Pán věže
Anthony Ryan
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/248279/bmid_stin-krkavce-pan-veze-5xg-248279.jpg
4
1293
1293
Stín Krkavce série
< 2. díl >
Tváří v tvář hrozbě musí i ta nejzdráhavější ruka nakonec pozvednout meč. Vélin Al Sorna je unavený z války. Ve službách Království a Víry bojoval v bezpočtu bitev. Odměnou mu byla ztráta lásky, smrt přátel a zrada krále. Po pěti letech v alpiranském žaláři touží jen po návratu domů, odhodlaný, že už nikdy nebude zabíjet. Reva plánuje, že Vélinovi na uvítanou vrazí kudlu do zad. Zničil její rodinu i její život. Nic ji neodradí od krvavé pomsty — dokonce ani hrozba vpádu největšího nepřítele, jakému kdy Království čelilo. Ale jakmile vzplanou válečné ohně, z protivníků se stávají spojenci a pravda se mění v lež. Pokud chce Reva zachránit Království, musí přijmout budoucnost, jakou si nepředstavovala — a Vélin se musí ponořit zpět do minulosti, kterou by nejradši pohřbil.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
Tower Lord, 2014
více info...
Přidat komentář
Vzadu na obalu knihy je napsáno - Ve druhém díle Anthony Ryan září ještě jasněji ... Naprosto s tím souhlasím. Beru do ruky hned díl třetí
(SPOILER) První díl přinesl spousty otázek a místy mě nedokázal udržet zainteresovanou v ději, nejasností bylo příliš a občas jsem měla pocit, že autor čeká, že mu čtenář bude číst myšlenky. Pán věže měl oproti tomu pomalý rozjezd a díky změně způsobu vyprávění chvíli trvalo, než jsem se adaptovala, ale v pozdějších pasážích nabral tempo, děj byl řádně našlapaný, bojové scény jaksepatří akční, popisné, budící zdání realističnosti, a mnohé odpovědi byly poskytnuty (nicméně ne natolik, aby člověk ztratil zájem o poslední díl trilogie). Cliffhanger na konci mě donutil dát plný počet hvězd, dobrá práce s textem. Anthony Ryan je příjemným překvapením v bludišti průměrného fantasy současné doby.
Knihu jsem louskala velmi dlouho, vlastně se mi moc nedařilo začíst, vždy pár stránek a konec. Raději ji už nebudu hodnotit, jelikož to není první kvalitně napsaná fantasy kniha, která u mne neuspěla. Zřejmě už se budu muset posunout k jinému žánru. Škoda, tento mě držel velmi dlouho. :)
Lehce jsem se bála, že tento díl neudrží vysoko nasazenou laťku po díle prvním...ale naštěstí se mé obavy ukázaly jako plané.
Osobně mám v oblibě příběhy vyprávěné z více úhlů pohledu, takže tuto změnu jsem uvítala. Možná mě lehce zklamaly první kapitoly z Frentisovy perspektivy (jeho "výchozí situace" byla velmi náročná, to chápu, ale ty kapitoly v první půlce mi přišly dosti repetitivní a nudné. Naštěstí se to zlomilo), ale na ostatní si nelze stěžovat. Vélin je zpátky (ať chce či nechce), Reva mě velmi příjemně překvapila a u ní i Lyrny stále platí, že jsem na ně zvědavá do dalšího dílu. Zároveň mě velmi potěšil návrat jedné nejmenované postavy z jedničky, o které jsem myslela, že už neuslyšíme (a naopak doufám, že Kenis ještě dostane prostor).
Třetího dílu se tedy už opravdu bojím, protože si zatím upřímně nedokážu představit, co by tam autor musel vyvést, aby zkazil takhle luxusně rozjetou sérii. Uvidíme. Samozřejmě se na něj stejnou měrou i těším.
K pokračování příběhu bratra Vélina jsem byl na základě zdejších recenzí mírně skeptický. Nicméně první kniha byla taková, že mne to nenechalo nechat pokračování jen tak ležet na poličce. A jsem rád, že jsem to neudělal.
Trošku mne rozmrzelo rozdrobení na více příběhů, které mi ze začátku čtení vadilo. Nicméně pak se příběh rozjel a rozdělení příběhu začalo dávat více smysl.
Co se týče postav, tak samotný Vélin je pořád něco jako kříženec Mirka Dušína a El Cida. Frentis je skvělý, zatímco Kenis je ... Kenis. Lyrna je v konečné fázi celkem fajn. Ale Reva! Reva se mi líbila, jak byla napsána a jak se její postava dějem vyvíjí. Ačkoli jsem jí ze začátku nemohl přijít na jméno, tak na konci jsem na ni nedal dopustit. Jsem zvědavý, jak bude její (a nejen její) příběh pokračovat dále.
Autor to vzal trochu z jiné strany, a nemůžu říct, že by to bylo na škodu, dříve bych byl na děj z pohledu X osob trochu skeptický ale po sérii Tetovaný vím, že to muže přinést spoustu komplexnějších informací o daném světě. Navíc dostal hodně prostoru "Rudý bratr", kterého jsem měl rád už v prvním díle.
