Pán věže
Anthony Ryan
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/248279/bmid_stin-krkavce-pan-veze-5xg-248279.jpg
4
1293
1293
Stín Krkavce série
< 2. díl >
Tváří v tvář hrozbě musí i ta nejzdráhavější ruka nakonec pozvednout meč. Vélin Al Sorna je unavený z války. Ve službách Království a Víry bojoval v bezpočtu bitev. Odměnou mu byla ztráta lásky, smrt přátel a zrada krále. Po pěti letech v alpiranském žaláři touží jen po návratu domů, odhodlaný, že už nikdy nebude zabíjet. Reva plánuje, že Vélinovi na uvítanou vrazí kudlu do zad. Zničil její rodinu i její život. Nic ji neodradí od krvavé pomsty — dokonce ani hrozba vpádu největšího nepřítele, jakému kdy Království čelilo. Ale jakmile vzplanou válečné ohně, z protivníků se stávají spojenci a pravda se mění v lež. Pokud chce Reva zachránit Království, musí přijmout budoucnost, jakou si nepředstavovala — a Vélin se musí ponořit zpět do minulosti, kterou by nejradši pohřbil.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
Tower Lord, 2014
více info...
Přidat komentář
Řekla bych, že největší zádrhel s tímhle dílem se vyskytl asi v tom, že jsem čekala asi něco podobného jako Píseň krve, tedy knihu, kde by stejně jako předtím měl hlavní slovo Vélin a kapitoly by se odvíjely čistě pod jeho režií, což se mi však na začátku Pána věže ukázalo jako docela špatný úsudek, co vede k poškození. Nakonec jsem si ale řekla, proč tedy ne, když se styl výměny pohledů po kapitolách stal dobrým i jinde, mohlo by to tady taky fungovat. Sice jsem už od začátku tušila, že se mi nebude chtít začínat novou linku a pak s ní končit, aby mohla jít na řadu jiná, ale to už je asi úděl tohohle způsobu uspořádání. Větší problém přišel s jinými věcmi.
První kapitoly začaly opatrně seznamovat s novým stavem v Království a pomalu zasvěcovaly do plánu, přičemž se hodil každý střípek nasbíraný v kapitole z odlišného pohledu. Přibyly nové, neokoukané postavy, na jejichž skrytá tajemství se člověk snažil z přijít z vyřčených poznámek, ale zároveň tu stále existovaly staré. Pamatuji si, jak mě zachvátila radost, když se znovu objevil Janril Norin, protože jsem si alespoň v té vší novotě mohla s klidným srdcem říct, že někoho znám. Zní to sice všechno moc pěkně, ale když to seznamování a rozjezd trvá moc dlouho, než je zdrávo, na úkor nějakého dalšího smyslu než zasvěcení do okolností, tak z toho čtenář s nelibostí upadá do letargie a odmítá se vrátit ke čtení, protože ho náhle nezajímá, co se na stránkách s postavami vůbec děje. Po první takové krizi se naštěstí objevila Frentisova linka, co mě zase přitáhla zpět, což se posléze podařilo i Lyrně s Davokou, ale jelikož po nějakém větším vyjevení zase přišla podobná nicneříkající stagnace, vážně jsem se zasekla a postupovala pomalu, což se mi vymstilo a znovu mě zbrzdilo. Přišlo totiž na scénu nové množství postav a mně se začaly plést jména, takže jsem se zmateně snažila zachránit stálým listováním na seznamy vzadu, kde však některé tituly stejně chyběly, čili jsem se nestala o mnoho moudřejší. Bylo mi líto, že se moje předchozí nadšení do série tak zčistajasna vypařilo a zase jsem se zasekla.
