Starý kraj
Dörte Hansen
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/278920/bmid_stary-kraj-2qQ-278920.jpg
4
295
295
Pětiletá Vera uprchne se svou matkou v roce 1945 z východního Pruska na sever Německa do regionu Altes Land. Útočiště najdou na starém statku s rákosovou střechou. Vera se ve velkém, chladném selském stavení celý život cítí cize, ale přesto z něj nedokáže odejít. O šedesát let později se jí přede dveřmi nečekaně objeví neteř Anna. Utekla i se svým malým synem z předměstí Hamburku, kde ambiciózní ekorodiče nosí svoje děti ulicemi jako vítězné trofeje — a kde se Annin muž zamiloval do jiné. Vera a Anna se téměř neznají, přesto toho mají společného víc, než tuší. Dörte Hansenová, vládnoucí bystrým okem i suchým humorem, v této knize vypráví příběh dvou samotářek, které nečekaně najdou něco, co ani nehledaly: rodinu.... celý text
Přidat komentář
Krása... Krása zabalená do strohého vyprávění... Místy mi malinko připomnělo Olgu Tokarczukovou, i když nedokážu přesně říct proč, protože každá z autorek má svůj osobitý styl. Možná je to tím, jak na mně obě silně zapůsobily, možná pro nezvyklé zpracování celého příběhu, které mě jak u Tokarczukové, tak u Dorte Hansen prostě semlelo..
Starý kraj není magický, příběh je podaný krátkými, strohými větami, jakoby bez emocí. Jenže při čtení zjistíte, že právě ty emoce vás doběhnou. Navíc kolik dokázala autorka skloubit témat v jedné poměrně útlé knize - pruské uprchlíky, vztahy v rodině, současnou krizi manželství, partnerství i rodičovství, rýpnutí do eko-bio nadšenců, srovnání života na vesnici a ve městě... Navíc tak, že to všechno krásně funguje dohromady a tvoří jedinečný celek! Před autorkou smekám, má můj hluboký obdiv. Skvělý čtenářský zážitek.
Z knihy jsem byla nadšená, ale troch to pokazil ten konec. Jakási křečovitá katarze, která se ani nekonala. Zbytečný výlet. Ale na tom biblickém, že za hříchy jsou trestáni i potomci něco bude. I ta cesta byla popsána hezky úsporně a mírně. Cynika ale stejně napadne , kam zmizel ten pruský tatínek s širokým úsměvem na koni excelsior. Asi ke Stalingradu , to je na snadě. Ale zmíněno to není. A možná ještě hůř, třeba chytl zápal když měl hlídku na věži. Ale ono je skoro zakázané se ptát, když matky nechávají svoje zmrzlé děti v kočárcích u cesty. Co si mysleli a co dělali Veřiny rodiče? Tomu se autorka vyhýbá. Dost ale brblání toto je jen jedno z mnoha témat knihy, jako kdyby příběh chtěl pomout všechny problémy současných lidí, a daří se to. Velice mě zaujalo, jak snadno dnes muži opouští ženy s dětmi. Zamiloval se prostě... Takže pro všechny doporučuju, líbilo.
Příběh se na první pohled začal rozvíjet jako spoustu jiných podobných týkajících se vysídleného východního Pruska, ale má v sobě velmi hutnou sílu jednoduchosti, působivosti, a navíc dům v roli další postavy... Super jsou ovšem "ekoHamburčani", u těch jsem se hodně zasmála. Nicméně příběh stál za přečtení natolik, že se ráda začtu do dalších autorčiných knih.
Příběh i vyprávění slušný průměr. Nejvíce jsem se bavil u charakteristiky moderních hipsterských intelektuálů z města a jejich stylu výchovy nebo bio-eko úchylkách v porovnání s viděním lidí z venkova.
Zajímavá kniha,v Německu bestseller (alespoň podle informací na přebalu), nabízí vhled do německé reality a ozvěny dávné historie. Z tohoto pohledu stojí za přečtení.
Úžasná záležitost...
Velké plus za velmi krásný a něžný přebal (nepamatuji se, kdy jsem naposledy byla tak mimořádně esteticky potěšena obálkou knihy). Ač tedy skoro vůbec nekoresponduje s drsným a jednoznačně nesentimentálním stylem vyprávění, je příjemným úvodem. Úvodem do nelehkého příběhu žen několika generací, které spojuje, jako pevná kotva života, jeden starý dům ve Starém kraji.
