Duch domu Ashburnů
Darcy Coates
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/399362/bmid_duch-domu-ashburnu-axc-399362.jpg
4
2536
2536
Strašidelné domy série
1. díl >
O tomto domě se šířily podivné zvěsti bezmála sto let. Jeho majitelka, Edith, odmítala nechat kohokoli vstoupit dovnitř a nedaleké městečko navštěvovala jen málokdy. Po její smrti zdědila dům její jediná příbuzná, Adrienne. Vše co má, je jeden kufr, dvacet dolarů a milovaný kocour. Dům je pro ni příležitost, jak začít nový život, kterou si nemůže dovolit odmítnout. Ačkoli na duchy nevěří, při zkoumání svého nového domova naráží na věci, které v ní vyvolávají neklid. Do tapet na zdech jsou vyryty podivné nápisy, v lese nedaleko domu je ukryt starý hrob a tajuplné portréty v chodbě v prvním patře jakoby sledovaly každý její pohyb. Jak odhaluje další a další tajemství domu, začíná věřit, že pověsti, které se o něm vyprávějí, mají možná pravdivější jádro, než předpokládala. Budova má chmurnou a děsivou minulost. Adrienne postupně zjišťuje, že o její život usiluje něco hluboce nepřirozeného a děsivě odporného.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2019 , FobosOriginální název:
The Haunting of Ashburn House, 2016
více info...
Přidat komentář
Tento díl se mi líbil víc než Přízraky domu Carrow, který jsem četla dřív. Přijde mi, že Ashburn je víc děsivější a má víc ponurou atmosféru. Staré domy s tajemnou historií a duchařinu mám ráda, příběh měl i docela spád a zároveň se zase nemusíte bát jít ve 3 ráno do koupelny. Spíš takový napínavý příběh s prvky hororu a zlých duchů, který vám zpříjemní večery pod lampou :-)
Obvykle horory nečtu, zde se mi velmi libilo téma jako takové, proto jsem po knize sáhla. První dvě třetiny jsem se spíš nudila, poslední už měla spád, ale konec to pokazil.
Při čtení jsem se vyloženě nebála, ale stísněné pocity jsem měla. Kniha je neuvěřitelně čtivá, napínavá, plná dávných tajemství a překvapivých zvratů. Občas jsem nechápala hlavní hrdinku, protože já bych určitě utekla hned druhý den.
Adrienne zdědí starý dům, který u místních má velmi strašidelnou pověst a i jí se brzy začnou dít podivné věci.
Kniha mne začala bavit až v poslední třetině, kdy se konečně začalo něco dít... byla to má třetí knížka od této autorky a pro mne zatím nejslabší. I když ten konec byl už potom super... rozhodně nezavrhuji, je to hezké odpočinkové čtení.
Je to jako po stopách hrůzy, říkali. Přečti si to, budeš nadšená, tvrdili... A já? Byla strachy bez sebe :-D Teda ne, že by to bylo až tak extrémní, to spíš já jsem strašpytel. Byla jsem napnutá od první až po poslední stránku Ale stopy hrůzy to fakt nejsou :)
Hororové knihy nevyhledávám, tuhle jsem si vybrala v seznamu čtenářské výzvy a musím říct, že napsaná je dobře, opravdu jsem se i bála a napnutá jsem byla až do úplného konce. Přesto po další nejspíš nesáhnu.
Tato kniha byla pro mne výletem do žánru, který nenavštěvuji příliš často a má potřeba něčeho strašidelného tak byla na nějakou dobu uspokojena ;-).
V tomto hororu je použita nejoblíbenější rekvizita tohoto žánru a to je dům opředený tajemstvím stojící daleko za městem uprostřed lesů. Hlavní hrdinka je také typická - osamělá mladá dívka bez peněz, tedy bez auta a bez mobilu jen s jediným přítelem a to kocourem. Tajemná atmosféra jak vyšitá a ani duch nebude dlouho chybět...
Děj je jednoduchý, celkem předvídatelný, vše vychází z osvědčené šablony, ale i tak je to poutavé, napětí nechybí, večer jsem to raději nečetla ;-). Závěr byl možná trochu uspěchaný, ale celkově to hodnotím jako dobrou klasickou duchařinu napsanou hodně čtivě - příběhem se dá prolétnout za pár hodin.
V knize nevystupuje mnoho postav, vše se odehrává jak jinak než v samotném domě a dále také v nedaleké vesnici Ipson. Adriennin příběh je vyprávěn z pohledu třetí osoby, čtenář však není ochuzen o ženiny myšlenkové pochody. Příběh se odehrává v současnosti, má pouze jednu dějovou linii, přesto je děj prodchnutý střípky minulosti prostřednictvím novinových výstřižků a různých povídaček. Mám ve velké oblibě rodinné historie, tajemství a příběhy protkané minulostí. A toto všechno Duch domu Ashburnů splňuje, takže jsem byla více než spokojená. Navíc v knize vystupuje hrozně sympatický kocourek jménem Wolfgang, což je plus navíc.
Bohužel se mi kniha nelíbila, neudržovala mě v napětí, ani trochu jsem se nebála (ani když jsem četla večer a měla jsem zapálené svíčky) a ani jsem neměla pocit, že na mě něco vyskočí zpod postele . Tyto tři faktory jsou stavebními kameny pro "duchařské knihy". Je tedy evidentní, že kniha moje očekávání nesplnila. Nemohu doporučit.
