Storočný starček, ktorý vyliezol z okna a zmizol
Jonas Jonasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/170434/bmid_storocny-starcek-ktory-vyliezol-z-o-9r6-170434.jpg
4
7370
7370
Stoletý stařík série
1. díl >
Mysleli by ste si, že sa mohol rozhodnúť skôr a mal byť natoľko chlap, aby svoje rozhodnutie oznámil okoliu. Ale Allan Karlsson nikdy dlho o veciach nemudroval. Myšlienka sa ani nestihla usadiť v hlave starého muža a už otváral okno svojej izby na prízemí domova dôchodcov v sörmländskom Malmköpingu a vykročil rovno do záhonu. Pohyb mu vyšiel a nebolo to ani komplikované napriek tomu, že Allan sa práve dnes dožil sto rokov. V spoločenskej miestnosti domova dôchodcov sa asi tak o hodinu mala začať narodeninová oslava. Mal sa nej zúčastniť sám starosta. A miestna tlač. A všetci ostatní starčekovia. A všetok personál na čele s večne mrzutou sestrou Alice. Iba sám oslávenec sa tam nemienil ukázať. Tak sa začala jeho mesačná púť po celom Švédsku – s novými priateľmi a s kufríkom, ktorý mu nepatrí, ale o ktorý sa kadekto vrátane polície veľmi zaujíma... Bezstarostný starček má dosť času spomínať na svoj neskutočne dlhý a pozoruhodne prežitý život. Veď kto sa môže pochváliť tým, že večeral s budúcim prezidentom Trumanom, zviezol sa autom s bývalým ministerským predsedom Churchillom, plavil sa na riečnej lodi s mladou manželkou predsedu Maa či niekoľko mesiacov zdolával Himaláje? Napriek tomu, že Allana vôbec nezaujíma politika ani náboženstvo, zdá sa, že počas minulého storočia ovplyvnil väčšinu veľkých udalostí vo svete... Sto rokov Allan zneisťoval svet iba tým, že bol. A teraz je konečne voľný.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2012 , Ikar (SK)Originální název:
Hundraäringen som klev ut genom fönstret och försvann, 2009
více info...
Přidat komentář
Stoletý stařík mě i přes nedůvěru k humoristickým románům skutečně pobavil, a to v obou částech. Současná, bláznivá skoro gangsterka o staříkovi, kterému se ani ve 100 letech vlastně nechtělo umřít, i téměř špionážní retrospektiva o tom, co jej v životě potkalo, jsou plné úmyslných paradoxů, šťastných (i když záleží dost na úhlu pohledu) náhod i dialogů, které sice nejsou jiskřivé, ale mají stejný účinek. Tenhle příběh je jako příliš rychle vypitá sklenka sektu, nebo jako pivo srkané brčkem. Stoupá do hlavy a nutí vás smát. Není sice příliš sofistikovaný, ale pozor, v žádném případě není primitivní nebo snad hloupý. Všechno sedí, všechno zapadá.
A samotný Alanův život je tak neuvěřitelný, že autora podezírám ze záznamu skutečných událostí.
Nezbytné reminiscence na Forrest Gumpa jsou na místě v určité odtažitosti hrdiny od života, ale Alan zdaleka není tak čistým a nevinným. Zato je hrdinou nad jiné vtipným a osvěžujícím. Bavil mě každý řádek.
Jsem historický ignorant, takže mi občas jistě unikla nějaká důležitá historická souvislost, ale stejně tak jsem i docela jednoduchý člověk, tak mi to nevadilo... a nevadilo mi ani to, že je kniha plná absurdních a nereálných situací. No a? Smála jsem se hodně a často.
Konec mi přišel zvláštní.. takový "je potřeba vymyslet něco, hlavně aby to skončilo, je jedno co" - ale nevadí, nějak to skončit muselo a mě lepší stejně něnapadá.
