Stopy na cestě
Valerij Markus
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/503628/bmid_stopy-na-ceste-eyV-503628.jpg
4
47
47
Román Stopy na cestě je bestseller ukrajinského autora Valerije Markuse. Vypráví svůj autentický, poutavý a zároveň syrový příběh mladého muže, který vyrůstá na Ukrajině po rozpadu Sovětského svazu v obtížném období devadesátých let. Jeho kroky vedou do ukrajinské armády, která v té době trpí postsovětskými stereotypy, byrokracií a polofeudálními vztahy mezi důstojníky a vojáky. Když je Krym v roce 2014 anektován ruskou armádou, hlavní hrdina je coby výsadkář poslán se svou vojenskou jednotkou bojovat na východní Ukrajinu. Tam je konfrontován s krutou a těžko pochopitelnou realitou války. Autor dovede udržovat čtenáře v napětí a příběh se před našima očima odvíjí jako film. Nabízí nebezpečí i úlevu, opravdovou realitu a silné emoce. Jde o velice živou knihu, která nepřináší jenom text, ale také možnost spatřit na vlastní oči, co se na východní Ukrajině odehrává během války. Kniha totiž obsahuje téměř 60 QR kódů, které za pomoci fotografií a videí přenesou čtenáře mezi skutečné osoby a události na frontě. Poznáte, jak vypadají ubikace vojáků, jak se ukrajinští vojáci ve volných chvílích baví, uvidíte vojenskou techniku, záběry z boje, ale třeba i skutečný dopis od dívky, který vojákovi přišel na frontu.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2022 , FamiliumOriginální název:
Cліди на шляху, 2018
více info...
Přidat komentář
Kvůli prezentaci a formátu knihy (příliš těžký a velký formát, působí jako YA populární kniha pro teenagery, jakože "cool, jsou tam QR kódy, autor je mladý a píše o sobě - přiznám se, že jsem ho podcenila) jsem ji měla tendenci odložit, ale jsem ráda, že jsem to neudělala.
Je to hodně syrové, vůbec to není žádná ukrajinská "propaganda," naopak. Otevřeně mluví o všech problémech, které ukrajinská armáda měla a má, včetně obrovské korupce. Také upřímně popisuje, jak lidé na východě Ukrajiny nebo přímo vojáci ani nevěděli, co se děje na Majdanu, ani nebyli nijak zvlášť proukrajinští. Ten mindset se ale v průběhu války očividně mění, i v této knize.
Mrzel mě nepoměr mezi dost dlouhým a detailním vyprávěním o autorově dětství a vojenském tréninku a potom naopak dost krátké a útržkovité vyprávění o válce.
Ačkoliv to je možná tím, jak je tu i válka popsána realisticky - člověk očekává obrovské dramatické vyvrcholení, hrdinské činy. Dostane bahno, nekonečné čekání, přejíždění sem a tam, kondenzované mléko, opravy strojů a smrti kamarádů, které se zdají být zbytečné.
A ty QR kódy byly nakonec fajn.
Úžasné vyprávění přímo z fronty. Autor skvěle zachycuje své dětství, proč se rozhodl dát se k armádě, jak probíhal výcvik a hlavně každodenní život vojáka na frontě poté, co Rusové vpadli na Ukrajinu v roce 2014.
Přestože by se vyprávění ze vojenského prostředí mohlo zdát nudné a nezajímavé, autor dokázal své zážitky podat velmi poutavě a surově. A to zejména díky jazyku, který zvolil. Je jednoduchý a prostý a tím je čtenáři celá kniha mnohem bližší.
Autor také skvěle ukazuje, že jak hrozně vypadala ukrajinská armáda před invazí v roce 2014. To mě dostalo.
Celkově tato kniha dává výbornou možnost nahlédnout do toho, jak to v ukrajinské armádě chodí.
Otevřelo mi to oči v tom, kolik toho Ukrajinci pro jejich zemi a pro nás, pro Evropu obětují.
Kniha navíc obsahuje QR kódy, které odkazují na fotografie často přímo z fronty a skvěle doplňují děj a ten tak působí na čtenáře o to víc.
Stopy na cestě je kniha, která vám ukáže surovou realitu dění v ukrajinské armádě a na ukrajinské frontě.
Zajímavá kniha se silným příběhem. Autorovo dospívání v nelehké době, nástup k armádě a střet s depresivním, postsovětským armádním prostředím s naprosto šílenými pravidly a nakonec válka.
Oceňuji fakt, že autor popisuje vše bez příkras, nehraje si na velkého filozofa a nesnaží se omlouvat problémy, se kterými se tehdejší ukrajinská armáda potýkala. Akorát mě trochu mrzí, že události okolo Euromajdanu a invaze na Krym jsou v knize odbyty v podstatě jen několika málo odstavci. Nevím, jestli to bylo záměrně vynecháno, nebo to autor opravdu nijak zvlášť neprožíval, ale zrovna tahle část by mě zajímala asi nejvíc. Co se lidem tehdy honilo hlavou, jak celou událost prožívali, jak se řešili problémy s loajalitou (které jsou v knize jen lehce nakousnuty)... a tak dále. Takhle během několika málo stránek příběh skočí z "armáda mě zklamala a přemýšlím, že odejdu" na "sedíme v okopu a střílí na nás minomety".
