Sto rokov samoty
Gabriel García Márquez
Magický príbeh o zrode, rozkvete a zániku mestečka, o živote, káskach a túžbach jej obyvateľov. Popri všedných udalostiach tu ožívajú fantastické príbehy, dávne mýty a legendy.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , Ikar (SK)Originální název:
Cien años de soledad, 1967
více info...
Přidat komentář
Skvělá kniha, která je tak trochu i kronikou lidstva. Na pozadí malých dějin, tj. dějin jednoho města v Jižní Americe, se dějí velké dějiny... Pro nás středoevropany je těžké vstřebat tak vzdálené historické události, ale když si nastudujete alespoň letmo dějiny Kolumbie, bude mít pro vás kniha větší vypovídající hodnotu. Nemluvě o dokonale vykreslených charakterech, ať už ženských, nebo mužských. Cykličnost, aluze k bibli atd. Za mě dokonalá kniha, ke které se budu vracet, protože jen jedno téma by se dalo zpracovat na několik přednášek. Jedním komentářem se rozhodně nedá vystihnout genialita tohoto románu.
Povstalo TO (dosaďte si co potřebujete; město, rod, život, příběh, …) z ničeho, ale díky píli, vášni, umíněnosti (a mnoho dalšího), TO začalo růst, mohutnět, větvit, množit a vzkvétat, dělat taky různé velotoče a samozřejmě při tom všem i často krvácet, až TO vykrvácelo…
Autor mistrně proplétá až prostou (uvěřitelnou) realitu s nadreálními obrazy a oba protipóly jsou v sympatické symbióze. V knize je zachycen i otisk neradostné minulosti (ale bohužel stále i současnosti) tohoto kusu krásné země.
Ještě si dovolím kratičký, ale mnohé sdělující úsek ze závěru díla:
Farář si ho změřil soucitným pohledem.
„Synu, synu,“ vzdychl. „Mně by úplně stačilo mít jistotu, že ty a já teď opravdu existujeme.“
Magický realismus na jihoamerický způsob. Osudy rodiny Buendíů byly vskutku turbulentní, místy hodně absurdní, protkané přesahem o pomíjivosti a smyslu života. Pro mě to byl také nečekaný vhled do života na opačné straně zeměkoule, kde život běží poněkud temperamentnějšími cestami. Jen jsem se občas ztrácel v postavách, které se stále odkudsi vynořovaly. A nechápu, proč by různé osoby nemohly mít odlišná jména. Bylo to matoucí a přišlo mi také, že kniha je mnohem delší, než ve skutečnosti byla. Trpělivě přečteno v rámci čtenářské výzvy. Nezvyklý zážitek.
Tolik podob samoty, tolik melancholie, tolik magie, tolik potutelných vtípků...a tak málo stránek. Ach jo.
Jasně, šarády s Aureliany a Arcadii Buendiovými jsou trochu na hlavu, obzvlášť když v té rodině kámen š... cihlu a chronologie rodu tak dostává zabrat, ale asi by stačilo kreslit si rodokmen. Jinak mě ale nic nerušilo, je to zaslouženě vyzdvihované dílo a úplně mě pohltilo. Moc mi to sedlo.
A taky jsem díky tomu konečně pochopila text jedné z písní Vypsané fixy: "Kdyby bylo nebe blízko, kdyby bylo nebe o trochu níž, tak bych si sáhnul na Remedios, to si piš! A dole bloudila Ursula Buendía sem a tam..."
Edit: teď koukám, že jsem knihu dočetla v den výročí autorova narození. Krásně symbolické!
Naprosto úžsáné komplexní literální dílo! Magický realismus mne velmi oslovil (možná i v tom vnímat svět jako magické místo) a kniha v čtenáři rezonuje ještě dlouho po jejím přečtení.
Když mi říkala dcera: "To si musíš přečíst, to je úžasná kniha.." a já na to: "A a o čem to je?" A ona: "No to se vůbec nedá vyprávět.." A já: "Prosím tě, každá kniha se dá vyprávět.." No a Sto roků samoty se asi vyprávět fakt nedá... Jednoduše shrnuto, je to magické vyprávění o několika generacích jedné rodiny, ve které se Vám neustále pletou podobná jména, ale kvůli tomu, aby člověk pochopil, že život je vlastně neustálý koloběh.. Nebo tak nějak, prostě si to přečtěte... :)
Vynikajúca kniha. Už dávno som nečítala nič tak dobrého . Ťažké ale úžasné. Magický svet, magickej literatúry.