Dalo by se říct,že toto je moje první setkání s takovým typem knihy,když pominu Stopy hrůzy,které jsem četla jako náctiletá a nic si z nich nepamatuji. Od začátku mě kniha chytla a to by se dalo říct,že se tam vlastně skoro nic neděje. Těšila jsem se na to až zase knihu otevřu a konečně se dozvím,co s tím prokletým domem vlastně je. O hvězdičku míň dávám za hůře propracovaný konec. Paradoxně tam jsem se bála nejmíň. Ale další díl si určitě přečtu.
No, kde začít? Předně je asi nutné uznat, že jakmile si člověk zvykne na styl psaní (mně to trvalo nějakých 5-6 kapitol), ne nepodobný Wattpadovské produkci, vlastně se to čte docela dobře a stránky utíkají jedna za druhou :) Tomu ostatně notně napomáhá i fakt, že jsou kapitoly veskrze krátké a většinu člověk přečte pod deset minut. Potěšil i námět; horory a obzvlášť strašidelné domy mám rád, ale Coates má prostě do žánrového nadprůměru docela daleko.
Budování atmosféry v jejím podání popravdě moc nefunguje a i ty střípky, co se jí povede utepat, úspěšně skončí v koši v závěrečné třetině, kdy se z hororu prakticky stává čistý survival. Na druhou stranu, přiznám se, že nevím, kdo je cílovkou knihy. Pokud to mají být spíš mladší čtenáři, tak do 14 let, dovedu si představit, že to na ně působí mnohem intenzivněji než na dospělého ;)
P.S.: Postupem času začínám být docela alergický na horory, v nichž autoři zmiňují a vysmívají se známým hororvým klišé jen proto, aby o deset stránek později nechali své postavy dělat přesně totéž :/
Jednim slovem super! Napeti az do konce, cetla se vyborne, skvele navozeni atmosfery a jelikoz mam zrovna vyron kotniku, vzila jsem se do deje pomalu doslova ;) Libila se mi mnohem vic jak Korist
Moje první kniha od Darcy Coates a asi nebyla poslední. Autorka píše velmi čtivým stylem, kdy vám stránky utíkají mezi prsty, dokázala vytvořit příjemnou atmosféru, kdy jsme se seznamovali s domem, hlavní postavou, která mi byla moc sympatická. Člověk se s ní dokázal nějak ztotožnit do určité míry (hledání nových kamarádů, nedostatek financí, láska ke kočce..) a byla neskutečně odvážná.
Musím se přiznat, že jsem měla husí kůži u některých scén, hlavně u té v lese a pak v poslední části knihy. Moc se mi to líbilo, miluji horory a hodně jsem jich viděla, ale tohle mě bavilo.
Mám ráda příběhy o strašidelných domech, tento však nebyl tak úplně podle mých představ. Spíš než abych se bála, mi to zvláště ke konci přišlo trochu úsměvné. Jako milovnice koček jsem však ocenila úlohu velkého šedého kocoura - s ním mi to přece jen alespoň trochu bavilo.
Po knize jsem sáhla pro odlehčení po poněkud náročnějším tématu a musím říci, že kniha splnila svůj účel. Děj se zbytečně nevleče a při četbě v noci po půlnoci při úplňku jsem se v jistých částech fakt bála :-) Trochu moc rychlé mi přišlo rozuzlení na konci knihy. Taky jsem našla na konci logickou chybu, které si určitě všiml každý, kdo knihu četl... Kniha o strašidelném domě a jeho duchovi mě rozhodně nezklamala.
Má třetí kniha od této autorky, její styl se mi opravdu líbí - začtu se a napnutím kolikrát přestávám dýchat... Za mě povedená kniha, spousta záhad, které do sebe nakonec navzájem zapadnou.
Nejsem cílová skupina hororových příběhů a tento jsem četla jen kvůli čtenářské výzvě. Bavil mě příběh a rozkrývání rodinné minulosti, ale velmi mě zklamala "černobílost" postav a zkratkovitost děje. A snaha o vysvětlení na konci dle mého byla odbytá a nedomyšlená. Postavy dělaly a uměly, co se autorce hodilo do děje, aniž by to mělo návaznost a logiku. Za mě nic moc.
Já se teda nebála, asi dvakrát jsem se zasmála, přečetla jsem to a závěr to teda nevylepšil. Opravdu není nutné na každé straně aspoň dvakrát zopakovat jméno hlavní postavy. Celé to bylo takové nevěrohodné, občané měli údajně v krvi ctít společenské třídy jako lordy a boháče, ale přitom se to odehrává v USA, to se mi teda nezdá. Každopádně kdybych měla pocit, že mě honí zombík, řeknu si kocourovi a bude klid. ;)Bohužel jsem podlehla kladným hodnocením a teď lituji, že jsem důvěřivě koupila i jeden další strašidelný dům. Třeba se v něm budu i fakt bát, uvidíme...
Jelikož moji synové chodí spát v osm a manželka z práce chodí v deset, mám nejvíce času na čtení právě v tyto hodiny. A jako velký milovník hororů a bání se jsem si k tomu blbec ještě zapálil svíčky a vypnul vše, co vydává nějaký zvuk. No, málem jsem se pos... :D
Výborný příběh, skvěle napsáno, jen hlavní postava mi přišla taková málo propracovaná. Ale na čtyři z pěti to bohatě stačí.
Štítky knihy
thrillery tajemství zombie horory duchové a přízraky strašidelné domy duchařské romány
Autorovy další knížky
| 2019 |  Duch domu Ashburnů |
| 2019 |  Tajemství sídla Craven Manor |
| 2021 | Kořist |
| 2020 | Přízraky domu Carrowů |
| 2021 | Hlasy v bouři |
Začátek byl celkem nudný, menší pohádka pro dospělé. Četlo se mi to pomalu, ke konci děj dostal trochu spád a byl pro mne překvapením. Určitě si přečtu další díly od této spisovatelky.