Stín z času
Howard Phillips Lovecraft
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/438249/bmid_stin-z-casu-2EL-438249.jpg
5
296
296
Sebrané spisy Howarda Phillipse Lovecrafta série
< 5. díl
Příběhy a střípky z let 1931 - 1935 Čtvrtým svazkem Stín z času se v nakladatelství Plus uzavírá souborné vydání beletristických spisů jednoho ze zakladatelů moderní fantastické prózy H. P. Lovecrafta. Kniha obsahuje rozsáhlý román V horách šílenství a po něm následují významné povídky z posledního období, mimo jiné Stín nad Innsmouthem, Věc na prahu či Stín z času. Na prahu čtyřicítky se Lovecraftův život uklidnil a projasnil, přestože i nadále žil ve značné chudobě. Jako fascinující osobnost přetrvává ve svém díle dodnes.... celý text
Přidat komentář
Lovecrafta som nezačala čítať, ale počúvať. Mám napočúvané niekoľko jeho vecí a naučila som sa jednému. Musím sa sústrediť. Spočiatku sa mi zdalo, že nemôžem popritom ani len hladiť moju mačku. Pri jednej poviedke som nebola schopná, zopakovať vôbec o čom som vlastne počúvala. Chvalabohu som na to prišla, ako ho počúvať, ale sústrediť sa musím vždy. Konkrétne táto kniha sa mi zdá , že je písaná jednoduchším Lovecraftovým štýlom a išla mi vážne od ruky. Páči sa mi.
Určitě nejlepší kniha ze Spisů, přesto nemůžu ani zde říct, že bych byl uchvácen a dát plné hodnocení. Jako vždy některé povídky slabší, jiné výborné. Mému vkusu sedly zcela perfektně Stín nad Innsmouthem a Věc na prahu. Tyhle dvě povídky by zasloužily absolutní hodnocení zcela bez pochyby. Jiné, jako např. titulní Stín z času nebo dlouhá V horách šílenství mi připadaly silně průměrné. Celkově dávám stejne jako jiným spisům 4*. Už jsem si nějak zvyknul, že prakticky u všech povídek nejpozději v půlce čtenář tuší, jak dopadne a snaží se jen sledovat proces "uvědomování" u hlavního hrdiny, dokonce jsem si zvykl na přerušení děje v napínavý moment, abych si přečetl, jak něco hrdinovi připadá strašlivé. Nicméně pořád je mi bytostně nepříjemné neustálé opakování stejných adjektiv - prostě vše je bezejmenné, nepopsatelné, prastaré,kyklopské nebo titánské. Celkově hodnotím Lovecraftovo dílo, jak ho prezentují Spisy, jako zajímavé, velmi originální ve srovnání s jinými autory, které jsem četl. Bohužel už ne tak originální, co se týče rozmanitosti jednotlivých povídek. Stejně jako se u Lovecrafta opakují přídavná jména se neustále opakují ty stejné náměty povídek. Pokud bych z celých Spisů udělal výběr toho pro mě nejlepšího a udělal z toho jedinou knihu, byla by zcela fantastická.
Přelouskala jsem teď ze studijních důvodu celou řádku hororů, z nichž většina za přečtení nestála. Se zářivou výjimkou H. P. Lovecrafta, ten je pro mě objevem letošního léta. U něj mě obvykle těší už samotné pobývání v příběhu, ani nepotřebuju geniální pointu. A ten "vědecký přístup"... u geografie a geologie v Horách šílenství jsem se tetelila blahem. Opravdu příjemné překvapení, v budoucnu po něm ráda sáhnu znovu.
Inu, co k poslednímu svazku napsat. Mohu vám sdělit, že Lovecrafta miluji, že je mi blízký a jeho delší texty, kterých je tato kniha plná, mohl bych zde potřetí zopakovat velkolepý verš z Goetha, který mnou při čtení zde probíraných textu vždy rezonuje:
"Můj klid je tentam, mé srdce je mdlé, už nenajdu míru, už nikdy ne."
Člověk by ale chtěl být kreativnější. Ne, že by to nebyla pravda, je, ale omrzí.
