Stařec a moře
Ernest Hemingway
Starý rybář vyjíždí na sklonku svých dní na moře, přemůže obrovskou velrybu a vrací se s její kostrou, když byl jeho úlovek napaden žraloky. V tomto prostém ději je symbolisován odvěký zápas člověka s přírodou, nezadržitelnost ovládání přírody člověkem. Stařec ač sám uprostřed širokých vod, s nimiž srostl a dokonale je zná, není sám. Myslí na chlapce, kterého učil lovit, ví, že se o něj na břehu starají druzi. Vrací se z lovu s prázdnou vysílen a raněn. Přesto jeho příběh není pesimistický, naopak, brzy se s chlapcem vydají na nový lov. Novela (v r. 1954 Nobelova cena) výrazně ukazuje osobitý autorův vztah ke světu, způsob jeho vidění reality i způsob vyjádření. Je to oslava lidské statečnosti a houževnatosti.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1956 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
The Old Man and the Sea, 1952
více info...
Přidat komentář


Ve škole nám paní učitelka říkala, že žádná kniha/hra/poezie/apod. není špatná - nejspíš jsme ji jenom nepochopili, a tudíž nemůžeme hodnotit její krásu. A to přesně se nejspíš stalo mně. Podle mě je knížka strašné nudná a doufám, že až "mentálně dospěju" na takovou úroveň, abych ji pochopila (a shledala krásnou), tak budu nekonečný boj starce s mořem opravdu vnímat jinak :D


Knižku jsem četla v rámci knižní výzvy, je to neuvěřitelně silné čtení, člověk k takové knize musí dospět.


Ačkoliv tato kniha spadá do povinné četby, po letech jsem se k ní vrátila - bez povinnosti a ráda. V této novele se nám tak před očima odvíjí strhující zápas rybáře s mocnou přírodou. Celý tento příběh pak vyznívá jako oslava lidské vůle, vnitřní síly, odvahy a nezlomnosti.


Skvělá kniha, i když se prvotně jednalo o určenou povinnou četbu, po letech jsem se ke knize opět vrátila. Vtáhla mne do děje a během chvilky jsem jí přečetla.


Charakter hlavní postavy mě ohromil natolik že za noc jsem knížku přečetla. Nikdy jsem tak upřímnou a skromnou knížku nečetla.


Kraťounký povídkový příběh o odvaze, vytrvalosti, pokoře a neúprosně krutém moří, které nedává nic zadarmo - 70 %


Kniha čtena v rámci povinné literatury na maturitu, kraťoučká, ale velmi poučná a zajímavá. Krásná kniha, když uvidím někdy něco o mečounovi, vždycky si na tuhle knihu vzpomenu (marlín je mečoun, jako vážně :-) )


Z knihy čiší zkušenosti autora. Bylo to zajímavé a poučné, vše do detailu vysvětlené. Moc hezká knížka.


Skvělá kniha ! Je úžasné jak dokáže spisovatel vyprávět tak dlouho o jedné události a rozvíjí a přitom vás kniha pořád baví ! Kniha, kterou by si měl každý přečíst.


Nevím co na této knize ostatní mají. Možná budu vystupovat z davu když řeknu, že mě vůbec nebavila - jak příběh tak styl, kterým byla napsaná. Ten příběh mi přišel nudný a předvídatelný. Vůbec, knihy od tohoto autora mi moc nesedí.


Nejsem literární kritik - neumím ohodnotit, jestli je historicky dílo přeceňované nebo podceňované nebo jestli si Hemingway zasloužil Nobelovku nebo ne.
Jsem jen obyčejný čtenář, kterému se Stařec a moře líbil. O čem celý příběh je a jak skončí jsem věděl (i s průměrem 3,9 z literatury a českého jazyka) a kdybych ho četl jako povinnou literaturu, určitě bych ho nedocenil.
Co mě tak dostalo .... samotný příběh. Je jednoduchý a o to víc mě zasáhl. Tématem je respekt, ne RESPEKT. Tak hluboký respekt, který člověk (v podání starce) chová k přírodě (v podání ryby) mi bral dech. Ano, respekt a úcta jednoho živého tvora k jinému. Smutné, když si uvědomím, že v současnosti není člověk schopen respektu a úcty sám k sobě, natož k přírodě.
Pozor, nezaměňujme úctu a respekt za přehnanou lítost - stařec několikrát oslovuje rybu, vyjadřuje svůj obdiv na její vůlí, ale zároveň opakuje, že ji loví a nakonec uloví. Svého činu lituje jen jedinkrát, a to ve chvíli, kdy jeho kořist žerou žraloci, protože tím jeho činy pozbývají na smyslu.
Velkolepost závěru je opět v jeho jednoduchosti - den (souboj člověka s přírodou) končí a zítra začíná nový, nikdo už se neohlíží, hledíme jen dopředu. Doporučuji


