Stařec, který četl milostné romány
Luis Sepúlveda
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/43510/bmid_starec-ktery-cetl-milostne-romany-vrt-43510.jpg
4
146
146
Svou světoznámou novelu Stařec, který četl milostné romány napsal Luis Sepúlveda po sedmiměsíčním pobytu v pralese u indiánského kmene Šuarů. Děj příběhu, kterým chilský autor v roce 1989 oživil zájem Evropanů o latinskoamerickou literaturu, se odehrává v amazonské oblasti Ekvádoru. Do zapadlé vesnice s lehce ironickým názvem El Idilio („Idyla“) přijíždí po řece dvakrát do roka ambulantní zubař, aby vesničanům ulevil od trápení s bolestmi zubů. Jedním z jeho přátel je i starý muž, který čte rád milostné romány, a zubař mu jich vždy přiveze zásobu na celý půlrok. Antonio José Bolívar odešel do džungle spolu se svou ženou, ta v ní ale přišla o život. Antonio nejprve z její smrti vinil džungli, ale s postupem času, který strávil životem s místními indiány, si začíná džungle vážit a vidět v ní nádhernou bytost, a současně pochopí, jakou zkázu do ní vnáší civilizace. Antonio žije svůj vesnický život, sám se svými milostnými romány. Když však okolí vesnice začne ohrožovat ocelotí samice, je díky svým zkušenostem s životem v džungli povolán, aby tento problém vyřešil. Kniha psaná střízlivým až lakonickým stylem přináší kromě nového stylu i nový pohled na téma pralesa: prales tu není idylický ani hrůzný, nýbrž je vylíčen jako živoucí bytost, rovnoprávná s člověkem. Sepúlveda zdůrazňuje vzájemnou závislost člověka a přírody; člověk jí není nadřazen, ani ji nedobývá, nebojuje s nelítostnou přírodou o životní prostor, na nějž jako by měl automatické právo, ale naopak má být vůči ní pokorný a přijmout její zákony; pak jí není vydán všanc a nehrozí mu, že ho prales pohltí.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2000 , Rybka PublishersOriginální název:
Un viejo que leía novelas de amor, 1988
více info...
Přidat komentář
Zátahu proti narušení idylické rovnováhy jedné amazonské zahrady velí „Slimák“. Ten příběh je sprostá kampaň :-)
Krátký a úderný příběh o vztahu člověka , civilizace a divočiny. Oceňuju, že ačkoliv je novela až "mýtická" není patetická a dokonce jí nechybí humor.
Úsporný styl mi kápl do noty stejně jako ironie i drsné reálie, střídala jsem četbu s audioknihou a obojí jsem si opravdu užila. Kniha mě přenesla v prostoru i v čase a podprahově vyjádřená úcta k přírodě se nese celou novelou čím dál výrazněji. Byl to krásný zážitek.
Novela z prostředí amazonského pralesa Stařec, který četl milostné romány je považována za nejvýznamnější dílo chilského spisovatele Luise Sepúlvedy.
Protagonistou příběhu je ovdovělý muž, který prožil část svého života mezi indiány kmene Šuarů. Naučil se od nich vše, co potřeboval k přežití v drsných podmínkách džungle. Pocity osamělosti mu pomáhala překonat četba milostných románů.
Když jeden z bílých osadníků zabije mláďata ocelota , rozzuřená samice ho vystopuje a smrtelně jej zraní. Její msta na lidech má pokračování, přibývají další oběti. Starosta osady El Idilio zorganizuje hon na řádící šelmu. Je to právě stařec Anonio José Bolívar, kterému připadne úkol zvíře zabít. Pokud jste knihu ještě nečetli, nebudu vám prozrazovat, jak to vše dopadne.
Střízlivý až lakonický styl, jakým byla tato novelka napsána, se mi moc líbil. Nečekejte žádný magický realismus na způsob Gabriela Garcii Márqueze či jiných významných představitelů tohoto literárního směru. Sepúlvedův jazyk je strohý , oproštěn od metafor. Autor a jeho kniha jsou dalším důkazem žánrové a stylové pestrosti latinskoamerické literatury 20.století.
Nádherná kniha která popisuje život v amazonském pralese. Příběh je hodně zajímavý a na samotném konci graduje bojem hlavního hrdiny a divoké šelmy. Autor vložit do příběhu tolik lidskosti a moudrosti že jsem se chvílemi tetelil blahem. Moc pěkné čtení doporučuji tuhle jednohubku stojí za přečtení.
