Šťastné miesto
Emily Henry
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548719/bmid_stastne-miesto.jpg
4
166
166
Spomeňte si na svoje šťastné miesto… Harriet a Wyn tvoria dokonalý pár od chvíle, keď sa stretli na vysokej škole – hodia sa k sebe ako soľ a korenie, med a čaj. Až na to, že teraz z dôvodov, o ktorých stále nehovoria, zrazu spolu nie sú. Pred piatimi mesiacmi sa rozišli... a stále to nepovedali svojim najlepším priateľom. A tak sa ocitli v spoločnej spálni v chate v Maine, ktorá bola posledné desaťročie každoročným miestom ich kamarátskych stretnutí. Bol to ich každoročný oddych od sveta, kde na jeden žiarivý, blažený týždeň zanechali svoje každodenné životy, dopriali si veľké množstvo syra, vína a morských plodov a nasávali slaný pobrežný vzduch s ľuďmi, ktorí im najviac rozumeli. Lenže tento rok Harriet a Wyn klamú a snažia sa ignorovať to, ako zúfalo po sebe stále túžia. Chata je na predaj a toto je posledný týždeň, ktorý majú všetci spolu stráviť na tomto mieste. Nechcú svojim priateľom zlomiť srdce, a tak hrajú svoje úlohy. Harriet bude cieľavedomá chirurgička, ktorá sa nikdy nezačne hádať, a Wyn bude uvoľnený šarmantný muž, ktorý nikdy nedá najavo slabosť. Je to bezchybný plán (ak sa naň pozeráte z veľkej diaľky a cez ružové okuliare). Predstierať po rokoch zamilovanosť jeden týždeň pred tými, ktorí vás poznajú najlepšie, predsa nebude problém. Alebo áno?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2024 , AktuellOriginální název:
Happy Place, 2023
více info...
Přidat komentář
Harriet a Wyn patří do party přátel ze studentských let. Postupem času se z nich stanou partneři. Jako každý rok se schází u Sabriny na chalupě. Jenže už se rozešli a ostatním to neřekli. A tak během další dovolené musí hrát spokojený pár, což není vůbec jednoduché.
V knize sledujeme dvě časové linky - minulost, kde je Harriet někdy dobře a někdy míň a kde se dozvídáme víc o jejich vztahu před rozchodem - tahle mě bavila.
A pak současnost, kde jsou na zmiňované chalupě a předstírají trvající vztah. Navíc Harriet pořád nechápe důvod rozchodu. Tohle mě moc nebralo - nerozuměla jsem tomu, proč si ti dva nepromluví na rovinu - je jim 30, tak by to už mohli zvládnout. A taky mi přišlo zvláštní, že nikdo nic nepoznal - zase tak výborní herci se mi nezdáli.
Ze začátku jsem si musela zvyknout na styl vyjadřování a musím říct, že některé výrazy pro mě byly zvláštní (katalogizace jeho paží, biologický imperativ k rozmnožování, zkratovala mi frontoparietální síť) - možná to mělo být vtipné a já to jen nepochopila.
Posledních cca 100 stran mě ale chytly a bavila mě i současnost. Jak je vidět - je důležité mezi sebou komunikovat a hlavně dělat to, co chceme my sami, nikoliv naše okolí.
A musím pochválit obálku a ořízku - ty se moc povedly.
Příběh o lásce, kamarádství a rodině. Tohle najdete v příběhu od Emily Henry, která si pro čtenáře připravila dojemný romantický příběh, který je vyprávěn ve dvou linkách - v přítomnosti a minulosti.
Tohle byl hezký příběh, který se četl dobře. Přiznám se, že zpočátku mě úplně nebavila linka o minulosti, která ovšem v průběhu čtení začala být zajímavá a vy jste chtěli vědět, co se vlastně stalo. Neboť ten příběh je tak trochu tajemný a vy chcete zjistit, co se doopravdy mezi Harriet a Wynem stalo. Ale bohužel tomu chyběla trochu větší jiskra.
