Storočný starček, ktorý vyliezol z okna a zmizol
Jonas Jonasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/170434/bmid_storocny-starcek-ktory-vyliezol-z-o-9r6-170434.jpg
4
7370
7370
Stoletý stařík série
1. díl >
Mysleli by ste si, že sa mohol rozhodnúť skôr a mal byť natoľko chlap, aby svoje rozhodnutie oznámil okoliu. Ale Allan Karlsson nikdy dlho o veciach nemudroval. Myšlienka sa ani nestihla usadiť v hlave starého muža a už otváral okno svojej izby na prízemí domova dôchodcov v sörmländskom Malmköpingu a vykročil rovno do záhonu. Pohyb mu vyšiel a nebolo to ani komplikované napriek tomu, že Allan sa práve dnes dožil sto rokov. V spoločenskej miestnosti domova dôchodcov sa asi tak o hodinu mala začať narodeninová oslava. Mal sa nej zúčastniť sám starosta. A miestna tlač. A všetci ostatní starčekovia. A všetok personál na čele s večne mrzutou sestrou Alice. Iba sám oslávenec sa tam nemienil ukázať. Tak sa začala jeho mesačná púť po celom Švédsku – s novými priateľmi a s kufríkom, ktorý mu nepatrí, ale o ktorý sa kadekto vrátane polície veľmi zaujíma... Bezstarostný starček má dosť času spomínať na svoj neskutočne dlhý a pozoruhodne prežitý život. Veď kto sa môže pochváliť tým, že večeral s budúcim prezidentom Trumanom, zviezol sa autom s bývalým ministerským predsedom Churchillom, plavil sa na riečnej lodi s mladou manželkou predsedu Maa či niekoľko mesiacov zdolával Himaláje? Napriek tomu, že Allana vôbec nezaujíma politika ani náboženstvo, zdá sa, že počas minulého storočia ovplyvnil väčšinu veľkých udalostí vo svete... Sto rokov Allan zneisťoval svet iba tým, že bol. A teraz je konečne voľný.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2012 , Ikar (SK)Originální název:
Hundraäringen som klev ut genom fönstret och försvann, 2009
více info...
Přidat komentář
Nejdřív jsem přečetla Analfabetku a líbila se moc,Stoletý stařík mi připadá jako téměř totéž,jen v červeném obale a ani tak zábavné
Po pár stránkách se mě zmocnilo přesvědčení, že bych podobným stylem dokázal budovat příběh i já sám. Výsledek takové práce bych opravdu nikomu nepřál, proto hodnotím odpadem a knihu odkládám do sekce hanby hřbetem ke zdi.
Co říct - kniha mě zaujala a i ne. Líbil se mi způsob, jakým to bylo napsané, navíc i to propojení s historií se mi zamlouvalo, to jsem asi ocenila nejvíce (i když žádná fanatička do historie nejsem). Ale i tak, nevím, něco mi tam asi chybělo, protože jsem tu knihu četla tak měsíc a to je na mě moc, jsem schopná přečíst tlustší knihy za týden. Navíc podle popisu, že se zasměju, jsem čekala fakt ně+co hodně humorného, no, za celou knihu jsem se dvakrát pousmála. tolik k tomu humoru :D. Ale i tak dávám 4 body, knížku jsem sice četla na mé poměry dlouho, ale i tak mě zaujalo a je něčím výjimečná mezi ostaními knihami, co jsem četla.
Super čtení. Kniha mě nadchla, vtipným zakomponováním skutečné historie do Alanova příběhu. Trochu připomíná Forrest Gump.
Od všech jsem slyšela, jak je tato kniha vtipná a že se smáli od začátku až do konce. Byla jsem opravdu natěšená, až si ji přečtu, ale možná to byla ta chyba. Všechny ty situace, do kterých se Alan dostal mi přišli až absurdní. Je jasné, že se tato kniha musí brát s nadsázkou, ale chvilkami mi až přišlo, že se autor pokouší vypotit situace, které mají působit vtipně.
Abych ale nebyla jen negativní, děj a nápad byl opravdu dobrý. Kniha se četla rychle a kdyby se nepokoušela být až tak vtipná, určitě by ode mne dostala plné hodnocení.
