Hegemonův stín
Orson Scott Card
Stínová série série
< 2. díl >
V pokračování románu Enderův stín je po válce. Lidstvo zachránil Ender Wiggin se svým týmem nadaných dětí, válečníků. Nepřátelé byli vyhlazeni, Bitevní škola zrušena. Děti se vracejí domů, ke svým rodinám, rozptýleným po celé Zemi. Až na Endera… Jakmile nebezpečí pominulo, Země se opět stává bitevním polem. Děti z Bitevní školy jsou mnohem víc než jen hrdinové, jako potenciální zbraně se stávají významnými pro své země, které by je rády využily. Postupně, jeden po druhém, jsou však všichni bývalí členové Enderovy družiny uneseni. Zachrání se jen Fazolek, který hledá pomoc u Enderova bratra Petra. Petr Wiggin, Enderův starší bratr, stále z pozadí manipuluje pozemskou politikou. A s Fazolkovou pomocí možná dosáhne svého cíle – ovládnutí světa.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2019 , Triton , ArgoOriginální název:
Shadow of the Hegemon, 2001
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Válka s termiťany byla úspěšně vybojována a děti z Bitevní školy se vrátili na Zemi.
Na začátku knihy se dozvídáme jak se děti a zapojují se do běžného života. Fazolek u svojí nově objevené rodiny a Petra u své skutečné rodiny. Po letech odloučení ale zjišťuje není nic jako dřív. Téma je to zajímavé, určitě by mohlo být prozkoumáno více do hloubky, že by klidně vydalo na celou knihu. Je tedy škoda, že je mu věnována pouze malá část knihy a rychle se mění v souboj myslí (a zemí/armád) jedněch z nejchytřejších mozků na Zemi.
Fazolek se snaží zachránit život kamarádky a při tom se spojí síly s Enderovým bratrem. Při tom také můžeme sledovat Petrův nástup k moci a zvolení do úřadu Hegemona.
První kniha z Enderova univerza, kde jsme již kompletně bez Endera. Kniha je ale opět napsána velmi poutavě a postavy jsou napsané dostatečně zajímavě, takže myslím, že na kvalitě to nijak neubírá. A je super, že se dozvídáme, co se dělo na Zemi po tom, co ji Ender opustil.
Přestože bylo několik prvních kapitol knihy silných a ukazovaly, jak se děti vypořádávají s návratem na Zemi a běžnou socializací, další části se již začaly blížit klasickému a klišovitému young adult příběhu, kdy jeden mladý inteligentní hrdina musí zabránit mladému inteligentnímu padouchovi v ovládnutí světa. Kolem Fazolka se pak shromažďují další známé postavy z Enderovy ságy, ale prostě to už není ono. Přišlo mi to celé více psané pro mainstreamového čtenáře, kdy tomu chyběla jistá odvážnost originálu.
V novém díle se stínová série rozloučila s Enderovou linkou, a zatímco on míří ke hvězdám, Fazolek zůstává na Zemi v nově velmi nestabilní prostředí: vnější nepřítel je pryč a tak se lidstvo může vrátit k válkám mezi sebou.
Hodně mě to bavilo, kniha zaplňuje chybějící místa v příběhu, ukazuje, co se dělo s Enderovými unikátně vyškolenými spolužáky, i vývoj Enderova bratra Wiggina.
Tady už na pořadí čtení nesejde, po dvojici Enderova hra/Enderův stín se obě hlavní postavy vydávají po úplně jiných dráhách a jejich série se nijak neovlivňují.
Je neskutečné, jak Card odhadnul rozpínavost Ruska a geopolitické trendy 20 let před válkou na Ukrajině. Kniha mě nadchla podobně jako všechny doposud přečtené části Enderovy ságy.
Jako zábavné čtení na dovolenou mohu stále doporučit, pořád mě ta série baví, v tomto díle především všechny ty geo-politické hrátky. V dětství jsem podobně, jako se k tomu přiznává sám autor v doslovu, studoval atlas světa a v duchu plánoval různé dobyvačné a osvoboditelské války a koalice států.
Jen ty dětští hrdinové, i když postupně dospívají, mi přijdou čím dál méně věrohodní. Jsem zvědav na čtvrtý díl (v rámci chronologie série).
Román mě opět hodně bavil. Petrovi jsem ostatně tak trochu fandil už dřív, takže děj popsaný z jeho pohledu jsem si užil. Co mě ale nebavilo, byly různé politické scénáře o tom, co se stane / nestane, když Indie / Pákistán / Čína / Rusko atd. začnou / nezačnou válku... Jak už zmiňoval někdo níž, v těchto částech to ze sci-fi přecházelo spíš do politicko-válečného románu a tenhle žánr zrovna moc nemusím.
O něco slabší než Enderova hra, či Enderův stín, ale stále fenomenální série. Jestli mě nějaká knižní série v posledních letech oslovila a zamilovala jsem si ji, tak je to právě Ender a jeho svět. Skvělé postavy, chytré, čtivé, nezapomenutelné.
!!!Možné drobné SPOILERY!!!
Ve chvíli, kdy se ze sci-fi stalo pseudo politické drama o dobývání světa, to ztratilo úplně všechno, čím byla tato série zajímavá. Navíc to univerzum, ve kterém se kniha odehrává, je jedno klišé navršené přes druhé, doplněné pěkným kopcem hloupostí a nelogičností.