Bavilo mě, jak autorka spojila přátelství, které již nebylo to co dřív a nalezení cesty k sobě samým. Každý hrdina, ať už ten vedlejší si nesl své démony a tohle byla poslední šance jak dát vše do pořádku.
Takže pokud hledáte hezký romantický příběh, u kterého budete vědět jak to skončí a má v sobě výše popsané, tak by neměl chybět ve vaší knihovně. Navíc ta ořízka ne doko!
Kniha Happy Place na nás koukala vloni na Mallorce v každé poličce s knihami v místních supermercados :-). A já se moc těšila na české vydání. Pro tuto autorku spolu s Ali Hazelwood mám v žánru romantického čtení asi největší slabost. A rozhodně jsem nebyla zklamaná, Emily Henry prostě umí vybudovat pěkný příběh, který netrpí romantickým klišé, infantilními dialogy anebo přemírou erotiky. Četla jsem vše, co pro dospělého čtenáře napsala a rozhodně se chystám i na Funny Story, která by měla u nás vyjít letos. Tento příběh byl trochu vážnější, ubylo humoru, ale vyznění bylo stejné jak jsme u autorky zvyklí, nadějeplné a moc sympatické. A tak se spolu s hlavní hrdinkou Harriet a jejím bývalým snoubencem Wytem vydejte do míst, kde jí (jim) bylo dobře. Nebudou tam sami a nejen oni budou skrývat niterné tajemství. Pěkné čtení, romantické s přesahem a sympatickými hrdiny, kteří Vás budou bavit. Ač kniha sbírá rozporuplná hodnocení, u mě boduje na maximum. A ta ořízka :-), ta je opravdu nádherná.
Krásná obálka a ořízka! Ta v knihovně nesmí chybět.
Jinak příběh milý. Líbilo se mi psaní teď a minulost, která to krásně vysvětlovala a nebo právě trošku napínala. Bylo to přehledné a neztrácela jsem se v ději. Hlavní postava Harriet je milá, přátelská a takový ťunťa. Musím říct, že kniha byla dobře napsaná v tom, že ze začátku jsme prostě nikdo nemohli mít rádi Wyna (bývalého snoubence). Časem se mu přicházelo na chuť. Žádné zvraty a klidný děj s jasným happy endem.
Oddechovka, která nám připomíná, abychom opravdu komunikovali ve vztahu.
Kde je mi dobře má skvělou obálku i námět. Čekala jsem tedy, že i ze samotného příběhu budu nadšená. Bohužel mi knížka přišla jako takový slabší průměr.
Sice jsem si musela chvíli zvykat na autorčin styl psaní a z počátku jsem se maličko ztrácela v časových rovinách, ale pak už to šlo. Nejvíce se mi líbilo posledních pár stránek, ale ani ty to bohužel nezachránily, protože většinu času jsem se nudila.
Největší problém jsem totiž měla s postavami. Nenašla jsem jedinou, která by mi byla sympatická. Hlavní hrdinové Harriet a Wyn se mi k sobě vůbec nehodili, necítila jsem mezi nimi žádnou chemii a už vůbec jsem nevěřila, že spolu vydrželi tak dlouho, když spolu absolutně nedokázali komunikovat a na tom nedorozumění a neupřímnosti je vlastně postavená celá kniha.
Fanoušek Emily Henry ze mě bohužel asi nebude. Další její knížku asi zkoušet nebudu, ale pokud vám Emily sedí, tak můžete zkusit i Kde je mi dobře a třeba budete spokojenější než já.
Harriet jsem si oblíbila už od začátku. Je to taková ta miloučka čtenářka detektivek a myslím si, že se v ní skrývá víc, než ukazuje. Wynovi jsem dlouho nemohla přijít na chuť, ale postupně jsem si ho oblíbila, i když nebude můj nejoblíbenější. Hodně jsem si oblíbila i vedlejší postavy - Sabrinu, Partha, Kimmy i Cleo. Na začátku nám byli všichni představeni najednou, to mi trošku zamotalo hlavu, ale jak jsem je postupně poznávala, měla jsem je radši než třeba Wyna.