No, je sice pravda, že filmová podoba není zdaleka tak dobrá, jako text knihy, ale teď k tomu přičtěte, že i přesto je film výrazně nadprůměrný a bezesporu vynikající. Jaký už pak musí být ten román! Román je pžedevším úplně fantasticky bláznivá jízda, která samozřejmě není nijak původní, připomene toho až moc: Nejen Forresta Gumpa a našeho Járu Cimrmana, ale i Ginsbergova Ignu a samozřejmě Hrabalovy pábitele a navrch dokonce některé dobrodružné knihy pro děti (třeba takového Armanda Lavaréda od Paula d´Ivoise) a nakonec vlastně i němé grotesky třeba spolu s povídkami Šimka a Grossmanna. Velice pozoruhodné je to, jak to ani trochu nevadí. Autor se prostě při psaní bavil tak velkolepě, že bychom byli sami proti sobě, kdybychom se nezačali bavit s ním. A součástí toho může být i to, jak nám postupně naskakují další a další paralely: španělské pikareskní romány v čele s donem Quijotem, samořejmě i Haškův Švejk a pro mně za mně určitě i Gargantua s Pantagruelem Francoise Rabelaise. Při tom ani v jednom případě nejde o plagiát, byť je ta podobnost místy až na hranici únosnosti. Snad je to trochu i odpověď na jeden dávný článek Přemysla Ruta, který si (velmi správně!) posteskl, že literatura 20. století se příliš utopila sama v sobě, čili že vzniklo přespříliš románů, ve kterých autoři píší hlavně o sobě a o problémech kolem psaní, a že se trochu pozapomnělo na staré dobré vypravěčství a sílu fabulace. Chvíli se mi zdálo, že se takovému ideálu blíží snad jen Tolkien (a jaksi zadem Rowlingová s Harrym Potterem), ale tohle je z tohoto hlediska skutečně bomba! A furt se de!!! (snad jen jediná historicky faktická nepřesnost, či připomínka: skutečný Josif Stalin nejen že se v poezii vůbec nevyznal, ale dokonce ji z duše nenáviděl (stejně jako filosofii), protože jí nerozuměl a asi těžko by tedy mohl na první poslech identifikovat při recitaci nacistického básníka. Ale to je opravdu jen drobnost...)
Je to už dva roky, co jsem "staříka" četl, takže budu stručný - dobré a zábavné čtení, trochu bláznivé historky, ale baví. Film jsem neviděl, od známých, kteří četli i viděli: film nesplnil očekávání.
Jakmile jsem si přečetl, že hlavní postavou je Karlsson a je ze Švédska, osypal jsem se. Vzpomněl jsem si totiž na jiného Karlssona (Karkulína) z pera pachatelky Astrid Lindgren. Vylekalo mně, že Karkulín dospěl a s ním i děti z Bullerbynu. Po zjištění, že to není od Astrid, ale Jonase - autora Zabijáka Anderse - osyp zmizel.
Kniha výborná - film slabý - audiokniha výborná - kniha na přeskáčku vynikající. Plný počet - a jdu do Analfabetky !!
Stařík mě na mnoha místech zahřál na srdci a na pár místech jsem si zase uvědomila, že jsem nedávala moc pozor a musím se o kousek vrátit. Jsem ráda, že mám s fiktivní postavou románu společnou vlastnost, a to naprostý nezájem o politiku. Stejně jako Alan přestanu vnímat, kdykoliv se debata sesune politickým směrem. I tak byl Alan celý život svým způsobem užitečným občanem. "Je to, jak to je a bude to, jak to bude". Zpočátku jsem nedokázala přijmout fakt, s kým vším se setkal, ale to bylo nejspíš právě to, co mi po čase přišlo nejúžasnější. Stařík je rouzmný, víceméně pravdomluvný, inteligentní a přizpůsobivý muž, kterého si nelze neoblíbit.
No, kdybych nejdřív neviděla film, asi bych se v tom trošku ztrácela. Takhle jsem se ale mohla míň soustředit na děj a víc na jednotlivé pasáže, což bylo určitě ku prospěchu věci.
Beru nadsázku, obrazotvornost a beru všechny výmysli, protože příběh je zamotaný, ale logický. A ze všeho nejvíc je prostě velmi humorný. Sranda jako blázen! A to beru úplně nejvíc. Zaslouží si svou popularitu. U tohohle počteníčka si odpočinete!
U této knihy byla jednoznačně chyba na mé straně. Kniha mě místy nebavila, ačkoli sama o sobě je vtipná, dobře napsaná, se zajímavým námětem. Využiji zde slova popisující Alana: "Vysvětlil, že s ním se to má tak, že když se lidi baví o politice, přestane poslouchat. Dochází k tomu jaksi automaticky." (str. 367) Na koho (bohužel stejně jako na mě) sedí tento citát, ten bude mít při čtení krušné chvilky.
Achjo. Nevím čím to přesně bylo, ale na tak opěvovanou knihu klidne dám dopustit. Nuda nuda nuda a zase nuda. Vůbec jsem se nesmála :-\ Ani mi to nepřišlo nijak jinak humorné. Navc to je téměř to samé, jako Analfabetka. Škoda.
Kniha mě neustále velice bavila, zejména díky Stránskému, který jí výborně/zábavně četl. Nevím, zda by mě tolik zaujala v tištěné podobě, nicméně, výborná :-)
Takový evropský Forrest Gump. Až na to, že není vtipný. Skoro vůbec. Po sto stránkách jsem přestala doufat, že mě kniha něčím překvapí, a odložila jsem ji. FIlm, který podle ní vznikl, je ještě o poznání horší.