Pán věže
Anthony Ryan
Stín Krkavce série
< 2. díl >
Tváří v tvář hrozbě musí i ta nejzdráhavější ruka nakonec pozvednout meč. Vélin Al Sorna je unavený z války. Ve službách Království a Víry bojoval v bezpočtu bitev. Odměnou mu byla ztráta lásky, smrt přátel a zrada krále. Po pěti letech v alpiranském žaláři touží jen po návratu domů, odhodlaný, že už nikdy nebude zabíjet. Reva plánuje, že Vélinovi na uvítanou vrazí kudlu do zad. Zničil její rodinu i její život. Nic ji neodradí od krvavé pomsty — dokonce ani hrozba vpádu největšího nepřítele, jakému kdy Království čelilo. Ale jakmile vzplanou válečné ohně, z protivníků se stávají spojenci a pravda se mění v lež. Pokud chce Reva zachránit Království, musí přijmout budoucnost, jakou si nepředstavovala — a Vélin se musí ponořit zpět do minulosti, kterou by nejradši pohřbil.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
Tower Lord, 2014
více info...
Přidat komentář
Dalsi pecka. Nemohla jsem se odthrnout od cteni. Hodne postav, nektere se mi ztraceli. Zustava mnoho nevyresenych zahad, ale uz se tesim na dalsi dil. Jsem zvedava na Spojence a jestli se dozvime vic. Reva je podle mne skvela, tak jako Velin. Za mne teda zatim hodne povedeny, hodne akce a rychle na treti dil.
SPOILER - komentář obsahuje informace, které prozrazují část děje
Píseň Krve byla úžasná. Proto byla tato kniha obrovským zklamáním. Jsem opravdu velmi zklamán. Nesedl mi samozřejmě ten děj, byl opravdu jiný než v první knize. Děj je prostě příliš jednoduchý. Celá kniha se točí pouze okolo toho, že někdo jde s armádou tam, někdo další s armádou tam. Tajemno, a ta atmosféra z prvního dílu zmizela, je pryč. Z celého dílu mám plno otázek a místo aby jich ubylo, tak naopak nich přibylo. Například Kenis, očekával jsem, že již bude vysvětlen. Všechno, co jsem očekával, tu nebylo. Reva mě dost štvala. První půlka knihy se ale stále tak ještě nějak dala...ale v druhé půlce knihy se stalo jen to, že Reva je stále v jednom městě a nic nedělá, Vélin pochoduje s armádou přes celé Králoství, Lyrna odplouvá a zase hned připlouvá, a Frentis je v jednom lese a nedělá nic jiného než, že na jednom místě bojuje jenom s vojáky a osvobozuje otroky. Kromě malého odhalení u Harlicka a odhalení Principa Sedmého Řádu se v tomto díle nezjistilo vůbec nic. Vemte si, že v druhé půlce Písně Krve se toho stalo hodně; Martišský les, Hentes Mustor, Padlé Město, Alpírská Válka...a v tomto díle? Fakt slabota. A fakt mě nebaví číst si sto stránek, jak Reva připravuje město k boji a dalších sto stránek, jak probíhá ta bitva.
Abych ale nekritizoval, dočkali jsme se přidání poznání tohoto světa. Příběh je katastrofální v tomto díle, ale dozvěděli jsme se více o tomto fantasy světě a to je jediné plus. A vlastně se mi i líbilo, že jsme se dozvěděli tolik o Nebeském Otci a Víra trochu zapadla. Volary fakt nesnáším:)
Za mě obrovské zklamání, Písni Krve jsem dal 10/10, této knize dávám 3/10.
Modlím se, aby byla Královna Ohně alespoň o trochu lepší, i když vím, že děj bude zřejmě stejně jednoduchý jako Pán Věže.
Kéž by Volaři zaútočili až v poslední čtvrtině knihy, jako byla v Písni Krve až v poslední čtvrtině Alpírská Válka. Kéž by Anthony Ryan udělal více složitý a zajímavější děj....
Prilis divne se jmenujicich postav, mel jsem v tom hokej. Trochu moc natahovany dej, prilis dejovych linek, ktere mi byly tak nejak "fuk". Zkusim to jako audioknihu, treba to bude napodruhe lepsi...
