Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonas Jonasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/429979/bmid_stolety-starik-ktery-vylezl-z-okna--43u-429979.png
4
7348
7348
Stoletý stařík série
1. díl >
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2014 , PanteonOriginální název:
Hundraäringen som klev ut genom fönstret och försvann, 2009
více info...
Přidat komentář
Já jsem Alan Emanuel. Poslouchali jsme doma jako audioknihu a opakovaně jsme brečeli smíchy. V rukopisu je znát vliv F. Forsytha a je znát také v posedlosti některými stěžejními tématy studené války, ve skákání v časových linkách nebo v pravidelných dávkách reálií. Najdete tu všechno: atomovku, pálenku z jačího mléka, vesmírné závody, špiony, mrazák, operu, výbuch sopky, studentské bouře, slonici, miliony v ukradeném kufru a Brežněva, který smrdí. Je to zhuštěné do naprosto nepravděpodobné a neodolatelné jízdy, která za mě dosáhne vrcholu, když Alan s připitomělým Herbertem Einsteinem vypálí Vladivostok a pokoušejí se utéct ze SSSR přes Severní Koreu, protože z té je to přeci do té Jižní jenom kousek.
super suchý humor, neuvěřitelné, až absurdní příhody.. ale pasáže s historickými fakty jsem s dovolením přeskakovala, to mě nudilo:)
Některé pasáže humorné. Bohužel se mi však chvílemi stávalo, že jsem se nemohla začíst. Hlavně u vyprávění z minulosti jsem přeskakovala, za což však zřejmě může i má neznalost dějin.
Tak krásně nepravděpodobné, až si říkám, že se něco z toho muselo stát :-). Dokonale překombinované, absurdní, bavil jsem se. Vynikající nápady.
Politika a dějiny 20.století naservírované s výtečným nadhledem. Krásně „v kostce“, stručně, výstižně, klobouk dolů. Okořeněno suchým a ironickým humorem (Alan vlastně politiku nesnášel).
Dále spoilery:
„Je tak, jak je a bude tak, jak bude.“ Člověk by si možná docela ušetřil nervy, kdyby se tímhle moudrem řídil :-)
„strýček Stalin“ - to nemělo chybu
„...se sušenkami jako by nebylo něco v pořádku. Bezpochyby chutnaly po čpavku. Továrník se rozhodl, že počká, až skončí bohoslužba a pak si to se Sigrid vyřídí. Prozatím se spokojil s tím, že si objednal ještě sklenici mléka, aby spláchl pachuť, kterou měl v puse.“ :-D
A země s nejnižší mírou korupce... to bylo dokonalé.
Za mě fantastický román, který sice neoplývá složitým dějem a dramatickými zvraty, ale poskytuje čtenáři příjemné počtení a dokáže perfektně odvést jeho pozornost od každodenních starostí.
Místy vtipné, postupně spousta absurdních situací, děj je zbytečně natahován.. za mě bohužel ne.
Neoslni, neurazi. Knizka idealni na cteni pred spanim, u nekolika stranek se od srdce zasmejete, zajimave jsou hlavne historicke souvislosti
Zábavné, ale po nějakém čase se scénky opakují a zdají se až absurdní. Ale určitě příjemná oddychovka.
Knihu jsem četla dlouho, ale s chutí. Je to nenáročné oddychové čtení, které nemusíte přečíst na jeden zátah. Fandila jsem stoletému staříkovi, který měl mladou duši. Víc není co psát. Už to totiž napsal níže koničekbily.
Nevím, co na téhle knize všichni vidí, mně to nijak vtipné nebo zábavné nepřišlo.
Bylo to takové milé čtení. Četla jsem tradičně pár stránek před spaním a vždy mohla s čistou hlavou usínat. Takže to není ten typ vyprávění, kvůli kterému půjdete spát až nad ránem, protože prostě potřebujete vědět jak to skončí.
To kouzlo životního příběhu stoletého staříka asi doceníte víc, pokud jste zběhlí ve světových dějinách 20. století, ale vzhledem k tomu, jaký je to světový bestseller, užít si to jde i bez toho.
