Stará dáma vaří jed
Arto Paasilinna
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16188/mid_stara-dama-vari-jed-iDP-16188.jpg
4
513
513
Hrdinkou nového humoristického románu oblíbeného finského spisovatele je důstojná stará dáma, vdova po plukovníkovi Linnea Ravasková, která se všemožně obětuje svému nepovedenému synovci - prodá luxusní byt v Helsinkách, aby za něj mohla zaplatit dluhy, odevzdává jemu a jeho dvěma zlotřilým kumpánům každý měsíc důchod... Pak ji ale jednoho dne synovec nutí, aby napsala závěť - a stará dáma se vzepře. Rozhodne se vzít věci do vlastních rukou a čtenáři s napětím sledují, jakou kaši (ale kdyby jenom kaši!) ty staré, vrásčité a křehké ruce dokážou navařit. V knize nechybí černý humor, scény jako z grotesky, dobrodružné plavby po rozbouřeném moři, několik mrtvol... Paasilinna je v celé Evropě populární právě proto, že dokáže poutavě a čtivě psát o vážných věcech - jako třeba o tom, že i staří lidé mají právo na život podle svých představ. Přeložila Markéta Hejkalová.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2005 , HejkalOriginální název:
Suloinen myrkynkeittäjä, 1988
více info...
Přidat komentář
Humor tady mi většinou spíš než černý přišel už prostě morbidní, ale hlavní hrdince nelze nefandit a zápletky jsou, no jak už tu bylo řečeno, sympaticky severské. K autorovi se určitě ještě vrátím.
Docela dlouho jsem se nemohla začíst a čekala jsem, co se z toho vyvine. Ale pak mě stará dáma začala bavit. Rázná babča :-)
Stará dáma je vtipná, nápaditá, nabitá dějem a v závěru přehnaně vypointovaná. Prostě jedna z řady skandinávských humorných knih a blbůstek. Taková předchůdkyně Stoletého staříka. Ale jo, kniha pobavila, což bylo cílem autora. Líbil se mi začátek i konec, ale například Muž jménem Ove zaujal přece jen o něco víc.
jsem hodně na rozpacích. přesto to je kniha velice čtivá přečetl jsem ji za jedno odpoldne....ale je z ní tak nějak těžko u srdce. A rozhodně neplatí ono ...konec dobrý vše dobré.
Přesto stojí za přečtení....
Z téhle knížky jsem na rozpacích. Trochu humoru,trochu detektivky , vše napsáno pro mne dost jednoduchým jazykem a stroze. Chvílemi jsem se bavil , ale určitě už se k této knížce nikdy nevrátím .
Asi to není dobře, ale mám prostě vždycky radost, když čtu něco sarkastického a cynického. Taky byl tento Paasilinna pěkně morbidní, absurdní a hlavně temně humorný. Podle mě toho vtipu dosáhl tím svým kvazi novinářským stylem: každá postava má nejen jméno, ale nutně a okamžitě i příjmení, věk a v hrubých obrysech načrtnutý osud. Názory, i ty nejhloupější a nejzvrhlejší, jsou podány nezúčastněně a objektivně a ten styl jim dodává jakousi falešnou důležitost. Paasilinna donutí čtenáře spolčit se s ním a hrát hru na "oba víme, ale tváříme se, že nevíme, protože tak je to větší legrace". Pekelný závěr byl naprosto dokonalý a naštěstí to všechno uvedl na pravou míru.
Bohužel tento druh humoru není mým šálkem čaje. Rozhodně to není špatná kniha - dobře napsaná, poutavá, má šmrnc... Ale jak jsem řekla, můj styl to není...
Více se mi líbí autorovi humornější knížky, ale i tento příběh je čtivý. Kniha má zajímavý závěr. A nesmíme zapomínat, že: "Dáma je dámou i v pekle."
Nejen sarkasmus, ale i cynismus si ve Staré dámě podle mne našel místo. Vždyť jak Linnea testuje jed... To není lehkost života, ale tíha. Končí-li všichni stejně v pekle, jako představitelé ugrofinských národů. Zajímavá, i když ne nepochopitelná je konfrontace se zemí na východě, i v Zajícově roku se hrdina před koncem dostává na ruskou stranu.
Knihu jsem měl připravenu k četbě, ale shodou okolností jsem ji nejprve slyšel. Blanka Bohdanová a Jiří Lábus jsou skvělí.
Po přečtení knihy Les oběšených lišek jsem se na tuto knihu moc těšila. A opět mě to nezklamalo. Velice čtivé, báječný humor. Já jsem se bavila a moc. Hlavní hrdinka je naprosto úžasná a vše nakonec zvládne s noblesou jí vlastní. Nádherné počteníčko.
K Paasilinnovi jsem se dostala díky "četbě" audioknihy Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel, jelikož jsem u této knihy našla zmínku, že se až přespříliš inspirovala v knize Les mrtvých lišek tohoto autora. A vzhledem k tomu, že v poslední době do vlaku vyhledávám spíše audioknihy než knihy, jsem se poohlédla po Paasilinnovi v mluvené verzi. No, našla jsem Starou dámu. Popravdě jsem očekávala více suchého humoru, celkově více humoru. Jak už tady psali čtenáři přede mnou, není to až tak humoristický román jako spíše lehčí krimi. Ale škodolibě potěší, jak si paní vlastně bezděčně a náhodou se zmetky poradí :)
Oproti prvotině Zajícův rok kniha mnohem vyzrálejší, sevřenější a celkově lepší. Rozhodně se ale nejedná o čistě humoristický román, na mnoha místech vyvolává až mrazení v zádech, ale přesto je celá kniha protknuta sarkasmem a černým humorem.
"Přečteno" jako audiokniha - počítá se to vůbec? Nicméně výsledný dojem umocněný na druhou díky Blance Bohdanové a Jiřímu Lábusovi. První dojem - popis tragikomické události... druhý - přečtu si ji ještě jednou, tentokrát v papírové podobě... ono je v ní totiž asi trochu víc, než je na první pohled patrné.
Zaujímavý román s prvkami čierneho humoru o tom, ako sa dokázala stará pani vysporiadať so svojim nepodareným synovcom a jeho ešte nepodarenejšími kamarátmi. Krátka, ale celkom príjemná knižka na dlhý zimný večer.
Nějak mi to nesedlo, protože mě řádění takových zmetků spíš rozčílí, než pobaví. Aspoň mě mohlo utěšit, že stará dáma měla štěstí. Žádná humornost mě z toho ale nijak neoslovila...
Štítky knihy
humor stáří Finsko finská literatura zločiny senioři humoristické romány
Autorovy další knížky
| 2005 |  Stará dáma vaří jed |
| 2006 | Autobus sebevrahů |
| 2006 |  Les oběšených lišek |
| 2004 | Zajícův rok |
| 2005 | Chlupatý sluha pana faráře |
Skvělý humor, prima oddechovka