Sto roků samoty

Sto roků samoty
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296160/mid_sto-roku-samoty-yWe-296160.jpg 4 2184 2184

Sto roků samoty popisuje historii šesti generací rodu Buendíů z fiktivního města Macondo, jehož předlohou se stalo spisovatelovo rodné kolumbijské město Aracataca. Celý příběh je plný autobiografických prvků, mísí se v něm řada historických událostí s autorovou fantazií a celek pak působí tak kompaktně, že je často problém je od sebe odlišit, také důležité postavy mají své předobrazy ve spisovatelově rodině.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , Odeon
Originální název:

Cien años de soledad, 1967


více info...

Přidat komentář

Khamul1
22.07.2020 5 z 5

Geniální dílo.

kazetko
20.07.2020 3 z 5

Nějak jsem se s knihou minula. Vlastně ani nevím, co k tomu víc dodat. První půlku knihy mi přišlo, že se pořád objevovaly nové a nové postavy. Autor vypraví k postavám minipříběhy, kde jen těžko hledám souvislosti, nebo nějaký "hlubší smysl"... A tak to je vlastně až do konce knihy, akorát pak už nepřibývá tolik nových postav.
Ale po dočtení jsem na knihu vzpomínala. Rozhodně nelituju, že jsem ji četla. Jen nějak nechápu, že je tak ceněná.


meluzena
03.07.2020 5 z 5

Výborně napsaný román našlapaný člověčinou a decentně prošpikovaný ujetostmi, takže si čtení užíváte třeba jako nějaký divoký balkánský večírek, kde se může přihodit opravdu lecos (snad kromě nudy). Ale není to jenom snůška ulítlostí, najdete tu i hluboké vnitřní pravdy a moudrosti.
Fascinující, dokonalé od první do poslední věty, a to včetně překladu. Určitě doporučuji.
---
„Plukovník Aureliano Buendía byl zasmušilý a zamlklý a nevnímal už onen závan života, rozechvívající celý dům; v té době konečně pochopil, že tajemství spokojeného stáří nespočívá v ničem jiném než v čestné dohodě se samotou. (...) Vždy ve čtyři hodiny odpoledne přešel po balkóně se stoličkou v ruce (...) a seděl venku přede dveřmi, dokud ho nevypudili komáři. Jedenkrát se někdo odvážil vyrušit ho z jeho osamělosti.
„Co pořád děláte, plukovníku?“ zeptal se ho cestou kolem.
„Sedím tu,“ odpověděl mu plukovník. „Čekám, až půjde kolem můj pohřeb.“ “

stagno
30.06.2020 5 z 5

Podmanivý román,jeden z mých úplně nejoblíbenějších.Strhující čtení-díky
Márquezovu jazyku,stylu,vypravěčskému umu.Nezapomenutelná první věta,
skvostně vystavěný závěrečný obraz a mezi tím Macondo,Buendíové,vzestupy
a pády jako umělecky geniální podobenství světa a lidského údělu.

ZuzaBalcarku
26.05.2020 5 z 5

Srdeční záležitost...

kaja77
22.05.2020 5 z 5

tak to je kniha podle mého gusta.... taková nobl telenovela bych řekla :D super bezva skvělé čtení.. sice je tam tedy pár pasáží, které nejsou moje parketa (bojové scény) ale jinak paráda

pepa4081
11.05.2020 2 z 5

Poněkolikáté se mi potvrdilo, že „velká literatura“ není většinou nic pro mne.
Nemám žádné znalosti z latinskoamerické historie, což možná také ovlivnilo můj dojem z knihy. Protože jde vlastně o ságu jednoho rodu, jména hrdinů se opakují nebo jsou podobná, takže jsem se občas ztrácel a přemýšlel, o kom zrovna čtu. Nikdo z nich mi také nebyl sympatický. Přesto jsem knihu zvládl za dva dny, takže čtivá rozhodně je. Budu hodnotit podobně jako u abstraktního obrazu, kterému nerozumím, ale může se mi líbit. Tuto knihu si budu pamatovat, a jsem rád, že jsem si ji přečetl, ovšem můj dojem z ní je spíše negativní. Fantasmagorický příběh, kde láska na mne působila spíše vulgárně a pocit, který ve mně zanechal, je pouze beznaděj samoty. Doporučuji číst pouze ve chvílích dobré duševní pohody.

