Staré odrůdy
Ewald Arenz
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476585/bmid_stare-odrudy-hyU-476585.png
4
571
571
Román o tom, jak snadno lze ztratit kontrolu nad životem a jak je obtížné získat ji zpět Sally a Liss — dvě ženy, které by nemohly být rozdílnější. Sally má před maturitou, ale jediné, co si přeje, je mít pokoj. Na všechny se zlobí a všechno nesnáší: návrhy, nabídky, pravidla, předpisy, dospělé… Nejvíc ze všeho ale nesnáší otázky, hlavně ty, které se týkají jejího vzhledu. A tak se rozhodne utéct. Mlčenlivá Liss žije sama na statku mezi poli a vinicemi a vypadá to, že všechny práce kolem hospodářství bez problémů zvládá. Hned při prvním setkání Sally zjišťuje, že Liss je jiná než ostatní dospělí — pokradmu si ji neprohlíží, nesoudí ji, neklade jí podezíravé otázky. Liss nabídne Sally nocleh a jedna noc na statku se změní v pobyt na dobu neurčitou. Sally pomáhá Liss s hospodářstvím a mezi starými hrušněmi a včelími úly objevuje kouzlo obyčejnosti. Liss však není zdaleka tak silná, jak se zdá, a možná to nakonec nebude Sally, kdo potřebuje zachránit.... celý text
Přidat komentář
Nádhera, melancholicky laděné čtení o vztazích mezi lidmi, o lásce, bolesti, vzteku i touze.
Ještě kousek a bylo by to tam. Je to krásná kniha, to se musí nechat. Přírodní metafory a naturalistické popisy bezva. To samé nádherně vykreslený tok času na vsi i spolu s jejich zaběhlými rity a náturami obyvatel. Část se včelami byla podle mě nejhezčí a nejvíc sdělující.
Ale trošku mi tam haprovala ta psychologie postav. Je mi to moc líto, protože na knihu jsem se vážně moc těšila a nedostala jsem úplně, co jsem očekávala. Možná kdyby autor ubral trochu anorexie a dramatu kolem holek. Že by to bylo mírně zahalený oparem neznáma, čtenář by si jistě rád domyslel. A spolu s tou vsí a prakticky deníkovým vypravováním by to jistě fungovalo lépe.
.... všechno, co je právě teď, koneckonců z něčeho pochází a k něčemu směřuje ....
Všechno má svou historii ....
A v životě každého člověka se střídají období příznivá ... i méně příznivá ....
A o tom pojednává tento komorně sepsaný příběh dvou žen ... jejichž náhodné setkání se stává bodem zlomu v životě každé z nich ....
Autor se křehce dotýká jejich psychiky .... a v souznění s přírodou je přivádí k novému poznání ....
O tom, jak je úžasné, když si lidé pomáhají navzájem .... bez nároku na odměnu ....
Krásné čtení.... Příběh o dvou ženách, které prožívají každá určitý psychický "léčebný proces" prostřednictvím prostého venkovského života. Děj se odehrává na nejmenovaném statku (zřejmě v Německu), ale popisované reálie by mohly být i v ČR a čtenář si ta místa umí krásně představit. Hrdinky mají každá své problémy a minulost, které průběžně vyplouvají na povrch, ale naštěstí nejsou nijak víc pitvány, všeho je tak akorát. A pak je tu krásný sloh autora.... Chce to pozorné čtení a příliš nespěchat :-) Mám hodně postřehů vypsaných. I když se může zdát, že dějově to moc nejede, vůbec jsem se nenudila a nenutila, kniha prostě plynula svým tempem a já s ní byla spokojená :-)
Úžasně popsané práce na statku, úplně jsem cítila vůně ovoce, žita nebo kvasu. Dobré čtení.
Krásná kniha, která nesklouzne do patosu, což jsem ocenila. Příjemné počtení, ačkoli popisuje dva nelehké životy. Sally a Liss mi budou chybět.