Jeden příklad za všechny - příběh se odehrává cca 300 let v budoucnu, lidstvo muselo technologicky neskutečně pokročit kupředu (už jen proto, že bylo schopné poslat flotilu x světelných let daleko) a přitom se válka vede stejnými prostředky jako v 80. letech 20. století. A všichni si mezi sebou posílají emaily.
Jedna hvězdička je maximum, do odpadu moc nechybělo, protože tohle je opravdu škvár. Myslím, že další dva kousky této série s radostí vynechám.
Není to až tak dobré čtení, jako Enderova hra, ale stejně si zaslouží 4 hvězdičky.
Příběh Enderova bratra Petra, který je na tom inteligenčně velmi podobně, ale navrch má v sobě touhu po moci - a tak již od dětského věku tahá za nitky, buduje světový názor pomocí článků pod pseudonymy a krůček za krůčkem tak postupuje ve svém plánu...
Opět poutavé a doporučeníhodné čtení :-)
Strhující. Více by ani nebylo nutno psát. Tenhle styl mi naprosto sedí a Card se aktuálně řadí mezi mé favority. Je to naprosto něco jiného než Enderova hra, ale tím autor dokazuje svou kvalitu. Politická a válečná témata jsou podána naprosto skvěle a hravě dokazují, že přechod z sci-fi pro fanouška není problém. Jediné, co knize vytknout je Achilles. Ano známe ho z minulosti a autor se ho snaží shazovat, ale prostě Achilles nemá uvěřitelné pozadí, aby byl tak nechutně úspěšný ve světě, kde je téměř každá známá postava geniální a lépe vycvičená a vzdělaná než on. Doporučuji všemi deseti a jsem si jistý, že se ke knize ještě vrátím.
Zatímco ostatní knihy Enderova univerza jsou jednoznačné sci-fi, tady sledujeme vcelku reálně vypadající popis politických a vojenských manévrů eskalujícího konfliktu v jižní Asii. Hlavní pojítko je zde samozřejmě to, že armády tohoto konfliktu jsou vedeny dětskými veterány Bitevní školy. Byť se mi kniha líbila, je zde zřejmé, že jde 'pouze' o takový předstupeň v líčení, jak se Enderův bratr stal Hegemonem.
Tato kniha se mi líbila více než první díl stínové série. Z Fazolka už tolik nečiší "já jsem to přece věděl hned..." tak jako v prvním díle.
Kniha bola vcelku dobrá, páčilo sa mi spracovanie Fazolkovho života, aj keď Achiles sa mi zdal dosť čitateľný. Samozrejme mi vadilo aj to čo v predchádzajúcom dieli a to bolo to, že každý bol strašne príšerne múdry a všetko vedel.
Knížka má úžasně propracovaný děj. Autor se v oblasti vůdcovství a historie vyzná, což přidává na věrohodnosti a čtenář se dozví i něco o Thajsku, Indii a obecně Jihovýchodní Asii.
Autorovy další knížky
1994 | Enderova hra |
2002 | Mluvčí za mrtvé |
2001 | Enderův stín |
2002 | Xenocida |
2010 | Ender ve vyhnanství |
70% - Svět Termiťanů je zničen, Ender a jeho sestra Valentina cestují k dalekým planetám a ostatní děti z Bitevní školy se vracejí ke svým rodinám. Mohla by to být idyla. Jenže není.
Nejen, že absolventi Bitevní školy, kteří se podíleli na vyhlazení mimozemské civilizace, už vnitřně dávno nejsou dětmi, i když tak vypadají. Ale zjevně se stali i žádaným zbožím. A tak se Fazolek u svých znovunalezených rodičů v Řecku moc neohřeje a už aby se dal na útěk, když se na scéně objeví jeho věčná Nemesis - chlapec Achilles, který mu nedává spát už od útlého dětství na ulicích Rotterdamu. A tentokrát si usmyslel, že bude vládnout světu. Neváhá k tomu zneužít Petru a některé další děti z Bitevní školy. Pak je možná načase zamyslet se, jestli by lepším vládcem světa nebyl Enderův bratr Petr Wiggin aka mocný influencer Locke.
Začátek se mi líbil moc - zejména to, jak Petra a Fazolek vnímali návrat k rodinám a jak se pokoušeli začlenit do života normálních dětí. Přišlo mi to psychologicky moc dobře podané. Ovšem pak do toho autor začal míchat geopolitickou situaci, Rusko, Čínu, Indii, Thajsko, a i když (jak bylo patrné i z jeho doslovu) má o historii těchto zemí hodně načteno a jeho postřehy jsou trefné (ruská touha po expanzi versus americké tendence přestat řešit globální věci a jet si jen na svém písečku), mně ta schopnost pár geniálních dětí předvídat a ovládat světové dění prostě nějak neseděla. Ono to mohlo fungovat na kosmické základně, když se mladí hrdinové strategicky rozhodovali o svém dalším kroku proti jiným dětem, které byly zvyklé uvažovat víceméně stejným způsobem (a především logicky). Ale pokoušet se manipulovat reálnými politiky a vojáky z různých koutů světa a předpokládat, že odhadnu každý jejich další krok? Nemyslím, že takhle politika funguje, protože ty motivace nejsou nutně jen logické a v daném případě nejvýhodnější.
A především jsem měla pocit, že čtu v podstatě soudobou literaturu. Jak jsme se dostali z kosmu na Zemi a začaly se řešit pozemské tahanice, nějak to úplně ztratilo jakoukoli sci-fi atmosféru.