Šťastný Per
Hans Christian Andersen
Hans Christian Andersen je známý především jako autor mnoha desítek pohádek. Ke konci života napsal idylický pohádkový příběh o Šťastném Perovi, v němž se vrátil k vlastnímu dětství a jeho snům. Perovi dal prožít - a spolu s ním ve fantazii jistě také prožíval - osud, jakého se chtěl sám jako dospívající hoch a pak už začínající autor dočkat, život slavného pěvce a hudebníka. Proto je v něm Per šťastlivcem, jemuž od samého, třeba chudého dětství nahrává náhoda i dobří lidé. Je-li Andersenův útlý román tou dětskou touhou určen a svým názvem také výmluvně předznamenán, stejně tak ho prostupuje vlídné hřejivé ovzduší a lidé, s nimiž má Per vztah důvěrného srozumění. Je to svět procítěný skrze vzpomínky z dětství a naplněným jeho bezpečně umístěným inventářem - kupeckými dvory, truhlami, punčem, mašlemi a kvetoucími štěpnicemi: a kolem je opsán magický kruh, jímž neproniknou větry ani blesky. 1. vydání.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 1975 , OdeonOriginální název:
Lykke-Peer, 1870
více info...
Přidat komentář
„Šťastný Per“ je vlastně takovou alternativní autobiografií – jaký život by autor vedl, kdyby uspěl v odhodlání stát se hercem. Předtím, než se cesta skutečného a fiktivního H. Ch. Andersena rozdvojí, však dlouho vede tímtéž směrem, přes tytéž překážky. Od chudého dětství, kdy tatínka zahubily napoleonské války a maminka si musela vydělávat jako pradlena, přes studia u soukromého učitele na venkově, placená mecenášem, až po hrdinův pokus stát se tanečníkem v baletu Královského divadla (kde čelí šikaně), zpěvákem, básníkem a nakonec hercem činohry.
Tyhle autobiografické rysy jsou nápadné na první pohled, v románu se ale tají i jemnější ozvuky autorova života. Předně tu máme postavu Perova staršího přítele a spolubydlícího, hebrejského sbormistra. Nepochybně odráží Andersenův filosemitismus vyrůstající z dobrých zkušeností se Židy (ale samozřejmě i hudební lektorování Itala Siboniho). A pak je tu Richard Wagner, Perův vzor a inspirátor jeho pokusu vytvořit na jevišti gesamtkunstwerk. Sám Andersen patřil k prvním Evropanům oceňujícím Mistrovu hudbu; svého času byl jediným posluchačem v sále, který Wagnerovi tleskal.
Ve „Šťastném Perovi“ tedy zúročil svůj vhled a intenzívní vcítění do hudby i divadla. Hrdina s originálními názory – např. přecházení od verše k próze v operetě přirovnává ke střídavé chůzi po mramorovém schodišti a slepičím žebříku – nasvědčuje tomu, že Andersen by býval mohl být i výtečným uměleckým kritikem.
„Pera“ jsem četla v Dánsku a občas jsem na vlastní oči viděla věci, které jako by vystoupily z románu. Královské divadlo. Kamna v chudém bytě, představující pro dítě, jež si u nich hrávalo, medvěda. Nebo tu skříň, v níž malý Per/Hans Christian spatřoval horu s pokladem. Na jednom plátně v kodaňském městském museu si lze dokonce prohlédnout navlas takovou předměstskou vilku porostlou růžemi, jakou hrdina koupil mamince! :) – Kéž Dánsko ještě dlouho zůstane Andersenovým Dánskem.
Moc pěkná knížka, kouzelná, hrdinovi se vše daří, kolem sebe má hodné lidi. Krásně se kniha četla, konec mne překvapil, ale když jsem nad tím zamyslela, nakonec to bylo krásné.
Čtení na pokračování ČRo Vltava
Na Vltavě je v anotaci "pohádka pro dospělé", tady "pro děti a mládež". Poslouchala jsem jako kulisu spíš jen kvůli hlasu Ivana Trojana. Dětem bych ji asi nedoporučila. Hodně Andersenovský konec.
Tak toto bylo takové poeticko-filozofické čtení s andersonovským nádechem. Musím se přiznat, že některé části jsem nevnímala a pohádkář se nezapře, je nutno podotknout, že se ale celý příběh nesl ve stylu bez práce nejsou koláče, a to se mi na tom líbilo nejvíc. Pohádka bez kouzel o tom, že pečené kuře ti do klína nespadne.
Sklánět se ,přizpůsobovat se.
Tak tomu také bylo,poslouchal to dítě bohatství a hojnosti...protože jsem se narodil chudý a vždycky byl závislý na milosti těch,kteří se narodili bohatí.Jsou snad lepší než my ?
A proč byli stvořeni lepší než my ? A bůh to dopustil !
Per pocítil hněv,ale zároven si uvědomil,že tu myšlenkou i slovem hřeší proti dobrému Pánubohu.Bylo mu smutno z toho,že jej opustila dětská mysl,kterou právě poslední dobou pocitoval tak opravdově a bohatě.
Štastný Per !
Ten příběh z těch zašlých časů,který je Andersenovým zdá se velmi dílkem osobním.Konečným soustem tohoto pohádkáře není snad "něco jako Křesadlo" ale je to vyústění vpravdě Andersenovským loučením.
Kukačka zakukala. Kolikrát zakukala,tolik letů života zbývá...at chce či nechce vaše rodina.
Co to v sobě mám,co mě to svírá a táhne dolů ? Štěstí dětství pohádkovým.
Krásné, poetické dílo slavného pohádkáře, které i přes svůj konec dokáže uklidnit a pohladit čtenářovu duši. K tomu je vydání z Lit. kavárny S. R. přímo lákavě uděláno. Doporučuji. Přečteno v rámci Čtenářské výzvy 2020.
Četla jsem v dubnu 2013. Podle mých poznámek:
Útlé, poetické, dobře se čte.
Člověk už na počátku čeká, kdy úspěch, štěstí bude vykoupeno tragedií - a je, na konci.
Taková jednohubka. Typický Andersen.
,,Na odměnu nemusí nikdo pomýšlet předem, ta přijde sama! Vděk za vykonané dobro je jako datle, stojí v talmudu, ty také zrají a sládnou pozdně.“
Kniha obsahuje mnoho překrásných myšlenek, které mi ještě více projasnily přicházející jarní dny. Myslím, že tento Andersenův román bude velmi blízký lidem, kteří studují či se živí uměleckou činností, hlavně hudebníkům. Mně osobně udělala moc radost a zahřála u srdce. Vřele doporučuji.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2000 | Pohádky Hanse Christiana Andersena (41 pohádek) |
1979 | Sněhová královna |
1956 | Pohádky a povídky 1 |
1969 | Flétnové hodiny |
2000 | Sněhová královna a jiné pohádky |
Knížku (stejně jako spoustu jiných..) jsem si s sebou vzala na cestu Dánskem. Tam, v Odense, jsem navštívila jeho domek, ze kterého je muzeum, a pak i dům, ve kterém žil později.. ale nejvíc jsem se samozřejmě dozvěděla z této knihy.
Dozvěděla jsem se, o čem snil, a jak mohl jeho život vypadat, kdyby měl jen o trochu víc štěstí.
Bylo to dojemné, zároveň to ale bylo takové pohlazení po duši, prostě přesně to, co od Andersena očekáváte.
Bylo to hezké čtení.