Stanice odložených lásek
Hana Marie Körnerová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/511041/bmid_stanice-odlozenych-lasek-etn-511041.jpg
4
466
466
Vesnice Stamice série
< 1. díl >
Román Hany Marie Körnerové vypráví o osudech dvou kamarádek Laděny a Kamily na pozadí událostí sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Lásky šťastné i nešťastné, manželství vydařená i nevydařená, průšvihy, trapasy i humorné historky. Je to příběh o tom, jak ustát životní kotrmelce, nezbláznit se a jít dál.
Přidat komentář
Nechtela bych se dostat do techto situaci, ale tak to nejspise drive byvalo (bohuzel), ten tlak a pomluvy… hlavne ten pocit: “co tomu reknou lidi” je ve starsi generaci dodnes… kazdy by si mel zamest pred svym prahem a nesoudit. Jsem rada, ze aspon jedna z holek mela ve finale stastny zivot
Tak tohle se četlo samo. Kdo zažil 70. léta tak chápe jak se tenkrát žilo. Příběh je věrohodný a to se mi líbí. Hlavně "co by tomu řekli lidi ", na to se tenkrát hodně hledělo.
Paní autorka píše moc hezky. Tento žánr moc nevyhledávám,ale občas si pár knih přečtu. Milé, oddechové počteníčko.
Krásný příběh o všedních životech, o strastech i radostech dvou kamarádek. Životní osudy lidí, o kterých píše paní Körnerová, nebývají ty nejlehčí, ale zato víc opravdové, bez pozlátek. A to se mi fakt líbí.
Jen tak na okraj, vždycky když čtu příběhy z doby komunismu, padá na mě taková zvláštní tíseň z té doby a celá ta doba mi připadá taková šedo béžová. Jak někdo může něco takového chtít zpět?! Zažila jsem to naštěstí jenom v dětství. Je to jako žít a mít na sobě hozenou těžkou smradlavou deku.
moje první kniha od této autorky a určitě ne poslední.
bylo to velmi příjemné čtení a úplně to pohladilo na duši
určitě si přečtu i další knihy
Od autorky mám moc ráda historické romány umístěné většinou do Francie, takže toto dílo u mě nemá takový úspěch. Kniha se rozhodne dobře četla, neustale jsem chtěla vědět, co bude dál, milá romantika i zajímavé osudy jako vždy u paní autorky.
Moc hezké čtení, ale dost mi knížka připomíná Prosím vás, sestřičko, ze které jsem byla opravdu nadšená. Objevují se zde velmi podobné věci, ale protože je knížka opravdu čtivá, půjdu i do dalších dílů trilogie. Paní Körnerová má jedno specifikum, její příběhy jsou obrazy, nebo snad filmy, které sledujete a ja si po čase vzpomínám spíše na film, než na knížku. Prostě, kdo umí, umí!
(SPOILER)
Stanice odložených lásek
Děj knihy se odehrává z velké části na vesnici a je příběhem dvou kamarádek Laděny a Kamily, s kterými se seznamuje v srpnu roku 1972, kdy se Laděna chystá vdávat. Všechno je naplánované, zařízené, celá rodina přijela slavit. Bohužel ženich na svatbu nedorazí. Cokoliv slavit a tím na sebe upozorňovat okolo srpna se mu nevyplatilo. 21. srpen je pro všechny obyvatele Československé republiky od roku 1968 velmi významné datum. V roce 1972 to bylo už čtvrté výročí od ruské okupace Československa, oficiálně se v té době říkalo "Bratrská pomoc". V této době si málokdo dovolil slavit, pít, i mluvit hlasitě se nevyplácelo, protože tohle všechno mohlo být bráno jako provokace a následovat mohlo zatčení a vězení těch, kdo se provinili. Proto se ženich Laděny na svou svatbu nedostavil a nedal o sobě vědět. Byl na zapíjení svobody zatčen a následně odsouzen na několik let. Bohužel tohle všechno se všichni dozvěděli pozdě a Laděna si musela projít peklem. Na úřadě všichni dlouho čekali a věřili, že se ženich ukáže a že se jen z nějakého důvodu trochu opozdil. Byly to náročné chvíle pro všechny, o to těžší situace to byla pro Laděnu, protože na malé vesnici zná každý každého a všichni brzo věděli všechny podrobnosti týkající se její nepovedené svatby. Celá situace byla o to horší, že Laděna byla těhotná a zůstala tak na všechno sama jako svobodná matka. Její otec ji to nikdy neodpustil a taky denně v jeho očích četla, co si o tom všem myslí. Laděna musela zůstat bydlet u rodičů v malém domku s dalšími svými sourozenci. Každý se musel kvůli ní uskromnit.
