Stříbrný vítr
Fráňa Šrámek
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35541/bmid_stribrny-vitr-2FN-35541.jpg
3
382
382
Lyrický román českého básníka o problémech dospívání a prvních milostných zmatků. Chlapcova rodina, kde otec projevuje málo taktu při výchově syna, zatuchlé prostředí gymnázia, maloměsto se svojí pokřivenou morálkou - to vše hrdiny zraňuje a nutí ke vzpouře. Jak nabývá prvních, často trpkých zkušeností, ztrácí svou bezbrannou přecitlivělost, ale neztrácí víru v krásu života a věčné mládí.... celý text
Romány Literatura česká
Přidat komentář
Mnoho lidí si prošlo první láskou, vztahem, zklamáním, poznáním, podobně jako hlavní hrdina. Dle mě chtěl F. Šrámek napsat zkušenosti o mladíkovi, který "objevuje" svět dospívání. Což mohlo, stylem, kterým je kniha napsána, ve své době působit zajímavě. Do 2/3 jsem byl přesvědčen, že mladík Ratkin je gay nebo alespoň nějak zaměřený na muže. Vím, že v době napsání knihy bylo společenské chování docela jiné než dnes. Proto ten prvotní úsudek. Kniha na mě působila zbytečně zdlouhavě a složitě, než jsem se vlastně dozvěděl, o co Ratkinovi jde, co chce vyjádřit svými pocity. Ve srovnání s Dostojevským… je toto opravdu slabší čtení, které bych doporučil, pouze pokud už nemáte co číst a nemáte jinou knihu po ruce.
Kdysi jsem tuto knihu dostala k 12-13 narozeninám , od rodičů a naprosto jsem ji nerozuměla, Až po skoro 40 letech jsem ji znovu dostala na světlo a já se začetla. A pěkně jsem si pobrečela, neboť jen ten, kdo se občas vrací - byť jen na návštěvu-do svého rodného města, ten ví, že ta veliká první láska na něj pořád čeká na tom stejném místě, jako čekávala před 40 lety a pořád se u toho stromu usmívá stejně , jako se usmívala před těmi 40 lety. Neodešla, trpělivě tam při každé návštěvě stojí a čeká až se tím směrem podívám. Snad když jsem tam jezdívala s kočárkem s mými dětmi mi to tak nepřišlo, možná jsem ji neviděla , ale teď, když tam chodím s vnučkou a ukazuji , kde jsem měla školku, kde školu, kde jsem chodila do cvičení tak až teď už ji vidím a čekám jestli mi ten můj Stříbrný vítr napoví, co a proč se tak všechno stalo???
Velice pěkný klasický román s lyrickým nádechem. Četl se velice dobře a docela často jsem se viděla v hlavním hrdinovi :)
Tuto knížku Fráni Šrámka jsem četl již kdysi dávno, snad na střední škole. A pamatuji si dodnes, že ve mne vyvolala silný dojem a myslím si dokonce, že ovlivnila moji mladou romantickou duši, i když si obsah a děj již příliš nedokážu vybavit. Ale ten dojem ano! Proto, když jsem knihu v knihovně zahlédl, vzal jsem si ji domů - prožít znovu ten romantický pocit náctiletého zamilovaného kluka. A opravdu tam byl - ten stříbrný vítr...!
I s odstupem času je to rozkošné, pociťovat tu rozpolcenost, rozervanost hledajícího mládí, vzdor vší nespravedlnosti, bolestivé prožívání prvních lásek, bouřlivá oslava mladosti, síly a nadšeného očekávání velkých věcí - tam někde, již snad za obzorem, nádherný zítřek.
Trochu patetické? Ano, rozhodně - protože pro Jeníka Ratkina, stejně jako pro mnoho dalších mladých lidí, život takový prostě je - bílý nebo černý, nic mezi tím. To až později, mnohem později se černá s bílou začínají mísit. Bílá zešedne a černá vybledne častým praním v každodenním životě, dalšími láskami a rozchody, povinnostmi, starostmi, prací, opojením a vystřízlivěním - prostě dospěním! A Stříbrný vítr je pak taková připomínka a vzpomínka, jaké to bylo kdysi, jaké byly naše sny a lásky a jaké to bývalo, když jsme ještě mohli slyšet ten stříbrný vítr...
