Stroncium
Jiří Kulhánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1063/stroncium-1063.jpg
4
1013
1013
Nová kniha Jiřího Kulhánka je pochmurný příběh z pochmurné budoucnosti, kdy na Zemi žije víc mrtvých než živých, kdy lží je víc než obvykle a kdy ledu je mnohem víc než whisky.
Přidat komentář
Pár úvodních stránek jsem si říkal co to má jako znamenat. Postupem času jak se příběh rozvíjel jsem knize přišel na chuť a dál už to jelo jako po másle. Ke konci už to byla jedna velká krvavá akční jízda par excellence, která se jen tak neomrzí. Prostě typický Mistr Kulhánek. Konec, který si může člověk vyložit jak se mu zlíbí, se mi moc líbí a člověk se po přečtení aspoň zamyslí.
prvá polka knihy naozaj výborná , svet ktorý Kulhánek popísal by si zaslužil aj filmové stvárnenie , druha polka a záver neurazili , nad knihou som ešte par dni premyšlal ako to cele autor myslel
Cesta do pekla (nebo na Titan a zpět přes Měsíc) je dlážděna dobrými úmysly (raketoplány). A kolik umíš jazyků, tolikrát jsi člověkem (nebo něčím jiným). Beng! Vzňááááú! Situace na bojišti se mění každou vteřinou. Jen doufám, že nenastane doba, kdy bych byla nucena jíst hmyz. Ačkoliv reklama v tomhle světě je velmi sugestivní - "Nový švábík: Jediný švábík se silou přírodních švábů!" :-)
Je to brak nebo už klasika? Každopádně ohromně zábavná kombinace Dooma, Frostpunku, Matrixu, Star treku, Bonda a Šíleného Maxe plná akce a ujetých nápadů. Mně se to líbilo.
Kdyby na téma knihy vznikla PC hra, tak by byla hodně podobná hře DOOM.
Jen by byla ještě krvavější, násilnější, vtipnější a krvavější.
Tohle jsou fakt nejsilnější ****, nejradši bych dala 4 a půl, ale nemůžu se zbavit pocitu zklamání po dočtení konce. Je to moje první Kulhánkova kniha, a musím říct, že se mi dostalo všeho, co mi bylo slíbeno. Gejzíry krve, mrtvoly všude kolem, brutální řežba a k tomu vtipný hlášky. Neustálá akce nenechala vychladnout, a člověk valil oči, co všechno může hlavní hrdina přežít. Ale. Ten konec mě slepil jak výstřel z gluegunu a nechal ve mně rozporuplný pocit. Celkový dojem se dá ale vyjádřit: Páni!
Když to porovnám s ostatní Mistrovou tvorbou, tak tomu něco chybělo, byť se opět vařilo z kvalitních a dobrých surovin jako je hromada mrtvol, potoky krve a wisecracky (asi mám divný smysl pro humor, protože vždy když byl zmíněn Nový Švábík a jiné produkty, tak mě to dostávalo :))), ale k tomu, abych si na knížce pochutnal tak, že sežeru i příbory s talířkem tam ono zmíněné něco chybělo.
Inu, asi jsem zestarl, ale desitky stranek opakujici se sablony nejsou (uz?) nic pro me... Zaver skvely, zbytek tezky prumer.
Rozhodně jsem čekala víc. Chtěla jsem se seznámit s Kulhánkovým stylem a toto bylo první setkání s autorem. Po srovnání s nedávno dočtenou Rychlopalbou od Kopřivy, kterého někteří s Kulhánkem srovnávají, mi toto přišlo daleko slabší, zmatené a méně vtipné. Ano, je to taky pěkná nálož krve, zbraní, vtípků, ale nechytilo mě to. Sice hlavní hrdina je superschopný, fandíte mu, ale nebyla to v žádném případě kniha, kterou bych nemohla odložit. Spíš jsem si dala za úkol to už konečně dočíst, abych měla “splněno”. Za mě tedy docela slátanina.
V budoucnu dám Kulhánkovi ještě šanci, ale teď si od něj dám na nějaký čas pauzu.
Za mě určitě to slabší z Kulhánkovy tvorby. To ale neznamená, že člověk nedostane to, co čeká. Tvrďák, co se skoro ničeho nebojí (zalehnutí několik tisíc tun vážící cisternou uprostřed ledových plání je výjimka), spousta různorodých nepřátel, pekelné honičky, objevování tajů a turisticky zajímavých míst naší sluneční soustavy. A krev. Spoustu krve. Prostě klasická zběsilost, ke které se jednou za čas vrátím.
Opět mě Kulhánek nezklamal a knížka mě bavila. "pikosekunda" a "černý vysoký šněrovací boty" jsou už legendární. Spoustu akce, zbraní, krve a sarkastických i ironických hlášek mluví za vše.
Velice pochmurná a bohužel i trochu pravděpodobná vize budoucnosti. I když... :-) Prostě úžasná záležitost. Mnoho rovin a náznaků překvapilo, přes mistrnou akční scifi se pan Kulhánek dostal na ještě vyšší úroveň, než jsem čekal. A to nejen tím, že se část příběhu odehrává ve vesmíru, hlavně posledními stránkami. Musím přiznat podobnou zkušenost jako píší v komentářích někteří čtenáři, začátek je trošku matoucí, nicméně když se to rozjede, žasnete vedle tradičně kulervoucích akčních scén nad nápaditostí příběhu. Vtipné odkazy na známé prvky naší doby potěšily jako vždy (jen nevím, co kdy Britney autorovi udělala :-) ), taky BugMac, Jobugella s extra velkými kousky a Nový Švábík s 10% zdarma navíc mne totálně rozebral. A navíc jsem opět bohatší o několik nových, krásně znělých, ryze českých slov.