Čakala som objemnejší titul. A to nie(len) počtom strán. Bohatšie v objeme knihy mali byť (podľa mojich predstáv a očakávaní) hlavne myšlienky. Neboli však, a to ma veľmi sklamalo. Aj príbeh samotný bol plytký, postavy ploché, jazyk a štýl ako zo slabej slohovej práce žiaka ZŠ a slovenský preklad - katastrofa. A nosná myšlienka? Že nepôvodní obyvatelia pralesa prales nikdy nepochopia, vždy sa na zvieratá v ňom budú dívať ako na zdroje kožušín, mäsa, jedov a pod., no nie ako na plnohodnotné cítiace a rozumné bytosti. To by ešte šlo.
No k záveru: Pochybujem, že starec (hlavná postava príbehu, ktorá i ktorý evokuje a zrejme má i odkazovať na Starca a more) by po akte, na ktorý čakal pol príbehu, našiel útechu v knihách, v ľúbostných románoch. V ľudských výtvoroch, často odtrhnutých od reality, od skutočného života "tam vonku", ktorý však starec poznal dokonale. On, ktorý jediný chápal a cítil prales ako celok, ako živú jednotku, ako Prírodu.
Pre mňa veľké sklamanie.
Zajímavý příběh o člověčí temnotě, která naštěstí nezanechá čtenáře utopeného v beznaději. Ano, člověčenstvo páše příšerné věci, přesto, řečeno s klasikem, jsou věci pro které stojí za to žít.
Vraždící ocelotí samice...ocelot je větší domácí kočka, možná by chtěla, ale rozhodně to nezvládne!
Útlá knížka s velkým poselstvím, úsporný jazyk bez zbytečných slov, ironie, humor, prales a soužití lidí s ním i důsledky, které mohou vyplynout z dobyvatelského vztahu člověka k přírodě, a jako hlavní postava stařec, který se naučil s pralesem žít a k tomu si s lupou v ruce čte milostné romány, potýká se s jednotlivými slovy a přemýšlí nad nimi. Jsem moc ráda, že se mi tento příběh dostal do rukou.
Hezký příběh o člověku, přírodě a smrti. Hezky uchopené a hezky zpracované. Líbilo se mi.
Byla to láska na první pohled.
Před asi 16 lety mě mezi novinkami v knihovně zaujala svojí nepřehlédnutelnou obálkou. A teď, v jiné knihovně, jsem ji potkala zas a vychutnala si ji znovu.
"Četl pomalu, polohlasem slabikoval, jako by slabiky ochutnával, a když se zmocnil celého slova, znovu si je opakoval. Totéž pak dělal s celými větami a tak si přivlastňoval city a myšlenky, které se skrývaly na stránkách knížek."
Přečetla jsem si knížku poprvé, přečtu si ji podruhé, po páté i po sté, až ji budu znát nazpaměť, jako ten stařec který četl milostné romány. Tak dobrý tento příběh je. A já nemám ráda milostné romány.
Krásný příběh o vztahu člověka a přírody. Není tam ani slovo navíc, žádné doporučení jak příběh chápat. Každý si musí najít v příběhu svou pravdu.
Sepúlveda píše tak, že jediné slovo nepřebývá. Záměrná strohost je velmi osvěžující, a přitom nemá čtenář ani na chvíli pocit, že by autor něco odflákl. Příběh starého lovce, který měl zálibu v milostných románech, nás zavede do malé osady v ekvádorské Amazonii El Idilio. Navzdory názvu to nijak idylické místo není. Nebudu se nijak rozepisovat o ději, protože nechci prozrazovat. Jen dám doporučení: kdybyste na tu knihu někde narazili, neváhejte s jejím přečtením jen proto, že vám autor nic moc neříká a obal není zrovna moc vyvedený. Já o Sepúlvedovi také nic nevěděl, ale jak je něco iberoamerické, má to pro mě velkou přitažlivost a až na pár zapomenutelných výjimek, jsem se ještě nesekl.
Zajímavá a milá knížka, pěkný příběh.... ale že bych z toho byla jo odvázaná, to zas ne..
Štítky knihy
zfilmováno pralesy džungle senioři chilská literatura šelmy Amazonie Ekvádor hispanoamerická literatura román pralesaAutorovy další knížky
| 2000 |  Stařec, který četl milostné romány |
| 2006 | O rackovi a kočce, která ho naučila létat |
| 2001 |  Deník sentimentálního zabijáka / Yacaré |
| 2004 | Patagonský expres |
| 2011 | Stín někdejšího času |
Příjemná latinskoamerická novela, plynoucí poklidně mezi indiány, navzdory bouřlivému každodennímu boji o přežití v amazonském pralese. Ten, kdo se naučí stát se součástí přírody, přežije.