V tomto těžkém období je Kamila své kamarádce velkou oporou. Ale nemá taky na růžích ustláno. Je sice dcerou ředitele místní vesnické školy a dalo by se předpokládat, že kromě těhotné kamarádky bez ženicha nic jejímu štěstí v životě nebrání. Opak je ovšem pravdou. Přesto že se velmi dobře učí, moc ráda čte a má všechny předpoklady ke studiu, tohle ji není dopřáno. A to z velmi prostého důvodu, bratr jejího otce emigroval do Anglie, kde pracuje jako lékař a posílá její nemocné matce v Čechách nedostupné zahraniční léky. Tohle všechno se v Československu netoleruje a Kamila se tak musí svých studijních plánů vzdát a dostane se "jen" na zdravotní školu.
S děvčaty prožíváme jejich každodenní starosti i radosti, dospívání a jejich lásky.
Tato kniha je skvěle napsaný příběh, který mi byl velmi blízký, protože jsem v tomto v tomto období stejně jako hlavní představitelky vyrostla a musím říct, že věrně popisuje život, jaký se v té době vedl.
Moc se mi líbily pasáže, kde se v knize popisují návštěvy strýce z Anglie, který občas přijel i svou anglickou manželkou a dětmi do Čech za rodinou na návštěvu. Na jedné takové návštěvě anglická teta popsala, jak na ni obyvatelé Československa působí.
"Vy Češi jste velmi militantní národ", řekla nečekaně teta, která sledovala zatáčející kolonu zelených vojenských náklaďáků.
Kamilu to překvapilo. "Militantní? To určitě nejsme! Proč si to myslíš?".
"Já si všimla už minule, vy velmi rádi... předvést se, ukázat... vaše armáda. Pořád je vidět na silnice. My určitě mít taky nějaká armáda, ale my nikdy ji nevidět".
Kamilu zvyklou na všudypřítomné vojenské kolony nikdy nenapadlo, jak musí takový pohled působit na cizince. Militantní národ...
Knihu doporučím všem, ať už jste v této době vyrostli tak jako já, nebo ji znáte jen z vyprávění. Bude se vám líbit, bude vás bavit a určitě si přečtěte i volné pokračování s názvem "Dokud se budeš smát", vše od nakladatelství Moba.
"To, co děláme jako nezralí, nevypovídá o tom, kdo jsme. Charakter se dokazuje v obtížných životních situací. Až když nám život tvrdě podrazí nohy. Až upadneme. A pak se zvedneme. A obstojíme."
Líbilo se mi to,přečetla jsem poměrně rychle,ale nějak to klouzalo do červené knihovny.
Körnerová se stává mojí nejoblíbenější českou autorkou. Mám ráda její syrový styl bez zbytečné omáčky. I když do detailů nevykresluje charakteristiku postav ani detaily, stejně vím "o co go". Pokud máte rádi styl psaní Mornštajnové, doporučuji přečíst i Körnerovou.
Je to velký dar, tak krásně psát. Přečteno na dva zátahy. Taky jsem se vrátila do svého mládí. Bude druhý díl stejně dobrý?
Vlídná, ale nijak nepřikrášlená kniha ideální na léto a čtení u vody. Bylo velmi příjemné vrátit se do minulosti a připomenout si, jak jsme tenkrát žili. I když život na vesnici (já vyrůstala ve velkém městě a o pár let později) byl podle všeho ještě větší “pecka”. TaLu to vystihla naprosto přesně. Bylo to naše dětství a mládí a navzdory podmínkám a prostředí, ve kterých jsme vyrůstali, to byla krásná doba. Mně svou autentičností kniha navodila až nostalgické vzpomínky. Napsáno přirozeně a uvěřitelně.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Heřmánkové údolí |
| 2019 | Hlas kukačky |
| 2018 | Co neodvál ani čas |
| 2013 | Kočár do neznáma |
| 2022 | Jelení vršek |
Vesnice Stamice a příběh dvou kamaradek. Občas úsměvné, občas smutné. Trochu mi připomnělo Heřmánkove údolí.....
Přečetla jsem i druhý díl, ve kterém se ke dvěma kamarádkam přidá i příběh třetí. Nikdo to nemá jednoduché....
Doporučuji, autorka opět nezklamala.