Seznámení se staříkem, potažmo s Jonasem Jonassonem, bylo zcela náhodné, ale o to radostnější. Jsem nadšen, pobaven, spokojen. Obě roviny příběhů mě neuvěřitelně bavily. Úžasně se na konci sešly a vlastně bylo zcela namístě, aby Alan vylezl z okna a zmizel. S ohledem na jeho život.
Příběh si na nic nehraje, není třeba v něm hledat něco víc. Myslím, že kniha má v první řadě pobavit a tento účel plní znamenitě. Já se bavil, při čtení pochechtával a o to přece jde. Není třeba ve všem něco hledat. Někdy stačí na nic nemyslet, pouze se nechat unášet a prožít jeden neuvěřitelně potřeštěný život, úžasně pragmatického Alana Karlssona.
Tak jsem nějak nevěřil, že země jako Švédsko by i za normálních okolností (natož dneska) mohlo přijít něco tak nekorektního a přitom úžasně zábavného. Už dlouho se mi nestalo, že bych se u knihy smál nahlas a navíc ji musel na chvíli položit. Světe div se, Jonas Jonasson stvořil jakéhosi křížence Waltariho knih s Forrestem Gumpem (ne Švejk to opravdu, ale opravdu není....), který tak nějak provede čtenáře celým dvacátým stoletím. a v humorném hávu ukáže leccos, co bylo hodně za hranou. Tvrzení, že levičáci by se mohli zlobit (nakonec Švédové jsou společně s Nory taky takoví ti komouši s lidskou tváří, hlavně dík prachům, které si pilně nastřádali za druhé světové války, kdy jednou kasírovali od Spojenců, že nedodají Němcům a podruhé od Němců, když jim dodali), nicméně Jonasson tohle lehce vynechává, ale zato předvádí jiná esa a modly typu Stalina nebo onoho severokorejského vůdce, který dodnes jezdí v každém autobusu na první sedačce....ke knize jsem přistupoval hodně rezervovaně jako ke všemu, o čem všichni básní, ale tentokrát jsem musel konstatovat, že to básnění je oprávněné. Jen se trochu bojím dát se do Analfabetky, zdá se mi, že tohle je natolik mistrovské dílo, že jenom přiblížit se mu bude pro Jonassona setsakra problém.
Moje první audiokniha a musím říct, že jsem si opravdu dobře vybrala. Humorný příběh ve kterém si zopakujete novodobou historii a ještě procestujete skoro celý svět. Taková spíš oddechová, velmi optimisticky a s lehkostí napsaná kniha.
„Všechno je tak, jak je a bude tak, jak bude."
Bezduchá povrchní slátanina. Konec knihy jsem dosáhla jen s silou vůle a díky tomu, že to bylo audio. Autor toto veledílo zřejmě splichtil s učebnicí dějepisu pro první stupeň. Nebylo tam nic, ani informace, ani životní opravdovost, ani napětí a bohužel žádný humor natož inteligentní.
Byl jsem zvědavý, jaké bude čtení této knihy, když má tak vysoké hodnocení. Výsledný pocit. Ani nadšení, ani zklamání. Sem tam vtipné, sem tam vyloudí úsměv na tváři, sem tam předvídatelné pokračování situací. Po přečtení první čtvrtiny se my vloudil do mysli Jára Cimrman.
Závěr mi přišel "ušit horkou jehlou, jak z toho vlastně ven, z toho přívalu neuvěřitelných potrhlostí".
Geniální. Lehce napsaná kniha plná černého humoru a absurdních situací. Bavily mě obě dějové linie. Stařík rozhodně překvapil!
Knihu jsem začala číst, potom přestala, přečetla dvě jiné, a zase se k ní vrátila. Byla to bláznivá kniha. Přesto jsem ji po "druhém naskočení" četla stále dál a dál. A po přečtení zjistila, že byla vtipná, a že mě vlastně bavila.