Líbilo se mi, že byl příběh vyprávěn nejen v přítomnosti, ale autorka nám ukazovala i minulost, takže nám postupně odkrývala, proč se ti dva vlastně rozešli. Kniha obsahuje spoustu hezkých myšlenek a ukazuje, jak jsou vztahy vlastně složité a je důležité na nich pracovat.
Knihu bych zhodnotila jako fajn letní oddechovku, kterou si určitě přečtěte. Hezky si u ní odpočinete a zamyslíte nejen nad partnerskými vztahy, ale také nad těmi přátelskými a rodinnými.
Další moje milovaná Henryovka . Tahle mě zasáhla asi nejvíc z jejích knih, opravdu škaredě jsem párkrát brečela. Je milá, smutná, vtipná, smutná, hezká.
V knize se prolíná minulost s přítomností a tak se postupně dozvídáme, jak začalo přátelství šesti tak rozdílných lidí, jak se dali Wyn s Harriet v minulosti dohromady a co se mezi nimi podělalo.
Už od začátku jsem jim hrozně záviděla ty jejich společné zážitky, to jejich přátelství na život a na smrt a tak mě hodně zasáhlo, jak se od sebe začali vzdalovat a jejich přátelství se pomalu vytrácelo. Je hrozně smutné, že máte kamarády, kteří jsou pro vás vším a jak jde život, postupně si se vzdalujete až nejste nic, jen staří známí.
Z postav mě Wyn ze začátku hrozně štval, ale jakmile jsem se dozvěděla důvod jejich rozchodu, zamilovala jsem si ho stejně jako Harry, Cleo, Sabrinu, Kimmy a Partha .
Emily Henry mě asi nikdy nezklame, miluju její knížky, miluju jak reálný jsou. Dost často zpochybňuju situace v různých knihách a říkám si, že tohle by se ve skutečnosti rozhodně nemohlo odehrát, ale u Emily se mi to nestalo ještě ani jednou. Zůstává tak nadále na první příčce mých oblíbených spisovatelů
minulost x současnost - forced proximity - second chance romance
Asi půjdu proti proudu a nízké hodnocení knihy mě celkem mrzi. Kdyz jsem četla komentáře , nechtelo se mi ani začít číst ale kniha me naopak strašně mile překvapila. Nemohla jsem se od ni odtrhnout , několikrát jsem mela slzy v očích. Vztah o lásce a mezi kamarády byl silný a příběh hodne sentimentální ale za me opravdu krásne čtení.
Knihu jsem dostala jako dárek, nic jsem si od ní neslibovala, jelikož to není můj žánr, ale zkusila jsem ji přečíst. A docela mě zklamala. Jak už to tu jednou, mám dojem, zaznělo, tak tato kniha o 384 stranách se dala shrnout tak do 30 stran a bylo by v ní všechno, co byste potřebovali vědět. Ale klobouk dolů před autorkou, která dokázala napsat tolik zbytečných stran v tak nudném příběhu. Očividně mě tento žánr přijde nudný a nezajímavý, někoho jiného může ovšem bavit.
Největší plusové body dávám autorce za styl psaní, který jsem si zamilovala již v první knížce, kterou jsem od ní přečetla. Musím se přiznat, že u některých pasáží v knize jsem měla slzy na krajíčku a dokázaly ve mně vyvolat emoce, ne každý autor toto dokáže. Nicméně bohužel jsem se nedokázala vcítit do hlavních postav, postrádali pro mě hloubku a kvůli tomu jsem nedokázala dostatečně ocenit přátelství, o kterém z velké části tento příběh je. O vztahu Wyn a Harriet se dozvídáme především z flashbacků, bohužel je jich úzkostně málo na to, abych jejich vztahu ze srdce fandila. Takže ano, autorka má úžasné nadání popsat city a emoce, které si člověk pro sebe sám nedokáže pojmenovat, avšak příběh samotný zaostával.
Tuhle recenzi nazývám spíše „nerecenzí“ a to vlastně proč. Při čtení a dočtení téhle knihy jsem se totiž zamyslela nad tím, zda recenzi budu vůbec publikovat.
