Stíny minulosti
Brandon Sanderson
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/417239/bmid_stiny-minulosti-a60-417239.jpg
4
200
200
Když rodinné povinnosti přiměly Waxiliána Ladriana k tomu, aby opustil divoké Buriny a ve své rodné metropoli se chopil rodinného majetku a postavil se do čela domu Ladrianů, netušil, že se mu všechno, co se v Burinách naučil, bude stejně jako tam hodit i uprostřed velkoměsta. Elendel zažívá obrovský technický pokrok, ale současně s ním se potýká se společenskou krizí. Demokracie zápasí s korupcí a stále významnější společenskou silou se stává náboženství, jehož sekty soupeří o věřící. Wax se svým excentrickým kolegou Waynem, který je stejně jako on twinborn s allomantickými i feruchemickými schopnostmi, a s mladou policistkou Marasi postupně přicházejí na stopu spiknutí, které přesahuje rámec běžného zločinu a stává se hrozbou pro samotnou existenci civilizace.... celý text
Detektivky, krimi Romány Fantasy
Vydáno:
2017
,
Talpress
Originální název:
Shadows of Self, 2015
více info...
Přidat komentář
Sanderson je jednoducho pán spisovateľ fantasy, vytvára skvelé postavy, originálne príbehy a stále dokáže prekvapiť. V tejto časti sa objavili aj postavy z prvej trilógie a bolo to super. Za mňa výborné pokračovanie a ide sa ďalej. AJ
Zatímco první díl jsem zhltla za týden, do druhého se ne a ne začíst. Nakonec jsem ho dokonce na delší čas odložila, protože mě kniha začala nudit. Sanderson umí skvělý zvraty a přitom umí psát i s humorem, který dodává vážnýmu fantasy netradiční lehkost. Tady mi ale přišlo, že je humor trochu nucený a Wayne se svými hláškami mě moc nebavil (ale možná mi to jen nesedlo do aktuální nálady, nevím) a chvíli jsem si říkala, že i ty zvraty tu jsou takové prvoplánové... jakože jen na efekt a za každou cenu (to jsem ale v závěru vzala zpátky!).
Knihy od Sandersona jsou typické tím, že se pořádně rozjedou až v druhé polovině, tady jsem nějak neměla tu trpělivost si na to počkat - ale nakonec to tradičně stálo za to!
Za mě slabší než předchozí díl, ale závěr byl parádní. Chudák Wax ale... Brandon umí být na své postavy zatraceně krutej. :(
PS: Mi to teď zní, že jsem v hodnocení až moc přísná. Ale člověk už prostě od BS čeká jen to nejlepší.
(SPOILER)
Tady jsem měl trošku problémy a místy se trošku nudil. Tento díl je víceméně prvním dílem trilogie (jak je řečení v předloze po napsání první třetiny knihy si Sanderson uvědomil, že z toho udělá trilogii), ale všechny postavy a jejich schopnosti jsou známé z Poselství práva. Taktéž Sanderson měl s tímhle dílem problémy a napsal Pouta dědictví před dokončením tohoto dílu :)
Nicméně jsem rád, že se objevili Kandry, Sezed (je to takový hezký závan z éry 1) :) A konec byl velice překvapivý.
Opět jsem se ráda vrátila k Mistbornům a měla jsem radost, že v tomto díle jsou zpět kandry :-)
První polovina mi sice přišla trošku pomalejší, ale druhá to dohnala za obě :-)
Wax a Wayne mě baví už od prvního dílu, Marasi je skvěle doplňuje :-), občas perlí i Steris, když se tam občas mihne :-)
Překvapilo mě jak to bylo s Lessie...
Těším se na závěrečný díl :-)
U předchozího dílu jsem napsal, že ho lze číst bez znalosti první trilogie, ale tady už to neplatí. Spíš naopak. Je dobré znát děj předchozích knih, orientovat se v mytologii, postavách a vědět co jsou kandry a jak fungují.
Bez těchto znalostí to asi bude působit divně. A přitom to má Sanderson tak dobře promyšlené. Tady už nepřináší tolik nových nápadů a stejně jako druhý díl předchozí trilogie je i tohle poněkud slabší.
