Strach a chvění
Amélie Nothomb
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/174204/bmid_strach-a-chveni-ezR-174204.jpg
4
318
318
Belgická dívka přijíždí do Japonska na jednoroční stáž a nastupuje na místo tlumočnice ve významné obchodní společnosti. Tady se ocitá tváří v tvář těžkému vystřízlivění z dávného snu a začíná chápat, jak složitá je cesta za slávou v hierarchii společnosti, kde každý má svého nadřízeného a kde se skutečně tvrdě pracuje. Navzdory všemu dostává ty nejhorší úkoly a postupně padá až na samé dno pracovního žebříčku. Dokáže se s tím vyrovnat? Román byl vyznamenán cenou „Grand Prix du Roman“ udělovanou Académie française.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , Mladá frontaOriginální název:
Stupeur et tremblement, 1999
více info...
Přidat komentář
Výňatek ze života jednoho západního vetřelce, který si potřeboval vyzkoušet drsné pracovní podmínky sararímanů.
Příběh mě zaujal japonským stylem života. Amélie, ač ponižována svými nadřízenými, trpělivě očekává den, kdy jí skončí pracovní smlouva a ona bude moci odejít z jedné prestižní firmy. Ač jsou na tuto knihu negativní reakce, mě se líbila a to právě proto, že se tak vymyká evropskému myšlení. Přemýšlela jsem o tom, jak bych reagovala já, kdybych byla v Améliině kůži a došla jsem toho názoru, že zůstat ve firmě a dostát tak smlouvy, bylo od Amélie velké hrdinství. Já osobně bych dala okamžitou výpověď a do doby jejího vypršení bych se "hodila" marod :) Amélie, ač Belgičanka odkojena japonskou kulturou, přijala hodnoty této obdivuhodné země, a proto také její myšlení a chování se vymyká naší zažité kultuře. Svoji "trýznitelku" obdivuje a bílé je bílé a černé je černé.
Nevím, jak moc je příběh skutečný a pravdivý, na zadní straně knihy se píše, že je poloautobiografický, tak nevím.... No, nelíbil se mi, ani hrdinka a celý ten její "pokus". Vlastně mi ji ani nebylo líto, neobdivovala jsem ji...zvláště poté, co jsem si přečetla životopis autorky - nebyla na té práci závislá, jen si něco chtěla zkusit... (Také se mi neustále vtírala věta z Deníku B.J. o kruté rase :)
Jak už zde bylo zmíněno, klidně by se mohlo jednat o povídku, popř. kapitolu v celkové autobiografii, ale na knihu to bylo "takové nijaké". Obdiv autorky za vše, čím si prošla a jak se držela. Nicméně jako literární dílo mě kniha příliš nenadchla. Doporučuji k přečtení spíše pro seznámení s pracovními podmínkami jinde.
Této knize by slušel více formát povídky, celkově je to takové vytržené z kontextu, o hlavní hrdince nevíme skoro nic kromě toho že je Belgičanka a že mluví japonsky, celý příběh je okleštěný na její sebemrskačské působení v jedné japonské firmě a potupné chování jejích nadřízených k ní, což ona strpí, protože nechce "ztratit tvář" ... to je vlastně vše, co se tam odehrává... žádný čtenářský požitek jsem z tohoto díla nepocítila :-(
Tak nějak absurdní. Vše vyhnáno do extrému. Jedno ponížení za druhým. Tato knížka mi nic nedala. Na závěr ve mně zůstala myšlenka, zda knihu nepsal autor s psychopatickými sklony. Měla jsem pocit, že tohle dokáže vyplodit a přenést na papír jen člověk, který má alespoň část popisovaných vzorců, křivd a tužeb zakořeněných a ukrytých někde hluboko v sobě. Dokážu konstatovat jen jediné : Každý má možnost zůstat nebo odejít. Hlavní postava se rozhodla vést "svůj boj" ... A vo-vo-votom to je...
Za mě tohle spíše slabší. Sice se to dá přečíst rychle, ale nějak sem se do toho nedokázal ponořit. Stojí ovšem za přečtení pokud je člověk fanoušek autorky.
Už nikdy neříkat, že nás v práci ponižují a že musíme být zticha.... kdo si to nemyslí, ať si tuhle knížku přečte.
Můj obdiv k Japonsku dostal už poněkolikáté zásah, že vše není tak dokonalé, jak to vypadá, když za mnohým stojí nesmírně tvrdá práce, pokora, mnohdy i ponižování člověka.
"Pochopila jsem tam jednu velkou věc: totiž že v Japonsku život rovná se podnik".
Zvláště je pak postavení ženy, je v jistých směrech doslova absurdní.
No nic, chcete-li se něco o Japonsku dozvědět , podotýkám z pohledu Evropanky, čtěte. Zajímalo by mne, jak se na tohle své postavení dívají Japonky. Jestli i ony tu svou poníženou roli takto cítí nebo zda jim to přijde tak správné, protože jsou takto od mala vedeny a vychovávány.
"Jediné, na co máš plné právo , pokud jsi neprovedla tu pošetilost a nekonvertovala ke křesťanství : Máš právo na sebevraždu. My v Japonsku víme, že je to velice čestný čin."