Všem doporučuji, je to vynikající zážitek.
"O mrtvých jen dobře."
"Vzňáááu!"
"To je kyselina sírová? Můžete postrádat dva litry?"
"Jistě, na co vám bude?
"Na pálení žáhy," usmál jsem se. Vypadal zaskočeně.
Navzdory některým komentům, Stroncium je přesně to, co bych od Kulhánka čekal. Nepřetržitá krvelačná akce, sarkastický kecy postav, mindfuck... Jsem spokojený čtenář.
Nestačim zírat. Hrubě nedoceněná věc, snad z důvodu, že se od autora čekala další upířina, místo čistokrevný akční sci-fi? Mě to sedlo naprosto úžasně. Vize cyber-punkový budoucnosti v Kulhánkově podání je chladná a krutá, s čimž jako obvykle kontrastuje černohumorně odlehčený podání hlavní story a klasickej kulhánkovskej hrdina cedící wise cracky. Autor se tady opravdu utrhnul ze řetězu, díky zvolenýmu tématu má prostor chrlit nápady na všechny strany - hrozně se mi líbilo, že vždycky, když je zmíněnej nějakej fakt zajímavej motiv, třeba jen jednou větou - a já autora zaklínal aby o tom napsal víc - netrvalo dlouho a dočkal jsem se (Titan, traulery, habitat Svobodných). Stejnětak chválim nejednoznačný charaktery, absenci vyloženýho klaďase, strhující akci a ten konec, TEN KONEC! Bez nějakýho spoilerování snad můžu napsat, že obecně miluju příběhy, který jsou popisem nějakýho stavu věcí, jen aby to poslední stránkou dostalo úplně jinej rozměr. Famozní!
Asi prvních 80 stran to bylo jedno velké trápení. Pak se ale děj mění a člověk postupem času začne divný začátek knihy chápat. Nevím jestli bych knihu přečetl, ale bylo mi řečeno, že je to s postupujícím příběhem stále lepší a lepší a s tím 100% souhlasím. Konec knihy už jsem doslova hltal. Porovnávat tuto knihu s jinými "Kulhánkovinami" asi nejde, protože je zcela odlišná (zatím jsem všechny autorovi knížky nečetl). Za ten divný (ale později pochopitelný) začátek tedy jen 4*
Jedním slovem zklamání, autorovu starší tvorbu (Noční klub, Divocí a zlí) miluju, ale tady šel tak nějak ad absurdum a už to není ono, moc mě to nebavilo a celkově to považuji za nejslabší Kulhánkovu knihu...
Tak tedy Stroncium... vzpomínám si, že když vyšlo, snesla se na ně salva hejtů. Nuže, já půjdu jako vždy proti proudu. Jsem tady totiž především proto, abych prohlásila, že Stroncium je... jednoduše skvělé. Má to všechno, co by dobrá postapo akčňárna měla mít, je to přiměřeně vtipné a dokonce to i dává smysl. Což u pana Kulhánka není úplná samozřejmost. Jasně, je to krok stranou od obvyklých kulis, tentokrát žádné české reálie, žádní upíři, jenom spousta zombíků a trajdání po vesmíru. Příjemná změna, řekla bych. Kdyby se toho Mistr chtěl přidržet i napříště, vůbec bych se nezlobila - řeknete si, že žárlím, ale Mazlík už se mi začíná poněkud zajídat.
Chtěla jsem se vyhnout srovnávání s jinými Kulhánkovými knihami, ale nedokážu to tak úplně - co se mě týká, Stroncium může směle konkurovat i takovému Nočnímu klubu a určitě není horší než Vyhlídka na věčnost.
Za mě tedy jednoznačně ano.
Se Stronciem jsem udělal pomyslnou tečku za Kulhánkovou prací. Kniha se odlišuje už tím, že se jedná o "stand alone" počin, který nezapadá do mistrova universa. Osobně mi to nevadilo a zasazení do cyberpunk/postapo žánru mi sedělo, ale právě jedinečnost může být paradoxně to, co knihu lehce hendikepuje.
Koncepčně se kniha podobá ostatním autorovým počinům (OP charakter vs. všichni a všechno ostatní), ale tentokrát to na mě tolik "nedýchlo". Longin je sice ostřílený, permanentně hláškující psychopat, ale Tobiáš nebo Patejl to prostě není. Prostředí i zasazení bylo chytře a komplexně vymyšleno, ale mělo o něco větší potenciál, ze kterého by šlo vytěžit víc - možná i další díl(y?). Dějová linka se opírá o pár zajetých klišé, která můžeme znít z jiných dystopických děl, ale fungují a (až na výjimky) nepostrádají hlavu ani patu. K pozitivům bych ještě přidal postavu Moniky (Kulhánek ty ženský prostě umí), Svobodné a filosofický konec. Mezi lehké neduhy bych zařadil komplexnost, která klesá s rostoucí dynamičností a občasnou nucenost.
Rozhodně ovšem doporučuji jako start pro někoho, kdo se chce seznámit s Kulhánkovým stylem, ale nechce se rovnou pouštět do obsáhlejší série.
Štítky knihy
vesmír zombie apokalypsa české sci-fi sci-fi česká fantastika
Autorovy další knížky
| 2002 |  Noční klub. Díl první |
| 2011 | Vyhlídka na věčnost |
| 1996 | Dobrák |
| 1995 | Vládci strachu |
| 2003 | Noční klub. Díl druhý |
Moc dobré, ale Mistrův vrchol to není.