Ty druhé díly mu nějak nejdou. Holt 50 stran navíc a už je to znát. Hlavně prostředek se začne mírně táhnout. Jenže ke konci to Sanderson výrazně zlepší a co mě fakt dostalo, tak závěr. Podle mě je to skvělé.
Děj přímo navazuje a zároveň to má vlastní příběh. Opět se pátrá po nebezpečném zločinci. Už to není tak akční nebo napínavé, protože i zde se objevuje politika a řeší se sociální problematika nové říše.
U prvního dílu jsem to nechtěl psát. Podobá se to Divokému západu, ale atmosféra je prostě jiná. Sanderson i tak dokáže být svůj. To je asi jeho největší literární výkon, že prostředí westernu to připomíná jen vzdáleně.
I tady je na konci krátké pojednání o účincích kovů a třech metalických uměních allomancii, feruchemii a hemalurgii. Díky pomalejšímu ději bych hodnotil hůř, ale to zakončení úplně zvrátilo dojem z knihy. Doporučuji! 90% 4,5*
O chlup lepší než předchozí díl a hlavně vtipnější.. možná tomu pomohly staré známé kandry.. ocenila bych více věcí z minulosti nebo aspoň náznak, jak se vše vyvíjelo, než to dospělo do současného světa Mistbornu
Už toho chlapa někdo zastavte a korunujte ho novodobým králem fantasy, protože tohle jinak není možný!
Čekal jsem dlouhé čekání, stejně jako po našlápnutem 1 díle Mistborna přišel druhý a pro mě osobně poněkud zbytečný díl. Tady se naštěstí historie neopakuje a tak je 5 díl zase skvěle napsaný. Líbí se mi i nižší počet stránek. Dokonce i lehké zakomponovani předchozí ságy zde vůbec nevyrušuje, ale otevírá další možnosti. Jsem nadšen
Může obsahovat spoilery:
Poprvé musím díl ze série Mistborn ohodnotit hůře než čtyřmi hvězdami. Což mě vzhledem k tomu, že s nástupem kander se mi hned příběh líbil o mnoho více, je trochu škoda.
Nevím, zda to je tím, že v poměrně krátké době čtu již pátý díl, ale ze začátku jsem měla problém se začíst a kniha mě nevtáhla do děje tak jako tomu bylo u předchozích dílů.
Mé srdce ale zaplesalo, když se na scéně objevil TenSoon, má oblíbená postava z předchozích dílů. Tak nějak jsem si totiž myslela, že kandry jsou již nenávratně zničeny - nebo tedy jejich podstatná část včetně postav, které jsme znali. Autor ale opět překvapil a tentokrát to bylo velmi pozitivní překvapení. MeLaan, která mi byla rovněž sympatická již dříve, ale neměla tolik prostoru se projevit, se v tomto příběhu stala příjemným zpestřením.
Brzy se vrhnu na další díl, abych zjistila, jak to vlastně celé dopadne. Zatím ale musím říct, že první dva díly s Waxem a Waynem jsou o něco slabší než ty s Vin a Elendem. I tak se ale těším, jaké další překvapení nám Sanderson zase přichystal :)
Jeden z mála důkazů, že fantasy může existovat i bez natvrdlé zaláskované puberťačky v hlavní roli, hordy draků, elfů a podobných profláklých potvor.
Exotický tón cizího světa s odlišnými pravidly a zákonitostmi už pochopitelně zmizel a byl nahrazen trochu slabším prostředím velkoměsta dvacátých let. Máme tu ujatou paničku, která se mění s okolnostmi, začínající feministku, pouličního burana a týpka, který je doslova nad věcí.
Doufala jsem v zapojení toho bezokého zmetka, kterého jsem sice nikdy neměla ráda, ale trocha nostalgie neuškodí. Měla jsem smůlu. Tak alespoň, že se využití našly kandry, obzvlášť moji oblíbenci.
Co se finále s Mrchou týče, je to celkem přesný důvod toho, proč nejsem věřící.
