Strácam svoje ja
Lisa Genova
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245771/bmid_stracam-svoje-ja-245771.jpg
5
691
691
Alice Howlandová je hrdá na to, čo sa jej v živote podarilo dokázať. Má päťdesiat rokov, je profesorkou kognitívnej psychológie na Harvardovej univerzite a svetovo uznávanou expertkou v lingvistike, má úspešného manžela a tri dospelé deti. Keď ju však začne trápiť neobvyklá zábudlivosť a chvíľami stráca orientáciu, dozvie sa, že trpí skorou formou Alzheimerovej choroby. Nevyhnutné príznaky začínajúcej demencie ju postupne pripravujú o spomienky a minulosť, a tak predtým nezávislá a ctižiadostivá Alice sa pokúša žiť naplno aspoň v prítomnosti. Príbeh Strácam svoje ja je dojemným, hrozivým i krásnym opisom života so skorou formou Alzheimerovej choroby.... celý text
Přidat komentář
Jsem ráda, že se ráno probudím a vím kdo jsem, kdo je moje rodina a mám vzpomínky.
Po přečtení této knihy jsem si přečetla o pocitech lidí s touto nemocí a je mi z toho úzko a ze srdce si vážím toho, že jsem snad zdravá a nemusím se prát s takovou nemocí, která mi ukradne mé já.
Za informace o tom, jak alzheimerova nemoc probíhá, bych určitě dala 5 hvězd. Obzvlášť za pohled a prožitky ze strany nemocného. Ale hodnotím bohužel jen třemi, protože mi příběh kolem moc nesedl, přijde mi zidealizovaný, chvílemi mi připomínal červenou knihovnu, přestože se jedná o takové těžké téma.
Neskutečně smutný a děsivý příběh, na kterém je nejhorší to, že se může stát komukoliv. O knize budu ještě dlouho přemýšlet nejde nedát jinak, než 5/5*
Každý, kdo nejdříve viděl film jako já, věděl, do čeho jde a jak příběh vlastně skončí. Je to velice smutné čtení o tom, jak si nemoc bere od svého "hostitele" vše. Člověk ani nechce přemýšlet nad tím, že něco takového se může stát vlastně komukoli a zcela nečekaně. Na druhou stranu nám pak takovéto příběhy ukazují pravou podstatu života, co je opravdu důležité a proč se nezaobírat kolikrát zbytečnostmi..
Kniha byla velmi hezky napsaná, byla čtivá. Přestože je dílo o náročném tématu, dokáže čtenáře příběhem upoutat.
Musím ocenit, kolik informací si autorka o této nemoci zjistila. Dále vyzdvyhuji dodatek, kde je psaná informace ohledně léku, který je uveden v knize, a další informace o možném způsobu léčby.
Kniha na mě udělala velký dojem a donutila mě nad ní i po dočtení stále přemýšlet.
Dílo bych doporučila spíše náročnějším čtenářům.
Četla jsem rychle - chtěla jsem se dozvědět - a zároveň bylo čtení až nesnesitelné. Alicí může být každý. Nebo Johnem, Annou, Lydií, Tomem... ti to mají složitější. Doporučuji Zellerova Otce jako doplňkovou literaturu či film.
Docteno cca 90 stran nez me to chytilo, ale dobre, zajimave a jsem rada, ze se to me a ani nikoho z mych blizkych primo netyka..
Je to dobře napsané a ke konci kupodivu i dost napínavé, i když se od příběhu nedají očekávat žádné zvraty. Také příběh vyznívá pozitivněji než film, hlavně svým koncem.
Tuhle knížku už jsem před pár lety četla. Teď jsem se k ní vrátila díky čtenářské výzvě (kniha, kterou nebudete číst poprvé). Knížka mě opět dostala a pohltila. Je strašně čtivá a člověk má až pocit, jak kdyby sám tuto nemoc měl.
Ufff, nevím, jak ostatní, ale já měla při čtení knihy pocit, že u sebe sleduji počáteční formu Alzheimerovy choroby, tak dobře byla kniha napsaná. Příběh Alice sám o sobě je zpracovaný dobře, ale ta beznaděj a deprese, která na vás z příběhu dýchne, je naprosto příšerná.
