část díla
Autorovy další knížky
| 2008 |  Příběh služebnice |
| 2018 |  Alias Grace |
| 2020 | Svědectví |
| 2001 | Slepý vrah |
| 2005 | Přežívá nejsmutnější |
Krátká zamyšlení, eseje a povídky Margaret Atwoodové na mě působily jako pohlazení. Nádherný jazyk, zajímavé myšlenky, básně v próze. Co dodat - naprosto skvělé a okouzlující!