Tak tedy takto. Poslední, nejdelší, svazek sebraných spisů obsahuje pouze osm povídek. Z hodnocení lze víceméně vyškrtnou nikoliv nezajímavé, ale v porovnání se stínem z Času, Hor a Innsmouthu, dosti nepatrné povídky ďábelský kněz a Kniha. V hodnocení tedy zbývá jen má vůbec nejoblíbenější novelka Stín nad Innsmouthem, monumentální V horách šílenství, fascinující Stín z času, poutavá Věc na prahu, podivuhodné Sny v čarodějnickém domě. V porovnání pak méně zajímavá, ale stále skvělá Přízrak z temnoty.
Tak jak tohle komentovat, než jako výborné? Texty patří k tomu nejpropracovanějšímu, co kdy Lovecraft napsal. Jsou dlouhá a díky tomu komplexní. Propojují nejen své části, ale také sebe navzájem, je pak zajímavé čtení Času a Hor které jsou si tak reflexivní. Člověk s Lovecraftem prožívá jeho sny o velkých národech hvězdovitých Starců, nebo pyramidových Velkých, či smrdutých Hlubokých. Setkává se s bohy a rituály takové pochmurnosti, jaké nikdo jiný nevymyslel. Potkává krysy s lidskými obličeji, Plíživý chaos, degradaci, debilitu, demokracii tu vlastně ne. Setkává se se vším špatným a smradlavým, co Lovecraft vymyslel. Setkáte se v této knize s koncentrovaným množstvím toho všeho, co autor čtenářstvu předkládal ve své dřívější tvorbě.
A pokud budete mít štěstí na atmosféru, možná ucítíte rybinu a uslyšíte klepání na dveře, možná se po vás vyšplhá antarktický mráz, možná pouštní horko. A možná uslyšíte pod postelí dupot malých nožiček Hnědého Jenkina.
Knihu jsem četl již asi po sedmé. Pravidelně zase a znovu čtu Stín nad Innsmouthem, který vedle Snového putování je a zůstává mým nejoblíbenějším autorovým výtvorem. Jiné povídky četl jsem méněkrát (všechny jsem samostatně okomentoval), ale o to víc byly pro mne osvěžující zábavnou mezi semestry, Velice vám čtení doporučuji. Dejte si v jedenáct večer vínečko, otevřete okno do temného prostoru a napněte uši. Určitě něco uslyšíte.
Pre mňa osobne najlepšia časť Sebraných spisů HPL.
Samozrejme, jeho tvorba sa rokmi vyvíjala, bola často repetitívna a v dnešnej dobe by sa jej ľudia asi ťažko báli (hoci atmosféru stále má). Kultovky ako Stín z času, Stín nad Innsmouthem alebo Sny v čarodějníckem domě majú váhu aj dnes.
Musím sa ale priznať, že po dočítaní celej zbierky HPL som bol tak unavený a vyčerpaný jeho tvorbou, že som si nutne musel prečítať niečo veselé.
Povídky z posledního dílu zpřehledňují minulost a další informace o starých rasách, které ve vyskytují v předchozích povídkách. Kniha obsahuje konkrétně dvě povídky (Hory šílenství a Stín z času), kde si uděláte přehled o tom, kdo koho stvořil, s kým kdo bojoval a jakou měli staré rasy povahu.
Sérii jsem dočetla, protože mi přišli některé věci zajímavé (například, jak do některých svých postav promítá i něco ze svého života) a věřím, že ve své době musela Lovecraftova tvorba být ještě zajímavější.
Bohužel ve stylu psaní mi trochu vadilo krajinkářství (myslím tím velmi rozsáhlé popisy okolí podle, kterých by se daly malovat obrazy). Ale beru, že je to součástí povídek na vytvoření atmosféry. Na rozdíl od některých novějších hraných zpracování jeho povídek, Lovecraft často jen nastiňuje a nechává si čtenáře domýšlet některé věci.
Upřímně obdivuji a zároveň velmi závidím lidem, kteří dokáží číst povídky na stále stejné motivy, se stejným průběhem i koncem a stále se z nich těšit, stále tleskat autorovi ve stoje. To já bohužel nedokáži.