Eifka
08.05.2020 4 z 5

Autor je geniální, to se mu nedá upřít...dlouho jsem nečetla takhle náročnou knihu. Střídavě jsem se bavila a ztrácela:-)
Škoda, že až když jsem byla skoro na konci knihy, mi jedna kamarádka říká, že ji napadlo si během čtení kreslit rodokmen, hodně by mi to podle mě pomohlo...
Takže vy, co jste se do čtení ještě nepustili, doporučuju; pomůže vám to zorientovat se v celé rodině a příběhu.

Romanka89
21.04.2020 5 z 5

Dlouho jsem se chystala na tuto knihu. Nečekala jsem však, že z ní budu až tak moc nadšená. Od začátku mě četba vtáhla do osudů několika generací jedné rodiny. V knize je vše - láska, vášeň, válka, samota, magie, smrt. Ani mě vlastně moc netrápilo, že jsem se občas ztrácela ve jménech, protože většina postav je od A a jména se po generace opakují (Aureliano, Arcadio, Amaranta...), takže jsem občas koukla na Wiki na rodokmen. Určitě tímto dílem od tohoto autora nekončím a sáhnu ještě po něčem dalším.

Čtenářská výzva 2020: Kniha, ve které se odehrává svatba nebo pohřeb.

Zomy
01.04.2020 5 z 5

Naprosto dokonalá a moje vůbec nejoblíbenější knížka. Pokaždé v ní najdu něco dalšího, co mě dostane.

kurama45
30.03.2020 4 z 5

„Španielska telenovela“ a dobrá knižná klasika, fantasy, ktoré sa tvári, že je realizmom a príbeh, ktorý skončí odviaty vetrom. Doslova.

ziriant
24.03.2020 4 z 5

Na tuto knihu myslím už od školy. Vždycky mě nějak zvláštně přitahoval už ten název a zvláštní žánr, magický realismus, o němž jsem toho vlastně nikdy moc nevěděla a nedokázala jsem si pod ním nic konkrétního představit. Kniha se ke mně jednou konečně dostala, ale stejně čekala dlouhé roky v knihovně, než jsem si na ni vytvořila tu správnou chuť. A čekat se oplatilo. Ani se mi nechce do těch prapodivně příjemných a zároveň posmutnělých pocitů, které po dočtení mám, nějak rýpat. Bylo to opravdu magické. Jako s klidem zavřít oči a v brebentění kapek deště na parapetu otevřeného okna vdechovat zemité předlétí.

tamara1351
19.03.2020 5 z 5

Další z knih,co stojí za to číst.Je až neuvěřitelné s jakou lehkostí a přirozeností nám autor předkládá existenci zázraků a směsicí bizarních postav,jmen a příhod a to vše bravurně mísí s obyčejnými lidskými osudy.Kniha,která ve mně zanechala silný dojem.

painthers
20.01.2020 4 z 5

Wow. Do první poloviny jsem to chtěla odložit. Změť neustále stejných jmen, bordel, a ani mě to zas tak moc nebavilo. Od druhé poloviny jsem však pochopila, proč se jména neustále točí, a co se kniha snaží sdělit. Poslední stránky... Skvělé.

Precim
28.12.2019 4 z 5

V jednom ze stěžejních latinskoamerických děl jsem se dozvěděl příběh 6/7 generací rodiny, která byla podobná všem ostatním rodinám a zároveň jedinečná. Ani jeden z životů jejích příslušníků (snad vyjma Krásné Remedios) nebyl jen šťastný nebo smutný; vztahy byly nalézány, aby o pár stránek dál zase zchladly, život se skvěl v blahobytu nebo byl žit v chudobě, byl klid a mír nebo se válčilo; a lidé se rodily, abychom se dočetli o jejich smrti a mohli lépe zhodnotit smysl a váhu jejich pozemských dní. Nejen jejich životy, ale postavy sami si byly svými vlastnostmi a ve svém jednání podobny (potomci předkům), a když se Úrsula snažila svou výchovou zabránit dokola probíhající minulosti, nepodařilo se jí to. Jedinečnost každého žití je v jeho okolnostech, délkou trvání šťastných a smutných období, intenzitou blahobytu a chudoby.

