Šťastný Per přehled

28.07.2024

Knížku (stejně jako spoustu jiných..) jsem si s sebou vzala na cestu Dánskem. Tam, v Odense, jsem navštívila jeho domek, ze kterého je muzeum, a pak i dům, ve kterém žil později.. ale nejvíc jsem se samozřejmě dozvěděla z této knihy.

Dozvěděla jsem se, o čem snil, a jak mohl jeho život vypadat, kdyby měl jen o trochu víc štěstí.

Bylo to dojemné, zároveň to ale bylo takové pohlazení po duši, prostě přesně to, co od Andersena očekáváte.

Bylo to hezké čtení.

07.02.2023

„Šťastný Per“ je vlastně takovou alternativní autobiografií – jaký život by autor vedl, kdyby uspěl v odhodlání stát se hercem. Předtím, než se cesta skutečného a fiktivního H. Ch. Andersena rozdvojí, však dlouho vede tímtéž směrem, přes tytéž překážky. Od chudého dětství, kdy tatínka zahubily napoleonské války a maminka si musela vydělávat jako pradlena, přes studia u soukromého učitele na venkově, placená mecenášem, až po hrdinův pokus stát se tanečníkem v baletu Královského divadla (kde čelí šikaně), zpěvákem, básníkem a nakonec hercem činohry.

Tyhle autobiografické rysy jsou nápadné na první pohled, v románu se ale tají i jemnější ozvuky autorova života. Předně tu máme postavu Perova staršího přítele a spolubydlícího, hebrejského sbormistra. Nepochybně odráží Andersenův filosemitismus vyrůstající z dobrých zkušeností se Židy (ale samozřejmě i hudební lektorování Itala Siboniho). A pak je tu Richard Wagner, Perův vzor a inspirátor jeho pokusu vytvořit na jevišti gesamtkunstwerk. Sám Andersen patřil k prvním Evropanům oceňujícím Mistrovu hudbu; svého času byl jediným posluchačem v sále, který Wagnerovi tleskal.

Ve „Šťastném Perovi“ tedy zúročil svůj vhled a intenzívní vcítění do hudby i divadla. Hrdina s originálními názory – např. přecházení od verše k próze v operetě přirovnává ke střídavé chůzi po mramorovém schodišti a slepičím žebříku – nasvědčuje tomu, že Andersen by býval mohl být i výtečným uměleckým kritikem.
„Pera“ jsem četla v Dánsku a občas jsem na vlastní oči viděla věci, které jako by vystoupily z románu. Královské divadlo. Kamna v chudém bytě, představující pro dítě, jež si u nich hrávalo, medvěda. Nebo tu skříň, v níž malý Per/Hans Christian spatřoval horu s pokladem. Na jednom plátně v kodaňském městském museu si lze dokonce prohlédnout navlas takovou předměstskou vilku porostlou růžemi, jakou hrdina koupil mamince! :) – Kéž Dánsko ještě dlouho zůstane Andersenovým Dánskem.