Možná kdybych četla jen tuto knihu a ne všechny předešlé, mohla bych stále obdivovat autorovy květnaté obrazotvorné popisy zapomenutých míst z dávných časů, zašla bych nad průběhem objevování mrtvých světů, bála bych se o hlavního hrdinu. Možná …
Jenže jestliže je opakování matka moudrosti v reálném světě, tak ve světě beletristickém to neplatí. Nebo vlastně platí – přepisujete své povídky tak dlouho – až jsou dokonalé a teprve, pak je vypustíte do světa. Můj problém s Lovecraftem tkví v tom, že on pak jde a napíše to samé jen v trošku pozměněném hávu.
Poprvé je to umění, podruhé to potěší, ale potřetí a počtvrté?
Vrcholné období Lovecraftovy tvorby začíná, dle mého, jeho nejlepším kusem, krátkým, ale hutným, románem V horách šílenství. Mýtus Cthulhu již zcela ovládl autorovu tvorbu, ale nemylme se, stále se vyvíjí. Právě v románu V horách šílenství, který je opět spíše skvělým a popisným cestopisem než nějakou akční jízdou, dochází k razantní změně, kdy fantasy je zcela nahrazeno vědeckou fantastikou. Tajemní a nepochopitelní „bohové“ se proměňují v tajemné a nepochopitelné emzáky. Autor se v další tvorbě snaží propojovat děje svých povídek a novel a zprvu jen lehce nahozenému mýtu dát nějaký řád. Bohužel předčasná smrt mu v tom zabránila. A tak je na dalších tvůrcích dát Mýtu Cthulhu nějaké pevné kontury. Faktem pak zůstává, že většina z nás má o Lovecraftovi trochu pomýlenou představu, která je způsobena skutečností, že se s „jeho“ mýtem setkáváme často až prostřednictvím jiných autorů a jiných médií. Lovecraft? To je ten s těma potvorama plnýma chapadel? Jo! Opravdu? Jasně, jsem to viděl ve filmu a hrál jsem videohru… A on ten Lovecraft je zatím podivný pán z Providence, který na akci moc nedal, strach vyvolával hutnou atmosférou na základě někdy až hnidopišských popisů a občas i projevil náznak humoru. Možná už je pro většinového čtenáře Lovecraft trochu zastaralý, stejně jako jeho vzorové E.A. Poe, R.W. Chambers, A. Machen či lord Dunsany a E.R. Burroughs, ale právě proto je skvělé, že jeho práce pořád žije v dílech jiných spisovatelů a tvůrců. Kde by bez Lovecrafta byl Mike Mignola se svým Hellboyem a Ú.P.V.O? A teď už končím a jdu si zahrát Fallout 4 a hledat na mapě všechny odkazy na H.P.Lovecrafta i E.A Poea.
Co nevíme, co nevidíme, bylo vyřčeno. Propletence Lovecrafových vizí nemají hranic.
Celá edice dočtena.... a musím říct, že mé nejoblíbenější jsou druhý, čtvrtý a poté první díl. Stín z času má stejnou vlastnost jako všechny ostatní knihy, ale až u této jsem si jí začal více všímat.....popisy....dlouhosáhlé popisy všeho a všude, díky čemuž můžete i na 5 stran prakticky zapomenout na příběh, občas by mi zkrátka nevadilo mít o něco kratší představu o místě nebo o putování z místa A do místa B. To není stížnost, jen když už máte na krajíčku a už už vidíte za roh události, autor Vám do toho hodí odklad v podobě "popisu místnosti, ve které se postava nachází, včetně vroubkování baterky a inkoustu použitého při psaní poznámek oné postavy" :D.
Stín nad Innsmouthem, V horách šílenství.... jsou asi nejlepší povídky z celé knihy, konkrétně události ve městě Innsmouth jsem s postavou prožíval naplno. Obě povídky mne vtáhli do děje a s podporou temné hudby....skvělé.
Poslední povídka...měla zajímavý efekt. Už už jsem ztrácel pozornost, když tu náhle zase udeřil takový nenápadný a kradmý strach ze ztráty jistoty a bezpečí....že nás zase nějký naivní idiot vystavil nebezpečí kvůli zvědavosti...a kvůli této zvědavosti všichni jednou jako rasa skončíme.....ale co na to říct, možná, že jsem po přečtení tolika úryvků z Necronomiconu .....vidím černou věž starého kostela... a jednou si pro mne přijde....Y'AI'NG'NGAH,YOG-SOTHOTH H'EE-L'GEB F'AI THRODOG UAAAH...