Kromě alegorie na opakovanost a pomíjivost lidského života, jsem rozpoznal i podobnost mezi historií Maconda a Kolumbie, o které jsem se dočetl už před otevřením knížky a která byla úmyslně zakomponována do díla.

Ze začátku jsem byl překvapen zaujetím, s jakým jsem četl. I když jsem se do příběhu dvakrát zamotal, díky pevným rozdílům mezi jmény postav mi netrvalo dlouho nalézt zpátky dějovou nit. Příběh by mě jistě dlouho nebavil, nebýt magičnosti, jenž umožnila autorovi provádět nečekané zvraty jako například nanebevzetí Krásné Remedios.

Četbu jsem si užil, knihu doporučuji!

jana14
25.10.2019 5 z 5

Velmi mě udivuje tolik záporných komentářů a nízké hodnocení této knihy. Ale chápu, že čtenářský vkus se vyvíjí a např. kniha, která měla zásadní význam a byla i čtenářsky oblíbená v 19 století dnes už mnohé čtenáře nezaujme. Já jsem si tuto knihu náhodně vybrala v 15 letech v knihovně, bylo to v hlubokých dobách socialismu, a nevěděla jsem vůbec nic o magickém realismu nebo o slavném G. M. Marquesovi. Prostě jsem vytáhla knížku z regálu a otevřela. Hned první věta mě vtáhla do děje a já potom doma četla a četla.....a jak se mi tak stávalo při četbě dobrých knížek, po přečtení na mne padla lehká deprese, jako bych se musela rozloučit navždy s nějakým milovaným místem nebo člověkem. Naštěstí jsem se pak mohla do Maconda občas vrátit, ale ten první zážitek, jistě daný i určitou čtenářskou nezkušeností a neopotřebovaností byl jedinečný. Takže za mne alespoň 6 hvězd a doufám, že se stále najdou i mladší čtenáři, které osloví.

DickBach
03.09.2019 1 z 5

Tolik myšlenek, tolik slov, tolik stránek.... A mně v hlavě rezonuje jediná.... O čem to vlastně bylo? Nepochopila jsem ani jedno jediné zpropadené a zbytečné slovo.

mdracek
06.08.2019 5 z 5

Prvních sto stran jsem měla velký problém se do knihy začíst. Zdlouhavé, vleklé vyprávění o spoustě postav s neustále se opakujícími jmény.
Ale potom to najednou všechno začalo dávat smysl. Cyklicky se opakující rysy postav, podobnost prožívaných situací i prolínající se dějové linie. Kruh se uzavřel, a po dočtení mi kniha připadá krásná, nadčasová a snad i jediná svého druhu.

Boženka2
04.08.2019 2 z 5

Bohužel patřím k těm čtenářům, kteří ani pořádně neví o čem četli. Knihu jsem dočetla, protože mi připadala tak neuvěřitelná, že jsem byla zvědavá, co bude dál. Většinou jsem nevěděla o kom je řeč a v jaké době se to děje. Mám ráda knihy s magickými prvky a lidské příběhy, ale tady jich na mě bylo moc.

PospecBrno
28.06.2019 2 z 5

Omlouvám se všem, ale za mě teda ne. My tomuto doma říkáme intelektuální peklo. Přečetla jsem ji jen proto, abych o tom mohla říct, ó ano, četla jsem to. Začala jsem asi 10x, přibližně na stránce 60 jsem zjistila, že vůbec nevím o čem čtu, pak jsem to nějak docmrndala do konce a byla jsem fakt ráda, že to mám z krku. My lidi z dědiny, co máme okna směrem na hnůj...zlatej Lada, jo a ty hvězdičky jsou pro mě, že jsem s tím neškrábla do kouta.