Příběh je vyprávěn lehkým jazykem, ne vždycky jsem se sice smála na těch stránkách kde se mě autor snažil rozesmát, ale zdvižené koutky úst jsem měla při čtení často.
Líbilo se mi, že hlavní postava není žádný typický klaďas a do spořádaného občana má někdy dost daleko. Ale i tak ve mně Alan Karlsson žádné velké sympatie nevzbudil. Ale celkově se mi příběh líbil, byť uvěřitelný úplně nebyl. Každopádně jako taková nenáročná literární exkurze historií minulého století to podle mě funguje.
Před pár lety jsem viděla zfilmovanou verzi a teprve teď jsem si přečetla knihu a musím uznat, že kniha je bezesporu lepší!
Příběh se mi moc líbí. Je to oddechové čtení. Dědula je fajn chlapík, který si z ničeho nedělá těžkou hlavu :-)
Moc povedená humorná knížka. Konečně jsem se dozvěděl, jak to bylo s dějinami dvacátého století - ještě, že to autor zachytil - patrně od vyprávění svého hrdiny. Navazuje to na vyprávění Josefa Švejka z Jeho osudů za světové války a objasnění pádu Habsburků popsané naším hrdinou Járou Cimrmanem. Nyní to chápu plně - celosvětově!
Hned na začátku chci říct, že tohle je velmi specifická kniha; určitě nesedne každému. Také je dost těžké, ji objektivně ohodnotit.
Všechno začíná dne, kdy stoletý stařík Alan Karlsson vyleze z okna svého pokoje a zmizí neznámo kam. Protože tento dědula působí jako sympaťák, sledujeme jeho osudy i dál. V následujících kapitolách se dozvídáme o jeho minulosti i o všem, co ho potkalo na cestách. Obdivuju autorovu schopnost sepsat všechno tak, aby to bylo naprosto šílené, ale zároveň pořád dávalo smysl. Jsem ráda za občasný černý humor, protože do tohohle typu knihy se prostě hodí.
Na druhou stranu se mi zdálo, že velká část příběhu byla jen zbytečná omáčka. Tyto části mohly být klidně zkrácené, protože zbytečně narušovaly plynulost. Dost jsem se u nich nudila.
Jonas Jonasson si své příznivce určitě najde, ale mě už ke čtení dalších knih nenalákal. V tomto žánru dávám přednost spíš Frederiku Backmanovi.
Měla jsem velký problém knihu vůbec dočíst. Pokud mě něco bavilo, tak kapitoly týkající se minulosti.
Tato kniha je taková oddechovka. Je to na zlepšení nálady, člověk se i zasměje. Není to napínavé, strhující děj vás nenutí hltat stranu za stranou, nebojíte se, necloumají s vámi emoce a nestaví před vás morální dilemata. Není ani k zamyšlení. Je to čistý relax, klid, uvolnění. Na konci si pak řeknete, že takový život, jako měl Alan by jste možná taky chtěli prožít (já si to řekl) a žasnete, jaký koloběh událostí se může rozjet tím, že stoletý stařík vyleze z okna a zmizí!
Alane Karlssone, tys mi teda dal! Pojednání o tvojí stoleté životní pouti jsem četla snad sto dní, neschopná se začíst...musím ale přiznat, že jsem si tě za tu dlouhou dobu, kterou jsme spolu strávili, velmi oblíbila. Obdivuji Tvůj životní nadhled a lehkost, s jakou proplouváš i těmi nejpodivnějšími situacemi.
Slyšela jsem na knihu mnoho chvály, jak je vtipná a zábavná. No přečetla jsem ji se sebezapřením, a trvalo mi to dlouho. Sice jsem chaotik, a pořádek není moje silná stránka, ale tolik absurdit a zmatků je nad moje gusto. Ani film jsem nechtěla vidět. Pořád jsem se musela vnitře okřikovat, proč jsou tak blbí, proč to dopustí, proč neudělaji to či ono. Prostě pro moji povahu drásající čtení:-))