Na můj vkus je zde pohybuje až moc postav, co pamatují stovky let a mění těla atd...tak jen doufám že vše bude v posledním díle dobře vysvětleno a ukončeno, jinak bych byl asi zklamaný.
Po tom, co jsem slyšela, že série Stín Krkavce má sestupnou tendenci, měla jsem trochu obavy, co na mě čeká. Naštěstí se ale nenaplnily. I napodruhé jsem dostala, co jsem chtěla, i když tentokrát v trochu jiném podání než v Písni krve.
Zatímco v Písni Krve jsme veškeré události prožívali z pohledu Vélina, tady je sledujeme hned ve čtyřech příběhových liniích, které se odehrávají současně. Já osobně mám tohle na knihách moc ráda, protože mi to přijde zajímavější, a navíc to zvyšuje napětí. Jedna linka je věnována Vélinovi, další dvě jsou z pohledu nám již známých postav bratra Frentise a princezny Lyrny a v poslední se objevuje úplně nová postava Réva. Asi nedokážu říct, že by mě některá bavila více nebo méně. Autorovi se povedlo docílit toho, že jsem si je oblíbila všechny. Nebyla zde nouze o zvraty a každá postava si prošla i nějakým vývojem. V jedné z linek se řeší také homosexualita, jejíž zakomponování do příběhu se mi velice líbilo.
Oproti prvnímu dílu se zde daleko častěji objevuje magie, která často dokáže zvrátit průběh událostí. Její použití však nikdy není zadarmo a nesklouzlo to tedy k tomu, že by každá druhá postava v knize metala blesky. Ono si to totiž člověk dvakrát rozmyslí, jestli ji použije, když ho to může klidně i zabít.
Ti, kteří si libují v soubojích a válkách, si zde přijdou na své. Čtenář prožije boj na souši i na moři a je zde opravdu vidět, že autor má titul z oboru historie, protože popisy působí hodně věrohodně. Když jsem prožívala s obyvateli města obléhání, úplně jsem cítila tu zoufalost situace a zároveň obdivovala vynalézavost jeho obyvatel. Nechci zabíhat do detailů, ale tohle na mě udělalo velký dojem.
Maličkou výtku bych dala za hodně velmi podobných jmen u vedlejších postav. Občas jsem si musela trochu udělat pořádek v tom, kdo je kdo, abych se neztratila v ději.
Jinak ale zatím opravdu povedené čtení a těším se na třetí díl.
Áno, stále nadpriemerne dobré. Len jaksi také iné ako prvý diel, ktorý ma bavil omnoho viac. Už si nevybavím presne, čo sa mi nepáčilo. Asi som len nečakal, že k druhému dielu pristúpi autor inak a nebol som na to pripravený. Zrejme by chcelo aj toto si prečítať ešte raz...
Pam věže byl opět naprosto skvělý. Nemám co vytknout, hodně se mi líbil začátek Frentisovi linky. Princezna Lyrnu jsme poznali blíž a její linka je také úchvatná. Celé knize mohu vytknout jen jedinou věc. Málo Velina. Velin se stal moji asi nejoblíbenější postavou, jeho linka je skvělá a každou stránku s ním jsem si neskutečně užívala. Jen díky rozdělení do čtyř linií ho v knize bylo hrozně málo.
Tento díl se mi četl o něco hůře. Vyprávění rozdělené do 4 úhlů pohledů bylo poněkud zdlouhavější a náročné na pozornost a paměť. Jen zapamatovat si jména mi chvili dalo zabrat.
Nicméně už se těším na třetí díl a jsem vážně zvědavá, jak to všechno dopadne.
Stejně jako první díl, i tento jsem přečetla téměř jedním dechem. Téměř proto, že u některých překvapení a převratů jsem se musela trošku vzpamatovat :)
V tomto dílu se setkáváme s vyprávěním z pohledů více postav, což jsem velmi vítala. Konečně se tak ukázala jedinečnost a osobnosti i dalších figur a všechny "hlavní" postavy mne velice bavily a ohromovaly. I tentokrát jsem všechny děje prožívala s nimi a místy na knihu křičela: "nechoď tam!", "Vždyť je to past...". A knihy, které ve mě tuto interakci vyvolají, jsou dle mého prostě nejlepší.
Ač se postava Vélina zde zda spíš pasivní (a znám čtenáře, kterým zde přijde nudná až zbytečná), já naopak naprosto chápu jeho touhu po klidu a boj s tím, čím je a čím už býti nechce.... Ale abych neprozradila vše těm, kteří o knize uvažují, už raději mlčím a jen dodám: Neváhejte a čtěte! A konec vás určitě přiměje pustit se i do třetího dílu, který už leží předemnou a čeká, až jej otevřu.
Oproti prvnímu dílu mnohem víc fantasy prvků, z toho už by historický román udělat nešel.