Strašně nerada totiž vydávám negativní recenze, už jen protože mě nebaví content vytvářet, ale protože taky to co nesedne mně, může sednout Vám a já vás nechci od čtení odrazovat. Nakonec jsem se ale zamyslela nad tím, že tenhle příspěvek pojmu trošku jinak, protože se trochu potřebuji vypsat ze svých pocitů.
Emily Henry je rozhodně autorka, která má neuvěřitelnou fanouškovskou základnu. Její knihy jsou na goodreads skvěle hodnoceny. Jejich knih je plný booktok i bookstagram, ale já bohužel jejím fanouškem být nemůžu.
Je to už pár let co jsem četla Letní sázku. Knihu jsem četla právě proto, že na ní celý booktok pěl chválu, ale já měla se čtením obrovské problémy. Hrozně jsem se nudila a přemáhala ke čtení. Některé pasáže byly zbytečné a hlavní postavy mě přišly neuvěřitelně ploché. Kniha ve mně nic nevyvolala a tak odcházela s mým hodnocením – 2 .
Kde je mi dobře mělo neuvěřitelnou kampaň. REDko ji vydalo s nádherným obalem, nádhernou ořízkou, speciální záložkou. Ambasadoři na knihu se slevou pěly chválu. A já jednoduše marketingu neodolala a knihu objednalo. I když jsem věděla, že moje první setkání s autorkou nedopadlo zrovna nejlépe.
Bohužel Kde je mi dobře neuvěřitelně zklamalo. A že jsem si načetla ty 5* recenze, tak já tam to, co ostatní chválí, prostě nevidím. Autorka pro mě píše naprosto nezáživně, skáče z tématu na téma, časová osa je pro mě rušivá. Nemám ráda, když je děj a vlastně celé drama postavené na tom, že si ti dva neumí pořádně promluvit – a tady panebože vždyť spolu chodili 8 let! Proč? Jak? Nedává to pro mě smysl. Postavy nejsou sympatické. Jejich rozhodnutí jsou na pěst. Komunikace nulová.
Moc se mí líbí recenze na DK od red_me93, která píše „Zvenku je kniha zajímavější než příběh, který je v ní“.
S tímto sdělením se naprosto ztotožňuji. Marketing Knihy Dobrovský mě zlákal, ale kniha nepřesvědčila. Odnáším si jen jedno, že Emily Henry prostě není autorka pro mě.
Od autorky jsem měla možnost si přečíst Letní sázku, která mi bohužel moc nesedla. Neztrácela jsem naději a nechala se strhnout vlnou pozitivních recenzí na tuhle růžovo modrou novinku s nádhernou ořízkou.
Kniha byla napsána velmi čtivě, ale poměrně dlouhou chvíli mi trvalo, než jsem W a H přišla na chuť. Moc tomu nepomáhalo to, že jsem ze začátku tu chemii mezi nimi prostě necítila. Také jsem moc nechápala, proč si spolu už od začátku nepromluvili, mohli si ušetřit tolik bolesti a vzájemného zklamání. Na jednu stranu si slibují celý svět a pak je všechno pryč jako lusknutím prstu jenom kvůli tomu, že spolu nekomunikovali.
Zpočátku si budete říkat, proč se vlastně kniha jmenuje „Kde je mi dobře“, když oba dva doslova trpí ve vzájemné přítomnosti, ale uvidíte.
Po cca 150 stránkách jsem H a W přišla na chuť a nakonec jsem si závěr jejich příběhu užila.
Musím přiznat, že Emily to umí se slovy, protože se v knize nacházelo hodně pěkných myšlenek.
Suma sumárum – knihu hodnotím jako pěkný průměr, ale podle mě může bohužel lehce zapadnout mezi typické romantické příběhy. Nebojím se, že by si kniha nenašla čtenáře, na to máme v našem knižním světě mnoho romantických duší. :))
Moje první knížka od Emily Henry splnila očekávání na oddechové čtení v kombinaci s trochou vážnosti. Není jen o partnerském vztahu, ale dotýká se i tématu přátelství a kariéry. Nastíní také fakt, že každý se musí sám zamyslet nad tím, co od života chce, a je jen na něm, aby si za tím šel a nežil život podle očekávání jeho blízkých. Sice souhlasím s ostatními, že by kniha mohla mít ještě trochu větší hloubku, ale v mých 24 letech, kdy řeším všechna výše zmíněná témata, bylo toto čtení opravdu relevantní a moc jsem si ho užila. I když to bylo často dost smutné.
