Staré baby v lese

07.08.2024

Světově nejproslulejší kanadská spisovatelka Margaret Atwoodová (*1939) je nesmírně plodnou autorkou, která si však vzácně uchovává značnou kvalitu svého díla, o čemž svědčí i četná prestižní ocenění, mj. dvakrát získala Booker Prize za romány Slepý vrah a Svědectví, což je volné pokračování jejího nejslavnějšího románu Příběh služebnice. Atwoodová napsala vedle četných básnických a esejistických sbírek či knih pro děti osmnáct románů (v češtině jich zatím vyšlo čtrnáct) a jedenáct povídkových souborů - těch u nás vyšlo pět, nejnovější právě teď, sbírka z roku 2023 s názvem A jestli umřeli, žijí tam spolu dodnes (v originále Old Babes in the Wood).
Kniha obsahuje patnáct povídek a je rozdělena do tří oddílů. První oddíl má název Tig a Nell a třetí Nell a Tig a dalo by se říci, že jde skoro o jakýsi malý román v celkem sedmi povídkách, u nichž je důležité vědět, že jsou nepřiznaně autobiografické: Atwoodová se v nich totiž vyrovnává se ztrátou svého životního partnera a otce své jediné dcery Graema Gibsona, s nímž žila od roku 1973 a který zemřel v roce 2019. Byl to také spisovatel a autorka mu věnovala skoro každou svoji knihu. Povídky v těchto dvou oddílech téměř nemají chybu. Bez sentimentu a patosu, spíš věcně, realisticky a pravdivě v nich autorka vypráví o stáří a ztrátě milovaného partnera, o tom, jak si náhle musí poradit se starostí o dům a chatu, jak se vypořádává s věcmi po mrtvém a nachází ještě památky po svém tchánovi, který bojoval ve druhé světové válce (a dopis mu napsala slavná reportérka Martha Gellhornová, která se s ním setkala), o tom, co to znamená být vdovou, o vzpomínce na dva přátele z Provance, o smrti kocoura, s níž se vyrovnává tak, že přepisuje a mění Tennysonovy básně…
V prostředním oddíle s názvem Máti čarodějka najdeme osm povídek, k těm slabším patří Netrpělivá Griselda (o mimozemském stvoření), Smrtící mušle (o smrti Hypatie z Alexandrie) a Svobodinec (krátká dystopie o světě ničeném pohlavní chorobou), ale ostatní povídky opět patří k těm, které čtenáře potěší, např. hned titulní Máti čarodějka o matce, která neodpovídá společenským představám a své dceři kdysi namluvila, že jejího otce (který od rodiny odešel) proměnila v trpaslíka před domem. V Rozhovoru s mrtvým rozmlouvá Atwoodová s Georgem Orwellem. Metempsychóza aneb O stěhování duše je vtipný příběh šneka, jehož duše se převtělí v mladou ženu, která pracuje v call centru jedné banky. V oblacích: Sympozium je o setkání tří bývalých vysokoškolských pedagožek, které se každá po svém vyrovnávají se stářím a snaží se sepsat projekt na podporu dotovaného místa na univerzitě, což se jim moc nedaří.
Atwoodová vedle osobní problematiky naráží i na společenské nebo ekologické problémy s břitkostí sobě vlastní a jako vždy je radost ji číst.
Přeložila Kateřina Klabanová, vydalo Argo (2024), které se v posledních letech Atwoodové věnuje soustavněji a bude v tom pokračovat.