Krásná kniha. Nádherně vykreslen život na vesnici, tak barvitě, že jsem to skrze slova viděla. A taky se dost vrátila do svého dětství, hospodářství, ovocné sady, lesy, těžká práce, ale na konci vždy hmatatelná odměna.
A v tomto prostředí dvě polámané duše, které si zkraje ani neuvědomují, jak na sebe navzájem působí a jak se ovlivňují.
STARÉ ODRŮDY jsou opravdu krásným a hluboce niterným příběhem. Jsou náhledem do zlomených duší, ukazují nám však, že nikdy není pozdě najít si cestu ke štěstí, které pro každého znamená sice něco jiného, důležité však je, ten pocit aspoň někdy zažít. Autor, byť muž, dokázal velice citlivě, bez zbytečného klišé a patosu, popsat pocity ženských postav, čehož si velmi cením. STARÉ ODRŮDY mě donutily zastavit se, zamyslet se a chvíli prostě jen tak být a nechat se unášet na vlnách krásného příběhu provoněného končícím létem a začínajícím podzimem.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
krásný příběh o hledání sebe sama. voní lidstvím a kdo jej čte zaujatě, bude odměněn.
už se těším na jaro v zahradě, na všechny ty vůně, barvy a chutě života!
Hezký příběh o rozdílnosti povah, těžkostech života a smíření. Navíc krásná obálka!
Ano, je to bezesporu moc krásná záležitost, literární uchlácholení nejedné rozbolavělé duše. Bohužel se autor nevyhnul naivnímu patosu, což by vzhledem k atmosféře nepředstavovalo problém, pokud by vynechal zásadní téma v poslední třetině knihy. Jistou míru kýče jsem vlastně očekávala; byla jsem naladěná na příjemné prostředí a nalezení nevšedního přátelství mezi oběma ženami. Nadchlo mě nenápadné odkrývání střípků nepěkné minulosti na pozadí každodenní až terapeutické dřiny, sdílení podobných pocitů, pojmenování blahodárného ticha. Ovšem v jistý moment už to zkrátka bylo trochu moc. Nejspíš by příběhu lichotil ambicióznější formát, kde by se dramatická linka mohla odvíjet podobně citlivě a nepůsobila jako pouhá snaha o zalíbení se většině čtenářů. Asi bych si přála eliminovat šokující momenty na úkor ne úplně příjemné, avšak nutné analýzy rodinných vazeb... pak by to byla výborná kniha s obrovským přesahem!
Výborná kniha! Moc se mi líbila. Dobře napsané postavy, zachycená atmosféra a pomalé odtajňování života Liss. Líbilo se mi, jak autor vystihl nalézání vztahu dvou žen, které se potkaly náhodou.
Ze všeho nejdřív bych chtěla poděkovat za krásný překlad. Ráda čtu knihy, kde se objevuje kouzlo českého jazyka. Ať už českého spisovatele nebo překladatele. Jsem vděčná za překlad, který se krásně čte a díky němu chcete pořád a pořád pokračovat ve čtení....
Kniha Ewalda Arenze byla pohlazením. Jestli čtení příběhů máte nastavené stejně jako já a příběh knihy vidíte jako film nebo další souběžně probíhající realitu, oceníte i popisy krajiny, svítání, noci... Postavy knihy se musely poprat s osudem, řešit pro ně nelehké životní situace. Jedna v minulosti a druhá v současnosti. Někdy je zvláštní, jak nás osud dokáže šoupnout tam, kam potřebuje a jak dokážeme potkat ty "správné lidi", kteří nás popostrčí nebo nasměrují dál, když nevíme kudy kam.... A to se stalo Sally, když ve svých sedmnácti na útěku z léčebny potkala Liss.
Jo, a oceňuji i to, jak se spisovatel muž dokázal vcítit do života obyčejných ženských....
Nádherná, atmosférická kniha, skvěle vystavěné postavy hlavních hrdinek, citlivé, jemné a nenásilné čtení v pomalém rytmu vesnického života, střípky uvědomění na pozadí podzimních dnů, vůně hrušek, sklizně hroznů a bzukotu včel. Tak bych tuto knihu charakterizovala. Krásné čtení za odměnu.