Tohle byl dost zvláštní zážitek. Ještě nikdy jsem se nesetkala s magickým realismem (pokud nepočítáme Spalovače mrtvol, který se asi nedá stoprocentně počítat). Ještě nikdy jsem nečetla jihoamerického autora. Bylo to silné, to jo, ale nedokázala jsem se s ničím z toho úplně ztotožnit. Těžko se to popisuje. Rozhodně kniha nadhazuje spoustu myšlenek, nad nimiž stojí zato se pozastavit. O životě, o smrti, o tom, co děláme a kam naše činy vedou...
Sto let Maconda a historie rodu Buendíů, s nímž jakoby osud města stojí a padá.
Už chápu, proč je tato kniha považována za stěžejní Marquézovo dílo ... živočišné, plnokrevné, silné a nezdolné postavy (mužské i ženské), z nichž i přes určité podobnosti každá má svůj zvláštní zapamatovatelný osud, nedostižný vypravěčský talent vykrystalizovaný do vrcholné formy, obohacený o poetické, snové prvky magického realismu (které mi u Marquéze občas připadají nejen jako metafora, ale i jako určitý způsob humorné, absurdní nadsázky) ... Koncentrované, kompaktní dílo, které pocitově vydá za několikanásobný počet stran. Naštěstí jsem byla na něj tak vyladěná, že se mi v postavách orientovalo naprosto snadno a vyprávění mne nejen bavilo od první po poslední stranu, ale její čtení na mne (i přes melancholické poslední strany) jako bonus ještě působilo svou vitální atmosférou jako značná energetická vzpruha:)
Hodně náročná četba, ale krásná. Je to protipól tzv. jednoduchých románů na oddechnutí od všedních starostí.
(SPOILER) Šest generací jedné osamělé rodiny, kde je každý jinak ujetý a prožívá svou duševní samotu z jiného důvodu. Potud je mi téma knihy blízké. Nejvíc mě zasáhla Fernanda se svou povýšenou osamělostí, nepřizpůsobivostí a tíhnutím k rodnému domu, kde v ní vypěstovali pocit, že je něco víc než ostatní, a tak si jí v jejím novém domově přestali všímat, až na ni zapomněli, zatímco ona nikdy ze své důležité pozice v duchu neustoupila. Slušný zrcadlo mých mladších let, než jsem se pustila do světa, kterej mi neustále otevírá oči. Co se týče prolínání nadpřirozena s realitou, mně to moc nesedlo. Možná hraje roli celkově exotický prostředí, realita Kolumbie před asi 150 lety, která je mi vzdálená sama o sobě, a k tomu se tam někdo občas scvrkne do velikosti krabičky, dožije 145 let nebo narodí s prasečím ocasem. Obávám se, že ke mně spousta narážek nedolehla, ale přesto jsem si v příbězích všech těch José Arcadiů a Aurelianů našla to svoje. Obdiv k celoživotnímu usilování Úrsuly, lehkou závist, když jsem sledovala bezuzdné třeštění její jmenovkyně Amaranty Úrsuly, porozumění Rebečiným snahám o spořádanost, které v emočním vypětí přehlušil výbuch chování přirozeného jejímu původu...
Věnoval jsem té knize asi dva měsíce života, chtěl jsem ji dočíst za každou cenu. Šílený proud mini příběhů nových a nových postav, všech se jménem Aureliano či Arcadio. Po čase se začnete ztrácet, v půlce přestanete řešit kdo je kdo a prostě domýšlíte o kom by se tak mohlo mluvit. Zvláštní knížka, v mých 22 mi zas tak geniální nepřijde. Ale kdo ví, čas vše mění.
Absolútne úžasná kniha! Ten štýl rozprávania, tá lexika... Rozsiahly dej s kvantom postáv, nadprirodzeno, ktoré každému príde ako súčasť života.
