Střelba v Kodani
Niklas Orrenius
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481896/bmid_strelba-v-kodani-5pI-481896.png
4
30
30
Jsou karikatury proroka Muhammada zbytečná provokace, nebo důkaz svobody slova a uměleckého projevu v západním světě? Lars Vilks nejspíš nečekal, že se po zveřejnění jednoho obrázku stane terčem výhrůžek, Al-Kajdá vyzve k jeho likvidaci a stráví zbytek života s policejní ochranou v utajení. Vilks svou uměleckou kariéru založil na provokaci a hře s hranicemi. Švédské úřady třeba rozčílil proslulou instalací Nimis v přírodní rezervaci. Zašel u kresby proroka Muhammada se psím tělem moc daleko? Niklas Orrenius se také ptá, jestli současná švédská společnost není pokrytecká a kdo nese vinu za mrtvé při teroristických útocích. Švédsko se mění z homogenní společnosti v zemi obyvatel různého původu a mnoha vyznání. Politici i běžní občané stojí před novými problémy. Situace, kterou ve své knize z roku 2016 popsal Orrenius se znovu proměňuje, Švédsko je laboratoř budoucnosti – a to i pro střední Evropu, kde prozatím uprchlíci zůstávají především strašákem předvolebních kampaní.... celý text
Literatura světová Žurnalistika, publicistika
Vydáno: 2021 , AbsyntOriginální název:
Skotten i Köpenhamn: Ett reportage om Lars Vilks, extremism och yttrandefrihetens gränser, 2016
více info...
Přidat komentář
Místy možná až příliš zeširoka, ale jako podnět k diskusi o svobodě slova a ilustrace současné situace ve Švédsku parádní.
Třetí kniha od Prokletých reportérů. Zajímavé téma a také hodně složité, klobouk dolů před autorem, že se toho nebál a probíral téma ze všech stran. Rozhodně mě překvapilo, jaká panuje ve Švédsku situace.
Všechno je jednou poprvé, a tak přišla i Absyntovka, kterou jsem se neprokousala.
Drahý (doslova) umělec mi k srdci nepřirostl. Nic zlého jsem mu teda nepřála, svobodě slova fandím, radikalismu ne. Ale soustavně někoho urážet jen proto, že můžu (a pak ještě nepřímo ponoukat další lidi k témuž), není umění, ale šikana. A když jsem si navíc v půlce knihy ještě našla, jak to s Vilksem dopadlo, zeptala jsem se v duchu jeho i autora knihy: Stálo Vám to za to? A ztratila jsem chuť pokračovat v tomto pátrání, kdo že je v právu. :(
Trochu mě udivuje, že ve dvou ze tří komentářů je stížnost na neznámé reálie. K bezproblémové orientaci mi stačilo párkrát zagooglit a přečíst asi tři krátké články, ale pro porozumění nebylo nutné ani to, autor podstatné věci říká přímo v knize. Mně naopak vyhovovalo, že mám od zmiňovaných politiků odstup, a tudíž nejsem předem zaujatá.
U Salmana Rushdieho se většina západního světa shodne, že by měl mít možnost mluvit, tvořit a žít svobodně. Naopak Vilks byl kontroverzní, ještě než nakreslil psa s hlavou Mohameda, a od té svou nejednoznačnost jen záměrně prohluboval. Ukazovat ochotu k hájení svobody slova na případu nepohodlného exhibicionisty, o němž si většina umělců a liberálů dávno myslí, že jeho umělecký přínos je mizivý a měl by držet zobák, zato ho s nadšením podporuje krajní pravice a rasistická hnutí, to je teprve intelektuální výzva.
Orrenius napsal vlastně sérii reportáží, ke kterým dal Vilks jen záminku: ze zákulisí krajně pravicových stran, z mešit různého ladění a z umělecké scény, která tak hlasitě mluví o rovnosti a otevřenosti, až cenzuruje umělce, který nehlásá nic, ale odmítá říct, že není rasista. Mluvil se zastánci všech směrů, a přestože přiznává svůj názor, je nestranný. Výsledkem je pestrý a nepřikrášlený obrázek Švédska v době imigrační krize a k tomu nespočet otázek, které autor nezodpovídá.
Přijde vám správné platit desítky milionů ročně na ochranu umanutého egocentrika, který mohl tušit, že po něm půjdou? Předpokládá svoboda slova vyspělost mluvčího, který ji nezneužije k urážkám? A když zneužije, má být potrestán, nebo jen mravně odsouzen (jinými slovy - vypnuli byste mikrofon Donaldu Trumpovi?)?
Velice důkladná reportáž a nesmírně podnětná. Nezpochybňuje hodnoty západní společnosti, jako je rovnost, tolerance a svoboda projevu, ale nutí čtenáře, aby se nad nimi zamyslel a pokusil se je definovat a odůvodnit.
Tato absyntovka není možná pro každého - nutí být pozorným v příběhu Larse Vilkse a zároveň v okolních postavách podporovatelů, odpůrců, politiků, organizací či spolků, které celou problematiku dokreslují.. Autor si dal opravdu práci se sháněním historie, rozhovory i snahou o nestranný tón - výsledkem je mnoho informací o švédské svobodné společnosti a jejich postojích ke ´střelbě v Kodani´ včetně všech důsledků... To, co si čtenář z obsahu odnese a jak si význam reflektuje na naši společnost, už záleží jen na něm..
Problém knihy jsou některé pasáže, které až příliš zabíhají do švédské politiky včetně té lokální, to je opravdu jen pro geeky. Ale kdo se s nimi vypořádá nebo je přeskočí, dozví se strašně moc o problematice svobody projevu, o islámském fundamentalismu i pravicovém extremismu, o tom, "jak to v tom Švédsku doopravdy je" (a leccos se dá vztáhnout k celé Evropě). Spousta věcí k zamyšlení, bez jasných závěrů.
Kniha myslím čtenáře absyntovek trochu mate, protože tu nic není černobílé, žádná jasná linka dobro-zlo, ani ucelený poutavý děj. Ale o to víc poučení.
Zatím nejslabší absyntovka. Oproti jiným, příběhovějším knihám, je Střelba v Kodani poměrně nesourodá. Kniha začíná samotnou střelbou, pokračuje informacemi o Larsi Vilksovi a končí rozbředlou debatou o svobodě slova a nekonečnými vyjádřeními toho či onoho politika či muslima. Střelba v Kodani ukazuje, že i dobré téma lze potopit ve chvíli, kdy se text špatně poskládá.
Střelba v Kodani
Absyntovky jsou moje guilty pleasure !!! A tohle bylo zase něco !!! Stojí za přečtení zejména pro ty, kteří žijí v představách o dokonalém západním světě, s dokonalým demokratickým systémem, které ve Švédsku údajně panuje. Miluju, když mě kniha nutí přemýšlet a dívat se na problematiku z více stran. Zejména díky poslední kapitole jsem si uvědomila, že každá strana barikády má své důvody pro své činy a absolutní pravda je fikce. Svoboda slova ano, ale...Nejsem rasista, ale... Být čistý jako lilie je absurdum a všichni to víme, jen si na to tak trochu hrajeme.