Zlom přišel jednou v neděli, kdy se po obědě vyskytlo extra volného času pro to si něco přečíst. Sáhla jsem tedy trochu znechuceně po Pánovi věže a dostala se zrovna k tomu, že Volarské vojsko vyvinulo první fázi jejich útoku. To mě zaujalo natolik, že jsem pokračovala a než jsem se nadála, stránky mi zase ubíhaly samy. Tehdy jsem možná přišla na to, že na tuhle rozvitou fantasy platí pouze pravidelné čtení, kdy jsem si připomínala o oživovala všechny osoby. Tahle taktika se mi vyplácela a když jsem přece jen narazila na někoho, kdo mi vážně nic neříkal, nestresovala jsem se z toho a ono to později vyplynulo z jiných aspektů, takže jsem o to nepřišla.
Příběh mě začal zase bavit a opět se vrátilo i to soucítění s postavami, co jsem měla i u minulého dílu, takže mi už žádná vlastní vzdorovitá zahořklost nebránila v tom, abych nacházela odpovědi nebo rozvedení z předchozího dílu, přičemž se mi něco potvrdilo a nad něčím jsem jen lapala po dechu, jak mi to přišlo neuvěřitelné. Například uvedu Altorkova syna, protože i kdy se přiznám, že mi to trvalo déle, nakonec jsem pochopila. A také se tu probíraly věci ohledně Bastarda čarodějnice, tajemného Sedmého řádu a skutečné vlastnosti samotné písně a darů dalších Obdařených.
Na konci mě zase dorazil Vélin, protože prostě... rozumím, že za to nemohl, ale jelikož si uvědomuju, co může po tomhle následovat pro něj i pro ostatní, byl to pro mě šok. Co se pak týče úplně posledních řádků, musela jsem si je přečíst dvakrát, abych se ujistila, že mi vážně nic neuniklo. Neuniklo. Ne, opravdu se tam odtamtud nedalo vyčíst nic konkrétního, co by řeklo, kdo, proč, nebo snad jak. Rozumím, že chtěl autor navnadit na poslední díl, ale stejně mi to přijde otevřené až příliš přes čáru. Můžu jen děkovat, že mi zatím přišla Královna ohně a tam se všechno dopodrobna vysvětlilo. Nebo jsem jen dávala víc pozor? No, každopádně jsem vážně zvědavá, jak tohle může skončit. A těším se na to.
V první řadě bych rád podotkl, že i když se to četlo znovu opravdu dobře a knížka měla spád, tak mi víc sedl styl knížky první. Rozdělení příběhu mezi čtyři postavy mi také nevadilo, ale nějak jsem si nedokázal oblíbit postavu Revy. Kolikrát mi i mírně vadila její "nedotknutelnost". Pokud bych si nakonec měl vybrat jednu dějovou linii jako nejzajímavější, asi by to byla ta Lyrnina.
Když jsem spatřila to rozdělení kapitol na jednotlivé postavy, tak jsem si myslela, že to nedám. Příběh se čte výborně, ale když najednou, samozřejmě v tom nejnapínavějším okamžiku, skončí kapitola jedné postavy, měla jsem sto chutí přelistovat na její další kapitolu. Ale neudělala jsem to, místo toho jsem se snažila rychle přečíst tu mezi. Zvládla jsem to. A těším se, co bude dál.
Druhá polovina mě opravdu vtáhla.
Veškeré postavy, které jsme již znali, dostali dostatečný prostor a i magie je blíže představena.
S tím, jak se kniha zlepšuje a blíží se "velkým" dílům se opravdu těším na další díl.
Sledujeme dále vývoj postav, se kterými jsme se seznámili v prvním díle a přibudou nám další postavy. Čtivé, napínavé a za me jedno z nejlepších fantasy posledních let.
Těšil jsem se, fakt že jo. Ale prostě jsem asi čekal více než jsem dostal. Autor podle mě neunáší úspěch prvního dílu a místo aby jel ve spádu děje jedničky a uzavřel sérii třeba tímto druhým dílem, tak nám to natáhne a sice se čtenáři trošku nuď ale peníze jsou peníze a trojka prostě bude a hotovo...