Neskutečný dojem ve mně zanechala - to jsem nečekala. Ležela mi tady dva měsíce a den před tím, než jsem ji měla vrátit do knihovny, jsem si říkala, že se zkusím začíst a ... nemohla jsem přestat. Nakonec jsem čtení musela odložit na druhý den, ale stále jsem myslela na dědu, jak to s ním asi dopadne a doufala, že se z výpravy vrátí živ. Měla jsem pocit neskutečné blízkosti k tomu nezdolnému staříkovi. Tak milé prosté vyprávění o síle, o životních hodnotách, překonání sebe sama, krásném vztahu mladého chlapce k starému příteli... Prostě ... dobre jak cip.


Povinná školní četba, tenkrát jsem jí nečetla, myslím si, že bych jí ani neocenila. Smutný příběh.


Ve své eseji o Hemingwayovi, Milan Kundera píše: "Bohatost slovníku není sama o sobě hodnotou: u Hemingwaye právě omezenost slovníku vytváří krásu jeho slohu."
To platí o celém Hemingwayově díle a platí to i o novele Stařec a moře, která patří k vrcholům jeho díla. Prostá krása slov, spolu s dějovou sevřeností (skoro by se dalo říct "koncentrovaností"), působí neobyčejně silným dojmem. Na této jednoduché dějové linii pak o to víc vynikají lyrické pasáže a poetické metafory, které jímavým způsobem charakterizují postavu starce i jeho situaci - "Plachta byla záplatována pytli od mouky a svinuta vyhlížela jako vlajka trvalé porážky."
Tato zdánlivá jednoduchost je tím nejvyšším mistrovstvím, ke kterému nelze dospět ze dne na den a ke kterému nedospěje každý.
Je logické, že také klade větší nároky na čtenáře.


Krásný příběh o vůli, odhodlání a nezkrotnosti přírody a lidské touze. Autentický tak, že máte pocit jako byste byli na té lodi se Santiagem a vláčeli zkrvavenýma rukama tu obrovskou rybu.


Nevedela som si spomenúť, či som Starca a more čítala, alebo nie. Vypožičala som si ho teda a (treba povedať) horko-ťažko dočítala. Nezaujalo ma to. Netešila som sa, že si večer sadnem/ľahnem k rozčítanej knihe. Neprežívala som so Santiagom jeho "ješitnosť". Nebol mi blízky ani štýl tejto novely, štýl jednoduchý a popisný. Príbeh vo mne nespôsobil a nezanechal nijakú emóciu. Iba rozhodnutie nesiahnuť tak skoro po ďalšej Hemingwayovej knihe. Ak vôbec niekedy...
Najzaujímavejším bol vzťah Manolina k Santiagovi a naopak. Pre mňa jediný hrejivý aspekt textu. No inak bolo až rukolapné to prázdno za slovami, bezvýchodiskovosť, životný pocit autora, ktorý ho, hoci bezpochyby prežil mnoho hrôz, nenaštartoval, lež viedol k tomu, že si sám zobral život.
Ani zo žartu by som Hemingwaya nepripodobňovala k J. Londonovi, ako učinili v doslove vydania, ktoré som dočítala. London vie rozrezonovať hruď, hoci, chudák, tiež nebol slobodný a mal svojich démonov. No Hemingway túto schopnosť nemá. A ak toto je, podľa "akademikov", ktorí to ocenili Nobelovou cenou, jeho najlepším dielom, na ostatné veru chuť nemám.
Štítky knihy
moře a oceány zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena senioři rozhlasové zpracování Nobelova cena za literaturuAutorovy další knížky
2015 | ![]() |
1974 | ![]() |
2016 | ![]() |
1966 | ![]() |
1985 | ![]() |
Stařec a moře je prostě povinnost...ať už se čtenáři líbí nebo ne, ale aspoň "ví". Pro mne naprostá klasika a za pět.