Okamžik oběti

předevčírem

Konečně jsme se dočkali příběhu Leopolda v hlavní roli. Já si tuto postavu oblíbila a moc se na ni těšila, ale trvalo mi docela dlouho, než jsem se začetla a ponořila do vyšetřování (na to jsme si museli chvíli počkat).

Nechyběla špetka nadpřirozena, romantická linka mě velmi příjemně překvapila, a to všechno je napsané krásným bohatým jazykem.

Jistě nikoho nepřekvapuje, že ani Okamžiku oběti není po vzhledové stránce co vytknout.
I když se mi závěrečný díl trilogie líbil ze všech nejméně, jako celek bych sérii určitě doporučila, protože vás zavede do historické Olomouce a není nad to navštívit místa z přečtené knihy.

Všechny příběhy jsou navíc velmi čtivé, doplněné o novinové články a další zajímavosti, díky kterým vás Věk přízraků, Hodina hromu a v neposlední řadě i Okamžik oběti bude bavit ještě víc.

Za knihu v rámci spolupráce mockrát děkuji @ya.ctu

předevčírem

Celá tato série je naprosto skvělá.

Každá kniha z trilogie zpracovává určitá ,, hlubší,, témata, nechybí nějaká ta romantická linka, v každé knize jsem se bála, ale přesto jsem se nemohla odtrhnout, jak čtivě a napínavě jsou knihy napsány..

Prostě skvostné..

Tentokrát se zabýváme příběhem Leopolda, advokáta, který by chtěl být jako Sherlock Holmes, ale zatím je spíš jen uťáplá kancelářská krysa... Jenže vše se změní ve chvíli, kdy do jeho kanceláře vstoupí zoufalý mladík Nathan Reis. Leopold touží po profesních dobrodružstvích a Nathan mu jedno takové trochu nechtěně připraví. Avšak nejen to! Díky němu také prozře a zjistí co mu v životě opravdu chybělo.. Musí se však vypořádat s mnohými předsudky, a vyřešit nejeden krutý zločin, aby mohl začít plnohodnotně žít, jak jen to za dané situace jde.

Zvítězí rozum nebo cit? A co spravedlnost? Prokáže se, nebo bude slepá? A co s tím vším má společného kočka?

Antisemitismus, homose*ualita, mystika, detektivní linka, vražda x rituální vražda, romantická linka, podezíravost x důvěra, zoufalost, sebepřijetí, zlatohřívá kočka... tahle kniha je opravdu nadupaná k prasknutí a já nemohu jinak než ji doporučit dále, stejně tak jako její ,,starší sestry,, !

A víte co? Já už se nikdy nepodívám na vlčí mák, čekanku a kroukus jen tak bezmyšlenkovitě.. vždy si vybavím tyto tři příběhy z Olomouce..

25.12.2024

Leopolda jsem si oblíbila ve Věku přízraků a bavil mě i v Hodině hromu, takže jsem se na příběh kde bude jako hlavní postava moc těsila.
Začátek mě moc nebavil. Po nějaké době se objevilo nějaké to vyšetřování zvláštních umrtí, tam už mě to chytlo.
Nechyběla ani romantická linka, která mě celkem překvapila, protože byla úplně jiná než jsem čekala.
Příběh nebyl špatný, ale když ho porovnám s předchozími díly tak mě bavil nejméně.
Co se týče vzhledu knihy tak k tomu není co dodat to je prostě krása.

08.12.2024

Okamžik oběti je stejně skvělá kniha jako zbytek trilogie.
Je to emocionální horská dráha. Anebo špatně přehledná sjezdovka. Ve vypjatých situacích se nahromadí strach o postavy, hněv z nespravedlnosti, zhnusení nad chováním některých osob a další a další. Pak se situace uklidní, přestanete dávat pozor a jen se kocháte krásou krajiny. Snad i doufáte, že vaše oblíbené postavy konečně budou mít klid. Jenže najednou přijde další sráz, padáte a zachytáváte závěje sněhu a kusy bláta, opět v podobě mnoha emocí. I během několika stran je autorka schopná probudit ve vás lásku k postavám. Anebo nenávist.
Jazyk je místy bohatý na básnické prostředky (hlavně v podobě personifikace, přirovnání a epitet). U mnohých autorů tyto pokusy působí uměle, kýčovitě a pozérsky, ale Lenka Poláčková s jazykem zachází tak mistrně, že to u ní nečekaně funguje. Naopak se podle mě do knihy nehodily podrobné popisy násilí. S nimi to bylo naopak než u básnických prostředků, u některých autorů to funguje a k jejich příběhu a světu se to hodí, tentokrát ale ne a bez těchto pasáží bych se obešel (anebo by stačilo, kdyby nebyly tak podrobné).
Po dočtení si možná řeknete, že to bylo předvídatelné, ale ruku na srdce, vážně bylo? A i kdyby, záleží na tom? Příběh je ve své podstatě jednoduchý, ale autorka ho umí podat tak, že to nějakým záhadným způsobem funguje, chcete číst dál a každý další krok je stejně nečekaný jako logický. A jako celek geniální. Přečtěte si Okamžik oběti a posuďte sami.

I kdybyste měli Okamžik oběti číst jen kvůli jazyku, tak si ho přečtěte. Pastva pro každou poetickou duši.

Měla jsem příležitost do textu kecat, takže mi asi nepřísluší jej hodnotit hvězdičkově; nicméně je to pořád stejná jízda jako předchozí díly. Napínavé, syrové, a přesto poetické a romantické, v mnoha ohledech dosti svěží a pořád mě baví ty historické kulisy; tentokrát se tu řeší hilsneriáda, což je v dnešní době zase (bohužel) čím dál aktuálnější. Okamžik oběti posouvá sérii na o něco filozofičtější linii a mě to zkrátka děsně bavilo.

02.12.2024

Očekávání čtenáře kazí výsledný dojem... a někdy i samotnou četbu. Aneb moje recenze a komentář je čistě zaujatý a plný emocí (což jen málokterá knížka mě dokáže takto rozlítit xD)
Přiznám se, hodně jsem se těšila na poslední díl. A doufala, že se slečná Káňová dočká šťastného konce (protože kdo z vás jí po přečtení dvojky nepřál zažít pohádkou romanci, okterých si doposud mohla jen číst?). O to větší zklamání, které mě málem donutilo knihu odložit, bylo, že si pan Leopold našel k sobě protějška, jenž byl nejen nemastný neslaný, ale většinu času se projevoval jako leklá ryba, do které někdo občas pustí elektrický proud a vrhne se vášnivě na vás (dobře, uznávám, možná trošku dramatické a nadnesené přirovnání, každopádně protějšek Leopoldův mě opravdu neměl čím zaujmout).
Detektivní zápletka mě bavila moc a bylo hezké, že pro jednou staří bohové byli svým způsobem do děje přizvání bez nějakých větších obav. A samotné vyšetřování bylo perfektní! Líbilo se mi, že byly opět využitiy historické souvislosti, nastíněn život Židů v té době, opět byly krásně popsané i Leopoldovy pochyby a nabývající city... pominu-li fakt, že se společně s ním bylo opravdu velmi těžké zamilovat, když by tuto úlohu daleko lépe plnila jiná postava.
Kdybych dala méně než tři hvězdy, byla bych k autorce nespravedlivá. Na druhou stranu víc dát nemůžu, protože ani epilog mě moc nepřesvědčil, že ti dva patří k sobě.