Více postav, více příběhů, více popisování, více přeskakování.... Achjo
Za mě 80%
Autor znovu nezklamal. Kniha nyní sleduje více postav než jen Vélina. Má to rozhodně své plusy, protože je zajímavé, sledovat kolik se toho za tu krátkou dobu vlastně semlelo. Autor se rozhodně vyžívá v zabíjení postav a ano zemřelo ještě více lidí než v první díle. Navíc krutosti Volarů jsou docela dost dopodrobna popsány (což někomu může vadit)
Jinak stále miluji jeho styl vyprávění a stále to zůstává silnější stránkou knihy. Navíc se do knihy konečně dostalo více "kouzel" takže to má větší nádech fantasy
Víc se mi líbil styl prvního dílu. Masakry moc nemusím. Vypráví je sice hezky, ale stejně mě tyhle časti nebavily. Taky se mi vůbec nelíbí, jak se hrdinky mění v tak krátkém časovém intervalu v úplné superhrdinky... super inteligentni, super krásná, a ještě s kudlou házet umí a naučí se to hned, na koni také umí jezdit hned a ještě žralok ji poslouchá, a ta další zas tím lukem, achjo... S výhradama se mi líbil příběh Vélina, tak jak byl popsán v Písni krve. Tohle už prostě moc ne. Příběh Francise mi zas připoměl už nějaký jiný příběh, který jsem viděla, nebo četla. Alucius pro mne uplně nudná výplň, přeskakovala jsem ve čtení. Celkově mi to přišlo hrozně rozvleklé, což není znakem dobrého autora. Děj mi připadá fakt uhozený. Ale možná jsem prostě jen moc náročná. Z fantasy pro dospělé je pro mne kniha v současném žebříčku ale přesto všechno docela vysoko.
Pořád krásně uvěřitelná kniha s přirozeným dějem. Oproti prvnímu dílu ubírám hvězdu za mnohatisícové bitvy, ty nemám rád.
Druhý díl je o trochu slabší, hlavně střední část knihy.
Nyní zkouším probuzení ohně, tak uvidíme...poté se vracím ke Královně ohně
Díky bohu za kvalitní pokračování. Autoři mají u druhých dílů často snahu dupnout na plyn, rozšířit mytos, přidat hromadu nových postav a to vše na úkor kvality. Pán věže dělá svým způsobem to samé, ale jaksi v umírněném množství. Ano, dozvíme se spoustu nových informací o světě a Království, ale tohle info je vítané. Jediné větší mínus je za mě Reva, která mi k srdci opravdu nepřirostla a většinu času mě její části otravovaly.
Další kniha u které jsem vrněla blahem..snad ještě lepší než první díl..změna stylu vyprávění příběhu skvěle sedla, nádhera jak kapitoly o jednotlivých postavách krásně zapadají v celek - kde končí jeden příběh, druhý začíná.. je to akční, napínavé, setsakramentsky rychlé a fakt přísné.. zamilovala jsem si každou postavu a strašně se těším na další díl :)
Uf, děj se hodně přiostřuje. Napínavé čtení, ovšem ale začíná přibývat postav a já se v tom pomaloučku polehoučku ztrácím. Snad si s tím nějak poradím :).
[audiokniha]
Výborné pokračování, které už není tak intimní jako první díl, protože sledujeme osud 4 postav. Já v podstatě nevím, jestli se mi více líbil tento nebo předchozí. Každý měl něco do sebe. V prvním díle hrál prim Vélin a všechno jsme prožívali s ním, a byli mu tak blíž. Druhý díl byl akčnější a ačkoliv hrdinové byli dobře prokreslení, už na ně nebylo tolik času a autor se nevyhnul lehké šablonovitosti.
Moc se těším na poslední část Královna ohně, ale počkám si zase na audioknihu, když už jsem trilogii začala poslouchat.