S boxem jsem začal někdy na konci července. Teď jsem dočetl 5. a poslední knihu.
Neuvěřitelné příběhy, kterým vdechla život neuvěřitelná fantazie. Každou z knih mám založenou na začátku svých nejoblíbenějších povídek. Určitě se ke knihám ještě někdy vrátím.
Prozatím však mohu vzpomínat na to, jak jsem začal v parných dnech prosvíceného července s hrobkou a končil ve večerních hodinách měsíce září v časech stínů, protože večer započal ukusovat z denního světla, a tak jsem nakonec četbu posunul na pozdější část dne a přivykl si ji vychutnávat o nocích.
Lituji, že se autor nedožil vyššího věku, můžeme jen domýšlet, do jakých dalekých světů by nás byl ještě vypravil. Snad jej po své smrti za titánského doprovodu koček uvítal na palubě kapitán Bílé lodi, která jej bezpečně dopravila do bezčasé říše netrpících a neumírajících, do skvostné říše Sona-Nyl.
Kniha v sobě skrývá řadu zajímavých povídek od autora klasického hororu H. P. Lovecrafta a stejně jako díly před ní je hezky uspořádaná s povedeným designem a doplněna zajímavými ilustracemi.
V této knize jde znát jak se Lovecraft spisovatelsky posunul. Většina povídek byla skvělá, nicméně je pro mě předchozí sbírka celkově o něco lepší, přestože nejlepší povídky má tato. Jediná vada, na snad všech dílech je, že hlavní postava vypraví své zážitky zpětně. Je tedy jasné, že přežije. Nebo naopak o hlavní postavě vypráví někdo jiný a smrt hlavní postavy je tedy jasná. Pokud to rovnou není na začátku hned řečené. Trošku to ubírá na napětí. Občas se děj dá dopředu odhadnou, nicméně i tak jsou zde zvraty, které jsem nečekal. Po přečtení všech spisů musím říct, že jsem si Lovecrafta zamiloval, nově patří mezi mé nejoblíbenější autory. Škoda jen, že jich není více.
Ktulu.
Venku padá sníh.Cítím se jak v horách šílenství.
Mrazí mě po těle.Howarde co se to se mnou děje ?
Utápím se v močálu slovních tůní.Tonu Ve spirále bohaté slovní zásoby či různých slovních obratů a přirovnání.
Chapadla vesmírné prázdnoty omotávají chorý rozum ve spárech Necronomiconu.
Celé definitivní sjednocující ve vypiplaném Lovecrafovském stylu.
Vysoustružený v jeden fikční dalo by se označit jako vědecký literární obor.Univerzum přepestrého živoucího snového světa.Alternativních halucinačních paranormálních vesmírů.
Co počít si mám v popisných nekonečných odstavcích s minimem dialogů a naprosté absence (jen s jednou vyjímkou v celém díle) něžných pohlaví ?
Na to se opravdu připravit a naladit i v tomto posledním svazku spisů.
Úplně se ponořit a doslova prožít každý závan větru či skřípání dveří.Ne každému se to podaří.Představivost běží na plné obrátky.
Nepopiratelný velikán a žánrový titán.
Neznámo takové jaké se bojím jen o něm mluvit natož ho jednoduše popsat.
Povídka Stín z času.Opravdový vrchol vůbec.
Konecne som sa odhodlala na HPL. Recenzie som mala rozne, hlavne ma odradzali tie o siahodlhych opisoch, ktorych skutocne nie som fanusikom. A cuduj sa svete, oni tu vazne su, ale neprekazaju! :D Aspon nie az tak.. Su vyvazene super zazitkom. Jedna krasna prepracovana mytologia. Maximalne si uzivam prepletanie jednotlivych poviedok a postav. Musim pochvalit aj vyborny cesky preklad. A dufam, ze nie som jedina, co ma potrebu si nazvy a frazy v cudzich jazykoch hovorit nahlas a si ich pamatat. :D :D Iä R'lyea! Cthulhu ftagn! Iä! Iä!