EDIT: Tak nebylo, tahle knížka se podle mého prostě nepovedla. Hlavní dění okolo Vélina se rozplizlo mezi mnoho dějových linek, z nichž mě většina nebavila. V třetím díle to není o moc lepší. Naštěstí se zdá, že si Ryan vzal z těchto výtek (tuto kritiku jsem rozhodně nevznesl jenom já) poučení a v knize Volání vlka se vrací ke starému dobrému vyprávění, točícímu se okolo Vélina.
V prvním díle jsem zaokrouhlila o půl bodíku nahoru a dala 4*, teď ten půlbodík uberu a dám 3*. Jsem ve třetině a nebere mě to. Snad se to zlepší. První díl mi trochu připomínal Zaklínače a tenhle druhý trochu Píseň ledu a ohně ... Dočetla jsem. Poslední třetina už byla zajímavější. Pro mě to knihu nezachránilo. Hodně \"cizích\" slov, myslím si, že zbytečně. Těžko zapamatovatelná jména. Něco jako magie a čárymáry a divné krvácení, takový mišmaš. Přitom jsou tam zajímavé momenty. Těžko uvěřitelná nepolapitelná neporazitelná Reva. Třetí díl už ani nemám chuť číst.
SPOILERY
Na rozdíl od první knížky zde Vélin nehraje hlavní roli, ale sledujeme příběhy více postav. Ze začátku mi chvilku trvalo se začít, ale jakmile Volaři vpadli do království tak to byla jízda :)
Druhý díl rozjíždí více dějových linek. Střídají se kapitoly psané z perspektivy různých postav. Příběh tak nabírá daleko větší spád a je výrazně čtivější. Na rozdíl od obdobně psaných fantasy (Hra o trůny, Pán prstenů) mě přitom každá z těch dějových linek nějak oslovila a zaháčkovala ke čtení.
Děj se posouvá k rozuzlení. Naplno se rozjíždí hlavní vojenský a politický konflikt a odkrývá se temná linie kolem hlavního antagonisty. Dočkáme se hodně bitev, strategie i popisu různých kultur a státních zřízení. Je vidět, že Ryan má titul z oboru historie a nebojí se ho použít :).
[SPOILER] Trochu zklamáním byl pro mě v závěru knížky zahozený "redemption arc" královny Lyrny. Do jisté míry dává logicky smysl, ale z pohledu navozeného očekávání je to přeci jen škoda. [/SPOILER]
Přesto jde podle mě o nejlepší díl série.
Tuhle knížku jsem měla rozečtenou asi 2 roky. Zasekla jsem se na místě a ne a ne se hnout a přesto, že se to četlo dobře, děj mě nebavil. Nakonec jsem se k ní přeci jen vrátila a dočetla. Dostala jsem se do toho, knížka mě začala bavit, těžko říct, čím to najednou bylo. Zvykla jsem si i na jiné dělení kapitol zaměřených na různé postavy, což byl asi ze začátku pro mě jeden z problémů, a i děj mě nakonec vtáhl. Nakonec tedy překvapivě spokojenost.
Druhému dílu ohromně prospělo rozdělení na několik dějových linií. Příběh má konečně spád a kniha není tak jednotvárná jako první díl. Je mnohem čtivější a protože se víc dozvíme z Vélinova světa, je poutavější.
Pán věže nemá otravný začátek a zlepšení je docela výrazné. Hodně dlouho jsem uvažoval o 4 hvězdách. Jenže v průběhu čtení nadšení opadlo. Všechny dějové linie se začnou natahovat a když vlastně víte k čemu vše směřuje, začnete to očekávat. Jenže se toho nedočkáte. Kniha je nejhorší v okamžiku, kdy se začnete obávat, že už to autor do konce knihy nestihne.
Téhle dnešní módě dlouhých fantasy nerozumím. Třeba Sanderson se taky hrozně rozepisuje, jenže má aspoň nějaký talent. Minimálně dokáže zaujmout a neustále k něčemu poutat pozornost. To Ryan nedokáže.