Opravdu zajímavé čtení o životě , přístupu a postoji k práci a obzvláště pak o postavení ženy Japonsku.
Díky četbě této knihy jsem si uvědomila, jak jsem šťastná že jsem Evropanka a můžu žít svobodně a upřímně.
Knížka tvrdě popisuje systém japonských firem. Je to nemilosrdná sonda pracovního života v Japonsku , svázaného nepochopitenými psanými i nepsanými pravidly .
Naštěstí to hlavní hrdinka dokázala ustát s nadhledem a humorem. Knížku by si měl přečíst každý, kdo se cítí ve svém zaměstnání zahlcen absurdnostmi :)
Tím, že se autorka v Japonsku narodila a žila, je tato kniha autentická. Možná autentičtější, než třeba Murakamiho díla, ve kterých je tvrdost japonského způsobu života zjemňována poetickými a místy až mystickými pohledy.
Zajímavý pohled do mentality Japonska. Mladá žena, která chce prorazit v místech, kde se narodila a bohužel naráží na samé překážky. Trochu jsem doufal, že ten postup zvládne a udrží se tam... Ale realita je jiná. Každopádně můj obdiv, že vydržela rok v takových podmínkách, si rozhodně zaslouží.
Máte-li pocit, že vaše práce je k ničemu, že vás v práci nedoceňují nebo že máte na pracovišti mizerné vztahy, přečtěte si tuhle knihu. Věřte, že vám zvedne náladu. Na první pohled působí jako velmi zábavná groteska, ale je to nemilosrdná sonda do všemožnými psanými i nepsanými pravidly svázaného života (především toho pracovního) běžného japonského člověka (i když je hlavní hrdinka Evropanka). Někdy je text možná doveden až do absurdity, ale to na kouzlu a působivosti knihy nic nemění.
Amélia žila ako dieťa v Japonsku a ako dospelá a vyštudovaná si našla prácu v japonskej firme. Amália je šikovná a inteligentná, no napriek tomu vo firme pôsobila ako "hajzľobaba". Ironicky autorka opisuje vzťahy a systém v japonskej firme, kde vládne len autoritatívny prístup k zamestnancom. Musím ju obdivovať, že vo firme vydržala až rok.......
Pěkný a poutavý příběh. Úžasný náhled do japonské kultury. Ráda si přečtu od autorky další knihy.
Jestli to tam mají byť zpoloviny takové, tak klobouk dolů před každým, kdo tam vydrží, a takovou dobu! Hlavní hrdinku a její nadhled ale nikdo nezdolá - a jestli dokáže lidi burcovat už posouváním dat v kalendářích, tak co teprve při doplňování toaletního papíru. Teď si musím pustit ještě film; chci vidět, jestli tam na konci bude to kouzelné "Žer !!" :-)
Zábavné, komické, absurdní a přehnané :) Výborná kniha, která si bere na paškál japonskou firemní morálku a japonské myšlení tak nepochopitelné pro mladou Belgičanku, která se přes všechnu snahu uplatnit se dopouští samých faux pas a ocitá se tak na samém dně firemní hierarchie. Skvělé je i filmové zpracování, které výborně kopíruje knihu.
Ak by som mal knihu brať ako komplexnú analýzu japonskej spoločnosti, ktorá skúma rozdiely medzi európskou a japonskou mentalitou (ako ju tu prezentujú niektorí užívatelia), tak by na plnej čiare zlyhala - jednalo by sa o jednostranné, xenofóbne odsúdenie, ktoré západnou (európskou) optikou zobrazuje len najhoršie aspekty japonskej kultúry, ktorá je rozhodne omnoho rozmanitejšia a pestrejšia ako jej zobrazenie v tejto knihe. Myslím, že kniha sa ale rozhodne nesnaží byť úplne realistická a slúži práve ako subjektívne zobrazenie tých najtemnejších, najnechutnejších, autoritariánskych prvkov v spoločnosti, sugestívne vykresľuje nebezpečenstvo úplnej poslušnosti a podriadenia sa autorite, ktoré je o čosi viac prevalentné práve v japonskej spoločnosti. Autorka poriadnou dávkou excesívnej mizantropie a čierneho humoru satirizuje totalitné fungovanie režimu vo veľkej japonskej korporácii, ktoré slúži tiež ako parabola fašizmu.
Štítky knihy
Japonsko zfilmováno etiketa belgická literatura autobiografické prvky
Autorovy další knížky
| 2004 |  Strach a chvění |
| 2001 | Vrahova hygiena |
| 2012 | Životopis hladu |
| 2011 | Kyselina sírová |
| 2007 | Antikrista |
Kniha se mi líbila, protože mám ráda knihy napsané o jiném stylu života a kultuře než který tady žijeme. I když na druhou stranu se mi to zdálo napsané trochu stručněji a příběh se odehrával na mé poměry moc hrr (jak to chodí doopravdy a které pasáže jsou vymyšlené a přibarvené?) - to se můžeme jen domnívat. V Japonsku jsem nebyla, neznám to tam, ale vím, že Japonci jsou hodně pracovití, úplní workoholici. Každý zadaný úkol dokážou splnit, a když je těžký, tak se s ním perou seč jím síly stačí, ale na druhou stranu jim chybí v té pracovitosti nějaký ten šmrnc a kreativita.