Inspirativní dílo. Fráňa Šrámek v této knize vystihl přesnou podstatu a krásu rozbřesku života. Poselství celé knihy je v tomto úryvku:
"Mládí by mělo zavolat takovým výkřikem, který by se zabodl do prsou jako nůž. Po špičkách má se choditi kolem mládí, neboť tam, kde je skutečné, krásného života schopné mládí, tam se stále leží v bolestech; po špičkách chodit a ne řinčeti železy. Mládí klesá a trpí, vstává a trpí. Spikli se proti mládí: zdraví se mrzačí, ranění se neobvazují a zbloudilým neukazuje se cesta ... Mládí má zápasit, netřeba mu však zápas ztěžovat. Mládí má zápasit, snad má i krvácet z ran, padne-li znova se vztyčovat, musí i leccos ztratit - jen dokud stále slyší z dálek svůj stříbrný vítr -"
ne moc dobrá kniha, ani bych ji nečetla kdybych ji neměla na povinnou četbu
Jak hodnotit klasika české literatury a jedno z jeho vrcholných děl. Nezpochybnitelně dovedl vystihnout trýznivou předpojatost a krutou křehkost mládí. Nemůžu tvrdit, že bych Ratkinovi rozuměla, stejně jako si nerozuměl on sám, a přeci mi byly jeho myšlenky blízké tak, jako by byly kdysi mými. Nemůžu ani tvrdit, že by mě ten příběh bavil, dokonce se přiznám, že jsem si od něj odskočila k frivolnějším žánrům. Přesto mě ten proud probouzejícího se vědomí sebe sama, erotiky, vzpoury i bolesti nakonec strhl. Přesto jsem přesvědčená, že jsem jej četla v nejhorším možném věku. Stříbrný vítr už sama dávno neslyším, ale ještě po tom ani opětovně netoužím. Povede-li má cesta až do stáří ... ještě se Ratkine setkáme.
Neuvěřitelný talent a to mu neupřu ani za nic.
Velice subtilně napsaný příběh, ovšem přes křehkost je v tom náležitá síla. Žádná ospalost, spíš preciznost a styl kterým se autor může klidně mohl se světovými autory.
Vím, že bysme si měli našich klasiků cenit, ale nemůžu si pomoct, pro mě byla četba Stříbrného větru utrpením, pustila jsem se do něho kdysi dávno na základce a to jen proto, že mi češtinářka rozmluvila ať se nepouštím do Kafkova Procesu (který byl dle ní asi vzhledem k mému tehdejšímu věku hůře stravitelnější než výše zmíněná klasika). No nevím, jak je Proces stravitelný, ale Stříbrný vítr byl masakr. Absolutně mi nesedl styl, jakým je napsaný. Já vím poetika první lásky, radosti studentského života, klidné plynutí děje... ale já to dočítala silou vůle, protože mi bylo líto nedočíst, když už jsem se dostala tak daleko...
Pěkně a citlivě napsané, avšak pro mě mnohdy nepchopitelné, přehnané a neúměrné situaci (až hysterické :-) reakce hlavního hrdiny..... vysvětluji si teno popis vnímaní světa jinou dobou... dnes kdybychom hroutili při každém překvapení, tak bychom se nedožili puberty - dnes je svět plný zvratů, tak se spíše cítím jako více pasivní přihlížeč (alespoň více pasivní než hrdina této knihy) velice aktivního dění.
Po letech si už přesně nevzpomínám na děj, ale řesně se mi vybavuje dojem, který jsem při čtení a hlavně pak po dočtení knihy měla. Jan Ratkin na mě silně zapůsobil, klobouk dolů, pane Fráňo Šrámku!
Fráňa Šrámek mi byl vždy nějakým způsobem sympatický. Je to rebélie!? Kromě velkých popisů přírody se objevuje popis dospívání chlapce, který je pro dívky možná trochu nepochopitelný. I tak je to pěkné čtení pro chvíle klidu.
Při poznávání literatury a toho co nabízí, tak jsem byl už jako dítě překvapen, co vše může život dospívajících přinášet a co si mohou dospívající a dospělí užívat.
Čas mého života sice ukázal, že jedna věc jsou představy a druhá pak realita, ale co zůstává, tak je třeba tato kniha, její obsah, její atmosféra, jako práce člověka, který obohahacuje světy druhých, tedy ty světy, co se obeznámí třeba i s touhle knihou.
Každá kniha, s výrazným obsahem je originál, který si já jako čtenář po čase pamatuji především jako originální zážitek.
Mladí by tuhle knihu měli číst, aby se trochu připravili a staří aby si připomněli slasti a strasti prvních lásek.
Autorovy další knížky
| 1985 |  Stříbrný vítr |
| 1911 | Modrý a rudý |
| 1967 | Splav |
| 2006 | Měsíc nad řekou |
| 1990 |  Proč nejsem komunistou |
Velmi, velmi složité dílo, které mnou zůstalo ještě v prvním ročníku VŠ nepochopeno, protože jsem jej prostě nečetl jako lyriku, nýbrž jako román a marně jsem hledal klasické epické atributy. S odstupem času ale vidím výjimečnost tohoto klenotu naší literatury.
A stříbrný vítr? Jeho vanutí slyším stále slaběji a slaběji. Chce to nějaké vytržení ze stávajícího neonormalizačního řádu. Snad nějaké kulturní obrození? Nový osmašedesátý? Další pražskou defenestraci? Nevím. Ale vím, že jestli společnost půjde stále stejným směrem, mezi knihou (třeba tou Šrámkovou) a houskou na krámě již nebude rozdílu. Literatura se stane tržím artiklem jako cokoli jiného.