Originální, fascinující a nezapomenutelné vyprávění o šesti generacích rodu Buendíů žijících ve fiktivním jihoamerickém městečku Macondo. V tomto románu je snad všechno: historie i mýtus, reálno i nadpřirozeno, komično a tragično, rození i umírání, válka a mír, vášeň i lhostejnost, vzestup a pád, chudoba i bohatství, banalita i exotika, čistota i mravní zkaženost, humor i melancholie. K tomu porce ironie, nadsázky a řada symbolů. A hlavně všudypřítomná samota, která je rodovým prokletím. Samota uprostřed velké rodiny, samota uprostřed davu, samota dobrovolná i vnucená. Život se točí v kruhu, osud je neúprosný, jména postav i jejich příběhy se opakují a vše - vlivem vnějších okolností (banánová společnost, přírodní katastrofy) i z vnitřních příčin (úpadek mravů) - spěje k postupnému rozkladu a nevyhnutelnému zániku.
Ano, i já jsem brzy začala mít zmatky ve jménech postav (Arcadio, Aureliano, Amaranta), příbuzenských vztazích a časové linii, ale postupem času jsem přicházela na to, že to vlastně nevadí, protože v Macondu platí trochu jiná pravidla, než na která jsme zvyklí, a jen jsem se nechávala unášet nepřetržitým proudem vyprávění.
V osudech rodu Buendíů se podle mého názoru odráží historie Kolumbie i celé Latinské Ameriky 19. a 20. st. a v obecnější rovině též osud celého lidstva (nechybějí paralely k biblickým příběhům – prvotní hřích, potopa, apokalypsa). Také lidé obecně se nedokáží poučit ze svých chyb (a z chyb svých předků) a stále je opakují, vzestup střídá pád… Autor ukazuje, kam to všechno pomalu a neúprosně spěje… Drsné!
Zkrátka kniha, kterou by žádný knihomol neměl minout.
Člověk musí trochu otevřít svou mysl, aby nechal fantazii prostor, protože toto dílo vás vezme do jiného světa. Jen doporučuji přečíst najednou, abyste se vyznali v postavách. Skoro všichni se jmenují Aureliano Buendía.
Proud nespoutané fantazie Garcia Márqueze mě strhl téměř okamžitě, co jsem se do jeho vod s bázní ponořil, a vydání hýřící přechodníky z pera Vladimíra Medka s barvitě kouzelnými ilustracemi Borise Jirků jakoby pádivou řeku jihoamerického literárního génia ještě trochu uspíšilo. S nadšeným zaujetím jsem pročítal dění v Macondu u rodiny Buendíů, stejně jako poslední Aureliano luštil sanskrt - věk Úrsuly či Pilar Ternerové mi proto přišly nesmyslné - vše jakoby se dělo v jediném okamžiku. Řeka Sto roků samoty se ale nespokojí pouze s magickými vzestupy a (vodo)pády rodu a města, opakované osudy mají podobnou strukturu jako každoroční rituály primitivních kmenů. Nejen proto je ale kniha veskrze jihoamerická - občanská válka, tři tisíce mrtvých naložených ve dvou stech vagonech, vládní pozměnění historie (bylo pro mě příjemným překvapením s jakou bravurou dokázal autor působit ve svém magickém světě orwellovsky bezútěšně) - to vše ukazuje, jakými neblahými osudy musela téměř celá Latinská Amerika v dějinách projít.
Přes to všechno i přes mocný pokus podat jedinečnost ale zároveň univerzalitu osudu rodu Buendíů v rámci lidského rodu ("Toho prvního přivázali ke stromu a posledního žerou mravenci.") si na Sto rocích samoty nejvíce cením stylu psaní - schopnosti podat všednost nadpřirozeně a nadpřirozeno všedně, schopnosti psát tak nádherně, až nevíme, co je pravda a co lež, protože je to stejně jedno.
Štítky knihy
rodinné vztahy Jižní Amerika magický realismus rozhlasové zpracování ságy Kolumbie kolumbijská literatura hispanoamerická literatura Macondo zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
2006 | Sto roků samoty |
2008 | Láska za časů cholery |
2005 | Kronika ohlášené smrti |
1997 | O lásce a jiných běsech |
2005 | Na paměť mým smutným courám |
Hezká kniha, vášnivá, děj se na vás valí jako divoká, živelná řeka. Barvitý román odehrávající se v imaginárním světě kdesi v Latinské Americe, geneze a zánik jednoho rodu. Četla se mi velice dobře (i když jsem si občas pletl hlavní protagonisty). Výborné, fantaskní ilustrace B. Jirků skvěle doplňují knihu. Čili: nebe je plné hvězd...