Už u první série jsem začala mít podezření, že to překladatel trochu fláká, kvůli občasným podivným formulacím. Tady už to bylo evidentní. Nevím, čí je to chyba, ale ty nespisovnosti by chtělo trochu omezit. U Wayna jsou nespisovné výrazy samozřejmostí, u Waxe se to vzhledem k rokům v Burinách dá čekat, u Marasi to taky ještě jde, ale Steris tak vypadá dost divně. Je fajn, že se začala chovat víc jako člověk, ale co je moc, to je moc.
„Poselství práva“ bylo fajn oddechovkou, ve které jsme se seznámili s novými hrdiny a modernějším prostředím. „Stíny minulosti“ plynule navazují dalším příběhem, nic však nevysvětlují, předpokládají znalost světa, historie, postav i fungování schopností. Tentokrát kdosi (nebo cosi?) usiluje o život vrchních představitelů města a rozvrat Elendelu, proto Wax Ladrian musí odložit přípravy na svatbu a zahryznout se do případu – hezky tvrdě po svém, jak oficiální zástupci práva nemohou. Nechybí Wayne v roli komického pomocníka, strážník Marasi s její snahou začlenit se do policejního sboru a připojí se několik (staro)nových zajímavých charakterů.
Sanderson doladil psychologii postav, každá z dějových linií má trochu jiný tón: s Waynem je větší sranda, Marasi drnká na strunu emancipace, Wax je zkrátka odhodlaný buldozer – bylo tomu tak už v předchozím díle, ale teď je na vše kladen větší důraz.
Akčně detektivní zápletka má své slabší i silnější momenty, některými zvraty autor nepřekvapil - a učinil hrdiny poněkud natvrdlými. Nicméně závěrečný tragický obrat mi docela zaimponoval a mohl by přinést energii do pokračování.
Dostatek zábavy i námětů k přemýšlení, pořád mi z této rovnice vychází pěkných +/-75% za nadprůměrnou krmnou fantasy se steampunkovým nádechem.
P.S.: Mám drobnou výhradu k překladu. Od upjaté dámy z vyšší společnosti bych čekala spisovnou mluvu, nikoliv pražskej žargon buranů z ulice.
Pro mě zatím nejslabší kniha, kterou jsem od Brandona četla. Chvílemi mi přišlo, že kniha vůbec nenavazuje na předchozí díl...co se stalo s unesenými dívkami? No, treba se to dozvím v posledním díle. Co mě ale bavilo byl starý dobrý TenSoon a celkove rozuzlení s Mrchou! To byla pecka :-)
Naproti Trudošovi mě návrat ke starému uchvátil. Slyšet stará známá jména jako TenSoon, mě naplnilo podivnou nostalgií a přestože jsem si myslela, že mě Mistborn lehce opustil, má láska k němu trvá. Opravdu tahle čarodějná věda je ohromující. Velkým nedostatkem je u mě dlouhá pauza mezi trilogií, prvním dílem nové série a pak další dvojicí. Druhým nedostatkem, že série údajně není ani v polovině!!!omfg. kde na to bere mysl, ještě dodělat Jordana a psát si Archiv? Ten člověk je ultimátní génius.
Pořád je to dobré, ale zároveň se z toho vytrácí to nejlepší. Pravdou je, že kdyby se autor zaměřil spíš na novou zápletku, místo pokusů napojit se na původní trilogii, byl bych daleko spokojenější. Jako by šlo jen o to využít stará témata a už jednou vytvořené figury, a tím vším čtenáři pořádně pomotat hlavu co se stran motivací týče.
Co ovšem funguje naprosto precizně, je sestava ústředních hrdinů. Ať už jde o lorda Waxiliána, jeho parťáka Wayna či policistku Marasi, každý z nich je natolik svébytný, že bych si klidně užil román jen s nimi samotnými. Obzvláště Wayne je řízek par excellence a pokaždé, když jsem se při čtení začal nudit, on byl zárukou toho, že mě to rychle přešlo. V tomhle ohledu odvádí Brandon Sanderson skvělou práci, kdy kombinuje situační humor se zápletkou epických rozměrů. A přestože se člověk občas ztrácí v souvislostech a zpětně se zdají být některé plány až příliš překombinované, pořád si užívá čtení hlavně kvůli sympatickým postavám a bezkonkurenční imaginaci.