Přiznám se, že mě v tomto případě moc zajímá i filmové zpracování. Jen si nejsem jistá, zda budu mít někdy odvahu si film pustit.
Téma časné formy Alzheimerovy choroby je v knize velice dobře zpracované, příběh je opravdu čtivý, i když strašně depresivní a beznadějný. Zpočátku jsem nedokázala číst v kuse, vždy jsem přečetla tak deset stran a na pár dnů knihu odložila, pak jsem se k ní vracela se strašně ambivalentními pocity. Chtěla i nechtěla jsem to číst dál. Tak jsem se dostala sotva do poloviny. Bylo to poutavé, zajímavé, ale přitom mi bylo jasné, že to nikdy nebude lepší, jen stále horší a horší. Právě kvůli těmto svým osobním pocitům strhávám knize jednu hvězdičku, i když vím, že si to nezaslouží. Dnes jsem se kousla a dala jsem zbytek knihy v jednom kuse, vlastně jen proto, abych už měla pokoj od tohoto těžkého tématu. Pořád ve mě doznívají hodně depresivní pocity. Teď si jdu najít ke čtení něco šíleně bláznivého, veselého až ztřeštěného na odreagování.
Smutný a zároveň krásný příběh, úžasný čtenářský zážitek! Měl jste někdo při čtení pocit, že také máte počínající fázi Alzheimera nebo ho doopravdy mám?
Velice hezky, citlivě napsaná kniha. Je to poučení pro ostatní, važte si života, když jste zdraví, neberte to jako samozřejmost. Bylo to smutné čtení o úspěšné, vzdělané Alici, která začala trpět nevysvětlitelnou zapomětlivostí, chvilkovou ztrátou orientace a se zpožděním jí byla diagnostikována choroba Alzheimer s časnou formou. Bylo jí teprve 51 let a ona musela přehodnotit svůj život, změnit postoj ke všemu, nesmírně si vážila sama sebe a pracovala na tom, aby udržela aspoň to, co se dalo, když říkala "ještě jsem to já". Celkově je to nezapomenutelná kniha o hezkých vztazích k nemocné od nejbližších v rodině, na pracovišti, u lékařů a ostatních pracovníků, kteří se věnují náročné práci s nemocnými.
Hned po dočtení jsem se koukla i na film a obojí se mi moc líbilo. Pořád jsem to já je smutná kniha bez špetky naděje, která přiblíží život inteligentní a úspěšné Alice, které byl diagnostikován Alzheimer s velice rychlým nástupem. Sledujeme, jak se s ním vyrovnává nejen ona, ale i celá její rodina, přátelé, kolegové v zaměstnání. Kniha mě hodně zasáhla, myslím, že dovede porozumět, čemu lidé s tímto onemocněním procházejí.
Srdcervoucí, emočně až na dřeň vyčerpávající kniha, a to vše bez jakéhokoli patosu. Díky profesní erudovanosti autorky i jejímu jazykovému citu mám před sebou opět nezapomenutelný příběh.
Tohle nejde hodnotit, knihu jsem četla se slzama v očích, a dočítala v pláči. Nevím jestli zvládnu vidět film, ale knížka krásně napsaná, krásně ukázáno z obou pohledů, jak nemocného, tak pečujících. Ach jo
Při čtení mě bylo smutno a chtělo se mi brečet. Nejhorší je, že s tím člověk vůbec nic neudělá.
Štítky knihy
zfilmováno nemoci poruchy osobnosti ztráta paměti, amnézie psychické problémy demence (nemoc) Alzheimerova choroba padesátka (věk) profesoři
Autorovy další knížky
| 2009 |  Ještě jsem to já |
| 2021 | Poslední věta |
| 2021 | Levá strana světa |
| 2019 |  S láskou, Anthony |
| 2022 | Zrádná paměť: Proč si pamatujeme i zapomínáme |
I když nejsem s to rozpoznat (to), co včera. V sobě sebe se nechytám. Soumrak se chystá. Pozhasíná všechna světla. Rozhází klíčenky k myšlenkám, a tak vídám prázdné obrazy. V závrati padám do stavů "mrtva." Poraďte svědkyni reminiscenční slepoty, slepoty "srdce v lebce," než zahrozí úplná tabula rasa, bezvědomí lásek, vrásek, nemajíc život v paměti.