Pokud vám vadí natažený děj, tak kniha ztratí svoje kouzlo. Ryan očividně umí psát, ale nemá přirozený talent. Vélinův příběh v prvním dílu působil jako bez duše. Měl jsem pocit, že si Ryan silou vůle usmyslel to napsat, než by čerpal z nějaké inspirace. Druhý díl nějakou duši má, jenže se začne postupně vytrácet.
Kdo očekává něco víc, bude asi zklamán. Není to špatné, líbí se mi jeho vymyšlený svět, jednotlivé národy a jejich náboženství. Fungování magie je taky zdařilé a poměrně originální. Jenže máte pocit, že vás Ryan okrádá o čas.
Myslím, že také pro fantasy by mělo platit, že by se autor měl snažit o kvalitu a ne kvantitu. Méně je někdy více. První i druhý díl jsou asi jen pro skalní fanoušky fantasy. Škoda. Ta délka tomu příliš ubírá a to čtu přes 100 stran denně. 75%
Tenhle komentář bude asi stejně zábavní a ynteligentný jako tohle "dílo". Korektury v komentáři, stejně jako autor ve svých myšlenkách, dělat nehodlám!
Vážně nerad dávám takovéhle hodnocení. Nechci vypadat jako zamindrákovaný idiot, který dává naschvál hodnocení "odpad" knize, která je tak vysoce ceněná. Ale nemůžu jinak.
Všechno, co se u prvního dílu královsky vydařilo, je definitivně pryč. Co jste na něm milovali, to zde nenajdete. Střemhlav upalující děj plný zajímavých postav se zde promění v plácání se na místě, při kterém sledujete postavy, které vám jsou totálně fuk a přemýšlíte, kde to vlastně má nějaký děj. Hlavní hrdinové a jejich osudy mi začaly být neskutečným způsobem putna, až na pár vyloženě mega-otravných (Davoka, Reva) u kterých jsem si přál, ať už umřou.
Na této knize je znát, že ji autor psát musel, příšerně ho nebavila a nehodlal zapojit ani na vteřinu svoji fantazii a nebo alespoň rafinovanými zápletkami či zvraty ozvláštnit děj. Unavená, otrávená rutina, prostá čehokoliv poutavého. Právě jsem to dočetl, a vůbec netuším, o čem to celé vlastně bylo, krom toho, že "nějaká válka někde".
Druhý díl, více stránek, velké očekávání.
Musím říct, že za celek dávám 5 z 5, ale jinak mám ke knize kopu výhrad.
Stejně jako v předchozím díle mi vadí, že Vernierovy zápisky předbíhají děj knihy daleko dopředu a doženeme ho až na posledních pár kapitolách. Takže opět žádné překvapení, v podstatě spoiler hned na začátku knihy.
Stejně tak některé příběhy postav, na které se tentokrát kniha člení, předbíhají děj jiných linek a tím prozrazují budoucí dění. Nemyslím si, že právě toto vyprávění podle postav, bylo zvoleno šťastně. Vzhledem k tomu, jak se příběh ubírá to asi jinak udělat nešlo, ale i tak skákání mezi jednotlivými příběhy nebylo zvoleno vhodně. Ve chvíli, kdy se jedna linka stává zajímavou, autor přeskočí na jinou, kde nás čekají desítky nudnějších stránek. Čtenáře to tak svádí v knize přeskakovat po ději postavy, která ho zajímá více něž jiné.
Dále je v knize řada nových jmen, a to to tolik, že se v tom čtenář velice snadno ztratí a přehled postav na posledních stránkách rozhodně nepomáhá. Například všechny nové postavy jež jsou důležité v Revině příběhu začínají od A (to asi aby se to pletlo ještě více).
Ale jak už jsem předestřela výše, i tak má kniha za mě 5 z 5. A to za celkový dojem, nápad a pokračování vyprávění nejen současných poměrů v království, ale i dějin celého světa a poodhalení velkého nepřítele.
Druhý díl se mi líbil o trochu více než první. Už to není příběh jenom o Vélinovi, nýbrž se rozrůstá o další tři příběhy - Lyrny, Frentise a Revy. Každý z těch příběhů se ubírá jiným směrem, ale všechny směřují ke stejnému cíli. Opět propukává válka a já si jí znovu užívám, styl psaní i barevnost vyprávění mě pořád baví jako u prvního dílu. Anthony Ryan s tímhle tématem jednoduše umí pracovat a je to nádhera. Dozvídáme se více o světě ve kterém hrdinové žijí, o nových národech, o Obdařených i o našich hlavních postavách. Tahle série mě prostě pohltila a už se těším až se pustím do posledního dílu!