Stíny minulosti pokračují stejným tempem jako díl předešlý, a to je jen a jen dobře. Zápletku, jak už tomu je zvykem, vyzdvihují opět skvělé a velice uvěřitelné postavy. Všemu pak nasazuje korunu závěr knihy, po kterém jsem velice zvědavý, jaký je Souladův záměr s Waxem, a jak tyto události ovlivní nejen Waxe samotného, ale i všechno ostatní.
Stíny minulosti ponúkajú rozličnú atmosféru od Poselství práva, ktoré malo pomerne priamočiary dej, s nádychom westernu zmiešaného so sci-fi. Feeling tejto knihy je viacej mistbornovsky tradičnejší, približujúc sa tak pôvodnej trilógii, pretože dej je komplexnejší, postavy sú viac rozpracované a zvraty sú na dennom poriadku. Stále sú však knihy tejto novej trilógie rozdielnejšie, prikláňajúc sa ku krimi thrillerom, a dej je menej megalomanský a osudový - čo však nie je výtka, príbehov o záchrane sveta je až-až, preto záverečné zúčtovanie Waxa s kandrou pôsobí intímnejšie. Osobne sa neviem dočkať, akým smerom sa vydá vzťah medzi Waxom a Harmóniou, veci totiž vyzerajú naozaj zaujímavo.
Oproti prvnímu dílu, který byl dost seznamovací, se zde čtenářovi otevírá hlavní zápletka této série. Hlavní postavy poznáme více do hloubky a musím říct, že to je velké plus. Je tam několik vážně skvělých, vtipných, napínavých i dojemných momentů. Jediné, s čím jsem měla problém, je množství informací, které je na čtenáře v jednu chvíli nahrnuto a i když celou sérii mistborna znám celkem dobře, tak jsem měla problém všechno zpracovat a něco mi trvalo až do přečtení třetího dílu, Navíc tu Sanderson dost mlží a zatajuje a čtenář celou dobu moc neví, na čem je. Což neříkám, že je špatně, mě přišlo zajímavé vidět zápletku očima hlavních hrdinů, kteří jsou chvílema dost v koncích. Ale chápu, že někdo to nevstřebá tak snadno, když celou knihu tápe a nakonec se zas tolik nedozví a většina věcí je vyřešena až v dalším díle. Ale stojí za přečtení, už kvůli tomu, že celá série je parádní dobrodružství ;)
Autorovy další knížky
| 2012 |  Cesta králů |
| 2008 | Finální říše |
| 2019 | Meč Přísahy |
| 2006 | Elantris |
| 2010 | Vyjednavač |
Stíny minulosti jsou pokračováním, nebo spíše novým příběhem Waxe, Wayna a Marasi (proč se na ni tak často zapomíná?).
Stejně jako v předchozím se mi líbil mírně steampunkový svět, který není statický a přechází z páry pomalu do období dieselu. Líbí se mi stále skvělé a nepřeberné možnosti allomancie, feruchemie a jejich kombinací. Velmi osvěžujícím prvkem oproti předchozí knize byly Kandry. A celkově mi zápletka sedla o něco víc. Oceňuji i úbytek akčních scén ve prospěch dialogů, myslím, že tady byl ten správný balanc.
Co mi naopak moc nesedí je "humorná" stránka. Jsem prostě suchar a tohle nedovedu náležitě ocenit. Wayne je často až stupidní a oplzlý. Prakticky v téhle knize neexistuje postava, která by si dokázala stoprocentně získat moje sympatie.
Dávám tentokrát 4* a jsem zvědavý, jestli další díl udrží pozitivní trend. Tenhle svět má určitě mnoho, co může nabídnout. Hlavně doufám, že se povede trochu okysličit hlavní trojlístek postav. Co třeba více Ranette ? No, nechám se překvapit.