"Někdy v noci, když přišla bouře, sténal dům jako loď, která se zmítá sem a tam v neklidném moři. Nárazy větru se s kvílením zakusovaly do starých zdí. Takhle zní křik čarodějnic, když je upalují, říkala si Vera, nebo dětí, které si skřípnou prsty. Dům sténal, ale nikdy se nepotopil. Naježená střecha stále pevně držela na trámech. Rákosové došky, kterými prorůstala hnízda zeleného mechu, se jen na hřebeni místy prohýbaly."
Kromě bravurně zachycených osudů jednotlivých žen je román prošpikován syrově sarkastickým humorem, popisujícím mentální střet dvou vzdálených civilizací - měšťáků a venkovanů. Autorka nicméně nesklouzává k laciným vtípkům a klišé, její humor je nesmírně inteligentní a pronikavě bystrý.
Z této knihy jsem do jisté míry zklamaná. První polovinu jsem přelouskala více méně díky odhodlání knihu dočíst. Zdála se mi neuvěřitelně plochá a jakoby bez emocí, pořád v jedné tónině... Styl psaní mi vůbec neseděl. Příběh zajímavý, ale dle mého by se dalo opravdu napsat víc poutavě. Druhá polovina se četla lépe, ale nadšení tedy žádné.
Asi už jsem tak rozmlsaná, že od Hostu čekám vždy něco nezapomenutelného... Tato kniha je rozhodně silná a skrývá v sobě velice zajímavý příběh, ale na mě asi plynul moc pomalu a nedostala jsem to, co jsem tak nějak očekávala... Grafická stránka je opět vynikající a i přes pro mě slabší příběh jsme ráda, že jsem se ke knize konečně dostala a mám ji ve své knihovně...
Navzdory romantickému obalu kniha není žádná sladkobolná óda na život žen na venkově. Naopak, nepoetický jednoduchý styl mi vyloženě sedl k tématu. Někdy říci méně znamená více i v případě literatury. Samota, stín minulosti a tvrdý život někdy spojí neslučitelné jedince a kniha ukazuje, jak zdánlivě zapomenutá dětská traumata ovlivňují člověka po celý život.
Kniha,od které jsem na začátku vůbec nevěděla co očekávat,ale nakonec můžu říct,že je vlastně velice dobrá!Žádné romantické povídačky,všechno se v dobré obrátí vždycky pro hlavní hrdiny knihy,ne tady ne,tady je ukázáno,že jdou napsat velice dobře i knihy,které nemusí mít jen kladné hrdiny,a růžové konce...
Nedejte na romanticky obal! V knize nevystupuji zadne zasadne sympaticke postavy, jejich osudy nejsou nijak zavidenihodne a samotne staveni se rozpada... Presto je to silny roman, ktery mi urcite uvizne v pameti.
Venkov vs. město, "praví" Němci vs. uprchlíci z východního Pruska, uzavřenost a sveřepost ženských postav ... bylo to hodně dobré čtení. Bez sentimentu a přitom plné nevyřčených emocí. A k tomu ještě ten starý velký dům, v němž se nesmí s ničím hýbat, protože jinak se něco zlého stane.
Docela příjemný čtení před spaním, občas trochu strašidelný, jinak docela realistický.
Silný příběh o nelehkém životě na německém venkově mě zaujal, ale bylo to dost pesimistické čtení. V období adventního rozjímaní jsem to přečetla až do konce, ale doporučuji více zběhlým čtenářům, kteří ustojí i psychologicky náročnější literaturu.
Starý kraj
O tom, že rodina a domov jsou lidi, kteří vás mají rádi, i když o tom nemluví, a kterým nemusíte nic vysvětlovat. O jizvách v krajině, v domě a v duši . A taky o tom, že venkov opravdu není místo, kam se můžete přistěhovat z Hamburku, šťastně a vlastnoručně okopávat brambory, vařit marmelády, vysvětlovat místním sedlákům výhody tradičních odrůd a tradičního hospodaření a psát o tom všem - s barevnými fotkami marmelád, brambor, tradic i sedláků - knihy a časopisecké články... leda tak dvě, tři sezóny. ("V zimě bojovala s depresemi, v létě s plevelem.")