Ve druhém díle už nesledujeme pouze Vélina, ale mnohem více postav. To ovšem koresponduje s tím, jak se celý příběh rozvětvil. Trochu mi pohled jedné osoby chybí, ale dozvídá ní se událostí z doslechu by bylo příliš kostrbaté.
Autor se nevyvaroval toho, co mnozí jiní autoři nejen literární. Jeho "zlo" je strašně ukecané a každému musí vyjevit svůj plán.
Určite to lepšie čo v tomto žánri za posledné obdobie vzniklo. Narozdiel od GoT je dej priamočiarejší, čo pridáva na dynamike celej knihy.
Ryan je fakt skvělý vypravěč. Opět mě jeho styl psaní vtáhl do čtení, kdy jsem knihu doslova nemohla odložit z rukou. V druhém díle mě potěšilo, že se opět setkáváme s Vernierovými zápisky. Taky mě mile překvapilo popisování děje z pohledu více postav a ani mi nevadilo, že Vélin je trochu v pozadí, protože všechny ty hlavní postavy on ovlivnil a oni podle toho pak jednali. A k tomu si každá postava prošla svým jedinečným vývojem a jinak hrůznými zážitky. Reva se sice představuje teprve v této knize, ale to mi nezabránilo si ji hned zamilovat, někdy mi sice připomínala Johanku z Arku, jen víc od rány a míň posedlou bohem. Frentis to měl asi nejtěžší, přežít x-let neustálých soubojů v jámě a pak být z otročen silou, kterou nemůže ovlivnit. U něj jsem hodně zvědavá, jak se mu bude dařit dál a kam ho zase nasměřuje setkání s Vélinem (pokud se setkají). Lyrna mě nakonec překvapila svojí houževnatostí, tak snad jí to vydrží. No a Vélin? Chudák si ten relativní klid v severní věži moc dlouho neužil. Teď si jdu pro třetí díl a jsem zvědavá, jak to všechno nakonec dopadne.
P.S. Ve svém komentáři k první knize jsem psala, že jsem zvědavá co bude v dalších dílech, když první díl má skoro uzavřený děj. Mýlila jsem se. První díl nás měl jen připravit na další děj. Myslím že pro mě, jako pro čtenáře bylo opravdu důležité, abych si přečetla Vélinův vývoj a koho všechno ovlivnil, kdyby autor začal rovnou válkou, nebylo by to ono.
Dávám čtyři hvězdy, protože pět si nechávám pro ty nejlepší z nejlepších (musím mít nějakou rezervu :-D )
Tak ta jízda, co předvádí autor, pokračuje a ještě ve větším spádu, než první díl. Pro mě jedna z nejlepších fantasy......
Úchvatné rozpracování děje, kdy každá z postav začíná jinde, ale dostávají se ke společnému střetnutí. Děj je tak od začátku napínavý z pohledu jedné postavy, z pohledu druhé teprve graduje a další ještě nezačal.
Štítky knihy
válečnictví otroctví víra bitvy námořní bitvy nadpřirozené schopnosti střet civilizací a kultur hrdinská fantasy fantasy romány
Autorovy další knížky
| 2014 |  Píseň krve |
| 2018 |  Oheň probuzení |
| 2016 | Královna ohně |
| 2015 | Pán věže |
| 2020 | Volání vlka |
OBSAHUJI SPOILERY :)
Druhý díl jsem měl kupodivu přečtený velice rychle. Za sebe můžu napsat, že byl o něco slabší než první díl. Líbilo se mi, že je kniha rozdělená podle vyprávění jednotlivých hlavních postav. Jednotlivé pasáže s Revou jsem moc nehltal a nelíbilo se mi, že v podstatě z mini padoucha z ní autor udělal super hrdinku, která zvládne snad všechno. Těším se na poslední díl a určitě si od autora přečtu i jiné knihy.