Starožítnícky sklep
Charles Dickens
Román poukazujúci na prostú a krehkú ľudskosť v podobe starožitníka Trenta a jeho vnučky Nell a dravosť v podobe zloducha Quilpa
Literatura světová Romány
Vydáno: 1952 , Matica slovenskáOriginální název:
The Old Curiosity Shop, 1841
více info...
Přidat komentář
Celkem čtivá kniha, Nell byla takovým andělem, člověk, kterého musí milovat snad každý, působí jako anděl, žijící ve světě mezi různých karikatur nejroztodivnějších povah. Z mého pohledu nejméně sympatická postava byl dědeček, Quilp byl podle mě špatný, tak nějak prvoplánově, dědeček Nell v podstatě vysál, sebral jí mládí, nějaké naděje, sny a vlastně nakonec zprostředkovaně i život a ještě se tak nějak schovával za její dobro. Zvláštně na mě působilo to, jak tam byla postava vypravěče, která příběh začala vyprávět ze svého pohledu a pak se vlastně úplně vypařila, jako by Dickens nevěděl, o čem to bude a vymýšlel to za pochodu. Dickův postupný přerod z negativní postavy v ryze pozitivní byl skvělý.
Tentokrát nás Dickens neprovede pouze špinavým Londýnem, ale pustí nás, abychom se podívali i do jeho okolí. Společně s hlavními hrdiny potkáme hromady klasických postav, které nějakým způsobem zasáhnou do dalšího dění - ať už v dobrém či ve zlém. Jenže před minulostí se utéct nedá, takže starožitníka a jeho vnučku nakonec dohledají nejenom přátelé, ale i také další z Dickensovských slizkých padouchů.
Romány Charlese Dickense mám hodně rád a v čase vánočním mi navozují tu pravou atmosféru. Starožitníkův krám je hodně dobrý a čtivý román, který mě hodně bavil.
Na Dickensových románech (a vůbec staré ostrovní literatuře) krom jiného obdivuji tu mnohovrstevnatost, kdy všechno má svou příčinu, účel, spojitost, myšlenku, ať už si jí člověk všimne hned, později nebo potřebuje berličku v podobě např. komentáře Jaroslava Hornáta. Což je myslím taky jeden z důvodů, proč se na (nejen) Charlieho knihy názory tolik liší. Ale protože jsem velký fanoušek, nedalo se jinak než hodnotit plným počtem a četbu Starožitníkova krámu si po několikáté užít.
Dickens je pro mě jedním z mála autorů, kdy jakákoli kniha zanechá hlubokou stopu z některých postav, kdykoli se zmíní název díla. A když narazím na zmínku o tomto románu, první a jednoznačná myšlenka je malá Nell Trentová. Jejíž role přitom v příběhu není až tak veliká, ale za to je dostatečně symbolická a silná, aby zanechala ve čtenáři silné pocity. A bolestivé k tomu. Charlie se do popisu jejího konce opravdu ponořil a maně si vždy kladu otázku, zda v tom nebylo něco osobního. A ono vskutku bylo a říkám si, jak musel Charlie sám se sebou bojovat, když tuhle pasáž psal a vzpomínal na svou švagrovou odpovídající i věkem malé Nell. A to je jen jedna z věcí fascinujících na této knize.
Dědeček Nell je spíš politováníhodným zloduchem než čímkoli jiným a vidím v něm určitou podobnost s panem Dorritem. Ještě větším zloduchem je ovšem Quilp, a to natolik velkým, že jeho postava přesahuje hranice uvěřitelnosti a víc než čím jiným je symbolem věcí špatných na 19. století a věcí, které v mnohém přežily dodnes. Velice děsivá karikatura. Ještě děsivější je Dickensova hra kontrastů dobrých a špatných stránek tehdejší společnosti, jejich vzájemná provázanost a závislost jedné na druhé. Příliš složitá na jednoduché shrnutí, ale dostatečně vypovídající v 650 stránkovém díle. I tohle uměl Dickens naprosto bravurně.
Musím ale zmínit postavu ze všech nejfamóznějších, jejíž vývoj a přerod je téměř dokonalý. Richard Sviweller. Figurka, která se z role naprosto vedlejší a zároveň záporné přerodí v jednu z nejdůležitějších a nejkladnějších, ozdobená ještě malou služtičkou, překřtěnou Richardem na markýzu. Příběh těchto dvou patří mezi ty nejmilejší. Kořením je pak sourozenecká dvojice, podlý (a zároveň komický) páreček Brassových.
Mám moc ráda příběhu Ch.Dickense. Příběh je krásně napsaný, chvílemi napínavý, se zajímavou zápletkou, ale také smutný...což je škoda... doufala jsem v mírnější konec.
Místy velmi silné, místy velmi slabé. Sem tam komedie, sem tam tragédie...
Hodně neucelené a nevyhraněné.
Quilp je opravdu neskutečně odporná postava, o které je všude možně spousta zmínek jako o příkladném padouchovi, ale Nellin dědeček je pro mně ještě horší. S Quilpem si občas nezadá a místy jej i překonává a svádění jeho chování na nemoc u mě neuspěje...
Přijde mi, že si z toho humorného od Dickense hodně vzal Jerome Klapka Jerome.
Zatím se mi od D. nejvíce líbila Kronika Pickwickova klubu.
Nemůžu říct že je to špatná kniha. Jednak proto, že to u Dickensových knih neříkám nikdy :-) ale hlavně proto, že i když ani tady nechybí pořádná porce slzyrvoucího patosu, je to zároveň velmi zajímavá mozaika figurek a prostředí viktoriánského období. A navíc je tu díky prostředí starožitnictví, gamblerského dědečka, putovního voskového divadla a jiných bizarností krásně vidět, že i 19. století mělo notnou porci másla na hlavě co do zvláštností, jakými se lidé bavili.
Kdybych mohl, dal bych spíš 4 a půl hvězdičky, protože Copperfieldovi ani Twistovi se román podle mě nevyrovná. I tak je to ale klasická "Dickensovina", na které se sice trochu promítá původní časopisecké vydávání, ale proudu děje to nijak zvlášť neškodí. Příběhu je vlastní klasická linearita se spoustou zdánlivě oddělených dějů, které se různě protínají a spojují do jednoho. Obzvlášť v poslední čtvrtině knihy je však děj místy až moc přitažený za vlasy, což je asi hlavní důvod proč román řadím až pod ostatní Dickensovy klasiky (které jsem měl zatím tu možnost číst). I přes drobné vady na kráse je však celá kniha úžasně čtivá a i přes značný počet stran uteče jako voda. Rozhodně doporučuji!
Autorovy další knížky
1966 | Oliver Twist |
2010 | Vánoční koleda |
1960 | Nadějné vyhlídky |
2015 | David Copperfield |
1961 | Kronika Pickwickova klubu |
Četla jsem kdysi dávno. Smutný příběh.