Těšila jsem se na Vélina, ale místo něj jsem dostala tři příběhy navíc - Lyrnu, Revu a Frentise. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla, hlavně na Revu.... Děj byl napínavý až do posledních stránek, ale teda ten konec byl až moc rychlý. A taky teda Reva byla až moc superhrdinka :-( tak uvídíme, co přinese poslední díl :-)
Překvapuje mě britská národnost Anthony Ryana, protože po této knize mi připadá, jako by byl odkojen Supermany a podobnými americkými komiksy, ve kterých neporazitelní jedinci v kostýmech drtí armády padouchů.
Vélin v tom tentokrát není sám: kromě Vernierových zápisků má čtenář k dispozici hned čtyři dějové linie, zpočátku celkem různorodé, bohužel však postupně všechny hlavní charaktery zvélinovatěly. Temný rytíř po návratu do Sjednoceného království nechává meč pečlivě skrytý v zavazadlech, aby své nezpochybnitelné supermanství potvrdil velehorou rozsekaných nepřátel v krátké závěrečné bitvě. Jeho řádový bratr Frentis je nucen vyrábět mrtvoly nonstop jako Číňani laciné hračky. Princezna Lyrna, ach ta nádherná mrcha z "Písně krve", co to pan autor provedl s její osobností? A pak tady máme Revu, slečnu zarputilou - její charakterový veletoč byl sice očekávaný, leč nepotěšil, stejně jako její schopnost masakrovat elitní válečníky po tuctech. Vlastně proč ne, vždyť pár dní pocvičila s Vélinem. Ti všichni kolem sebe budují kult, staví armády (spousta jmen k zapamatování) a vůbec jim pan spisovatel příliš umetá cestičku, spíše asfaltuje dálnici, k vítězství nad zlem. Zatím jde o zlo s malým "z", prostě invaze otrokářských fanatiků, uvedená do pohybu Superzlými silami, které čekají na porážku až v příštím díle.
Proč s takovými výhradami hodnotím tak vysoko? První dvě třetiny knihy se četly převážně hladce, trapné finále by nemělo přebíjet pozitivní dojmy z dobrého řemesla. S ohledem na přímočarost zápletky a autorovu snahu nacpat do románu nová mláďata (čti otravné teenagery) bych navzdory krvavým scénám neváhala zařadit "Pána věže" do šuplíku pro dospívající čtenáře.
Tentokrát je to za čtyři masakrem zesláblé, s pár cípy amputovanými... kéž "Královna ohně" nasadí pevnější krok a rozdupe mé pochyby.
Rozdělení na kapitoly hodnotím jako velké plus, jen mám všeobecně problém s větším počtem nových osob. Prostě se mi pletou a mám v nich zmatek. Nicméně to je můj osobní problém a příběhu to nijak zásadně neubralo na kráse. Těším se na další díl.
Štítky knihy
válečnictví otroctví víra bitvy námořní bitvy nadpřirozené schopnosti střet civilizací a kultur hrdinská fantasy fantasy romány
Autorovy další knížky
2014 | Píseň krve |
2018 | Oheň probuzení |
2016 | Královna ohně |
2015 | Pán věže |
2020 | Volání vlka |
Mě bohužel nadšení po přečtení předchozího dílu brzy uvadlo a následným rozšířením děje a s novými postavami v této knize jsem se už nedokázal nějak sžít. Knihu jsem dočetl, ale tolik jsem si to už neužíval a jen jsem doufal, že poslední díl trilogie mi všechny nevyřčené otazníky zodpoví. Důvodem je pro mě nejen těžko uchopitelný nepřítel, kterého jsem si prostě nedokázal představit, ale i další hlavní hrdinové, které mě oproti prvnímu dílu nijak neuchvátily. Obzvláště mě zklamal popis dobývání města Vélinem, který mi přišel vyloženě osekaný, vzhledem k tomu, co všechno mu předcházelo. Stále je to ale "dobrá" fantasy, o tom žádná...