Není ale tak veselá, jak se možná zdá. Autor bravurně nastínil vnitřní traumata a bolesti hrdinek Lissy a Sally, které v průběhu čtení odkrýváme. Rozdílné ženy, jejichž životy se v průběhu čtení protínají.
@knihomaniak
Kniha, ke které se ráda vrátím. Zahnala splín, ukázala, že štěstí a spokojenost může člověk najít i v obyčejných věcech a na místě, kde by to nečekal. A ten krásný text od první do poslední stránky působil - alespoň v mém případě - na všechny smysly. Přestože je leden, cítila jsem vůni babího léta, posečené trávy, dozrávajících hroznů, slyšela vítr, déšť a kostelní zvony a celou dobu jsem měla chuť na brambory vařené ve slupce, sladké hrušky a při zmínce o ryzlinku jsem už neodolala a šla hledat vývrtku.
Tohle má být román o dvou svým způsobem ztracených ženách, jenže já se při čtení nemohla ubránit pocitu, že ve skutečnosti jde nikoli o dvě, ale hned o tři ztracené ženy. Tou třetí jsem totiž byla já, protože jsem se do příběhu tak ponořila, až jsem byla pro reálný svět svým způsobem ztracená. To totiž Staré odrůdy umí – omámí vám smysly a vy najednou nejste tam, kde je vaše tělo. Jste na německém venkově, na velkém statku, mezi rozhlehlými poli a vinicemi, v sadu plném starých a prazvláštních odrůd hrušek. Cítíte jejich vůni, slyšíte, jak nad vámi ve větvích šumí vítr, na rtech cítíte kořeněnou chuť hruškové šťávy… Ewald Arenz mě přenesl do jiného světa a byl to neskutečně krásný výlet, vychutnaný do posledního detailu.
O mně ale kniha pochopitelně nebyla. Byla o Sally a Liss, dvou ženách, věkem o generaci od sebe, ovšem obě s životem, který je tíží jako kámen na krku. Jedna je na útěku před vzpomínkami na minulost, druhá zase uprchla z kliniky. Obě byly jinými postaveny do rolí, v nichž jim bylo těsno, obě se jiným raději straní, obě ale také potřebují pomoc a zdá se, že spolu by jim to mohlo jít, mohly by si pomoci. Nebo snad ne?
Sally a Liss jsou jako voda a oheň, našlapují kolem sebe, jedna kolem druhé tancují podivný taneček a čekají, kdy jim jejich společnice šlápne na špičku, kdy jim podrazí nohy. Právě na to jsou totiž od jiných zvyklé.
Současná situací obou žen, která se odehrává na onom statku s vůní hrušek, se prolíná s útržky z jejich minulosti, díky kterým si postupně ucelujete obrázek o tom, jak se ty dvě křehké duše dostaly až sem. Čím víc je ale budete znát, tím víc je budete mít rádi – já to tak s nimi měla. A fandila jsem jim. Každý si totiž zaslouží pomoc, každý si zaslouží dostat druhou šanci a vést dobrý a spokojený život, který má smysl.
Mám podobně smíšené pocity. Kniha je napsána poeticky, má své osobité kouzlo jako takový dívčí románek s přesahem.( krásné popisy krajiny ( Ona i ta všednost musí ale mít na tom papíře nějaký ten tmel. Působí to dojmem volných asociací, což ve výsledku není špatné, ale do pěti hvězdiček tomu něco chybí.
Štítky knihy
útěk německá literatura dospívání psychologické romány mezilidské vztahy osudy žen
Staré odrůdy
Nejdříve jsem Sally a jejím výkyvům vzteku nepřišla na chuť, přišla mi jako psychicky nemocná, než jako znak vzdoru a rebélie. Tak do půlky knihy se mně ten pocit držel, milejší mi byla Liss, ačkoliv byli obě melancholické postavy. Co musím vyzdvihnout, tak je to popisování věcí, činností a okolní scenérie. Příběh přinese čtenáře například do hrušnoňových sadů a vůně letního vánku přírody.