Má druhá kniha od populární autorky, které jsem chtěla dát ještě šanci… Navíc u @knihydobrovsky vyšla v nádherném provedení s barevnou ořízkou - já si ale k autorce ani tentokrát nenašla cestu.
Čekala jsem více emocí, více všeho… Přišlo mi to celé takové nijaké. Kapitoly z minulosti byly melancholické a přítomnost taková až smutná. Harriett a Wyn byli skvělým párem, ale jejich neschopnost spolu komunikovat mě neuvěřitelně frustrovala. Měla jsem asi jiná očekávání, těšila jsem se na letní oddechovku, která mě vrátí do prosluněných dní, co se teda nenaplnilo. Kniha je ale zajímavou sondou do mezilidských vztahů a přemýšlení “co by, kdyby… je tam také dost.
Co se mi ale opravdu líbilo, byl celý nápad s každoroční dovolenou jejich skupiny přátel. Příběh se tak netočil jen kolem hlavní dvojice, ale ukazoval, že každá z postav má své problémy a něco, co chce utajit před ostatními. Škoda, že příběh neměl stejnou dynamiku jako cca posledních 100 stran, možná bych hodnotila pozitivněji.
Děkuji za #recenznivytisk a #spolupráci #knihydobrovsky
Čekala jsem víc, nedostala moc. Napsané je to pěkně, ale žádná hloubka, žádná pořádná romantika. Prostě takový odpočinkový nic.
Ve zkratce na mě moc zdlouhavé a zbytečně moc omáčky. 370 stran se řeší jedna věc...
Není to úplně tak veselá knížka na oddech.
Jedna z věcí co dokážu vyzdvihnout je peckovní ořízka.
Matoucí pro mě bylo střídání minulosti a přítomnosti v každé kapitole.
Znáte tuhle knížku? V poslední době ji vidím všude, hezká obálka, ořízka a příslib lehkého letního čtení v tomto pochmurném počasí.
Můj optimismus vyprchal asi v první polovině knihy, kdy jsem se začala smiřovat s tím, že tohle asi nebude jedna z mých oblíbených knih. Čekala jsem víc romantiky, pořádnou zápletku a že mě kniha chytne za srdce. Ale ono nic.
Hlavní postavy jsou tak protivný, nedospělý a nejsou ničím zajímavý. Přidejte k tomu egocentrickou nejlepší kamarádku, které nemůžete absolutně nic říct, protože se ze všeho hroutí a má neustálou potřebu zasahovat do života jiných.
Bohužel ani druhá polovina knihy mě nijak neoslovila a upřímně jsem byla ráda, že už to celé končí. Jinak tento příběh zase potvrzuje mou oblíbenou větu. Komunikace je základ, ve všech směrech.
Ani nějak nevím jak vyjádřit svoje pocity. Možná to je v období, kterém to ctu a celém rozpoložení. Ale při čtení knihy mi bylo vcelku smutno.
Bylo to skvěle napsané a jsem vážně moc ráda za to jak to dopadlo. Ale dalo se to vlastně dost čekat.
Myslím si, že povedená kniha, jsem ráda, že jsem na ni narazila. :-)
Autorovy další knížky
| 2021 |  Letní sázka |
| 2023 | Knihomolové |
| 2018 | Milionkrát June |
| 2022 | Alex, léto a já |
| 2024 | Kde je mi dobře |
Chtěla jsem nějakou oddychovku, ale toto na mě bylo moc. Pořád jsem doufala, že se začtu, ale bohužel se tak nestalo. Chvilkami to vypadalo nadějně, ale pak zase nic... Zřejmě nejsem správná cílová skupina, občas mám romantické příběhy ráda, ale tato kniha se mezi ty oblíbené nezařadila. Určitě si ale své nadšené čtenáře najde.