Staromódní příběh

Staromódní příběh
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47325/staromodni-pribeh-47325.jpg 5 14 14

Románová kronika několika generací autorčiny rodiny, sestavená po rozsáhlém bádání na základě písemných pramenů, vzpomínek pamětníků i autorky samotné, která se o svých kořenech mnohé dozvěděla až ve zralém věku. Největší plochu zaujímá životní příběh spisovatelčiny matky Lenky Jablonczayové, přesněji její mládí před Magdiným narozením.... celý text

Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: , Odeon
Originální název:

Régimódi történet, 1977


více info...

Přidat komentář

Maki229
25.08.2024 5 z 5

Tento příběh jsem našla opravdu jen díky čtenářské výzvě. Téma číslo 14 byla pro mě vskutku výzva, maďarských spisovatelů oproti jiným národům zase až tolik není. Ale našla jsem a dokonce 2 knihy. Staromódní příběh náhodou v knihobudce a je to pro mě doopravdy úlovek. Během 4 generací svých předků a přibližně 100 let nám autorka přibližuje život v 19. a 20.století a zároveň se dovídáme, jak se žilo v Maďarsku ve středních a nižších vrstvách. V knize je taky velká nálož emocí, spoustu zážitků jsem s hlavní hrdinkou (matkou spisovatelky) prožívala a i slzička někdy ukápla.
Děkuji ČV, protože mě obohatila ve více směrech.

Kabuky
11.06.2022 5 z 5

Čtivé vyprávění.


Pebra
19.04.2021 5 z 5

Kniha mě oslnila. Jako když náhle sedíte u stolu s hrdou krásnou hraběnkou, kolem vás pluje její bohatý život, a na zadní projekci se občas zastaví v detailu nějaký muž nebo předmět, který obzvlášť milovala. Třeba šálek na kávu. A když příběh skončí, nechce se vám knížku zavřít.

Koka
08.04.2021 5 z 5

Začetla jsem se do první desítky stran a měla jsem neodbytný pocit, že je to jakási středoevropská obdoba Márquezova veledíla Sto roků samoty. Sice žádný fantazijní ani magický prvek zde není, ale obrovský počet postav (mnohdy stejného jména) , propletenec epizod ze života pěti (místy až sedmi) generací, setrvávání na místě a přesto změny, zvraty - to vše mi připadalo povědomé a velmi, velmi přitažlivé.

Autorka zvolila jakousi poloreportážní formu: nejenže vypráví životní příběh své mámy (a jejich rodičů, prarodičů, sourozenců, tet, manželů, švagrových, tchýní, dětí, přítelkyň, učitelek, ...) ale současně nás seznamuje s procesem získávání písemné dokumentace a zaznamenávání vzpomínek pamětníků, tedy zdrojů, z nichž komplikovaný a spletitý příbeh tvořila. A navíc ještě - současně se životy postav - v krátkých věcných zmínkách seznamuje čtenáře s banálními i světodějnými událostmi, které se děly souběžně, čímž skvěle zasazuje ty osobní tragédie, výhry, i prohry, narození i úmrtí, intimní zážitky a myšlenky do kontextu s okolním světem.
Od dětství jsem na adresu neodpovědných rozhazovačných lidí slýchávala, že "ten se chová jak maďarský hrabě". Až z této knihy jsem úplně do důsledků pochopila, jak takový životní postoj vypadá - prohrát v kartách majetek budovaný třemi generacemi, zadlužit se u každého, kdo je ochoten mi půjčit, jen abych měl na dárky pro milovanou; oženit nebo vdát se za toho, kdo má majetek a při úpadku ani nepomyslet na možnost vydělávat si na chléb prací, ale pouze zkoumat možnosti, kdo z rodiny by mě uživil ...
Tato sága několika rozvětvených rodů, obraz života v uherském maloměstě na přelomu 19. a 20. století, města sešněrovaného tradicemi, nacionalismem, předsudky, náboženskými pravidly, lakotou i velkorysou okázalostí, obraz výchovy dětí pomocí prostředků, z nichž minimálně každý druhý by dnes byl trestným činem, studie myšlení společenské vrstvy, která je už dějinně "na ústupu", drolící se c. k. monarchie a signály blížících se sociálních bouří atd. atd. - to vše mě nadchlo.
Knihu považuji za úúúúžasnou a nedoporučuji ji číst nikomu, kdo "zvládá" v literatuře jen několik málo jasně daných, individuálně pojmenovaných a ostře a jednoznačně charakterizovaných postav. Kdo však hledá velký příběh pestrých a dramatických životů mužů, žen, dětí, rodin až celých rodů, ten by se zde mohl nabažit. (dávám 55 hvězd).

strana1-100
24.01.2021 5 z 5

(SPOILER) Příběh rodiny autorčiny matky se odehrává v posledních desetiletích 19. a prvních desetiletích 20. století převážně v maďarském Debrecíně, v tzv. lepší, měšťanské společnosti, jejíž chování na veřejnosti i doma se řídí příručkou etikety Rózy Kalocsové. Avšak pod vnější slupkou dekora nám hrdinové knihy prohýří rodinný majetek, umírají na následky pohlavní choroby, v důsledku neopodstatněné nesmiřitelnosti trvale poškodí život několika lidí, vychovávají děti bitím, strašením a tvrdými pravidly... Hlavně v části věnované dospělému životu autorčiny budoucí maminky Lenky jsem mnohdy myslela na slavné Druhé pohlaví Simone de Beauvoir, která by ze Staromódního příběhu mohla z fleku ve své knize citovat. Kniha Magdy Szabó je poutavá i přesto, že autorka obvykle nejdřív vyjeví, jak to dopadlo, a teprve potom, jak k tomu došlo. Vlastně je to taková několikanásobná retrospektiva.