Staré povesti české
Alois Jirásek
Staré pověsti české vycházejí ve dvojím vydání, jak s původním Jiráskovým textem a Trnkovými ilustracemi a tak s obrázky z Trnkova stejnojmenného filmu s krátkými slovesnými pasážemi. Staré pověsti české, inspirované Kosmovou kronikou a Kronikou českou Václava Hájka z Libočan, napsal Alois Jirásek v roce 1894 již jako zralý autor a knihu věnoval Františku Bartošovi. Česká mytologie je i významnou součástí tvorby filmového tvůrce, ilustrátora a malíře Jiřího Trnky. Loutkový film Staré pověsti české z roku 1952 se těšil velkému mezinárodnímu ohlasu a získal mnohá zahraniční i domácí ocenění. O devět let později pak vznikly ilustrace k Jiráskovým pověstem a knížka se dočkala několika českých i cizojazyčných vydání. Poprvé vyšla v roce 1961 v SNDK. Film se stal součástí poslední výstavy v hlavní budově Národního muzea v Praze, které zde končí svou činnost před dlouholetou rekonstrukcí a při příležitosti této výstavy vychází nyní i kniha konečně v takové podobě, jakou si zaslouží. 66-046-86... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi moc líbila. Je to zajímavé počtení o příbězích z minulosti. Prostě nezapomenutelná kniha.
Tuhle knihu mi četl děda místo pohádek. Máme doma nádherné vydání z roku 1917. Zbožňuji Bruncvíka s jeho věrným lvem. Záleží na jednotlivých pověstech, jak komu sednou, ale neznat Dívčí válku, Horymíra, mistra Hanuše a další je, si myslím, velká ostuda.
Vy, kterým se nelíbí archaické výrazy nemyslíte, že si četbou takových knih rozvíjíte svou slovní zásobu a vzdělání? K těmto knihám to prostě patří a tak by to také mělo zůstat. Pokud děti neznají všechna slova v knize, tak je to dobře, mělo by je to přivést k tomu, aby se o knize bavily a přemýšlely. Hloupý není ten, kdo neví, ale ten kdo nechce vědět.
Fuu...hrozné. Alespoň pro mně, kdyby to bylo alespoň nějak zajímavěji popsáno, ale ono se to táááhne...
Povinná četba, co víc čekat.. Obzvlášť když se do toho přidá staročeština a děj se táhne do země nezemě... Nemůžu jinak
Pojďte a poslyšte pověsti dávných časů. Poslyšte o našem praotci, o předcích, jak přišli do končin naší vlasti a usadili se po Labi i po Vltavě i po jiných řekách této země.
Slyšte i, co více dochovalo se z temnoty věků, co zůstalo z báječných vypravování přešlých pokolení, jež klaněla se bohům v šeru starých hájů a jež obětovala studánkám v tichých ouvalech, jezerům i řekám i svatému, živému ohni.
Aj, počněme o nich tu pověst...
Ano, právě ten archaický styl mě na tu vždycky ohromně přitahoval. Přišlo mi to takové zvláštní čtení...skoro až velebné.
Jiráska mám jako spisovatele velmi ráda, ale když jsem nad tím tak přemýšlela... Číst Staré pověsti české na základce, nejspíš bych si k jeho knížkám už nikdy nečichla. Pro základní školu je to kniha docela těžká, hlavně použitým jazykem a kde koho to může odradit. Ale pro středoškoláky by to měla být povinná kniha, protože ten, kdo tvrdí, že je Čech, ale přitom nečetl naše pověsti... není vlastně Čech.
No je pravda že tato kniha nebyla populární nebot to byla povinná četba ale mám opět spoustu vydání od roku 1970 do roku 2000 Poslední vydání je kopie vydání z roku 1918 až 1915 ale jazyk je zajímavý- od roku 1970 je takový starý archaicky jak se říká ale rok 2000 je takový novější a dá se číst.
Knihu rozhodně nemůžu nijak hodnotit.Četla jsem ji na základní škole a tehdy jsem se rozhodla nečíst nic od Jiráska.Pro někoho je to dobrý spisovatel no mě už nic neříká.Pověsti jsou pro mě zajisté důležité,ale jeho kniha,byla těžká a nebavila mě.
Zpracování od Jiráska určitě zaujme. Občas zdlouhavé a některá slova jsou staročeská;dnes se jen málokdy používají.
Krásná kniha. Samozřejmě když jsem byla menší, tak mě tolik neuchvátila, ale naštěstí jsem se k ní sama později vrátila a jsem za to ráda. Určitě se k ní ještě někdy vrátím.
Snad nejpovinnější z povinné četby. Každý Čech by si měl přečíst alespoň první pověsti na začátku knihy.
Spolu s F.L.Věkem a Filosofskou historií je to nejčtivější a nejčtenější z děl Aloise Jiráska, proto mě udivuje, že jiný čtenář hodnotí Staré pověsti české jako nejhorší dílo tohoto spisovatele. Nevím, jestli stále děti tuto knihu ve škole musí přečíst, ale určitě by to nikomu neuškodilo, je tam základ, který by z našich pověstí měl znát každý.
Ještě štěstí, že mě jako dítě nikdo nenutil (ani ve škole, což je možná s podivem) tuhle knížku číst. Protože jak mě nebavila v dospělosti, v dětství by ve mně vyvolala vůči jinak dobrému Jiráskovi tak obrovskou averzi, že bych přišel o potěšení z četby mnohých jeho lepších knih. Staré pověsti české jsou nudné, místy až nečitelné, tak nějak vyprázdněné, nezajímavé a zdá se, že zde opravdu přání bylo otcem myšlenky. Podle toho to taky vypadá. Nejhorší Jiráskova kniha, co jsem měl v ruce.
Země už byla tolikrát na tom špatně, ale Blaničtí rytíři se ještě nikdy neukázali!
Takže se mi nezdá ono Sybilino proroctví.
Kdybych byla dítě, vadila by mi stará čeština a pro děti divný a neznámý slovosled. Jsem ale dospělá a Pověsti jsem si přečetla s chutí znovu - s odstupem deseti let. Dneska mi připadají výborné. Nejsou ani dlouhé, ani rozvleklé a archaický jazyk je jen na začátcích kapitol. Je to holt klasika a měl by to znát každý. Přiznávám, že některé pověsti jsem neznala - zapomněla jsem je. Knížku doporučuju aspoň jednou za život přečíst celou
Toto dílo bylo pro mě v dětství těžko stravitelné,ale podruhé jsem si k němu našla cestu a musím říct,že je to jedinečné dílo.
Štítky knihy
pro děti proroctví české pověsti slovanská mytologie
Část díla
Autorovy další knížky
1970 | Staré pověsti české |
1951 | Psohlavci |
1965 | F. L. Věk I. |
2000 | Temno |
1955 | Z Čech až na konec světa |
Krásné čtení, ale opravdu se k němu musí každý propracovat sám. Taky jsem nesnášela sáhodlouhé seznamy knih, které jsme měli povinně přečíst - a to jsem velká čtenářka. Ten, kdo rád čte, některé knihy objeví teprve potom, až ho do nich nikdo nenutí.