Štěstí je zadarmo
Michaela Klevisová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/496951/bmid_stesti-je-zadarmo-l9M-496951.jpg
4
336
336
Povídky o kočkách a jejich lidech série
< 3. díl
Kniha povídek o tom, jakou podobu může mít štěstí Kamila rozpoutala válku se svými příšernými sousedy. Táňa už se nemůže dívat, jak si její máma ničí život. Aneta se asi zamilovala – jenže do nesprávného muže. A Jiří se ze všech sil snaží, aby ho dcera měla aspoň trochu raději... Hlavní postavy povídek mají společný cíl: být alespoň trochu šťastnější. Na štěstí má přece právo každý, ne? V jejich příbězích o důležitých náhodách a životních prozřeních potom sehrají roli kočičí (a někdy i psí) hrdinové... Její největší úspěch? „No... jsem docela pyšná, že jsem z toho magora Merlina udělala hodnýho kocoura,“ řekla a myslela to vážně. Protože, uvědomila si a samotnou ji to překvapilo, opravdový úspěch přece nemusí nutně být to, co vás nejvíc pozvedne v očích ostatních. Může to být něco, za co si sami sebe vážíte, co vás naplňuje. Jen vás samotné. O vašem největším úspěchu dokonce ani nemusí nikdo další vědět...“... celý text
Přidat komentář
Tři a půl hvězdičky. Milé, dobře napsané, odpočinkové čtení. Občas s poměrně trefnými postřehy (např. povídka Kočky milují nepořádek).
Knihu jsem si v knihovně vybrala jednak kvůli autorce (několik jejích skvělých detektivek už mám přečteno) a jednak kvůli tomu, že vůbec nějaká její kniha byla hned dostupná (většinou se čeká). Moc jsem ji neprohlížela. Až jsem si ji u kávičky prohlédla lépe, byla jsem mírně zklamaná, protože povídkové knížky spíš přehlížím. Nicméně jsem se pustila do čtení a byla velice mile překvapena. A tak se odpolední kávové počteníčko protáhlo až do večera a bylo přečteno.
Příběhy krásně pohladily na duši. Atmosféru z příběhů mi skvěle doplnily naše dvě kočičí členky rodiny.
Hezké, milé, sladké, místy až trochu přeslazené jednohubky. Občas možná až trochu moc na sílu - u některých příběhů jsem si říkala, že sice jsem optimista, ale tohle je hodně i na mě. Normálně bych dala hvězdy tři, ale ty kočky... ty kočky, potvory, to zase vyšvihnou na čtyři.
A taky to vyšvihla povídka o cestě do Laponska. Ta mě dostala do kolen z osobních důvodů. Mám ráda Finsko, prožila jsem tam pár měsíců a hrozně moc mi to dalo, mám ráda tamní přírodu a lidi... a pořád na ně vzpomínám a myslím na návrat. A vzpomínám na hotel, kde při návštěvě bydlel můj táta s bráchou, a vyvoněného vykoupaného elegantního hotelového kocoura Perreho a tamního milého pana hoteliéra. Nechám si je v hlavě a budu si myslet, že jsou jako paní Bente z povídky...
Fajn knížka. Pohladí jako kočičí otření a v tu chvíli, když ji čtete, je vám prostě pocitově o kousek líp, i když rozumem víte, že to je iluze.
Mám raději jiný žánr a povídky nejsou moje gusto, ale jsem ovlivněn jako člověk který miluje kočky. Musím nic méně říci, že toto byla nejslabší kniha ze všech, ale musím i tak 5/5.
Nakoukla jsem trochu za půlku - je to milé, citlivé, slušně napsané. Milovník koček knížku povídek určitě ocení víc. Já se budu držet detektivek.
Příjemná oddechovka. První a druhá knížka se mi líbila asi trochu víc.
Tady někdy hrály kočky jen vedlejší roli. I tak příjemné čtení.
Povídky mají lehce posmutnělý nádech, třebaže je jejich vyznění vesměs optimistické.
Takové nenáročné pohodové čtení. Vždy jsem si dala jednu povídku ke kafi. Teď , po měsíci, už si v podstatě ani žádnou konkrétně nevybavím, moc toho ve čtenáři nezůstane, ale protože jsem majitelka a milovnice kočiček, ráda si knihy o nich přečtu
Od psaní detektivek si autorka odskočila k trochu jinému žánru a pobavila své čtenáře milými, citlivými příběhy lidí, psů a koček. Jsou to spíš takové jednohubky, zachycené okamžiky uprostřed žití. Klevisová má cit pro vykreslení atmosféry, a i díky tomu se její povídky dobře a lehce čtou.
Přestože Michaela Klevisová píše v ČR snad nejlepší detektivky, chci dnes vytáhnout její starší dílo, Štěstí je zadarmo.
Jde o povídkovou knihu zaměřenou hlavně na kočky, potažmo hafany. Já sama jsem chovatelka buldočků. Jo-chtěla jsem kočky. Manžel psi. Tak máme kočkopsi.
Povídky obecně nejsou moc oblíbeny mezi čtenáři. Já je ráda mám a vyhledávám, když na čtení není tolik času.
Míša umí barvitě vytvořit postavy, za kterými pak vidím i já lidi z mého okolí. Co si budeme namlouvat, ne každý je milovník zvířat. Já je beru jako součást rodiny a mám ty moje potvůrky zakomponovaný v dědictví :-))
Těchto 11 povídek není nijak náročný k četbě, i tak se mi její zpracování líbilo. Takže, doporučuju milovníkům chlupáčů :-)
Krásná kniha na jedno odpoledne. Milá, pohodová, ideální pro milovníky psů a koček.
Zase pohodove pribehy, lehke, mile, muzu za sebe rict, ze se mi libilo vice nez prvni dil, takze dekuji, takova prijemna oddechovka.
Nevím, jestli je to čtení pro chlapa, ale je to pohodové a milé. Chtěl jsem zkusit Klevisovou jinak a povedlo se to. Hvězda dolů je za to, že nejsem povidkovy typ. Ale v tom případě je problém na mé straně, Klevisko promiň ;-)
Za mě asi ne. Nechci knihu nijak shazovat, protože věřím, že někomu se tento styl líbí,ale já už bych ji znovu nečetla.
Hezká knížka povídek o kočkách i pejscích a o lidech, jimž dokážou tito tvorové zpříjemnit a zpestřit ne vždy veselý a láskyplný život. Na povídkové knihy si moc nepotrpím, je mi líto , že jsou jednotlivé příběhy tak krátké, ale paní Klevisová umí zaujmout i ve zkratce.
Štítky knihy
kočky psi povídky zvířata, fauna česká literatura člověk a zvíře české povídky
Část díla
- 1988 2016
- Bubamara 2016
- Cesta na sever 2016
- Dům hrůzy 2016
- Hospůdka na Dunaji 2016
Autorovy další knížky
| 2020 |  Drak spí |
| 2021 | Prokletý kraj |
| 2017 | Zmizela v mlze |
| 2019 | Sněžný měsíc |
| 2023 | Vraní oko |
Tato povídka je nejen o kočkách