Nové komentáře u knih Valerij Markus
Stopy na cestě
„Začátek knihy mi připomenul moji základní vojenskou službu, kde armáda na venek dělala ramena a uvnitř to byla bída materiální i lidská. Hlavní rozdíl jsem viděl v tom, že autor se výcviku účastnil dobrovolně. Pak už šlo do tuhého, mně válka v armádě nepotkala. Proces zmoudření hrdiny v armádním prostředí mi připadá jako malý zázrak, vypovídající o mimořádném charakteru, inteligenci a štěstí. Je děsivé, že na krutosti obrovského rozsahu už nemusíme vzpomínat v druhé světové válce. Celkově mě kniha zaujala, tváří se ovšem jako sebezpytný deník. Žádná postava se tu nevyvíjí, kromě vypravěče, pouze přicházejí a odcházejí. Skvěle popsáno jak se v armádě spěchá, aby se pak čekalo.“... celý text
— engelbert
Stopy na cestě
„Kvůli prezentaci a formátu knihy (příliš těžký a velký formát, působí jako YA populární kniha pro teenagery, jakože "cool, jsou tam QR kódy, autor je mladý a píše o sobě - přiznám se, že jsem ho podcenila) jsem ji měla tendenci odložit, ale jsem ráda, že jsem to neudělala.
Je to hodně syrové, vůbec to není žádná ukrajinská "propaganda," naopak. Otevřeně mluví o všech problémech, které ukrajinská armáda měla a má, včetně obrovské korupce. Také upřímně popisuje, jak lidé na východě Ukrajiny nebo přímo vojáci ani nevěděli, co se děje na Majdanu, ani nebyli nijak zvlášť proukrajinští. Ten mindset se ale v průběhu války očividně mění, i v této knize.
Mrzel mě nepoměr mezi dost dlouhým a detailním vyprávěním o autorově dětství a vojenském tréninku a potom naopak dost krátké a útržkovité vyprávění o válce.
Ačkoliv to je možná tím, jak je tu i válka popsána realisticky - člověk očekává obrovské dramatické vyvrcholení, hrdinské činy. Dostane bahno, nekonečné čekání, přejíždění sem a tam, kondenzované mléko, opravy strojů a smrti kamarádů, které se zdají být zbytečné.
A ty QR kódy byly nakonec fajn.“... celý text
— koryslava
Stopy na cestě
„Úžasné vyprávění přímo z fronty. Autor skvěle zachycuje své dětství, proč se rozhodl dát se k armádě, jak probíhal výcvik a hlavně každodenní život vojáka na frontě poté, co Rusové vpadli na Ukrajinu v roce 2014.
Přestože by se vyprávění ze vojenského prostředí mohlo zdát nudné a nezajímavé, autor dokázal své zážitky podat velmi poutavě a surově. A to zejména díky jazyku, který zvolil. Je jednoduchý a prostý a tím je čtenáři celá kniha mnohem bližší.
Autor také skvěle ukazuje, že jak hrozně vypadala ukrajinská armáda před invazí v roce 2014. To mě dostalo.
Celkově tato kniha dává výbornou možnost nahlédnout do toho, jak to v ukrajinské armádě chodí.
Otevřelo mi to oči v tom, kolik toho Ukrajinci pro jejich zemi a pro nás, pro Evropu obětují.
Kniha navíc obsahuje QR kódy, které odkazují na fotografie často přímo z fronty a skvěle doplňují děj a ten tak působí na čtenáře o to víc.
Stopy na cestě je kniha, která vám ukáže surovou realitu dění v ukrajinské armádě a na ukrajinské frontě.“... celý text
— Romča11
Stopy na cestě
„Zajímavá kniha se silným příběhem. Autorovo dospívání v nelehké době, nástup k armádě a střet s depresivním, postsovětským armádním prostředím s naprosto šílenými pravidly a nakonec válka.
Oceňuji fakt, že autor popisuje vše bez příkras, nehraje si na velkého filozofa a nesnaží se omlouvat problémy, se kterými se tehdejší ukrajinská armáda potýkala. Akorát mě trochu mrzí, že události okolo Euromajdanu a invaze na Krym jsou v knize odbyty v podstatě jen několika málo odstavci. Nevím, jestli to bylo záměrně vynecháno, nebo to autor opravdu nijak zvlášť neprožíval, ale zrovna tahle část by mě zajímala asi nejvíc. Co se lidem tehdy honilo hlavou, jak celou událost prožívali, jak se řešili problémy s loajalitou (které jsou v knize jen lehce nakousnuty)... a tak dále. Takhle během několika málo stránek příběh skočí z "armáda mě zklamala a přemýšlím, že odejdu" na "sedíme v okopu a střílí na nás minomety".
V neposlední řadě musím vyzdvihnout QR kódy a skrze ně dostupná videa a fotky. Něco takového jsem viděl v knize poprvé a jsem z toho nadšený.“... celý text
— H67
Stopy na cestě
„Pro mne to bylo docela těžké čtení. Ono vůbec číst o válce je těžké. Knížka má tři části, v první popisuje dětství hlavního hrdiny, které nebylo vůbec lehké. V druhé části je v tříměsíčním vojenském výcviku. Popisuje hrozné podmínky, nesmyslnost nařízení, nadutost a hloupost některých nadřízených, jak bylo těžké to tam vůbec psychicky i fyzicky zvládnout. Třetí část je o válce. A jaké je to v celém tom vojenském molochu, byrokracie, nespravedlnost, nesmyslnost. Paradoxně, ta poslední část nejméně bavila číst. Nekonečné přesuny někam....Zároveň tato část byla nejvíc .... nevím... silná, ... když popisuje vybuchnutí granátu, ošetřuje potom kamarády, dělají si mezi sebou legraci... jé, prsty mi drží jenom na kůži, snad mi je přišijí...Bože!
Hlavní hrdina je sympatický, popisuje, nepřikrášluje, nedělá ze sebe bůhvíco, dělá chyby, přiznává je. Je tam vidět jeho vývoj, z kluka se stává muž...
QR kódy jsou fajn nápad. Zajímavé oživení knihy.“... celý text
— Kackac77