Jelikož nejsem zrovna nadšenec dějin, tudíž mi ten slet historických událostí moc neříkal. Místy jsem děj moc nevnímala, bylo to pro mne zmatené. Příběh je velice nereálný. Knihu jsem přečetla jako oddychovku
Přestože mi kniha byla doporučena, jsem ráda, že jsem ji měla jen vypůjčenou. Dočetla jsem ji s velkým sebezapřením, Alan mi připadal pouze jako pojítko rychlokurzu - průřezu politickými dějinami jednoho (a kousek) století. Tento druh humoru mě nijak neoslovil, knihu rozhodně nepovažuji za přínos pro kvalitní literaturu.
Současná švédská literatura- krimi a humor
Zajisté novodobí švédští autoři píší i žánrově jiné knihy, ale rozhodně nejvíc známí jsou díky svým detektivkám a nyní i díky humorné literatuře. Z této oblasti jmenujme například výborného Backmana a nyní i Jonassona. Zároveň si uvědomuju, že švédští důchodci alespoň v knihách jsou tedy pěkná kvítka. Tu máme Allana a Backman má zase svou babičku, která věří na kouzelnou zemi a slušně se rozhodně nechová.
Švédská novodobá humorná literatura mě prostě baví a Stoletý stařík se povedl přesto ne tak jako knihy od Backmana. Humor se tu samozřejmě najde a ve velkých douškách. Rozhodně není trapný a zajisté dokáže pobavit. Nejvtipnější je zajisté onen stoletý dědula. Jeho postava je sepsána velice komplexně a nejde si ho neoblíbit. Ostatní postavy mají v knize také co říct a určitě nepůsobí jen tak do větru. Samotný příběh čtenářovi stránku za stránkou krásně odsýpá, nemá hluchá místa, zbytečné odbočky od hlavního či hlavních dějů zde také nenajdeme. Příběh je rovněž uspokojivě uzavřen, což je rozhodně také plus. Oceňuji, že Jonasson dokáže poutavě a věrohodně sepsat i prostředí, v němž se kniha odehrává. Co se jazyka v knize použitého týče, tak i ten zaslouží pochvalu. Je krásně barvitý, plný hezkých či zajímavých přirovnání a i zde je vidět, že si na něm dal autor záležet. Ostatně záležet si určitě dal autor s celou touto knihou, která čítá 400 stran. Suma sumárum Stoletý stařík je tedy propracovaný vtipný příběh s fajn postavami, dobře sepsaným prostředím a zakončeným koncem. Přesto jsem u nich tak trochu na rozdíl od Backmanových humorných knih postrádal jakousi lehkost a nonšalanci. Přesto Stoletého staříka hodnotím vysoko a to 85 % a určitě se chystám na jeho další knihy.
Zdá se, že se u současné literatury ze Švédska budeme buďto bát a nebo smát. Zajímavý rozkol, každopádně mně ani jedna možnost nevadí a naopak ji vítám všemi deseti
Nejvtipnější kniha za hodně dlouhou dobu co jsem kdy četla. Fakt mě to bavilo, a nejlepší byl konec ze kterého si odnáší hlavně větu : „A propó, Einstein !" která vytržená z kontextu sice nic neznamená, ale po přečtení knihy se nad ní pobavíte. 4* (tu pátou knize nedám kvůli pasáži se slonem.)
Na doporučení jsem se do ní pustila s velikou chutí. Na začátku jsem nevycházela z údivu a Alana si nesmírně oblíbila. S přibývajícími stránkami se moje čtení zpomalovalo a zpomalovalo. Knihu jsem do úplného konce nedočetla. Pustila jsem si film, který se od mých představ dost lišil. Je to takový Forrest Gump po seversku, který by si zasloužil vynechat hluchá místa a některé, tedy podle mě, zbytečné zápletky.
První kniha, kterou jsem četla od Jonassona a musím říct, že mě hodně bavil jeho styl a velmi zvláštní humor, který asi není pro každého. Bavilo mě rozuzlení celého příběhu, některé pasáže "okének do minulosti" mi přišly moc dlouhé, ale o to víc jsem se vlastně těšila na ty části ze současnosti. Nic podobného jsem asi ještě nečetla a těším se na další autorovy knihy.
Brečela jsem smíchy!