Trochu pomalejší rozjezd, první bitva až tak ve dvou třetinách knihy, ale i ta první část byla celkem dobrá, ve druhé jak se začalo bojovat, tak to šlo od jedné bitvy ke druhé. Každopádně za mě celkově o něco horší než první díl, i když konec zase lepší.
Forma vyprávění po postavách mi sedla, vždycky jsem se těšil na Revu a na Frentise, kupodivu Vélin v tomto díle byl poměrně nejméně zajímavá pasáž. Jen ve vedlejších postavách jsem se po čase trochu ztrácel, bylo jich celkem dost a některé se i podobně jmenovaly, takže jsem musel občas chvíli přemýšlet, co že to je vlastně za člověka.
Snaha o maximální epickou rozmáchlost je u této knihy spíš ke škodě, ale pořád se jedná o velmi dobré fantasy čtivo, tentokrát už výrazně více "fantasy" a méně středověké, než první kniha trilogie. Vyprávění je rozklížené a skákání mezi dějovými linkami více postav zpočátku ubírá na čtivosti, Ryana však chválím za to, že se mu ta rozvětvenost podařila ukočírovat a ke konci všechny dílčí příběhy elegantně protne, čímž rovněz zvýší spád děje. Vytknout také musím jistou antiklimaktičnost vybraných dějových linií, vhodným příkladem je samotná finální bitva o Alltor, a moc mě nenadchlo ani vyřešení stavu "otroctví" u Frentise. Je znát, že přímočaré vyprávění skrze postavu Vélina v Písni krve bylo pro Ryana přirozenější a rozvíjet dostatečně interesantně větší množství charakterů mu jde hůře. Samotný Vélin a jeho zápletka je zde uklizen stranou, z mého pohledu byly nejvíce strhující příběhy právě Frentise a Lyrny. Dějová linie Revy byla na druhou stranu generická a jen smysl pro ucelenost mi zabránil ji přeskakovat. Ve výsledku je Pán věže pořád super fantasy čtení, ale začíná se nabízet otázka, jestli si Ryan svou monstrózní trilogií coby autorskou prvotinou přeci jen neukousl příliš velké sousto.
Spíše průměrné pokračování na fenomenální první díl. Začátek skvělý, konec spíše lehce nadprůměrný.
Budu plavat proti proudu. Druhý díl Stínu krkavce jsem si užil ještě více nežli Píseň krve. Neměl jsem nejmenší problém s jednotlivými dějovými linkami, příběh je přehledný a naopak se tím stal ještě více vtahujícím. Zejména Frentisova dějová linka stála za to. Odhalují se nám dosud neznámá místa na mapě a v jemných náznacích také mytologie světa a síly, které v pozadí tahají za nitky osudu. Samotný závěr je strhující a s Vélinem jsem to prožil společně s ním. Hurá na Královnu ohně.
Viac menej platí to isté, čo som napísal o prvom dieli. Ryan je veľmi schopný remeselník, bez problémov splieta a rozvíja niekoľko dejových línií a desiatky postáv, udalosti dávajú zmysel a napredujú k logickému konci. Avšak robí to bez akejkoľvek štipky prekvapenia, originálnosti, úplne zlyháva v úlohe emočne čitateľa angažovať.
Stále uznávam autorovu schopnosť tvoriť veľké príbehy, nebol to stratený čas, ale viac som sa bavil pri mnohých béčkových paperbackoch, ktoré som prelúskal za pár hodín.
První díl mě bavil víc. Přišlo mi, že celá kniha je jen o tom, jak se bojuje, jak armáda postupuje u místa na místo a tak. Navíc tam najednou bylo o X postav víc a žádná z nich mě nezaujala. Vzniklo tam spoustu otázek, takže to člověk nutí hodně přemýšlet. Jsem zvědavý, jestli se v dalším díle dozvíme odpovědi.
Na můj vkus moc bitev, ale právě u druhého dílu jsem pochopila srovnávání s Hrou o trůny. Tentokrát jde příběh opravdu vystihnout jediným slovem - epický!!!
Štítky knihy
válečnictví otroctví víra bitvy námořní bitvy nadpřirozené schopnosti střet civilizací a kultur hrdinská fantasy fantasy romány
Autorovy další knížky
| 2014 |  Píseň krve |
| 2018 |  Oheň probuzení |
| 2016 | Královna ohně |
| 2015 | Pán věže |
| 2020 | Volání vlka |
Ve druhém dílu jsem měla trochu problém v identifikaci různých národů a přiřazení hrdinů a samozřejmě také padouchů k nim.
Navíc postava Revy mi přišla dost nedůvěryhodná, i když musím uznat, že měla nečekaný vývoj a svým způsobem byla nejlepší.
Ale když to berete jako jednu velkou, dobře popsanou, příběhově zajímavou bitku, je to dobrý -:))).
Nepřekvapí, ale zajímaví jsou "obdaření," kteří vládnou různými schopnostmi. Nechybí odpovědi na některé otázky a hlavní hrdina se ukáže být prostě takovým normálním týpkem.