V neposlední řadě musím vyzdvihnout QR kódy a skrze ně dostupná videa a fotky. Něco takového jsem viděl v knize poprvé a jsem z toho nadšený.
Pro mne to bylo docela těžké čtení. Ono vůbec číst o válce je těžké. Knížka má tři části, v první popisuje dětství hlavního hrdiny, které nebylo vůbec lehké. V druhé části je v tříměsíčním vojenském výcviku. Popisuje hrozné podmínky, nesmyslnost nařízení, nadutost a hloupost některých nadřízených, jak bylo těžké to tam vůbec psychicky i fyzicky zvládnout. Třetí část je o válce. A jaké je to v celém tom vojenském molochu, byrokracie, nespravedlnost, nesmyslnost. Paradoxně, ta poslední část nejméně bavila číst. Nekonečné přesuny někam....Zároveň tato část byla nejvíc .... nevím... silná, ... když popisuje vybuchnutí granátu, ošetřuje potom kamarády, dělají si mezi sebou legraci... jé, prsty mi drží jenom na kůži, snad mi je přišijí...Bože!
Hlavní hrdina je sympatický, popisuje, nepřikrášluje, nedělá ze sebe bůhvíco, dělá chyby, přiznává je. Je tam vidět jeho vývoj, z kluka se stává muž...
QR kódy jsou fajn nápad. Zajímavé oživení knihy.
Všechno už tu bylo asi napsané. Kniha se skvěle čte, QR kódy doplňují celkový obraz a atmosféru. Totálně mě dostal zoufalý stav ukrajinské armády v té době, budu věřit, že dnes je technika i výcvik na úplně jiné úrovní a že už není skrz naskrz prolezlá korupcí a arogancí moci. Hlavní hrdina je sympaťák, nic nepřikrášluje, nehraje si na hrdinu. Líbí se mi, že i když dělal chyby, ničeho nelituje a ví, že i ze špatných rozhodnutí se člověk může poučit a posunout dál.
Knížku doporučuji!
Neheroický pohled na zkorumpovanou armádu, zkorumpovanou zemi, zkorumpované lidi. Třeba tento strašný oheň, který vypukl vloni v únoru, spálí něco z toho hnusu. Ale naději tomu moc nedávám a nejhorší na tom je, že si to odtrpí nevinní ...
Kniha je velmi čtivě napsaná, je to takový voják Švejk, ale skoro úplně bez legrace.
Bolest, slzy, armáda a krutá realita války. Tohle jsou hlavní témata, která jsou v knize řešena. Syrová realita, která Vás do sebe vtáhne hned na začátku první strany a nepustí až do strany poslední.
Poměrně dlouhou dobu jsem žádný příběh z prostředí války nečetla, a tohle byla vítaná změna. Příběh jsem si musela dávkovat velmi pomalu protože jsem potřebovala vstřebat děj postupně. Myslím, že na jeden zátah by tato kniha ani nešla přečíst. Musíte mi dát za pravdu, že existují témata, o kterých by měl mít každý z nás aspoň nějakou základní představu. A myslím, že kniha Beze stopy od ukrajinského autora Valerija Markuse je přesně tím příkladem. Příkladem knihy, kterou si, věřte mi, potřebujete přečíst.
Musím zde zmínit ještě zajímavost, která mě upřímně velmi nadchla a setkala jsem se s ní v knize poprvé. A to jsou QR kódy, kterých je kniha plná. Jejich naskenováním se čtenář mohl podívat na videa a fotky, které autor do knihy umístil. Musím se přiznat, že tento detail jsem v knize viděla poprvé a úplně mě to překvapilo. Ten fakt, že můžete vidět videa a přitom číst? To je pro mě jako pro čtenáře skoro revoluční! Takže veliká poklona, v knize jsem to opravdu uvítala a moc se mi to líbilo!
Závěrem Vám chci tuto knihu vřele doporučit. Nejedná se o lehké a úsměvné čtení, ale věřte mi, že se jedná o čtení, na které nezapomenete. A přesně o tom by měly knihy a příběhy být.
Některé spolupráce se neodmítají a mezi takové patřila i nabídka k přečtení recenzního výtisku knihy ukrajinského výsadkáře, kterou vydalo Familium. Stopy na cestě ale zdaleka nejsou jen knihou o armádě a válce, je to hutný příběh Valerije Markuse od jeho dětství, přes dospívání a zapsání se do armády, až po vypuknutí rusko-ukrajinské války. A aby bylo jasno, boj pro Valerije rozhodně nezačal až touto válkou, protože ani před ní neměl rozhodně život jako v bavlnce, a to počínaje už jeho otcem.
