Štěstí je zadarmo
Michaela Klevisová
Povídky o kočkách a jejich lidech série
< 3. díl
Kniha povídek o tom, jakou podobu může mít štěstí Kamila rozpoutala válku se svými příšernými sousedy. Táňa už se nemůže dívat, jak si její máma ničí život. Aneta se asi zamilovala – jenže do nesprávného muže. A Jiří se ze všech sil snaží, aby ho dcera měla aspoň trochu raději... Hlavní postavy povídek mají společný cíl: být alespoň trochu šťastnější. Na štěstí má přece právo každý, ne? V jejich příbězích o důležitých náhodách a životních prozřeních potom sehrají roli kočičí (a někdy i psí) hrdinové... Její největší úspěch? „No... jsem docela pyšná, že jsem z toho magora Merlina udělala hodnýho kocoura,“ řekla a myslela to vážně. Protože, uvědomila si a samotnou ji to překvapilo, opravdový úspěch přece nemusí nutně být to, co vás nejvíc pozvedne v očích ostatních. Může to být něco, za co si sami sebe vážíte, co vás naplňuje. Jen vás samotné. O vašem největším úspěchu dokonce ani nemusí nikdo další vědět...“... celý text
Přidat komentář
Knížka vypadá jako odpočinková - maličký soubor kratičkých povídek - některé již dříve různě publikované a v každé z nich vystupují domácí zvířata, většinou kočky, dvakrát psi a jednou kotě. A v každém kratičkém příběhu na mne kouká lidskost a láska - nejen ke zvířatům, ale i mezi lidmi. A styl psaní a krásná slovní zásoba je prožitkem pro nespěchajícího čtenáře.
Jednoduchá a milá četba. Na chvíle, kdy se vám nechce přemýšlet nebo když víte, že nemáte tolik času, kolik by vyžadoval román. Povídky o životě, o změnách, vztazích, koncích a pokračováních. A v každé se mihne zvířátko.
Styl paní Klevisové je poklidný a pozvolný, žádné dramatické změny. Zároveň je ale podmanivý a je takovým pohlazením na duši.
Četla jsem hodně jejích detektivek a tak mě povídku hodně zajímaly. A jsem potěšená. Až mi její další povídková kniha zkříží cestu, pustím se do ní ráda.
Budu se opakovat, ale styl Michaely Klevisové mi sedí. Baví mě charaktery jednotlivých postav, způsob jejího vyprávění. Přijde mi to přirozené, ze života a plné laskavosti. Na začátku mi chvilku trvalo než jsem si zvykla na povídkový styl, protože mi přišlo líto, že už nějaký příběh končí a nepokračuje dále. Za mě výborná kniha.
Tak trochu jiná kniha M. Klevisové, ale ani tady není v jednotlivých příbězích o čtivost a drama nouze, takže se v té změti vztah a nálad jednotlivých postav ani na chvíli nenudíte.
Některé povídky hezké jiné míň, jak už to tak u knihy povídek bývá. Trochu mě zklamalo, že i když se tam kočky oběvovaly, nebyly hlavními aktérkami příběhu.
Kniha se čte ale poměrně hezky. Je vidět, že autorka umí psát.
Třetí kniha povídek, tentokrát nejen o kočkách. Opět velmi milé a příjemně oddychové čtení.
Kniha prectena za jeden den. Vybrala jsem si ji diky ctenarske vyzve, i kdyz jsem nedoufala, ze me nejak nadchne. Ale kniha me presvedcila o opaku a davam plny pocet hvezdicek. Pohodove cteni, kratke a zajimave povidky. Dokazu si predstavit, ze povidky pokracuji dale a je z jedne povidky cela knizka :)) az tak me to bavilo! Doporucuji, opravdu oddychova a kratoucka knizecka
11 krátkých povídek a v každé hlavní hrdinkou je kočka, či kocour. Oddychová četba, každý večer jsem přečetla 2 povídky, aby mi knížka déle vydržela. Některé jsou veselejší a zábavné, jiné trochu smutnější.
Moje první kniha od autorky, ale určitě ne posledni. Milé povídky, ve kterých se vyskytují zvířecí hrdinové, taková oddychovka.
Heboučké, sametové zastavení a zklidnění v této neklidné době. Obdivuji paní Klevisovou. Že jsem nadšená z jejích detektivek, to mě moc nepřekvapuje, ale že tak prožívám její povídky o kočkách, z toho jsem úplně vyjevená. Někdo tady psal, že některé povídky nebyly ukončené, že by byl děj třeba rozvinout. Mně se líbí právě proto, že si mohu vymýšlet co bude potom. Jak by tak mohl děj pokračovat. Nad minulou knihou povídek jsem začala snít o zrzavém kocourovi. Teď nad povídkou Kocour školníkem v tom snění pokračuji.
Jako dítě jsem milovala Kocoura Modroočka. O kočkách pěkně píše i autorská dvojice PON. Ovšem nad povídkami paní Klevisové jsem opravdu skoro vrněla, jak píše níže Alena S. A až si jednou toho zrzouna pořídím, budeme vrnět spolu.
Knižní výzva 2021 - 20. Kniha, jejíž hlavní hrdina pracuje se zvířaty
Tahle knížka mi krásně kápla do noty! Několik krátkých příběhů ze života, do nichž se připletli psi nebo kočky. Nic se tu neřeší, nikam se nespěchá... Prostě skvělé čtení z kategorie no stress.
Kniha povídek byla příjemným a pohodovým čtením, a pro mě jako první od autorky Michaely Klevisové milé překvapení, a určitě si přečtu její další knihy.
Velmi milé odpočinkové čtení. Ráda takovými vyplňuji čtení po knize se silným příběhem.
Příjemné oddychové čtení. Nejvíce mne osobně oslovila povídka "Kočky milují nepořádek".
Štítky knihy
kočky psi povídky zvířata, fauna česká literatura člověk a zvíře české povídky
Část díla
- 1988 2016
- Bubamara 2016
- Cesta na sever 2016
- Dům hrůzy 2016
- Hospůdka na Dunaji 2016
Autorovy další knížky
2020 | Drak spí |
2021 | Prokletý kraj |
2017 | Zmizela v mlze |
2019 | Sněžný měsíc |
2023 | Vraní oko |
Tak jsem začala druhým dílem a pokračuji třetí knihou povídek o kočkách a nejen o nich, ale také o lidech, kteří s nimi žijí. A tentokrát tam bylo i pár pejsků, což není na škodu. Příjemné čtení pro jakoukoli dobu, nenutí až tak moc přemýšlet, naopak u mě vyvolávalo spokojené úsměvy. Teď už jenom sehnat první díl :-) Ten mi chybí přečíst, i když každá z knih se dá číst samostatně, nenavazují na sebe.