Stíny Citadely

25.12.2022

Za mě lepší, než druhý díl, ale prvnímu se to nevyrovná. Četlo se to dobře a svižně. I Sterakovo pokroku v psaní jsem si všiml. Ale abych to tady zase nepřechválil, cítil jsem z toho nějakou cizotu, než u těch dvou předchodích dílů. A zápleta taky lehce prokouknutelná.

24.12.2022

Třetí pokračování série Arila mě nebralo stejně jako dvojka. Nesedí mi, jakým to je napsáno stylem. Připomíná mi knihy, které si autoři vydávají sami crowdfundingem proto, že by jim je žádný nakladatel nechtěl vydat. Zde má autor výhodu svého širokého publika a tak i zřejmě zajištěný prodej. Nejvíce mě ale vadila ta neustálá moudra rozesetá po celé knize a vysvětlování, kdo co proč udělal. Proto nechápu ta nadšená pětihvězdičková hodnocení, zřejmě už nejsem adekvátní cílovka.

23.12.2022

Na Citadelu padly stíny a blíží se konec Aldolonu, který nemůžou zastavit ani samotní bohové.

Arila: Stíny Citadely mě uchopila a nepustila až do samotného konce. Než však začnu mluvit o knize jako takové, musím opět složit poklonu autorovu posunu ve psaní, u kterého jde s každou další knihou vidět stále větší a větší pokrok.

Jeden z největších plusů knihy je velmi poutavý příběh, který se čte opravdu skvěle a odsýpá bleskovým tempem. A tady přichází za mě největší mínus - příběh odsýpá AŽ MOC rychle. Místy jsem měl pocit, že bych se rád zastavil a s některými postavami se seznámil blíž. Občas jsem chtěl jen posedět s Arilou, Hararim či dalšími postavami, abych se o těch nových dozvěděl více, nebo abych naopak nahlédl do mysli postavám už známým. Kvůli nedostatku podobných scén na mě postavy v knize místy působily skoro až "ploše", a to včetně těch, které už znám. Pokud by kniha měla o řekněme 20 stránek více a těchto 20 stránek by se soustředilo na osobní příběhy postav, na jejich charaktery, motivaci či backstory, byl bych v sedmém nebi.

Na zážitku mi i mírně ubíraly momenty, kdy se vyskytl nějaký problém, který bylo potřeba překonat, a v zápětí se zrodilo řešení, které až na pár drobností fungovalo. Přestože to samy postavy několikrát řekly, já jsem jako čtenář nikdy neměl pocit "nacházíme se v zoufalé situaci a hledáme zoufalé řešení, které nejspíš nebude fungovat". I v tomto ohledu bych se přiklonil k pár stránkám navíc, které by mi více přiblížily zoufalost celé situace, abych potom se zadrženým dechem čekal na to, jestli ten absurdní plán nakonec vyjde. Přestože se tedy kniha bezesporu četla skvěle, napětí jsem během čtení moc necítil.

Co je na druhou stranu potřeba opět vyzdvihnout jsou "moudra" rozesetá do celé knihy. Ať už je to koncept, kolem kterého se celá kniha točí, nebo jen větička tady či tam, třetí Arila nabízí spoustu momentů k pozastavení se a popřemýšlení nad slovy postav.

I přes všechny výtky, které jsem zde zmínil, jsem ale zvědavý, jakým směrem se příběh Aldolonu vyvine, protože je to rozhodně příběh, který stojí za to následovat až do samotného konce.

Po pár měsících od prvních dvou knih jsem se začetla do dílu třetího. Autor nezklamal a stále si drží to, co již měl v prvních dvou knihách. Řekla bych, že svůj styl psaní zdokonaluje. Je schopen vás vtáhnout do děje, nejen popisem scenérie a okolí, ale i vykreslením postav a toho jak se cítí.
Za mě jsou všechny tři knihy moc povedené a jsou čtivé. Přečetla jsem ji jedním dechem a velmi se těším na pokračování.

dávám 5/5 hvězdiček

06.12.2022

Jestliže vás nadchnul již 1. díl, který beru sice jako autorovu prvotinu, ale skvěle napsanou prvotinu, následně 2. díl, kde bylo velmi krásně vidět jak se autorovo vyprávění posunulo mílovými kroky kupředu, tak tento rozdíl byl, tedy alespoň u mě, byl ve 3. díle ještě větší. Zaujalo mě jak ladně autor dokáže pracovat s popisem nejen scenérií, samotné architektury, postav, ale zejména jejich vlastních pocitů, vztahů a vnitřních bojích, které neustále musejí svádět. A i přes komplikovanost postav jsem stále schopný se v ději skvěle orientovat. Ikdyž mi ve srovnání s 2. dílem děj zprvu přišel pozvolnější, má zvědavost byla neustále nenásilně popoháněná dál až samotný příběh vyvršil v grandiózní finále a já vlastně ani netuším, jak jsem skoro jedním dechem zhltl celý příběh. Arila si zaslouženě našla své místo v mém srdci a už teď se nemůžu dočkat jejího dalšího pokračování.

02.12.2022

(SPOILER) Pocity: Proč to uteklo tak rychle?! Já chci vííííc!

Primárně bych chtěla napsat, že už u dvojky bylo znát, jak se autor zlepšil, ale u trojky to vnímám ještě tisícinásobně více. Všechny emoce jsem sdílela s postavami a měla pocit, že všechny popisované prostory byly okolo mě, cítila jsem hrozné horko jednoho světa, ochlazení po příchodu na druhý nebo i velikost citadely - až jsem u některých úvah postav chtěla říct - „Děláte si srandu?! Až nahoru přece nechcete jít po svých!“ :D Děj je opět napěchovaný tak, že vás nepustí, abyste odešli od knihy na moc dlouho a když si myslíte, že je v příběhu něco definitivní, objeví se něco nového a nečekaného, co by vás rozhodně nenapadlo. A i když u toho vždycky z nějakého důvodu bulim a Stéru bych za to rozcupovala, budiž mu odpuštěno, protože já asi okoušu půlku knihovny, jak moc se těším na další díl.. Arila se mi prostě usadila v srdci. :) A tak nějak mě popošoupla alespoň k pokusu postavit se svému největšímu strachu čelem. Za to děkuji.