Valerij si mě získal, a ne, není to tím, že je to fešák! Kladné body mu připisuji hlavně za jeho přístup k životu a za to, že sám sebe neidealizuje. Střídmě popisuje své přešlapy a pomalu se stává silnou osobností, mužem s charakterem, který rád čte, odmítá alkohol a jedná s maximálně možnou mírou osobní odpovědnosti.
Kniha je unikátní nejen tím, o čem vypráví, ale i formou. Postupně má až podobu deníkových zápisků, ale především je doplněna mnoha QR kódy, které vás doslova přenesou „na místo činu“, a to pomocí fotek i videí.
Pokud čekáte příběh o tom, jak se na Ukrajině válčí od února letošního roku, budete zklamáni, protože tohle je návrat k situaci v roce 2014. Aktuální boj ale můžete sledovat očima reportérů takřka online, takže tohle je vlastně tak trochu prolog k letošním událostem. A musím se přiznat, že jsem neměla zdání, že už tehdy to bylo takové, snad že jsme to neměli sdílené tak intenzivně jako dnes… Valerij sám uvádí, že vynechal některé násilné situace, přesto jich tu pár popisuje. Nehledě na ně vás však zamrazí, protože válka je prostě svinstvo. A jak se postupně od popisu skoro švejkovského vojenského prostředí propracováváte na stránkách k samotnému válečnému konfliktu, dochází vám to stále víc a víc. Nu, nezbývá nám nic jiného, než dál podporovat Ukrajinu v jejím odhodlání ochránit svou zemi před barbarským uzurpátorem.
Autor nám předkládá svůj život. Nelehké dospívání v devadesátých letech na Ukrajině a rozhodnutí vstoupit do armády. V roce 2014 je poslán se svou vojenskou jednotkou bojovat na východní Ukrajinu a v knize líčí své autentické zážitky z bojiště.
Tato kniha se mi četla velice těžko. Ale rozhodně ne proto, že by byla špatná. Naopak ve mně dokázala vyvolat tolik emocí, že mi při čtení bylo smutno, úzko a nedobře. Na začátku poznáme autorovu rodinu, ve které nebylo lehké vyrůstat. Když se pak dostal k armádě, bylo pro mě nepochopitelné číst o něčem tak hrozném. To, jak se chovají nadřízení a jaký život tam vojáci vedou…. Když je pak odvelen do boje, pohled obyčejného vojáka na to, jak to vypadá přímo na bojišti je pro mě opět nepředstavitelně krutý.
V knize najdete téměř 60 QR kódů, pod kterými se skrývají fotky a videa. Podíváte se tak na osobní fotografie autora, ale např. i dovnitř tanku a také se dostanete přímo na bojiště.
Představa, že by se na takových místech ocitl můj syn, je pro mě nemyslitelná. Ale v podstatě i kdokoliv jiný. Nesnáším zbraně a boje a vše kolem toho a většinou o nich čtu pouze v beletrizovaných knihách. Tento příběh je plný osobních zkušeností, je tak pro mě proto horší a hodně mě zasáhl.
Ač je tato kniha pro mě hodně těžkým čtením, rozhodně Vám ji doporučuji.
Knížek z války, a především těch autobiografických jsem přečetl hodně, ale žádná z nich ve mně nezanechala tolik pocitů jako právě Stopy na cestě. Vůbec nezáleží na tom, jaké máte politické preference, nebo na jaké straně konfliktu zmiňovaného v knize stojíte. Na ničem z toho nezáleží. Příběh je vyprávěn bez jakéhokoliv patosu, který většinou podobná díla přímo zaplavuje. Nevím, co víc bych dodal. Přečtěte si to.
Jsou díla, v jejichž kontextu působí jakékoliv hodnocení nebo komentář na jejich adresu nepatřičně. Stopy na cestě od Valerije Markuse k takovým příběhům bezpochyby patří. Vyjadřuji respekt autorovi a poklonu překladatelkám a doporučuji k četbě.
Stopy na cestě
Začátek knihy mi připomenul moji základní vojenskou službu, kde armáda na venek dělala ramena a uvnitř to byla bída materiální i lidská. Hlavní rozdíl jsem viděl v tom, že autor se výcviku účastnil dobrovolně. Pak už šlo do tuhého, mně válka v armádě nepotkala. Proces zmoudření hrdiny v armádním prostředí mi připadá jako malý zázrak, vypovídající o mimořádném charakteru, inteligenci a štěstí. Je děsivé, že na krutosti obrovského rozsahu už nemusíme vzpomínat v druhé světové válce. Celkově mě kniha zaujala, tváří se ovšem jako sebezpytný deník. Žádná postava se tu nevyvíjí, kromě vypravěče, pouze přicházejí a odcházejí. Skvěle popsáno jak se v armádě spěchá, aby se pak čekalo.