Poslednímu ze Spisů nechybí nic. Je mi opravdu líto, že autorovi jako byl Lovecraft se během jeho života nedostalo uznání a ocenění jaké by si zasloužil. Zato dnes se jakýkoliv brakový autor často těší nebývalé oblibě. To je ale zřejmě "prokletí" géniů, jejichž doba prostě nedokáže docenit. Svazek Stín z času je velice konzistentní, žádná z povídek není do počtu, ale já bych některé opravdu vypíchnul, protože podle mého názoru stojí nad ostatníma ze spisu. První je "V horách šílenství" - jízda, ze které se jen tak neotřepete; při čtení jsem i já cítil v kostech antarktický chlad. Druhým klenotem sbírky je samozřejmě Stín nad Innsmouthem, který je vedle "Volání Cthulhu" bez pochyby tím nejznámějším a dle mě i nejlepším co Lovecraft napsal. Posledně bych vypíchnul možná nenápadnou, ale skvělou krátkou povídku "Věc na prahu", která mě dostala a považuji ji za jeden z lovecraftovských skvostů.
Samožřejmě 5*, ani nedokážu vyslovít svůj dík vydavatelstvu a překladatelům za spřístupnění Lovecraftova díla ve formě Sebraných spisů.
Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn.
Číst Lovecraftovy povídky je pro mne hodně náročné; jeho vizuální představy jsou tak intenzivní, že se jim moje obrazotvornost vzpírá - a jeho intelektuální vývody tak nezvyklé, že se jim můj rozum brání a odmítá je dávat do souvislostí a tvořit z nich souvislé teorie. Na druhé straně - nemohla jsem přestat číst, fascinována něčím, co jeho pravidelní čtenáři asi umějí pojmenovat lépe: světem bez prostorových a časových běžných zákonitostí, prostupováním historických epoch, staveb a míst v různých fázích existence včetně kosmického věku a prostoru, psychických stavů od snových vidin po formulování vědeckých zdůvodnění viděného/ slyšeného/ vítězného/ prožívaného... Tím nejsilnějším vlastně zůstávají ne souvislé vjemy, ale detaily a záblesky: vnímání svého vědomí v těle vesmírného monstra, bytosti s lidskou charakteristikou v rybích či broučích schránkách, bloudění chodbami známými ze snu, vítr jako zbraň neznámých nepřátel, hromada dětských kostřiček ve zdi, chichotající se chlupatina, putování způsobené neodolatelným puzením, byť na jeho konci člověk cítí šílenství a smrt, odpor vůči nebezpečně neznámým silám, s nimiž člověk nakonec nalezne společnou minulost či z nichž se ke svému zděšenému úžasu dokonce zrodil... Je to zvláštní směs všestranného vzdělání a uměleckých dojmů zpracovaných nenormálním mozkem. Nebudu se vracet pravidelně - ale jednou za čas určitě.
Celý soubor spisů HPL je skvost. chronologicky řazené povídky svědčí o tom, jak se jeden z mistrů tohoto žánru vyvíjí. Jeho celou tvorbu mám velice ráda. Dalším velkým plus je, že knihu doprovází ilustrace Františka Štorma.
Štítky knihy
tajemství mýtus Cthulhu hororové povídky fantaskní lovecraftovský horor Nová Anglie
Část díla
- Ďábelský kněz 1939
- Kniha 1938
- Přerušovaný šepot ve tmě (doslov) 2013
- Sny v čarodějnickém domě 1933
- Stín nad Innsmouthem 1936
Autorovy další knížky
| 2011 |  Volání Cthulhu 1 |
| 2010 |  Hrobka |
| 2014 | H. P. Lovecraft – Komplet Sebraných spisů |
| 2011 | Měsíční močál |
| 1990 | Volání Cthulhu |
Závěrečný svazek Lovecrafta obsahuje nejčtivější z jeho příběhů a také jeden z nejzajímavějších. Jak uvádí komentáře a vysvětlivky k "V horách šílenství", přistupoval Lovecraft k textu hodně vědecky, zároveň svůj svět mytologizoval i demytologizoval, což mu ještě přidává na uvěřitelnosti. Ono nahlédnutí do jeho mýtů ze všech stran bylo opravdu zajímavé a je možná i škoda, že byl autor nucen něco vyškrtnout. Je to jeden z příběhů, ke kterým se určitě budu vracet, protože je napsán neskutečně fascinujícím způsobem.